Analýza složení komunálního odpadu v České republice

31.03.2026

Závěrečná práce pana Nováka se zaměřila na problematiku analýzy složení komunálních odpadů, tedy na velmi rozsáhlý a zároveň málo známý obor. Předložená diplomová práce obsahuje rozsáhlou rešerši o přístupech k analýze složení zbytkových komunálních odpadů. V první části byly popsány přístupy pro sběr odpadu, dále určení reprezentativního vzorku odpadu, který by měl být následně podroben analýze. Rozsáhlé množství přístupů student doložil značným výčtem odborné literatury. Tu v druhé části roztřídil podle kontinentů, které mezi sebou porovnal.

Světovou odbornou literaturu student rozšířil i o zkušenosti v ČR, kde využil mimo jiné i Plány odpadového hospodářství měst. Rešerše vhodně doplňuje a navazuje na rešeršní článek Dahlén & Lagerkvist z roku 2008. Diplomant v rámci rešerše představil postupy využívané v posledních desetiletích v různých částech světa, které jsou často vzájemně obtížně srovnatelné. České zkušenosti s problematikou jsou nastíněny spíše okrajově, což odpovídá nízké dostupnosti relevantních údajů. Rešeršní část je doplněna ilustračním srovnáním údajů o složení směsného komunálního odpadu v různých částech světa. Práci uzavírají doporučení pro návrh metodiky analýzy komunálních odpadu vhodné pro české odpadové hospodářství.

Práce je psána konzistentně s logickým členěním. Gramaticky je text na dobré úrovni. Práci považuji za velmi přínosnou se značným potenciálem pro praktické použití. Práce je přehledná, dobře strukturovaná a čitelná. Formát citací je nejednotný, ale v dalších částech je zpracování textu na slušné úrovni. I když mám určité výhrady k samotnému rešeršnímu pojetí práce, přiklonil jsem se nakonec ke kladnému hodnocení z důvodu velkého množství zpracovaných informací a značné náročnosti problematiky analýzy složení komunálního odpadu.

Metodiky a analýzy složení SKO v ČR

Ministerstvo životního prostředí připravilo v rámci projektu TAČR (TIRSMZP719) novou Metodiku pro stanovení složení směsného komunálního odpadu (SKO) a odděleně soustřeďovaných složek komunálního odpadu (KO). Metodika umožňuje získání a statistické zpracování údajů o složení komunálního odpadu. Metodika popisuje obecný, jednotný a závazný postup poskytovaný MŽP. Metodiku je důrazně doporučeno používat i pro terénní šetření k získání údajů o složení odděleně soustřeďovaných KO. Účelem metodiky je stanovení postupů, které umožňují srovnatelnost a opakovatelnost výsledků terénních průzkumů zaměřených na stanovení složení odpadu.

Metodika je určena pro všechny subjekty, které mají povinnost nebo úmysl zjistit složení odpadu. Výsledky mají sloužit k hodnocení plnění cílů Plánu odpadového hospodářství České republiky nebo krajských Plánů odpadového hospodářství, pro rozhodování a plánování o způsobu nakládání s SKO a KO zejména na národní úrovni.

Čtěte také: Detaily o Fridexu

Každý sudý rok EKO‑KOM realizuje rozbory směsného komunálního odpadu (SKO) z celé České republiky a ani covidový rok 2020 nebyl výjimkou. Na základě metodiky společnosti EKO‑KOM, a.s. byla v pravidelných čtvrtletních intervalech analyzována skladba 128 vzorků směsného komunálního odpadu pocházejícího z 15 různých lokalit. Na každé lokalitě byl odděleně analyzován vzorek ze sídlištní a venkovské zástavby a u některých větších měst i z dalších typů zástaveb (např. centrum či vilová z.). Ve všech případech se jednalo o domovní SKO, tedy nikoli veškerý odpad evidovaný pod kat.

Metodika EKO‑KOM je pravidelně aktualizovaná a koncipovaná jako výsledek využívající či kombinující zkušenosti českých i zahraničních metodik - zejména výstupů z řešení výzkumného projektu SP/2f1/132/08 „Výzkum vlastností komunálních odpadů a optimalizace jejich využívání“, Benešová, L. a kol., Univerzita Karlova v Praze, 2010. Metodika zohledňuje hlavní faktory ovlivňující složení odpadu v průběhu roku (topná sezóna, změny vegetativních podmínek, letní a prázdninové období) a rozdílný způsob vytápění v odlišných typech zástavby. Na skladbu SKO má vliv i velikost sídla či skladba obyvatel, což metodika zohledňuje při výběru lokalit.

S ohledem na socio-ekonomické faktory k rozborům dochází opakovaně na stejných lokalitách a v delším časovém horizontu za vzniku vývojové řady již od roku 2008, což zajišťuje možnost sledování trendu produkce a skladby SKO. Výsledná skladba směsného komunálního odpadu z obcí je prezentována v Tabulce č.1 váženým průměrem, který zohledňuje počet obyvatel z dané lokality žijících v konkrétním typu zástavby a produkci SKO v dané lokalitě. Jak je z tabulky patrné, nejvíce proměnlivou skupinou v SKO je podsítná frakce, biologická složka a spalitelný odpad. Výskyt materiálu je pak vypočítán z celkového množství SKO z obcí vykázaného do systému EKO‑KOM.

Rozbory uskutečněné v roce 2024 zahrnovaly už 176 vzorků z celkem 20 lokalit napříč Českou republikou. Směsný komunální odpad je velmi heterogenní tok, jehož složení se může mezi jednotlivými vzorky výrazně lišit. Proto nelze výsledky vyhodnocovat pouze na základě průměrných hodnot. Pro co nejpřesnější interpretaci je dále nutné pracovat se směrodatnou odchylkou a rozsahem výskytu jednotlivých složek.

Metodika společnosti EKO-KOM je dlouholetým výsledkem kombinace českých i zahraničních přístupů. Zohledňuje celou řadu faktorů, které mohou ovlivnit výsledné složení směsného komunálního odpadu - od časových (topná sezóna, prázdniny) přes místní (rozdílné typy zástavby, regionální specifika) až po socioeoknomické (složení obyvatelstva). Hlavním cílem je získat co nejvěrnější obraz o složení SKO v celé republice s přihlédnutím ke všem faktorům, jež mohou výsledky ovlivnit.

Čtěte také: Rýžové chlebíčky: Co byste měli vědět

Složení SKO a trendy

Největší část SKO dlouhodobě tvoří zbytkový odpad, tedy materiály, které není možné při rozborech zařadit do konkrétní využitelné nebo recyklovatelné frakce. Patří sem například silně znečištěné papíry a plasty, hygienické potřeby, kaučuk a další materiály vhodné především k energetickému využití. Významný podíl má také frakce <40 mm, do níž je zahrnuto vše, co při analýze propadne sítem se čtvercovými oky o velikosti 40 mm. Nejčastěji jde o drobné zbytky potravin, malé útržky papíru a plastu, popel, zeminu a další jemné částice. Obě tyto skupiny (zbytkový odpad a frakce <40 mm) dohromady představují téměř 45 % hm.

Největší část směsného komunálního odpadu nadále tvoří zbytkový odpad a drobné frakce pod 40 mm, dohromady téměř 45 % hmotnosti SKO. Podíl bioodpadu ve směsném odpadu však mezi lety 2022 a 2024 klesl z 27,2 % na 22 %. Ukazují to výsledky pravidelné analýzy složení směsného komunálního odpadu, kterou provádí společnost EKO-KOM. Studie také zdůrazňuje význam přesměrování recyklovatelných složek do tříděného sběru pro efektivnější využití surovin a omezení množství směsného odpadu.

Největší meziroční změnou mezi roky 2022 a 2024 byl pokles podílu bioodpadu, a to z 27,2 % na 22,0 % hm. Jde o nejvýraznější posun mezi všemi sledovanými složkami.

Pravidelně probíhající analýzy pokrývají široké spektrum sídel - od venkovských zástaveb po městská sídliště. Vzorky odpadu jsou vybírány tak, aby odpovídaly skutečnému složení domovního odpadu a zohledňovaly různé regionální i socioekonomické podmínky.

V roce 2024 došlo, stejně jako v předchozích letech, k dalšímu navýšení počtu analyzovaných vzorků i sledovaných lokalit. Zatímco v roce 2020 bylo v rámci rozborů vyhodnoceno 128 vzorků z 15 lokalit, v roce 2022 se počet vzorků zvýšil na 160 a počet lokalit na 18.

Čtěte také: O naftových emisích

Textil a obuv v SKO

Od 1. ledna 2025 mají všechny obce v České republice povinnost zajišťovat oddělený sběr textilu a obuvi. V návaznosti na tuto změnu provedla společnost EKO-KOM v roce 2024 podrobnější analýzu látkové skupiny textil a obuv ve směsném komunálním odpadu. Cílem bylo lépe porozumět složení této frakce a poskytnout obcím i dalším aktérům relevantní data pro zavádění nového systému sběru.

Textil a obuv tvoří v průměru 4,6 % hmotnosti SKO, což představuje nezanedbatelný podíl s potenciálem dalšího využití. Detailní rozbor ukázal, že více než polovinu této skupiny tvoří textilní oděvy, následované obuví a bytovým textilem. Zbylou část představují oděvy z jiných než textilních materiálů a ostatní textil.

Studie "The Secret of the Black Bins"

Studie The Secret of the Black Bins: Results of Physical Analyses of Mixed Municipal Solid Waste in the Czech Republic in 2018-2022, publikovaná v časopise WASTE FORUM (2025), je dosud nejucelenější prací o skutečném složení směsného komunálního odpadu v České republice. Tým autorů vedený Soňou Klepek Jonášovou a Bedřichem Moldanem analyzoval více než padesát fyzických rozborů z 38 obcí a celkově bylo roztříděno přes 26 tun odpadu. Každý vzorek měl hmotnost kolem 500 kg, což umožnilo zachytit nejen obecné trendy, ale i odlišnosti mezi jednotlivými lokalitami a obdobími. Zjištění nejsou jen popisem materiálového složení, ale také odrazem chování občanů a efektivity celého odpadového systému.

Fyzické analýzy směsného komunálního odpadu jsou výjimečné tím, že poskytují reálný obraz o odpadech, které zůstávají po vytřídění dostupných složek. Statistiky o množství vytříděného papíru, plastů či skla bývají v Česku relativně podrobné, ale skutečné složení černých popelnic se dlouho pohybovalo spíše v rovině odhadů. Teprve manuální rozbory ukazují, jak velké množství cenných materiálů v systému stále uniká.

České odpadové hospodářství má navíc zvláštní institucionální rámec. Za nakládání s komunálním odpadem odpovídají obce, které musí nejen zajistit svoz a zpracování odpadů, ale také plnit závazné recyklační cíle 60 % do roku 2025, 65 % do roku 2030 a 70 % do roku 2035. Tento rámec však naráží na realitu, v níž téměř 45 % komunálního odpadu stále končí na skládkách, zatímco evropský průměr se pohybuje kolem 23 %. Skládky tak zůstávají českou Achillovou patou, navzdory dlouhodobým diskusím o jejich postupném útlumu. Pro srovnání - v Rakousku činí podíl skládkování komunálního odpadu méně než 5 %, v Německu dokonce prakticky nulový.

Rozbory černých popelnic ukázaly, že v průměru 65,6 % jejich obsahu tvoří recyklovatelné složky, přičemž tento podíl se v jednotlivých obcích pohyboval mezi 61 a 70 %. To je mimořádně vysoké číslo, které lze interpretovat jako systémovou neefektivitu. Pokud by byly tyto materiály odděleny již v domácnostech, mohly by zásadně zvýšit recyklační míru a zároveň snížit náklady na skládkování.

Detailní složení odpadu ukazuje, že největší podíl má bioodpad, a to 33,6 %. Tento údaj však není stabilní - v jednotlivých obcích kolísal mezi 29 a 40 % a výrazně se měnil v závislosti na ročním období. Na druhém místě jsou plasty s podílem 8,8 %, následované textilem (6,5 %) a papírem (6 %). Podíl plastů se v čase pohyboval mezi 7 a 10 %, zatímco textil osciloval kolem 5-8 %. Analýzy navíc odhalily i časové trendy. V letech 2018-2022 mírně klesl podíl plastů (ze zhruba 10 % na méně než 9 %), textilu (ze 7 % na 6,5 %) a nápojových kartonů (z 1,6 % na 1,2 %). Naproti tomu bioodpad rostl - z 31 % v roce 2018 na více než 34 % v roce 2022. Tento trend ukazuje, že zatímco u některých komodit se třídění zlepšuje, největší frakce stále zůstává nedostatečně řešená.

Sezónní vlivy ukazují další rozměr problému. V létě vzrůstá produkce zahradního bioodpadu a kuchyňských zbytků, v turistických oblastech přibývá jednorázových obalů, zatímco v zimě stoupá podíl popelovin a inertních složek. Podle dat studie se podíl bioodpadu v červenci a srpnu pohyboval kolem 40 %, zatímco v lednu klesal pod 30 %. Rozdíly mezi obcemi jsou rovněž výrazné - například v malých obcích do 2000 obyvatel tvořil bioodpad až 38 % směsného toku, zatímco ve velkých městech jen 28-30 %.

Studie rovněž potvrzuje, že systém založený na dobrovolném třídění má své jasné limity. Přibližně třetina českých domácností netřídí vůbec nebo jen minimálně, což znamená, že veškerá osvěta a apel na občanskou odpovědnost naráží na bariéry pohodlí a ekonomické motivace. Bez zásadní změny v nastavení poplatků a dostupnosti služeb nelze očekávat dramatické zlepšení.

Jak bylo konstatováno, nedostatečně řešený bioodpad je přitom z ekologického hlediska nejpalčivější. Třetina obsahu černých popelnic by mohla být využita v kompostárnách nebo bioplynových stanicích, což by přineslo významné snížení emisí a zároveň produkci energie či organického hnojiva. Pokud však tento potenciál zůstane nevyužitý, bude bioodpad dál přispívat k emisím skleníkových plynů a zátěži skládek.

Doporučení a opatření

Jedním z klíčových doporučení autorů je zavedení PAYT systémů (Pay-As-You-Throw), tedy poplatků podle skutečného množství produkovaného směsného odpadu. Tento model je v Evropě běžný a zkušenosti z Itálie, Německa či Skandinávie ukazují, že dokáže snížit objem směsného odpadu o 20-40 %. V Česku se zatím objevuje jen ojediněle, a to zejména v menších obcích.

Velký potenciál má i rozšíření door-to-door systémů. Svoz přímo od domů výrazně zvyšuje míru třídění, protože eliminuje bariéru vzdálenosti a pohodlí. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že pokud mají lidé k dispozici nádoby na bioodpad nebo plasty přímo u svého domu, objem směsného odpadu se výrazně snižuje.

Dalším opatřením je zavedení zálohového systému pro PET lahve a plechovky. Tyto obaly mají vysokou ekonomickou hodnotu a jejich sběr by mohl dosáhnout až 90% návratnosti.

Nelze však podcenit ani behaviorální faktory. Lidé třídí pouze tehdy, pokud je to pro ně pohodlné, srozumitelné a pokud mají pocit, že jejich úsilí má smysl. Vzdálenost ke kontejneru, zvyky v domácnosti, velikost bytů a možnost skladování vytříděného odpadu - to vše ovlivňuje výsledky.

Data z fyzických analýz mají přitom obrovský potenciál. Mohou sloužit k plánování svozu, k rozhodování o investicích do infrastruktury, ale i k úpravám legislativy. Pokud mají obce detailní informace o tom, co skutečně končí v černých popelnicích, mohou nastavit systémy efektivněji a zaměřit se na slabá místa.

Klíčová je také nutnost pravidelného opakování analýz. Teprve dlouhodobý sběr dat umožní vyhodnocovat trendy, sledovat dopady legislativních změn a porovnávat výsledky mezi obcemi. Dosavadní výzkum se soustředil na menší obce do 50 tisíc obyvatel, ale pro vytvoření celostátního obrazu je nezbytné zapojit i velká města, kde vzniká podstatná část komunálního odpadu a kde se uplatňují jiné modely sběru.

Legislativa

Podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, je komunálním odpadem směsný a tříděný odpad z domácností, zejména papír a lepenka, sklo, kovy, plasty, biologický odpad, dřevo, textil, obaly, odpadní elektrická a elektronická zařízení, odpadní baterie a akumulátory, a objemný odpad, zejména matrace a nábytek, a dále směsný odpad a tříděný odpad z jiných zdrojů, pokud je co do povahy a složení podobný odpadu z domácností.

Obec je původcem komunálního odpadu od okamžiku, kdy osoba odloží odpad na místo obcí k tomuto účelu určenému. Obec je povinna přebrat veškerý komunální odpad vznikající na jejím území při činnosti nepodnikajících fyzických osob a musí určit místa pro oddělené soustřeďování komunálního odpadu.

Komunální odpad nezahrnuje odpad z výroby, zemědělství, lesnictví, rybolovu, septiků, kanalizační sítě a čistíren odpadních vod, včetně kalů, vozidla na konci životnosti ani stavební a demoliční odpad.

Mezi odděleně soustřeďované složky komunálního odpadu patří nebezpečné odpady, papír, plasty, sklo, kovy, biologický odpad a jedlé oleje a tuky. Od 1. ledna 2025 také textil.

Oddělené soustřeďování složek komunálních odpadů může obec zajistit nejen prostřednictvím sběrných nádob na tříděný odpad, ale také například pytlovým způsobem sběru nebo určením místa pro odkládání jednotlivých složek komunálních odpadů v rámci sběrného dvora.

Zákon č. Metodika je zaměřená na osvětu a environmentální výchovu v oblasti nakládání s komunálními odpady z domácností, jakožto jednou ze základních dovedností, kterou by měli obyvatelé zvládat.