Skládky odpadu v ČR

Problém s odpady je neustálým tématem lidské činnosti. Tato práce se snaží zachytit hlavní podstatu tohoto problému a seznámit čtenáře s problematikou odpadů.

Odpadem je vše, co při výrobě nebo jiné lidské činnosti nebylo z původního zdroje využito a co ani po další úpravě opětovně využito není. Část odpadů v plynné formě uniká do ovzduší a dostává se deštěm do vodních nádrží, toků, oceánů a do půdy.

Množství odpadů z domácností narůstá. Mnoho látek z domovních odpadů (neboli komunálních odpadů) by při jejich třídění mohlo být recyklováno a využito jako surovina pro další výroby. Bohužel však velké množství odpadů je likvidováno ve spalovnách a další odpady jsou ukládány na skládky. Souvisí to s tím, že organizace sběru a třídění odpadů je u nás poměrně nedokonalá a investiční náročnost provozů využívajících tyto tzv.

V ČR bylo v roce 1997 v provozu 381 skládek (z tohoto počtu bylo 257 smíšených). Na skládkách končí více než 90 % odpadu. To je spousta obtížného materiálu. Ještě obtížnější je najít pro skládky místo. Vedle problémů environmentálních a etických se tak skládky stávají i problémem politickým. Totiž vnutí-li politik komunitě skládku přes její odpor, spolehlivě se připraví o podporu této komunity ve volbách.

Naproti tomu černé skládky (tj. vyhozené odpadky podél cest, v lese, ale i kdekoli jinde) jsou výsledkem někdy i rozsáhlého znečištění podzemní vody, rozmnožení hlodavců a tím pádem i riziko nákazy chorobou přenášenou těmito hlodavci. Dalším podobným problémem jsou i nedostatečně zabezpečené uložení průmyslových toxických odpadů a radioaktivních látek. S tímto problémem souvisí i nezákonné uchovávání toxických a radioaktivních látek např. na dně oceánů nebo schované někde v jeskyni.

Čtěte také: Skládka a odpady s.r.o. - Co potřebujete vědět

Velice diskutovaným problémem je i otázka kam s odpadem. Jelikož to není otázka nová je stále aktuální a je dosti často problémové na ni odpovědět. Již v dřívějších dobách řešil člověk tuto otázku, někdy úspěšně jindy neúspěšně. Velice záleželo jak je kultura vyspělá. Nyní uvedu přiklad ze středověku (bylo to otištěno v lidových novinách). Ve velkých městech, centrech tehdejšího světa se na ulicích válely fekálie jak lidské tak i zvířecí, leželi zde mrtvá těla živočichů, která byla v rozkladu. V kanálech kolem hradeb byla páchnoucí a hnijící voda se všemi těmi odpadky, které se tam vyhodily. Už z důvodů zdravotních se musíme snažit co nejúčinněji naložit s odpadky.

Výše zmíněné skládky či spalovny mají svá plus i minus. Ve spalovně se vše spálí a nezůstane „téměř“ žádný odpad, ale znečistí se ovzduší látkami uvolněnými při spalování odpadů. Na skládce se vše nashromaždí a organizovaně se vše roztřídí podle druhu a zahrne se to všechno hlínou. Výhodou je fakt, že se po čase může nějaká část odpadu využít k recyklaci a na výrobu dalších potřebných věcí.

V dnešní době se lidstvo potýká s velkým problémem, jímž je odpad. Ten vzniká při výrobě i spotřebě každého produktu. Protože odpad není nic jiného než původní látka prošlá výrobním a spotřebním procesem, je jasné, že odpady skrývají velké množství surovin a energie. Lidé se s odpadem potýkají již od úsvitu dějin.

Historie skládek

Nejstarší nalezená skládka je u města Solutré ve Francii. Je zhruba 40000 let stará. Našla se zde asi dva a půl metru široká vrstva zvířecích kostí, pocházející od přibližně sta tisíc zvířat, což představuje roční spotřebu masa průměrného okresního města. Změna nastala se stěhováním lidí do měst. Výroba rostla a přebytky či zbytky se stále více hromadily na jednom místě. Dokud však fungoval přirozený rozklad, uklízela sama příroda. Kolaps tohoto systému přišel v 60.letech 20.století. Produkce nerozložitelného odpadu prudce vzrostla kvůli nástupu plastových technologií. Tyto látky silně zatěžují životní prostředí právě z důvodu své těžké rozložitelnosti.

Současné možnosti nakládání s odpadem

V dnešní době máme několik možností, jak s odpadem nakládat. Přirozeně nejjednodušší a bohužel také nejlacinější je odpad prostě skládkovat. Skládky jsou zařízení pro konečné uložení odpadů. Měly by splňovat hygienické, geologické a hydrologické limity, bohužel však tyto předpisy bývají často porušovány. Při stavbě skládky se začíná úpravou podloží. Po 30 cm upravené půdy následuje dvaceticentimetrové minerální těsnění ( Zpravidla se užívá jíl ). Poté se zabuduje odvodnění. Prosáknutí zabraňuje polyetylénová fólie, kterou chrání proti protržení odpadky ještě fólie z geotextílie. Po zaplnění skládky se odpadky zahrnují. Opět se zakryjí fólií, utěsní vrstvou jílu a štěrku a nakonec zasypou hlínou. Poté dochází ke konečné rekultivaci okolí. Toto řešení však zdaleka není ideální. Běžný odpad obsahuje látky, které se těžko rozkládají a mohou tak zůstávat pod zemí dlouhou dobu. Navíc ze skládek často uniká takzvaný skládkový plyn. Ten obsahuje přirozeně se tvořící metan a CO2.Tento plyn se, pokud se zachytí, dá využít například k vytápění domů. Bohužel však může obsahovat i vysoce jedovaté látky, jako např. tetrachloretylén, toluen, 1,1,1 - trichloretan, benzen, vinylchlorid, xylen, etylbenzen nebo metylén chlorid. Podle studie Newyorkského Ministerstva zdravotnictví tyto látky lidem žijícím v blízkosti takovéto skládky několikanásobně zvyšují riziko rakovinného onemocnění. Přitom nezáleží na tom, zda je to skládka toxického odpadu nebo pouze komunálního. Tyto látky se také při dešti mohou dostat do spodních vod a tak je kontaminovat. Dokonce bylo zjištěno, že v okolí těchto skládek je zvýšené nebezpečí vrozených vad dětí. Bylo dokázáno, že děti narozené v takovýchto oblastech mají 1,5 - 3krát větší pravděpodobnost poruch srdce nebo nervového systému.

Čtěte také: Životní prostředí a skládky

Další radikální možností jsou spalovny odpadu. Tímto způsobem se například v Lucembursku, Švýcarsku nebo Dánsku likviduje až 75% všeho odpadu.

Recyklace

Zdá se tedy, že nejlepší cestou, jak se zbavit odpadu je jeho třídění a recyklace. Recyklací se rozumí znovuvyužití surovin obsažených v odpadu. Problémem však je vysoká nákladnost tohoto procesu. Proto u nás vzniklo sdružení EKO-KOM, které u nás postupně zavádí účinný systém sběru, třídění a recyklace odpadů. Systém je jednoduchý. EKO-KOM od svých členů vybírá poplatky do společného fondu ( poplatky činí asi 10% ceny výrobku ), z něhož potom přispívá obcím na sběr a třídění. EKO-KOM dnes sdružuje zhruba 130 firem s obraty víc jak 150 mld. korun a do systému je zapojen asi každý třetí výrobek. Cílem je dosáhnout toho, aby bylo pro obce přinejmenším stejně výhodné odpad třídit jako ho skládkovat. V současné době dosáhlo sdružení toho, že obce snížily ztráty o polovinu a příští rok by už třídění a sběr odpadu nemusely být ztrátové.

Největší problémy jsou patrně s tzv. PET lahvemi. Jejich výroba u nás rychle roste. Zatímco v roce 1998 se v ČR vyrobilo 15 tisíc tun PET lahví, v roce 1999 to bylo už 26 tisíc tun a v roce 2000 dokonce 35 tisíc tun. Přitom vratná není ani jedna, což znamená, že se všechno toto množství vyhodilo. Navíc jedna láhev z polyetylentereftalátu zatěžuje prostředí oproti skleněné až šestinásobně.

A jak se vlastně jednotlivé suroviny recyklují? Kupříkladu právě zmiňované PET lahve. Ty se nejprve třídí podle barvy na modré, zelené a průsvítné. Poté se slisují a v balících se odvážejí do Plané nad Lužnicí, kde funguje ona jediná linka na recyklaci. Tam je později zpracovávají na umělá vlákna, používaná například jako náplně spacích pytlů nebo jako součást oděvů ( nejrůznější mikrovlákna ). Další plasty, jako např. kelímky, fólie, hračky a podobně se rozdrtí, smíchají s barvou a ve stroji zvaném Extruder zahřejí na teplotu tání. Ze vzniklé hmoty se pak lisují prkna, ve vlastnostech podobná dřevěným, které se používají na výrobu sedátek nebo opěradel laviček, na dětská pískoviště apod. Některé nerecyklovatelné plasty, jako např.

Při tomto způsobu se využívá separace granulátu od oceli a textilií za normální teploty. Pryžový granulát se později dá využít na výrobu různých kompozitních materiálů na sportovní povrchy, protihlukové a antivibrační systémy atd. Nejjednodušší je patrně recyklace papíru a skla. Oba tyto materiály se po úpravě mohou zapojit zpětně do výrobního procesu jako suroviny. Například pouze v Praze bylo v roce 1998 vytříděno 2248 tun starého papíru a v roce 1999 dokonce 8208 tun. Ekonomická návratnost třídící linky je přitom asi jeden až dva roky.

Čtěte také: Život odpadu na skládce

Dnes již u nás existuje i recyklační linka na starou elektroniku. Ta se rozebere do poslední součástky a všechny suroviny se připraví pro znovupoužití. Celkově už se takto zlikvidovalo asi 40 tisíc kusů elektrospotřebičů, které by se jinak vyvezly na skládku, ačkoli jsou klasifikovány jako nebezpečný odpad.

Problém je ovšem s odpadem chemickým a jaderným. Chemický odpad by možná šlo dále využít rozkladem na jednotlivé frakce a použitím ve výrobě, je zde také snaha provádět veškerou chemickou výrobu bezodpadově, tzn. všechny vznikající látky využít, ale jaderný odpad jako takový znovu využít nelze. Navíc má tento odpad velmi dlouhou dobu rozkladu ( tzv. poločas rozpadu, u některých produktů jaderných reakcí se měří na desetitisíce let ), takže jeho ukládání do tzv. úložišť nepředstavuje ideální řešení. Naštěstí se i jadernému odpadu blýská na lepší časy. Několik studií a pokusů prokázalo, že transmutacemi vyhořelého paliva lze z prvků s vysokým poločasem rozpadu získat prvky s p.r. nižším ( řádově desítky let ). Tyto transmutace lze provádět v reaktorech s chladivem z fluoridových solí, nebo též v systémech s urychlovačem částic ( funguje např. ve Švýcarsku - tzv. CERN ).

Obecně lze říci, že nejvýhodněji se jeví kombinace všech uvedených metod. Odpad by se roztřídil, recyklovatelný by se dále využil, nerecyklovatelný buď uložil na skládku - látky přírodní, které by se samy rozložily - a zbytek by se spálil, přičemž odpad ze spalování by se opět buď dále využil např. ve stavebnictví nebo opět zaskládkoval.

Legislativa

V Česku se skladuje téměř 70% veškerého odpadu. Víc odpadu skladují jen v Itálii až 90%. Recyklací se dá alespoň část peněz vrátit. Pomalu se i u nás začínají recyklovat PET lahve. Spalováním se u nás zničí jen několik procent veškerého odpadu. Kompostování je velmi šetrné k přírodě. Já jsem se zaměřil na komunální odpad a zákony s ním spojené.

§1 Předmět a působnost zákona (1)Zákon stanoví povinnosti právnických a fyzických osob při nakládání s odpady a podmínky pro předcházení vzniku odpadů. Dále stanoví pravomoc a působnost ministerstva a jiných úřadů a obcí při výkonu státní správy v oblasti nakládání s odpady .

§3 Všeobecné povinnosti (1)Každý je povinen předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti. (2)S odpady lze nakládat pouze způsobem stanoveným tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení.Nakládání s nebezpečnými odpady se řídí též právními předpisy platnými pro výrobky a látky se stejnými nebezpečnými vlastnostmi, pokud není v tomto zákoně nebo prováděcích předpisech k němu stanoveno jinak. (3)Některé nebezpečné odpady, které svým charakterem nebo kumulací svých nebezpečných vlastností představují mimořádně vážné riziko pro životní prostředí , podléhá zpřísněnému režimu . Jejich seznam stanoví ministerstvo životního prostředí vyhláškou. (4)Odpady lze podle tohoto zákona upravovat , využívat nebo zneškodňovat pouze v zařízeních , místech a objektech k tomuto určených , ve smyslu tohoto nebo za podmínek stanovených zvláštními předpisy . Při této činnosti nesmí být ohrožováno nebo poškozováno životní prostředí a nesmí být překročeny limity znečištění stanovené zvláštními předpisy . Podmínky pro využití odpadu jako hnojiva stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem zemědělství vyhláškou. (5)Původce odpadu se může odpadu zbavit pouze způsobem , který je v souladu s tímto zákonem a jinými právními předpisy. Na každého , kdo převezme odpady od původce, předcházejí povinnosti původce (§5) (6) Je-li původce odpadu znám , ale nezdržuje na území České republiky , zajistí zneškodnění odpadu příslušný okresní úřad. (2)Pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo zneškodnění odpadů není třídění nebo oddělené shromažďování nutné , může od něj původce se souhlasem příslušného obecního úřadu upustit. (3)Původce je odpovědný za nakládání s odpady do doby jejich využití nebo zneškodnění , pokud toto zajišťuje sám jako oprávněná osoba , nebo do jejich předání k využití nebo zneškodnění oprávněné osobě. (4)Oprávněná osoba , která převezme od původce odpady , přímá na sebe též veškeré povinnosti původce stanovené tímto zákonem . (5) Nakládání s nebezpečnými odpady lze jen se souhlasem příslušného okresního úřadu .Tento souhlas se nevyžaduje při přepravě a dopravě nebezpečného odpadu. a) samostatně zařazovat odpady podle druhů a kategorií stanovených v katalogu odpadů b) zveřejňovat druhy sbíraných nebo vykupovaných odpadů a podmínky jejich sběru a výkupu c) odebírat či vykupovat zveřejněné druhy sbíraných nebo vykupovaných odpadů za stanovených podmínek d) shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií e) zabezpečovat odpady před odcizením únikem ohrožujícím životní prostředí f) nakládat s nebezpečným odpadem pouze se souhlasem příslušného okresního úřadu g) vést evidenci odpadů v rozsahu stanoveném tímto zákonem a vyhláškou ministerstva h) umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů , prostorů a zařízení a na vyžádání předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpady (2)Pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo zneškodnění odpadů není třídění nebo oddělené shromažďování nutné , může od něj původce se souhlasem příslušného obecního úřadu upustit. (3)Oprávněná osoba provádějící sběr a výkup odpadů stanovených vyhláškou ministerstva je povinna při výkupu a sběru těchto odpadů vést evidenci osob ,od kterých odpady odebrala nebo vykoupila ; k plnění této povinnosti je oprávněna vyžadovat k nahlédnutí jejich osobní průkaz totožnosti . Bez ověření totožnosti odpad neodebere ani neodkoupí . §10 Úhrada za odvoz, třídění a zneškodnění odpadů (1)Cenu za svoz , třídění a zneškodňování komunálních odpadů platí fyzické osoby ve výši která je v souladu s výše uvedenými předpisy. (2)Původci , kteří na základě písemné dohody využívají systém sběru a třídění komunálního odpadu stanovený obcí , platí cena sjednanou v dohodě s obcí. (3) Úhrada za svoz , třídění a zneškodnění komunálního odpadu je příjmem obce.

Současný stav životního prostředí v ČR

Za éry komunismu se stalo životní prostředí doslova „popelkou“. Komíny elektráren a dalších velkých podniků chrlily do vzduchu tuny zplodin, řeky byly zamořeny odpadem z továren a z kanalizace měst a vesnic (města jako Hradec Králové, Pardubice, České Budějovice neměla čističku odpadních vod), na divoké a neřízené skládky se ukládal nebezpečný odpad bez zajištění. Pro celou Evropu je dodnes známým pojmem tzv. Černý trojúhelník“ (část severních Čech, jižní část Polska a NDR), tato oblast patřila ve své době k nejznečištěnějším oblastem v Evropě. Průměrný věk obyvatel byl o pět až sedm let kratší než ve vyspělých zemích. V Praze překročily naměřené exhalace z aut nejvyšší hodnoty na světě (překonaly „rekord“ z Denveru v USA).

Po listopadu 1989 bylo zřízeno Ministerstvo životního prostředí (k 1.1.1990),jeho soustavnou prací s podporou dalších resortů a nevládních organizací se podařilo situaci nejprve zastavit, a pak postupnými kroky zlepšit.Celkové investice na ochranu životního prostředí vzrostly z 2 493 mil. Kč v roce 1987 na 40 503 mil. Kč v roce 1997. Podíl investic na ochranu životního prostředí na HDP (hrubý domácí produkt) vzrostl z 1,1 % v roce 1990 na 2,5 % v roce 1997.

Odpady

Do současné doby znala Česká republika jen dva typy likvidování odpadů - jejich ukládání na skládky nebo spalování. Obě metody mají mnoho nevýhod. Tak při spalování vznikají nebezpečné, mnohdy vysoce jedovaté emise. Proto nová spalovací zařízení pro teploty 1200 - 1600 °C vyžadují vysoké finanční investice. Odpad zde nenávratně mizí.

Při ukládání se může jednat jak o dočasné, tak o trvalé úložiště odpadů. Zde uložený odpad může být ještě v budoucnosti využit. Také takto budované skládky jsou velice nákladné (včetně jejich provozu).

Proto celý resort životního prostředí za podpory ekologických iniciativ podporuje předcházení vzniku odpadů. Ve výrobě přímo u zdroje (šetřením s výrobky, technologickými změnami, recyklací surovin), u spotřebitele - tedy u nás, v každé rodině - především tříděním odpadů, omezováním spotřeby (uvědomělá skromnost).

Obaly - sklo, papír, kov, plasty,. Především plasty nyní prožívají velký rozvoj, jsou užitečné, ale je třeba zajistit jejich opětovné využívání (patří k těm obalům. které je možno dobře recyklovat).

V otázce odpadů přijala vláda ČR již mnohá opatření a k dalším se teprve připravuje. Tak v květnu letošního roku schválila Poslanecká sněmovna Zákon o odpadech. Připravuje se návrh zákona o obalech s dalšími prováděcími předpisy. V této oblasti také žádá Česká republika Evropskou unii o přechodné období v oblasti obalů a obalových odpadů - pro recyklace obalů z plastů a znovuvyužití všech druhů obalů do 31.12.2005. Evropská unie souhlasila s tím, aby Česká republika měla tzv. Toto přechodné období znamená, že jsme se zavázeli Evropské unii, že do roku 2010 je vystavíme a termín je tak dlouhý vzhledem k finanční náročnosti těchto staveb.

tags: #skládky #odpadu #v #ČR #referát

Oblíbené příspěvky:

• Jak snížit ekologickou stopu
• Příčiny a vznik smogu
• Jak pečovat o plátěnou tašku?
• Nerezové odpadkové systémy – instalace
• Příčiny znečištění ovzduší Valašské Meziříčí