Mlatové cesty a povrchy: Přírodní řešení pro zahrady, parky i sportoviště

Mlatové cesty a mlatové povrchy jsou oblíbené zejména kvůli svému vzhledu a čistě přírodním materiálům. Komunikace s mlatovými povrchy jsou historicky odzkoušenou technologií, která při důkladném a správném provedení a údržbě překonává věky. Mlatové cesty a povrchy tvoříme přes 25 let.

Vlastnosti a využití mlatových povrchů

Mlatový povrch skvěle doplní design a podtrhne estetický efekt celého místa. Je příjemný i pro pěší a z toho důvodu se na cesty v zahradách a parcích často používá. Mlatová cesta i povrch dnes nachází široké využití. Najdete je v okrasných parcích, zámeckých zahradách, ale také na sportovištích. Jsou velice oblíbené jako parkoviště u zámeckých parků, a také všude, kde chcete zachovat přírodní materiály. Díky systému Parkdecor je vhodné použít mlatový povrch pro cyklostezky a pěší zóny. Proto budujeme mlatové cesty i povrchy v historických a veřejných parcích, ale také v soukromých a firemních zahradách, kde někdy plní i funkci příjezdových cest.

Kromě našich tuzemských technologií jsme také certifikovaným partnerem pro realizaci mlatových povrchů Parkdecor. Tato přírodní technologie vyniká zejména stálobarevností, propustností vody a odolností. Využíváme také systém Parkdecor, který kromě vysoké nosnosti garantuje také barevnou stálost a významně jednodušší údržbu. Pokud váháte jestli je mlatový povrch vhodný pro váš záměr, kontaktujte nás. Fantazii se meze nekladou.

Realizace mlatové cesty: Důležitý je kvalitní podklad

Kvalita mlatových povrchů závisí na výběru materiálu a na kvalitní konstrukci celého profilu včetně úpravy pláně. Základem kvality mlatu je poctivé provedení jejího lože. Prvním krokem je proto úprava podloží budoucí cesty. Zpravidla je nutné odstranit zeminu a vytvořit prostor pro podkladní vrstvy ze štěrkodrtí.

V závislosti na konkrétním případě se prostor budoucího povrchu ohraničuje například kamennými obrubníky. Použít však lze i dřevěné trámy nebo ocelové pásnice. Jako obruby lze použít trámy, betonové obrubníky nebo dlažbu (dlažební kostky). Obrubníky zamezují erozi sypkého materiálu a jeho vysypávání do okolní půdy. V některých případech použijeme geotextilii, která zabrání vzniku nepropustného jílu smícháním hlíny a jemného kamení. Každou nanesenou vrstvu je potřeba opět mechanicky zhutňovat.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Vrchní vrstva a její parametry

Vrchní obrusná vrstva je tvořená lomovou prosívkou frakce 0-4 mm v tloušťce ideálně 4 cm. Ta má určitou barevnost, strukturu, schopnost tmelení a zasákovost povrchu. Pokud se použije jiná tloušťka materiálu, mohou nastat problémy v zimě, kdy je částečně rozmrzlá vrstva náchylná na šlépěje a koleje od kol nebo kočárků. Příliš tenká vrstva zase není odolná vůči erozi a materiál se postupně vytratí. Právě kvůli vlivům vody je pro mlatový povrch klíčová propustnost vody.

Abychom dodrželi parametry, které mlatová cesta musí mít, vybíráme kamenolomy, které produkují materiál s odpovídajícími vlastnostmi kamene. Někdy používáme vápencové štěrky, jindy volíme větší obsah jílových částic. V místech, kde by životnost mlatového povrchu nebo cesty byla malá, je vhodné použít právě kamennou dlažbu a to z estetických důvodů a kvůli odolnosti.

Při správné realizaci mlatového souvrství a pravidelné údržbě obrusné vrstvy, lze tyto komunikace a plochy z přírodních materiálů využít např.

Mlat vs. Mechanicky zhutněné kamenivo (MZK)

Mechanicky zhutněné kamenivo (MZK) vychází z tradice kalených štěrků, není voděpropustný, je také označované jako “minerální beton”. Má aktuálně normu ČSN 73 61 26 - 1:2006. Není vhodné pro soukromé, historické ani zámecké zahrady a parky. Prvním důvodem je estetika. MZK však obsahuje ve vrchní (tzv. obrusné) vrstvě ostré kameny velkého zrna, takže je nepříjemný pro pěší i cyklisty. Má však vysokou nosnost, nepropustnost vody a nezámrznost. Proto se používá u dálnic a na podobných plochách, kde snese vlivy těžkých vozidel a techniky. Vrchní vrstva má mocnost 10 cm.

Způsob konstrukce mlatových povrchů navazuje na tradici. Povrch je však propustný vůči vodě a má jinou povrchovou vrstvou (tzv. obrusnou). Mocnost obrusné vrstvy je 4 cm a je tvořena z lomové výsivky. Nemá však zatím ČSN normu. To způsobuje časté neporozumnění mezi projektanty a realizátory. Chybějící definice požadavků na mlatový povrch také nahrává nezkušeným realizátorům a výsledky často bývají tristní. Naše firma proto aplikuje také unikátní systém Parkdecor, který je normovaný v Německu a dalších státech.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Historie mlatových cest

První doložený výskyt cest ze zhutněného kamení sahá do středověku. Lidé potřebovali dostatečně odolný povrch pro pojezd kočárů a koní a také pro pěší využití. Svůj název však získaly mlatové povrchy od slova mlat, což je místo, kde se tlouklo obilí cepem. Bylo potřeba vytvořit odolný a pevný podklad, ze kterého by šlo vymlácené obilí sbírat. Hlínu, řezanku a slámu (některé zdroje uvádí i volskou krev) lidé zvlhčili a následně udusali. Tato metoda se začala postupně aplikovat i na cesty. Nejstarší cesty byly štěrkové, panské cesty se navíc posypávaly pískem. Ten byl však náročný na údržbu a musel se neustále opravovat.

První akademická zmínka o mlatových cestách pochází z roku 1983, kdy se o kvalitu výroby mlatového povrchu začala zajímat akademická obec. V té době se v zahradní architektuře a příbuzných oborech začala cesta uznávat jako neoddělitelná součást ekosystému. O výzkum se po revoluci zasadilo několik soukromých firem (včetně nás), které přivedly na svět různé metodiky tvorby mlatových povrchů. Osvědčilo se jich jen pár. Vedlejším produktem tohoto úsilí je tzv. mechanicky zhutněné kamenivo (MZK), někdy označované jako minerální beton.

Propadlé chodníky a nedostatečné zhutnění

V našem okolí se setkáváme s relativně běžnými situacemi propadlých chodníků, cest, parkovišť, venkovních ploch a stavebních zásypů různého typu. V některých z uvedených případů byl nevhodný podklad, někde možná bylo zatížení příliš velké, ale ve všech případech byl podklad nedostatečně zhutněn.

Principem hutnění je dosažení ustáleného stavu materiálu, který již v čase nemění svůj objem a jeho únosnost vyhovuje předpokládanému zatížení. Zároveň nesmí dojít během hutnění k drcení materiálu, jehož zrnitost by se tím měnila.

Techniky a stroje pro hutnění zemin

Materiál lze hutnit působením statické síly - např. valící se válec. Efektivnější pro hutnění zemin je ale dynamické působení vibracemi, které lépe upraví orientaci a polohu zrn materiálu. V hutnící mechanizaci jsou vibrace vyvolávány excentrem, jehož parametry určují výslední výkon hutnícího stroje.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

Průběh a výsledek hutnění závisí především na druhu zeminy, zrnitosti zeminy a obsahu vody v zemině. Optimální je tedy přiměřená vlhkost zeminy, ta se liší podle typu zeminy. Pro stavební praxi si můžeme zjednodušeně říci, že během sucha se doporučuje hutněnou zeminu provlhčit a naopak vyvarovat se hutnění zemin, na kterých stojí kaluže.

Ve stavební praxi se hutní nejčastěji násypy, zásypy stavební jámy, zásypy inženýrských sítí a podkladní vrstvy pod zpevněnými plochami nebo pod základovými konstrukcemi. V následujících odstavcích jsou popsány typické příklady pracovních činností vyžadujících hutnění a nejvhodnější hutnicí technika, její výhody a nevýhody.

Vibrační pěchy a desky

Vibrační pěchy jsou základní hutnicí stroje vhodné pro malé plochy, stísněná místa ve výkopech a u stěn. Jsou ručně vedeny, pohon běžně zajišťuje spalovací motor. Pro hutnění štěrkových podkladních vrstev chodníků a pěších cest se používají vibrační desky o hmotnostech 100 až 200 kg. Prvně jmenované bývají jednosměrné (hutní a pohybují se jen ve směru dopředu). Větší desky již bývají vybaveny pojezdem v obou směrech (hutní při pohybu dopředu i dozadu). Manipulace s deskami je ještě zvládnutelná ručně. Tyto desky lze zároveň využít i pro hutnění nášlapných vrstev z dlažeb.

Dlažby se musí po položení do lože z písku nebo jemného drceného kameniva zhutnit, jen tak si zachovají správnou rovinnost a spárořez. Aby se povrch dlažby vibrační deskou nepoškrábal, nasazují se na ocelovou desku ochranné pryžové podložky. Výběr desky se provádí s ohledem na tloušťku a velikost dlažby. Desky o hmotnosti kolem 100 kg jsou určeny pro malé formáty dlažeb s tloušťkou do 60 mm. Větší mocnosti podkladních vrstev a plochy vyžadují těžší techniku, volí se desky o hmotnostech 400 i více kg. Mocnost hutněné vrstvy může být vyšší, plocha desek je větší, práce je efektivnější. Desky mají benzínový nebo naftový spalovací motor a automatický startér. Pravidlem je možnost pohybu deskou vpřed i vzad (označovány jsou reverzní).

Zeminové a silniční válce

Pro hutnění zásypů inženýrských sítí jsou výhodné dálkově ovládané válce. Obsluha je chráněna před zplodinami výfukových plynů, které by se mohly ve výkopu hromadit a zároveň je v bezpečné vzdálenosti od stroje. Válce mají hmotnost kolem 1,5 t, pracovní šířku 60 cm lze zvýšit rozšířením běhounů až na 85 cm. Běhouny mohou být hladké nebo s ježkovými segmenty. Ježkovité segmenty, především u jemnozrnných zemin, promísí povrchovou vrstvu zeminy a zlepšují tak výsledný efekt hutnění.

Pro manipulaci na stavbě je nutná mechanizace. Pro hutnění plošných násypů lze využít již dříve zmíněných strojů, jejich problémem ale bude malá efektivita na tak velké ploše. Proto se pro velké plochy využívá zeminových válců s širokým pracovním záběrem. Mají univerzální využití při hutnění veškerých typů zemin, kameniva menších až velkých frakcí, navážek apod. Běhoun může být hladký nebo opatřen ježkovými segmenty.

Pro asfaltové kryty cest a vozovek se používají silniční válce. Velikost se volí podle velikosti stavby a šířky komunikace, resp. finišeru. Tyto typy válců jsou vždy opatřeny zkrápěním běhounu. Pro chodníky a cesty se využívají menší válce s pracovní šířkou od cca 60 cm do 150 cm.

Zkoušky zhutnění zemin

Existuje několik typů polních zkoušek míry zhutnění zemin, založených buď na statickém, nebo dynamickém působení na zhutněnou zeminu. Jednotlivé typy zkoušek podrobně popisuje ČSN 72 1006. Výstupem těchto zkoušek je nejčastěji deformační modul podloží (N/mm), který se porovnává s hodnotou předepsanou v projektu. Ta je navržena podle charakteru provozu na finální konstrukci.

Jde o orientační zkoušku proveditelnou přímo na stavbě. Zkouška je vhodná pro nesoudržné zeminy (písky a štěrky do velikosti zrna 63 mm).

Praktickým pomocníkem, kterým jsou dnes vybaveny velké hutnicí stroje, je zařízení pro přímé měření míry zhutnění v reálném čase. Tato technologie se v zjednodušeném provedení dostala i do menší hutnicí techniky jako jsou vibrační desky a menší válce. Míra zhutnění je na těchto stojích zobrazena v reálném čase, není získávána ale konkrétní hodnota modulu deformace, ale jen míra zhutnění na dané stupnici. Hutnění pak lze provádět až do stavu, kdy je dosaženo nejvyšší možné míry zhutnění (míra zhutnění již nevzrůstá) nebo do předem definovaného referenčního stavu (původní terén vs. násyp).

Ve stavební praxi je provedeno mnoho zásypů a jejich hutnění bez erudovaného měření a kontroly a v mnohých případech je takový přístup dostatečný. Výkon hutnicího stroje volit s ohledem na velikost hutněné plochy resp.

Hutnicí techniku BOMAG, uvedenou v článku, je možné zapůjčit stavebním firmám na více než 75 pobočkách DEK Půjčovny.

tags: #skladba #zeminy #tábor

Oblíbené příspěvky:

• Přípravky v ekologickém zemědělství
• Robinson Jeffers a příroda
• Udržitelnost ve sportu
• Moderní bydlení v přírodě
• Výukové materiály environmentální výchovy