Ekologická ekonomie: Klíčové pojmy a vysvětlení

Ekologická ekonomie je specifický směr v rámci heterodoxní ekonomie, který se zabývá především environmentálními souvislostmi ekonomické činnosti (produkce a spotřeby). Jedná se o ideologicky a metodologicky značně různorodý obor.^[1] Ekonomiku bere jako součást ekosystému Země, s nímž je propojena energetickými a materiálovými toky.

Ekonomika podle ekologické ekonomie funguje také v kontextu vlastnických práv a dalších sociálních institucí (v tomto ohledu má ekologická ekonomie blízko k určitým proudům institucionální ekonomie), které využívání ekosystémů lidmi regulují. Ekologická ekonomie definuje své cíle jako hledání cesty k ustálenému (rovnovážnému) stavu ekonomiky a spravedlivé distribuci zdrojů, a to nejen z hlediska současné, ale i budoucích generací. Optimální alokace zdrojů, kterou se zabývá neoklasická ekonomie, je podřízena cílům optimálního měřítka a spravedlivé distribuce.^[2]

Část ekologické ekonomie je silně kritická ke konceptu ekonomického růstu, který označuje za jednu z hnacích sil současného extrémního tlaku na zemské ekosystémy. Ekologická ekonomie se formálně ustavila jako vědní disciplína ke konci 80. let 20. století, v neinstitucionalizované podobě však existuje mnohem déle. Obvykle se její kořeny datují do 18. století k autorům jako John Stuart Mill, Thomas Malthus (zabývajícími se především mezemi růstu ekonomiky) či Adam Smith (zabývající se sociálními otázkami spojenými s ekonomickou produkcí a spotřebou).

Historické kořeny a vývoj

V 19. a 20. století představoval jednoho z hlavních inspirátorů ekologické ekonomie americko-rumunský matematik a ekonom Nicholas Georgescu-Roegen, který aplikoval druhý termodynamický zákon na ekonomické myšlení. Podle něj lidská činnost, především pokud užívá neobnovitelné energetické a minerální zdroje, směřuje k čím dál větší entropii (míře neuspořádanosti). Důrazem na sociální aspekt ekonomické činnosti se vyznačuje další z myšlenkových otců ekologické ekonomie Joseph C. Kumarappa. Tento indický ekonom a spolupracovník Gándhího byl radikálním kritikem industriální společnosti, která podle něj vede k závislosti, nesvobodě a nezaměstnanosti.

Základní principy ekologické ekonomie

Ekologická ekonomie usiluje v první řadě o zakotvení ekonomické analýzy do širšího biofyzikálního a společenského kontextu fungování ekonomiky. Základní postuláty, východiska a tzv. preanalytické vize dominující neoklasické ekonomické teorie považuje za překonaná a nereflektující realitu (například opomíjení vstupů ve formě energií a materiálů do procesu výroby a spotřeby, nebo výstupů - odpadů a znečištění - v ekonomickém koloběhu).

Čtěte také: Den v přírodě: ukázka slohové práce

Mezi jednotlivými proudy ekologické ekonomie se vede debata o tzv. silné a slabé udržitelnosti. Hlavní spor se odehrává kolem přesvědčení, nakolik je lidmi vytvořený kapitál zaměnitelný s přírodními zdroji. Někteří ekologičtí ekonomové namítají, že v mnoha případech lze přírodní kapitál těžko nahradit - a tedy jeho hodnotu (resp. hodnotu tzv. ekosystémových služeb) těžko vyčíslit penězi.

Kriticky se staví ekologická ekonomie k tradičnímu (neoklasickému) pojetí občin neboli commons, které obvykle vychází ze známého případu tzv. „tragedy of the commons“ („tragédie občiny“), popsané v roce 1968 Garettem Hardinem. Hardin argumentuje, že rivalita a zároveň nelimitovaný přístup k přírodnímu zdroji časem vedou k jeho vyčerpání nebo degradaci.^[6] Ekologická ekonomie ale poukazuje na to, že Hardin ve skutečnosti popisoval spíš tzv. volný přístup („open access“), zatímco za commons se obvykle označují zdroje s regulovaným přístupem (například správcem).

Klíčové koncepty a modelování

Matematické modelování získává v ekologické ekonomii na důležitosti hlavně v makroekonomických otázkách typu transformace na nízkouhlíkovou ekonomiku nebo mapování dopadů ekonomiky bez růstu. Z často používaných metod lze uvést input-output analýzu, systémovou dynamiku, či stock-flow modely. Řada modelů se také soustřeďuje na analýzu energetických a materiálových průtoků ekonomikou.

Ekologická ekonomie vs. Environmentální ekonomie

Ve snaze integrovat přírodu do ekonomických výpočtů vznikla tzv. environmentální ekonomie, zaměřená na problematiku životního prostředí. Ta se snaží vyjádřit hodnotu přírody v penězích tak, aby ji bylo možné zahrnout do výpočtů výnosů a nákladů. Nejčastěji takto vyčísluje hodnotu tzv. přírodních služeb (toho, co „nám“ příroda poskytuje, aniž bychom za to museli komukoli platit) nebo tzv. externalit, tedy vedlejších důsledků ekonomické činnosti - např. znečištění. Environmentální ekonomie ale nikterak neustupuje ze všeobecně problematických předpokladů neoklasické teorie.

Jako reakce na tuto nedůslednost se ve druhé polovině 20. století konsolidovala ekologická ekonomie. Ekologická ekonomie považuje ekonomiku za integrální součást společnosti a přírody - nepředstírá, že jde o oddělený systém jako zmíněná neoklasická teorie. Z tohoto důvodu ji zajímá problematika udržitelnosti, zejména rozsahu produkce ve vztahu k biofyzikálním limitům - jinými slovy, kolik přírodních „zdrojů“, tedy energie a materiálů, spotřebováváme a kolik odpadů a znečištění produkujeme.

Čtěte také: Více o ekologických problémech v této slohové práci

Ekologická ekonomie taktéž odmítá vyznávat přesvědčení, že lze volně zaměňovat přírodní kapitál s kapitálem lidmi vyrobeným. Existuje podle ní určitá hranice, za kterou už nebude možné nahrazovat přírodní vstupy technikou nebo penězi. To zní sice logicky, avšak neoklasická ekonomie právě možnost neomezeného zaměňování jednoho s druhým předpokládá.

Sociální rozměr ekologické ekonomie

Z ohledů na spravedlivou distribuci a zachování biofyzikálních limitů pak vycházejí konkrétní návrhy na přeměnu současné ekonomiky, jako je nerůst či ekonomika ustáleného stavu. Důležitým východiskem je tzv. princip předběžné opatrnosti, který ekologičtí ekonomové a ekonomky radí vyznávat s ohledem na nejistotu poznání, kterou ve vztahu k zásahům do přírody máme.

Ohledně sociální roviny ekologické ekonomie se poslední zhruba dvě dekády vede zajímavá diskuse. Clive Spash, profesor Vídeňské ekonomické univerzity a propagátor takzvané sociálně ekologické ekonomie (social ecological economics), tvrdí, že společenské a zejména mocenské aspekty fungování ekonomiky nelze dost dobře oddělit od těch ekologických.

Spash tedy volá po důslednější analýze sociálních, politických, etických a institucionálních faktorů, které hrají roli v neudržitelném nastavení ekonomiky a především v nerovném rozložení břemen a výhod souvisejících s dopady ekonomického využívání přírody.

Zelená ekonomika

Zelená ekonomika je ekonomika, která se zaměřuje na snižování environmentálních rizik a ekologických nedostatků a která usiluje o udržitelný rozvoj bez zhoršování životního prostředí. Úzce souvisí s ekologickou ekonomií, ale zaměřuje se více na politické prosazování.^[1][2]

Čtěte také: Více o líčení přírody

Zpráva UNEP o zelené ekonomice z roku 2011 tvrdí, „že aby byla ekonomika zelená, musí být nejen efektivní, ale také spravedlivá. Zelené značky a postupy udělování ekoznaček se objevily jako ukazatele šetrnosti k životnímu prostředí a udržitelnému rozvoji, které se obracejí na spotřebitele. Mnoho průmyslových odvětví začíná tyto normy přijímat jako způsob propagace svých ekologických postupů v globalizující se ekonomice. Tyto normy, známé také jako normy udržitelnosti, představují zvláštní pravidla, která zaručují, že zakoupené výrobky neškodí životnímu prostředí a lidem, kteří je vyrábějí. Počet těchto norem v poslední době vzrostl a nyní mohou pomoci budovat novou, ekologičtější ekonomiku.

Zelená ekonomie je volně definována jako jakákoli ekonomická teorie, podle níž je ekonomika považována za součást ekosystému, v němž se nachází (podle Lynn Margulisové). Typický je holistický přístup k tomuto tématu, kdy se ekonomické myšlenky prolínají s řadou dalších témat, v závislosti na konkrétním teoretikovi.

tags: #ekologická #ekonomie #vysvětlení #klíčové #pojmy

Oblíbené příspěvky:

• Drtiče stavebního odpadu: Výběr a využití
• Ohrožení dítěte matkou v ČR: Právní rámec
• CSDB a Ford Kod Motor: Ochrana ovzduší
• Bramborové slupky a kompost
• Kvalitní hnojivo Havířov