Slohová cvičení s důrazem na přírodu a rozvoj kreativity

05.03.2026

Slohová cvičení by měla mnohem integrálněji zapadat do výuky »mluvnické« části českého jazyka a naopak český jazyk do výuky slohu. Při výuce slohu můžeme v maximální míře vycházet z reálného života a reálných potřeb dětí, proto bychom tuto možnost měli plně využívat. Slohová cvičení jsou kontinuální součástí života dětí, když budeme psát dopis, musí to být dopis skutečný, který také odešleme, když budeme cvičit vyprávění, musí to být skutečné vyprávění autentických prožitků dětí. Nejvíce bychom měli rozvíjet schopnosti v těch formách, které budou děti v životě potřebovat. Hodnotíme-li známkou, mělo by jít vždy o hodnocení povzbuzující a nikdy ne stresující. Do forem slohového výcviku bychom měli zařadit i nácvik základních technik tvůrčí práce a kreativizační cvičení.

Praktické příklady slohových cvičení

Níže uvádíme několik praktických cvičení, které lze využít ve výuce slohu:

Skupinové tvoření: Rozdělíme žáky do několika nezávislých skupinek. Tato forma je pro děti velmi přitažlivá. Cílem je, aby každá skupina vytvořila obsahově nejlepší dílo.
Hra na představy: Všichni napíší po jednom slově. Učitel vybere slovo, které nikdo druhý nebude mít. Žáci si slova dají na hromádku (do pytlíčku). Poté učitel vyvolá žáka, který se pokusí složit větu s tímto slovem (často jsou to asociace velmi komické).
Novinářský šotek: Cvičení rozvíjí cit pro jazykový styl. Učitel vybere nejlépe článek vcelku nezajímavý a zadá úkol, aby z něj žáci udělali oslavnou ódu atd. (Procvičování stylových nuancí). Učitel pak vyvolá vždy některého z žáků.
Brainstorming: Učitel vybere zajímavý námět a v úvodní části hodiny jim ho přečte. Text by měl být na cca 2 - 4 str.
Nový význam: Cvičení se slovy.
Štafetový příběh: Žáci vymýšlejí společný příběh. První žák řekne 3 věty a další žák musí vymyslet slovo, které jakýmsi způsobem musí ovlivnit jeho tři věty.
Popis kresby: Učitel sedne za katedru a nakreslí jednoduchý obrázek. Žáci mají obrázek popsat. Cílem je, aby popis byl nejvíce věrný předpokládané předloze. Porovnáním popisů se zjišťují odlišnosti a upřesňují výsledky a tím i dovednost toho, kdo popisoval.
Štafetový popis po telefonu: Jedná se o variaci na předchozí úlohu. Žáci si budou doma volat. První žák nakreslí kresbu a její popis odtelefonuje druhému. Druhý žák nezná podobu popisu, ale rovnou kreslí obrázek. Třetí žák podle svého obrázku napíše vlastní verzi slovního popisu. A tak dále. Poslední žák, který obdrží obrázek, napíše popis a tento popis odtelefonuje prvnímu. Poté se porovnají původní kresby, původního popisu a přijatého popisu. Doporučuje se hrát ve skupinkách po 5-6 dětech, starší školáky po cca10-15. Hodnotí se přesnosti popisu.
Hra v přírodě: Cvičení lze hrát se třídou v přírodě.
Nadpisy: Žáci vystříhají z novin nadpisy článků a vymýšlejí k nim text. Necháme jim volný výběr.
Hračka: Učitel přinese do školy nějakou hračku. Žáci zkouší vymyslet a napsat, event. nakreslit, jak by se dala vylepšit.
Vylepšení těla: Žáci píší o tom, jak by se dalo vylepšit lidské tělo.
Fronta na oběd: Žáci jsou nuceni stát frontu - na oběd, do samoobsluhy atd. Mají se zamyslet a napsat co nejvýstižnější sdělení.
Nové muzeum: Představte si, že vám ministr kultury uložil, abys zřídil nové muzeum. Napište, jak by takové muzeum vypadalo.
Hádka: Cílem je nacvičit si, jak se domluvit, když mají různé názory. Žáci se rozdělí do dvojic a pohádají se. Musí se hádat kultivovaným způsobem. Například, který zpěvák je nejrychlejší a který filmový hrdina nejhezčí. Učitel poukáže, jak málo stačí k vyvolání »nesmiřitelného« sporu.
- Bojujeme argumenty, nikdy neurážíme ani neosočujeme soupeře. To je faul.
- Necháme druhého dokončit pronesení všech argumentů a myšlenek. Neskáčeme si do řeči nebo se nepřekřikujeme.
- Snažíme se toho druhého respektovat.
- Hádka je dohraná - stejně jako sportovní zápas. Soupeři odcházejí s pocitem »do smrti dobrý«.
Vědecká konference: Cílem je rozvíjet schopnosti hádky. Témata: Existuje UFO? Jsou dobré písničky v rádiu? Líbí se vám moderní architektura? Jak by měla vypadat ideální škola? atd. Důležité je, aby žáci o tématu diskutovat dříve než na »konferenci«. Žáci si vyberou téma podle svých zájmy a zkušenosti. Poté si napíšou své hlavní myšlenky. V této fázi je zakázáno kritizovat! Následně si žáci udělají heslovité poznámky. Poté následuje kritika a připomínky k jednotlivým myšlenkám. Diskuse pokračuje v dalších kolech, do vyčerpání tématu. Učitel může pozvat i »odborníky« filmových kritiků atd. Cvičení rozvíjí schopnosti empatie a asertivity.
Řečník: Učitel napíšeme různá témata. Např. auto, kolo, mobilní telefon apod. Žák si vylosuje lísteček a hovoří na dané téma.
Řečník a argumenty: Jedná se o variaci na předchozí úlohu. Třída je rozdělena na dvě skupiny, kde je řada lístečků s často rozporuplnými tvrzeními. Např: Ve vesmíru žije spousta mimozemšťanů. Zelená energie je nejlepší energie. Děti by se měly mít lépe apod. Jeden žák se snaží přesvědčit, že tvrzení je pravdivé a druhý se snaží obhájit, že tvrzení není pravdivé.
Argumenty: Žáci se rozdělí do pětičlenné týmy. Témata: Je důležitější mít peníze nebo schopnosti? Je prospěšná internátní škola? Jakým způsobem je ve škole optimálním způsobem hodnocení? Jeden tým je pro obhajobu tvrzení a který pro jeho vyvrácení. Žáci se snaží obhájit své přesvědčení. Argumentují pro i proti.
Soudní spor: Žáci si zkusí role soudce, prokurátora atd.
Kdo promluvil?: Učitel napíše větu: „Dnes je hezké počasí, už dlouho nepršelo.“ Každý žák si vylosuje povolání - zedník, diskžokej atd. - nejlépe každý ve třídě jinou. Každá osoba napíše na lísteček a svoji identitu pečlivě tají. Poté by je pronesla »jejich« osoba. Žáci napodobují i dikci dotyčných lidí. Ostatní si dělají nějaké poznámky a snaží se uhodnout, o koho mělo jít.
Příběh: Učitel zadá tento příběh: „Byl večer a pan x vyšel před dům. Chvíli váhal, pak si odchod rozmyslel a vrátil se dovnitř“. Žáci si určí, jak se jmenovaly postavy v ději. Poté píší žáci své verze příběhu.
Vysypaná kartotéka: Učitel napíše několik vět a každá věta bude na zvláštní malé kartičce. Poté všechny kartičky sesypeme dohromady a zamícháme.
Kartářka: Z balíčku karet se vyberou čtyři karty: srdce, žaludy, listí a kule. Na každou kartu se napíše slovo: láska, peníze, dálka, síry. Kule vzhůru. Z těchto čtyř karet se bude věštit. Žák si vybere kartu a povídá o osudu dotyčného a především, která je vtipná. Důležité je, aby žáci kartářce důvěřovat.
Tabu historky: Žáci si mají vymyslet historku, kterou by nikdy nemohli udělat anebo zážitků. Důležité je, snažit psát maximálně úhledně a čitelně. Poté učitel historku přečte ho ostatním.
Kámen ve vodě: Učitel napíšeme jedno slovo. Třeba voda. A žáci vymýšlejí další slova. Např: o“pasek, d“íra, a“kord. Čím víc vymýšlíme, tím víc slov nás zavaluje.
Cestování: Žáci si představí, že cestují do exotické země (např. Austrálie apod.).
Romantická krajina: Žáci si představí romantické krajinomalby a zkusí se vcítit, že se mohli ocitnout »v obraze«.