Skladování a likvidace odpadu munice v Česku

Munice představuje specifický druh nebezpečného odpadu, který vzniká po skončení její životnosti nebo vyřazení z výzbroje. Zbrojní průmysl je průmysl jako každý jiný. Potřebuje vyrábět, aby se uživil. Pokud se neválčí, stává se z munice (a zbraní) po jisté době odpad, který je třeba likvidovat. Buď budeme válčit, nebo munici likvidovat. O omezení výroby pravděpodobně řeč být nemůže.

Likvidace a recyklace munice probíhá ve specializovaných zařízeních kvůli bezpečnosti i ekologickým rizikům. Likvidace munice je technologicky náročná disciplína na pomezí chemie, metalurgie a bezpečnostního inženýrství. Nejde jen o „odstřel na louce“. Munice je totiž kombinací kovů, výbušnin, iniciátorů, stabilizátorů a často i toxických látek. Každá složka vyžaduje jiný přístup.

Problémy se skladováním a likvidací munice

Nejen potraviny mají datum spotřeby. Má ho i munice, výbušniny a zbraně. Materiály stárnou, stabilita výbušnin se zhoršuje, obaly korodují a z původně bezpečně skladované munice se může stát rizikový materiál. Jakmile střelivo překročí stanovenou dobu použitelnosti, musí se buď bezpečně zlikvidovat, modernizovat, nebo - pokud je to možné - využít jiným způsobem. Armády i bezpečnostní složky po celém světě řeší tento problém průběžně. Munice se vyřazuje nejen kvůli stáří, ale i proto, že se mění výzbroj, zanikají staré zbraňové systémy nebo dochází k modernizaci techniky.

Například začátkem 21. století evidovala Armáda České republiky desítky tisíc tun přebytečné munice, jejíž skladování i likvidace představovaly opravdu velké finanční náklady. Vedle současných zásob existuje ještě jiná kategorie - historická nevybuchlá munice. Typicky jde o pozůstatky druhé světové války, vojenských výcviků nebo starých muničních skladů. Tyto předměty rozhodně nejsou „odpad“ v běžném slova smyslu. Jsou to potenciálně velmi nebezpečné „artefakty“, které patří výhradně do rukou pyrotechniků.

Téměř osm hodin trval včerejší zásah složek integrovaného záchranného systému v brněnských Žabovřeskách. Při výkopových pracích se tam našlo větší množství munice, armádního vybavení a chemikálií z druhé světové války. Křižovatka ulic Tábor, Jana Babáka a Kounicova tak byla průjezdná až před 22. hodinou.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Proces likvidace munice

U stabilní a skladově bezpečné munice je první krok mechanická demontáž. Kovové části se následně čistí a putují do hutí jako druhotná surovina. Problémem jsou roznětky a iniciační slože - obsahují citlivé a často toxické látky (např. sloučeniny olova). Nejde o klasické spalování odpadu. Teplota i přívod kyslíku jsou řízené tak, aby nedošlo k detonaci, ale pouze k postupnému rozkladu. Některé výbušniny lze chemicky rozložit (hydrolýzou, alkalickým rozkladem nebo jinými procesy). Ano, část energie i materiálu tím doslova „vyletí do vzduchu“. Tyto kovy se vracejí do hutního průmyslu.

Likvidací vojenské munice se v ČR zabývají specializovaná pracoviště pod dohledem státních orgánů a Vojenského technického ústavu výzbroje a munice. Proces podléhá přísné kontrole a bezpečnostním standardům.

Environmentální dopady a řešení

Staré zbraně a munice se v minulosti často „likvidovaly“ prostě tím, že se zakopaly, odvezly do lesa nebo shodily do vody. Jen na dně Ženevského jezera podle odhadů leží až 20 000 tun staré munice a vojenského materiálu. Problémem je nejen ekologické riziko, ale i fakt, že mnoho těchto lokalit není přesně zmapováno. Jinými slovy - nikdo pořádně neví, kde všude stará munice čeká.

Jistě vás napadne myšlenka, jestli by nebylo jednodušší a levnější prostě munici někde na střelnici vystřílet. Odpověď zní ne. Vystřelením munice dojde pouze k naplnění životního poslání tohoto produktu. O žádnou likvidaci nejde. Střela vystřelí. Nábojnice vyklouzne. Náplň střely se uvolní do ovzduší. Použitá - tedy vystřílená - munice představuje druh odpadu, o kterém se příliš nemluví. A to nejen v oblastech probíhajících nebo historických válečných konfliktů.

Nejde jen o malé civilní střelnice. Vojenské střelnice často zabírají rozsáhlá území o rozloze desítek kilometrů čtverečních. Jde o desítky tun kovového odpadu - hlavně železa, mědi a především olova. A právě olovo je z environmentálního hlediska problém. Postupně se uvolňuje do půdy a může kontaminovat podzemní vody. Sanace takových území je technicky složitá a extrémně nákladná.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Za obcí na Českobudějovicku směrem na Munice, v bývalé vytěžené jámě po kalojemech, hořela totiž bývalá skládka odpadů. „Jelikož hořel různorodý odpad obsahující i plasty, museli hasiči zasahovat v dýchacích přístrojích. Ke skládce byli také povoláni specialisté z chemické laboratoře v Kamnici u Prahy,“ řekla včera k požáru tisková mluvčí Hasičského záchranného sboru (HZS) Jihočeského kraje Vendula Matějů.

Pokud snad někde naleznete nevybuchlou munici, zapomeňte na ohleduplnost k životnímu prostředí a recyklaci a ihned volejte policii, která pak přivolá pyrotechnika.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

tags: #skladka #odpadu #munice #v #Česku

Oblíbené příspěvky:

• Třídění odpadu v ČR
• Svoz odpadu Opava - podrobnosti
• Rozdíly a Propojení Ekologie a Sociologie
• Dopady klimatických změn v Evropě
• Přečtěte si o vynálezu přírody: Krystaly