Světelné sloupy a další přírodní útvary: Od optických jevů po ochranu přírody

Na obloze běžně vidíme mraky, stopy páry za letadlem a občas duhu. Světelné sloupy jsou velmi krásný a současně extrémně vzácný optický jev.

Světelné sloupy: Vzácný optický jev

Objevuje se hodně výkladů tohoto jevu včetně jeho nadpřirozené podstaty. Lidé nepolíbení fyzikou pak nejspíš dojdou k závěru, že naši planetu navštívili mimozemšťané, že se blíží poslední soud nebo něco podobného. Realita však nemá co dělat ani s cizími návštěvníky, ani s dalšími katastrofickými scénáři.

Světelné sloupy se řadí mezi tzv. halové jevy. Jde o fotometeory (optické úkazy), které vznikají při průchodu světla kapičkami vody či krystalky ledu. Jedním z příkladů je notoricky známá duha, patří sem ale i boční slunce nebo halový oblouk.

Světelné sloupy je možné vidět nejčastěji za mrazivých nocí nebo pod světelnými zdroji, tedy například pouličními lampami. Za vhodných podmínek se v místě sejde dostatek krystalků ledu ve tvaru šestiboké destičky nebo hranolu. Ty se pak působením gravitace a atmosférického vztlaku zcela přirozeně zorientují horizontálně.

Pro vnějšího pozorovatele se stávají houfem droboučkých zrcátek, která odráží světelné paprsky z nejrůznějších okolních zdrojů. Jsou-li tyto krystalky ve větším uskupení a ve větší výšce, efekt se sčítá.

Čtěte také: Manipulace s železobetonovými sloupy

Sloupy jdou vždy vertikálně od slunce nebo měsíce a na obloze jich podle podmínek může být hned několik. Obvykle se jeví jako bílé, růžové nebo žluté, v závislosti na přítomných světelných zdrojích. Při červeném západu slunce bude tedy sloup také červený.

Nejspíš na ně nenarazíte v nižších zeměpisných šířkách, protože se projevují jen při velmi nízkých teplotách. Objevují se ale i jižněji, například v Rusku, Bělorusku (jen v zimě) a obyvatelé USA je zachytili v Arizoně, San Franciscu a také Západní Virginii. Šlo o následek nízkých teplot vyskytujících se současně s vysokou vlhkostí vzduchu.

Pokud na ně tedy narazíte, užijte si vzácnou světelnou show, která skutečně nemá nadpřirozený původ. Příroda umí zkrátka jen vytvářet neuvěřitelně okouzlující jevy, které člověka dovedou zcela omráčit.

Zlatý vrch: Unikátní geologický útvar

Zlatý vrch najdeme na východním okraji Lužických hor nad horským sedlem mezi obcemi Česká Kamenice a Chřibská. Jeho zajímavost i výjimečné umístění jej předurčilo k tomu, aby se stal oblíbeným cílem návštěvníků nedalekého Českého Švýcarska.

Když člověk stane pod mohutnou skalní stěnou Zlatého vrchu, jehož vrcholek dosahuje výšky 657 m n. m., ani trochu se mu nechce věřit, že se jedná původně o podpovrchové vulkanické těleso. To bylo během dlouhého geologického období vypreparováno erozí (tak se stalo též u většiny okolních kopců).

Čtěte také: Vliv elektrických sloupů na biodiverzitu

Kamenné sloupce dosahující délky až 30 metrů by však zůstaly návštěvníkům skryty, pokud by je neodkryla řízená těžba. Zajímavostí je, že Zlatý vrch se stal poprvé chráněnou přírodní lokalitou už ve válečném roce 1940, kdy zde byla činnost lomu dočasně zastavena.

Ke konci války se s lámáním kamene opět začalo, což trvalo až do roku 1973, kdy byla v celé kráse odkryta mohutná stěna s neobvykle dlouhými, dokonale vyvinutými pěti a šestibokými čedičovými sloupy, které dnes můžeme obdivovat v mimořádně chráněné přírodní rezervaci.

Budete-li se chtít rozhlédnout po okolní krajině, nevydávejte se na špičku Zlatého vrchu. Riskujete tím jednak úraz a taktéž vyplísnění ochráncem přírody.

Přímo kolem Zlatého vrchu vede naučná stezka Okolím Studence (jejíž značení by si zasloužilo obnovu). Tato vás během chvilky dovede k sousednímu lomu, kterému se říká Stříbrný vrch (tento název není v některých mapách oficiálně zanesen).

Jeho vrcholek označený křížem je výborným vyhlídkovým místem. Uvidíte z něj velkou část Českého a Saského Švýcarska i Českého středohoří. Okolí Zlatého vrchu je mimořádně vhodné pro pěkný celodenní výlet. V blízkosti se nachází zastávka autobusu (Česká Kamenice, Líska - horní) na pravidelné lince z Děčína do Varnsdorfu.

Čtěte také: Bretaň: Nedotčená příroda a mýty

Od zastávky se ke Zlatému vrchu jde do kopce neznačenou lesní silničkou. Po půl kilometru narazíte na červenou turistickou značku (souběžně jdoucí s naučnou stezkou Okolím Studence).

Vydáte-li se vlevo, dojdete během chvilky ke Zlatému vrchu. Doprava cesta vede k rozhledně na Studenci. Po návštěvě rozhledny na Studenci se můžete vrátit do sedla s turistickým rozcestím a dál pokračovat po modré souběžně s naučnou stezkou Okolím Studence.

Po 1,5 km se tyto trasy rozdělují, dál se vydejte lesní silničkou po naučné stezce (vpravo) kolem přírodní památky Líska. Roste zde hojně na jaře výrazně vonící měsíčnice vytrvalá (kvete od května do června) a také lilie zlatohlavá a áron plamatý.

Naučná stezka vás pak dovede až k horskému sedlu Křížový Buk, kde je zastávka autobusu. Pokud vám zbude čas, můžete zde zkoumat bunkry hraničního opevnění, kterému je na rozcestí věnována panelová expozice. V blízké samotě je dokonce muzeum opevnění.

Lávka na Kamenném vrchu: Ochrana konikleců

Lávka na Kamenném vrchu je dokončena a zkolaudována. Od prvních okamžiků však vzbuzuje emoce - dobré ale i ty negativní. Potýkáme se i s řadou dezinformací a zavádějících faktů.

V úvodu bych ještě rád zmínil něco k terminologii. Původně měl projekt název: Koniklecový chodníček na Kamenném vrchu. Ale několikrát jsem se setkal, že mi někdo řekl pan Chodníček. To mi tu zdrobnělinu zprotivilo. Při stavbě někdo řekl, že je to lávka. Už jsem to zmiňovali mnohokrát, ale opakování je matkou moudrosti.

V části, kudy chodí reálně nejvíce lidí docházelo k plíživému rozšiřování původní cestičky. Když jsem v roce 2009 začínal na Rezekvítku, měla cesta ne více jak půl metru. Postupně se rozšířila místy až na 3 m (měřeno dodatečně v únoru 2024). V momentě, kdy zapršelo, což bývá v době konikleců běžné, se stala cestička blátivou uličkou.

Aby se chodci i lidé s kočárky vyhnuli blátu, chodili po nerozbředlé části - bohužel rovnou po zákonem chráněných koniklecích. Každý rok se cestička posunovala a posouvala. Docházelo k erozní činnosti.

Největší nápor jsme zažili v době covidové pandemie, kdy došlo k takovému vyšlapání, že se cestička rozšířila během dvou týdnů o více jak metr. Dlouho jsme rozmýšleli, jaké udělat opatření.

Dřevěné zábrany, pásky, hlídky jsme po zkušenostech shledali jako neúčinné nebo trvale neudržitelné. Nereálné bylo také ponechání stavu bez zásahu. Řešením po všech úvahách byla vždy nějaká lávka, ochoz nebo povalový chodník. Velkou inspirací nám byly chodníky v Chlébském údolí, které tady chrání bledule jarní.

Při kritice chodníku jsem se setkal s argumenty, že to šlo řešit jinak. Padaly tyto návrhy: pásky, hlídání, dřevěné zábrany, kameny, hraničníky atd. Věřte, že jsme vyzkoušeli nespočet variant. Dřevěné zábrany jsme nainstalovali na několika místech. Spíš se jednalo o usměrnění pohybu v rezervaci a uzavření cestiček, které nově vznikaly.

Více jak polovinu zábran lidé nerespektovali a obcházeli je. Nepomohly ani cedulky umístěné na zábranách. Co se nám reálně osvědčilo, byly bezpečnostní, červeno-bílé pásky a koniklecové hlídky. Jenže taková legrace stojí ročně 150-200 000 Kč, které jsme museli získávat horko těžko z veřejné sbírky či darů.

Když jsme nainstalovali pásky umístěné na kovových tyčkách, začala velká kritika, že pásky jsou nevkusné, že je to zbytečný plast atd. To by asi nebyl problém a na kritiky jsme už zvyklí. Jenže pásky jsme museli jednou až dvakrát za den opravovat. Důvodem byly návštěvníci ale i vítr, který pásky často trhal.

Koniklecové hlídky jsme ustanovili v letech 2021-2023. Jednalo se o obnovení hlídek z přelomu 80. a 90. let 20. století. Jenže všechno je o lidech a hlídky nebyly výjimkou. Hlídkařů bylo nedostatek, ačkoliv byly placené ve formě brigád.

Častá byla velká fluktuace lidí, kteří ukončili hlídkování hned po prvním dnu. Řešili jsme častokrát slovní urážky, sprosté nadávky, dokonce i fyzické napadení. V posledním roce jsme už nesehnali dostatek lidí a hlídky byly velmi slabě zastoupené.

Zvláštní kapitolou byly, jsou a budu cedule a různé cedulky. Ty jsou spíše opatřením, aby se neřeklo. Prozkoušeli jsme prosebné texty, restriktivní výzvy, další rok to byla vlídná sdělení, pak to byly opět zákazy. Bylo prakticky jedno, jestli je to přísný nebo benevolentní vzkaz.

Pokaždé část cedulek zmizela, některé byly poničeny a vesměs všechny ignorovány. Na jedné z posledních cedulí jsme měli prosbu, ať lidé nejezdí s kočárky do nejvíce frekventovaného úseku. Samozřejmě to nikdo nerespektoval. Koncem února letošního roku jsme tuto cedulku slavnostně odstranili, neboť už nedávala smysl.

Často se poukazuje, že přece ten sešlap není tak dramatický, aby vznikla taková zbytečnost jako dřevěný chodník. Ve zprávě z Monitoringu koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) v zvláště chráněném území přírodní rezervace Kamenný vrch k. ú. Nový Lískovecz z roku 2021, kterou vypracoval doc. Lubomír Tichý se uvádí: ...došlo k velkému poškození porostů v okolí cestní sítě... vegetace v jejich okolí se rozlohou zdvoj- až ztrojnásobila... odhadem je postiženo větší návštěvností 3-5 tisíc rostlin.

Koniklece bohužel často rostou u samých okrajů cestiček, dokonce i v cestičkách. Občasný sešlap koniklece dokonce vyžadují. Proto se někdy provádí umělé narušování drnu včetně Kamenného vrchu. Je důležité, aby sešlap byl koordinovaný (řízený).

V momentě, kdy vyjdou do rezervace tisíce lidí, začne být sešlap obrovský a neřízený. Vznikají nové cesty, původní trasy se rozšiřují. Obava vzniká, že kompletně zamezíme sešlapu v celé rezervaci a nebude zde prostor pro druhy, které narušování vyžadují.

Bohužel vznikla mylná informace, že lávka je umístěna na všech cestičkách. Proto jsem zadal do mapové aplikace, aby mi spočítala délku všech vyšlapaných cestiček v oplocené části. Vyšlo číslo 4 175 m celkových cest. Pokud je délka lávky 230 m, vychází, že chodník zaujímá pouze 5,5 % z celkové části území.

O dalších lávkách nebo chodnících v tuto chvíli neuvažujeme. Musíme počkat, jak se nově postavená lávky osvědčí. Třeba nás díky tomu napadne něco nového a lepšího.

Zaslechl jsem, že kvůli koniklecům, kterých je stejně v rezervaci už tak moc, jsme stavbou chodníku zničili rezervaci. Jenže bez těch konikleců velkokvětých by Kamenný vrch nebyl tím unikátem. Prakticky se jedná o vlajkový druh, díky kterému můžeme nastavit ochranu jiných druhů, které se v území vyskytují.

K počtu konikleců velkokvětých uvádí zpráva z roku 2021 toto: Současný zaznamenaný stav 63 391 kvetoucích rostlin koniklece velkokvětého na lokalitě Kamenný vrch v roce 2021 je v porovnání se situací před pěti lety určitým zlepšením. V roce 2016 zde bylo zaregistrováno pouze 51 427 jedinců, tedy asi o 20 % méně než v roce 2009, kdy bylo zjištěno celkem 65 700 jedinců. Což je zase o něco více než v letech 2005 (62 300) a 2006 (64 700). Koniklece z celkové pohledu nijak rapidně nepřibývají a ani nemizí.

Mé dlouhodobé sledování ukazuje zásadní fakt. Tam, kde postupně uvolňujeme dřeviny pro podporu i obnovu stepních trávníků se po čase objevují nové trsy. Naopak v místech, kde je sešlap intenzivní, koniklece mizí.

Velmi nás ale mrzí, když býváme nařčeni, že řešíme jen koniklece. Možná je to tím, že se mediální zájem zúžil na ten velkokvětý koniklec, možná naše další činnosti málo prezentujeme. Věřte, že v našem zájmu jsou i další druhy. Stačí se podívat do plánu péče, kterým se řídíme a postupujeme podle něj. V něm jsou obsaženy i další druhy rostlin a živočichů, které chráníme.

Velmi, ale velmi zcestným se stalo, že kvůli chodníku bereme peníze z ochrany přírody, které by měly být určeny někde jinde. Když jsme přišli s myšlenkou lávky, hledali jsme zdroj, z čeho bychom jako neziskovka mohli takové opatření zafinancovat. První odhady byly dva miliony korun (nakonec se cena vyšplhala na 4 miliony).

Jenže nikdo nevěděl, kde žádat. Pokud bychom šli do operačních projektů, nedostaneme tolik financí a část si budeme muset dofinancovat. Z darů nebo mimořádných dotací bychom na dva natož čtyři miliony nedosáhli. Tyto peníze jdou přímo z rozpočtu města Brna. Nikde se kvůli tomu nekrátí peníze na péči o přírodu. Jsou to naprosto oddělené peníze, často určené na komunitní projekty jako stavba hřišť, ozelenění koutu v ulici nebo označení zastávek MHD.

Pokud bychom nečerpali na chodník, peníze se rozplynou v jiných participativních projektech. K tomuto si ještě dovolím, že Rezekvítek je jednou z neziskových organizací, která celorepublikově bojuje za lepší financování ochrany přírody. Zasedáme v odborných skupinách, účastníme se kulatých stolů. Naše paní ředitelka dokonce o problému promluvila o problémech s financemi v reportáži Ochranu přírody platí z vlastních úspor. Neziskovkám chybí peníze, opustit už musely desítky lokalit.

Další otázky a odpovědi by tento text možná zdvojnásobily. Pod chodníkem teď už nic neporoste - ono v místech, kde teď lávka stojí už nic nerostlo, protože trasa byla vyšlapána až na kámen. Naopak lze očekávat, že zmírněním sešlapu se vegetace bude objevovat.

Zda to bude ta původní nebo plevelná, nevíme, sami jsme v očekávání. Podle toho pak nastavíme i samotný management, např. Mohli byste odklonit návštěvníky na jiné lokality - odklonit příliv návštěvníků z Kamenného vrchu je utopie. Další velká území (Stránská skála, Hády, Medlánecké kopce) jsou už nyní pod velkým náporem, a i tady dochází k velkému ničení konikleců.

Tak Kamenný vrch uzavřete - uzavření rezervace není jednoduché. Právně by se muselo jednat o vyhlášku obecné povahy. Horší by byla ale proveditelnost a vymahatelnost. Území by se muselo neprodyšně uzavřít a musely zde působit nepřetržité policejní hlídky. Stačí se ale podívat, jak je (ne)řešen volný pohyb psů v rezervaci nebo kontroly policie v době kvetení konikleců.

Na lokalitě zas taková návštěvnost není, aby vznikal takový chodník - bohužel takový omyl může napsat jen ten, kdo v době kvetení konikleců nikdy nebyl. Je to naprosto umělý prvek v rezervaci, který narušil přirozenost území - území bylo zbaveno přirozenosti už začátkem 80. let 20. století. Nejdříve tu jezdila auta a rezervace se stala skládkou.

Proti tomu byl vybudován železný plot kolem části území. Z jižní části se tu protlačily panelové domy. Nejbližší panelák je od hranice rezervace vzdálen pouhých 20 m. Tím ale neospravedlňujeme, že další stavba už nemůže více území pokazit. Bylo by jednoduché nic nestavět, ale to by nemohly chodit do rezervace ony davy.

Byli jsme u návrhu stezky, kdy se projektovala ta nejúspornější varianta, která byla možná. Je to hurá akce, ničím nepodložená, o které nikdo nic nevěděl. - o záměru informovala media už od roku 2021. O postupu příprav i realizaci se informovalo průběžně až do dnes. Vycházeli jsme s naměřených dat jak o počtu zničených konikleců, tak o rozšiřování stezky.

Chodník prošel stavební řízením, vyjádřením krajského úřadu, městské části Brno-Nový Lískovec. Projekt zpracoval atelier Happy Landscape, o realizaci se postaral Veřejná zeleň města Brna.

tags: #sloupy #jdouci #ze #zeme #priroda #vznik

Oblíbené příspěvky:

• Škola v přírodě: Lékárnička
• Ekologický výzkum
• Nazarovka Uvaly - recenze
• Uhlíková stopa
• Energetika tuhých emisí