Sochy z kovového odpadu: Umění, které dává šrotu nový život

06.04.2026

Třídění odpadu je pro řadu obyvatel České republiky samozřejmost. Každou minutu se na světě prodá 1 milion plastových lahví a rovněž každou minutu skončí ve světových mořích plastový odpad z jednoho kamionu. Každou sekundu totiž lidstvo v úhrnu vyprodukuje 50 tun odpadu a do roku 2030 se má tohle hrozivé číslo ještě zvýšit. Na zahlcení planety odpadem proto upozorňují nejen vědci, ale třeba i umělci, a to svérázným způsobem.

Umělci a kovový šrot

Profesionální umělci, ale i nadšení amatéři se shodují, že ze starého železa můžete vyrobit naprosto cokoli. Je to paradox - ačkoli je planeta zahlcená odpadem, kovový šrot je pro umělce nedostatkové zboží.

Sochař Ivan Trjapitsyn oceňuje bohatství materiálu, z nějž mohou tvořit: „Nevím, kde našli betonářskou výztuž, ale tyhle pruty jsou dlouhé 3,5 metru. Někdo si myslí, že jde jen o odpad, se kterým už nic nejde dělat.

Festival v Jekatěrinburgu

Sochařský festival se v Jekatěrinburgu konal už desetkrát a místo nebylo zvoleno náhodou. Tohle město je srdcem metalurgické výroby Ruska a na nedostatek šrotu si rozhodně nemůže stěžovat. Elena Pljaková, vedoucí výroby firmy Elektra, vzpomíná na začátky, z nichž festival povstal: „Myšlenka se zrodila před deseti lety. Naše společnost produkuje spoustu šrotu, který většinou posíláme na přetavení.

V roce 2018 se na něj sjeli profesionální umělci, ale i nadšenci z Ruska, Ukrajiny a Kazachstánu. Jejich výtvory mohou zájemci v ulicích města obdivovat každým rokem až do konce září a zároveň hlasovat pro nejkrásnější výtvor. „Něco takového vidím poprvé. Šli jsme kolem s dětmi a je to zaujalo.

Čtěte také: Přírodní sochy Kokořínsko

Petr Vaněk: Svářečské řemeslo povýšené na umění

Propojením dvou samostatných řemesel sochařství a svářečství vzešel unikátní obor plný úžasných a obdivuhodných výtvorů. S každým novým dílem se posouvá hranice kreativity. Zarputilost a určitá míra talentu posunuly Petra Vaňka na přední příčky umělců, kteří pracují s průmyslovým odpadem.

Sochy s vůní svařovaného železa Petr Vaněk je umělec každým coulem. Svářečské řemeslo posunul o několik levelů výš a dokázal objevit propojení mezi svařováním a sochařstvím. Je to mladík, který si rád hraje na postapokalyptický svět. Znamená to pro něj zvláštní kombinaci zábavy, nervů a zjitřených emocí. Tento druh odpočinku mu pomáhá objevovat vlastní já.

Cesta k umění

Petrova cesta k tvorbě byla celkem kostrbatá. Zpočátku vystudoval lesnickou školu, ale toto vzdělání mu nedalo to, co od svého života očekával. Plné uspokojení zažíval při kreativní tvorbě nejrůznějších kovových výtvorů. Zhodnotil svou skromnou sbírku a po zralé úvaze se rozhodl rozšířit své vzdělání o umělecký směr. Přihlásil se tedy na umělecko-průmyslovou školu do Turnova (obor umělecké odlévání kovů). Tato škola mu dala perfektní start do života. Objevil zde neuvěřitelné možnosti, jak lze kombinovat různé obory, a v sobě odhalil tvůrčí schopnosti. Naučil se realizovat nejrůznější abstraktní představy.

Po úspěšném absolvování střední školy Petr chvíli tápal a nevěděl, kterým směrem jeho kroky povedou. Doba temna však netrvala dlouho. Petr se zúčastnil sympozia v Mladé Boleslavi a od té doby měl o své budoucnosti jasno. Nalezl zde perfektní materiál pro tvorbu svých soch, který ho naprosto uchvátil. Průmyslový odpad je vynikající materiál, jenž v sobě skrývá nevídané možnosti, a dá se dokonce perfektně kombinovat.

Realistické sochy z průmyslového odpadu

Petrova práce je pro mnoho lidí unikátní. Jedná se o díla, která zatím nikde jinde neměli možnost vidět, a jsou jimi naprosto uchváceni. Každý výtvor má jednoznačně vztah k tématu, pro který Petr dané dílo vytváří. Jeho práce je nádherná, tvůrčí, z každého díla na vás dýchá Petrova osobitost. Naprostá většina Petrových děl vzniká v jeho ateliéru.

Čtěte také: Inspirace z Buddhových soch

Sochy vyrábí z kovového odpadu, ze šrotu, zmetků či použitých věcí, přičemž jeho nejoblíbenějším materiálem jsou ojnice. Každou z nich používá na specifickou část sochy. Některá přijde např. na nohu, jiná na páteř jeho vznikajícího díla. Dalším hojně využívaným materiálem jsou ozubená kola nejrůznějších provedení a velikostí i věnce setrvačníků.

Čím více a častěji se Petr věnuje své práci, tím více zkušeností získává. Postupně nabírá další znalosti ohledně používaných materiálů a v dnešní době již pouhým pohledem (dle barvy kovu) dokáže odhadnout, zda bude daný materiál pro něj přínosem a vhodný pro jeho tvorbu. Ke své práci Petr často používá svářečku a jeho díla vznikají převážně metodou svařování obloukem. Vždy však záleží na použitém materiálu. Velice častým úkonem v ateliéru je též dělení materiálu. K tomu se perfektně hodí plazmová řezačka. Navíc ke své práci používá celou flotilu úhlových brusek.

V současné době Petr pracuje na nové soše, která je zhruba ve dvou třetinách svého zrození. Žebra sochy jsou vyrobena z ojnic a tělem je vidět dovnitř. Cílem mladého umělce je vždy vytvořit dílo, které působí jako živý tvor, až už je to bytost z jiného světa nebo z daleké budoucnosti. Vždy se snaží, aby uvnitř těla vyráběného díla byl určitý mechanismus, který připomene, že vyráběná socha může být pomyslně oživena. Vnitřní mechanismus dodává tělu energii. Tělo není pouhou skořápkou, ale vyvolává pocit, že se socha opravdu pohne.

Pro Petra je důležitý celkový - realistický pohled a opravdovost vyráběné sochy. Nejeden fanoušek cyberpunku by rád vlastnil jeho díla, neboť je mu blízký Petrův pohled na svět. Díla z Petrovy tvůrčí dílny jsou realisticky ztvárněná, dokonalá, ale i ušlechtile krásná.

Každé řemeslo by se mělo dělat s chutí, nadšením a naplno. Existují věci, které žádný řemeslník nezíská pouhým studiem, ale k jejich osvojení dochází až po určité době. Řemeslo pana Petra vyžaduje navíc určitou dávku zarputilosti a nemalou míru talentu. Svou práci však miluje a nevyměnil by ji za nic na světě. Svými výtvory vyjadřuje sám sebe a neskutečně ho baví.

Čtěte také: Výstava soch v Teplicích

Petr nemá o budoucnosti svařování sebemenší pochyby. Bez svařování plamenem, obloukem, plazmou či laserem by moderní svět vůbec neexistoval. S uměním je to naprosto stejné. Bylo s námi od úsvitu lidstva a bude nás provázet až do jeho soumraku.

Babylonská věž ve Svinově

Kombinovaná socha s pracovním názvem Babylonská věž se v úterý 8. června odhalovala ve Svinově v Polanecké ulici, v areálu největší tuzemské firmy na zpracování kovového odpadu a barevných kovů. Jejími autory jsou pedagogové Vyšší odborné školy a střední umělecké školy AVE ART v Ostravě Lukáš Dvorský a Marek Břuska. Více jak 15 tun kovového odpadu je doplněno zelení. Vznikla k 30.

„Skici pro sochu jsem tvořil na základě informací o firmě, tedy kam směřuje, že letos slaví kulaté výročí existence v České republice, že cílí na zelenou budoucnost. Samozřejmě jsem vycházel i z možností poskytnutého materiálu, kterým je šrot, a také ze své dosavadní sochařské zkušenosti. Návrhů jsem naskicoval asi patnáct, ale vítězným se nakonec stal ten první, který jsem zpracoval. Socha je složena z různých kovových profilů, součástí jsou například profily svodidel či kolejnic a různé výpalky, celkem obsahuje přes 15 tun kovu.

Na jejich umístění byla proto zapotřebí i pomoc šikovných jeřábníků a další pracovníků šrotiště. Oba tvůrci spolupracovali s firmou TSR v Ostravě už v minulosti. „Tehdy šlo o jiný typ práce. U zeměkoule nás firma oslovilo s již jasnou představou toho, jak má vypadat dílo, které bude symbolizovat rozsah působnosti firmy, která operuje ve třiceti zemích světa. Oba tvůrci působí jako pedagogové na VOŠ AVE ART Ostrava, která jako jediná v MSK nabízí obor umělecký kovář, a to i ve formě rekvalifikace. Vytvoření sochy ve svém ostravském areálu iniciovala společnost TSR k připomínce 30. výročí svého vstupu do České republiky.

Galerie ocelových figurín: Když šrot ožívá

Stormtrooper ze Star Wars, Transformer, Superman, Terminátor, Batman, Hulk, Wolverine nebo Minoň, Mickey Mouse, Garfield, Shrek či Spongebob. Tihle všichni a mnozí další na vás čekají v Galerii ocelových figurín v dolní části Václavského náměstí v Praze. Jedná se o polský projekt, za kterým stojí umělec Mariusz Jose Olejnik. Ten na šrotišti v Pruszkowě na předměstí Varšavy začal v roce 2011 stavět originální sochy ze železného šrotu a brzy zde otevřel první galerii.

Sochy jsou vytvořeny vesměs z odpadového kovového materiálu, který se běžně nachází na šrotištích. Jsou to různá ozubená kola, staré tlumiče, trubky, vinutá pera, řetězy, části motorů a převodovek, šrouby a matice. To vše je k sobě svařené, nahrubo obroušené a nalakované. Některé sochy jsou z části nebo celé pomalované barvou. Vedle figur uvidíte v muzeu celou řadu modelů aut a motorek, které jsou vyrobeny stejným způsobem.

Malé sochy váží od padesáti do sta kilogramů, většina soch má 300 až 500 kg a ti největší obři přesahují jednu tunu. To je případ i modelů aut. Na jedné soše většinou nepracuje jen jediný umělec, ale tým tří čtyř lidí.

Nevšední zážitek

Návštěva Galerie ocelových figurín je vskutku nevšední zážitek. Nejen tím, jak sochy v nadživotní velikosti na člověka působí. Ale také tím, že na sochy je dovoleno sahat, sedat si do modelů aut, lézt po nich nebo si od soch "půjčovat různé předměty". Z Thorovy ruky se dá například vytáhnout jeho bájné kladivo Mjolnir. A věřte: Dá se uzvednout!

Detaily soch se dají zkoumat donekonečna. Některé jsou z velmi titěrných částí. Třeba takový Hulk je sestaven z 37 000 svařených matiček! Na transformerovi Bumblebeem zase zřetelně poznáte, z kterých součástí auta je sestaven.

Galerie Ocelových Figurín (GSF) je světovým unikátem díky sochám v životní velikosti, které jsou vyrobené z recyklovaného šrotu. Nápad na tento projekt vznikl v Polsku na šrotišti “Skup Złomu przy Czołgu” (Šrotiště poblíž Tanku) v Pruszkowě, poblíž Varšavy. Tvůrcem celého projektu je “Jose” Mariusz Olejnik, původem z Polska, který se snaží rozšířit svůj unikátní projekt po celém světě již od roku 2011. Právě na šrotišti “Skup Złomu“ byla jeho týmem vytvořena první socha. Byl to konferenční stolek vytvořený z motoru V8.

Celý nápad vznikl jako reakce na tehdejší krizi na trhu se šrotem, kdy jeho cena velice klesla. “Jose” Mariusz Olejnik přemýšlel, jak by velké množství šrotu využil, až ho napadlo využít části recyklovaného šrotu právě k výtvarnému umění v podobě ocelových figurín. Jeho inspirací byly jeho vzpomínky a sny v kombinaci s vášní pro auto-moto svět.

Galerie ocelových figurín je prvním místem na světě, kde můžete vidět a zažít sochy z recyklovaných kovových součástek. Od této chvíle, se zakladatel projektu “José” Mariusz Olejnik, snaží rozšířit tento unikátní nápad do celého světa. V tu dobu (2011) byl trh se šrotem v krizi, a bylo nutné vymyslet, jak kovový odpad nejlépe recyklovat a udělat ho znovu atraktivním. Díky tomu, že měl José přístup na již zmíněné šrotiště, měl z čeho vybírat, čerpat inspiraci a následně tak mohl plně uplatnit svou kreativitu. Na základě toho byla vytvořena první socha. Byl to konferenční stolek vytvořený z motoru V8.

Základem všech figurín jsou kusy a díly z kovového šrotu, např. ozubená kolečka, prvky převodovek, brzdových destiček, řetězů, šroubů a matiček. Vše se musí vyčistit od oleje a jiných nečistot, nařezat nebo vytvarovat a zabrousit ostré hrany. Každý model je vytvořen na základě detailního návrhu. Nejprve se vyrobí prototyp figuríny v měřítku 1:18, technická dokumentace a mřížka, podle které je socha sestavena. Vše je tvořeno technikou svařování, která probíhá za použití vysokých teplot.

Nejsou použity žádné formy, odlévání ani těžké stroje. Rizikem při zpracování není pouze obrovský žár, ale i silné ultrafialové záření a veliký hluk. Proto má každý řemeslník k dispozici nejen potřebné nástroje, jako je svářečka nebo kladivo, ale i ochranné pomůcky jako je svářečská helma a pevné, žáruvzdorné rukavice. Jelikož tato technologie má obrovské možnosti, můžeme s její pomocí vytvořit téměř cokoliv. Auta, nábytek, každodenní předměty a samozřejmě sochy lidí, zvířat a postav z pohádek, sci-fi, fantasy, komiksůale i současného světa. Nyní na našich nových projektech pracuje přes 120 nadaných řemeslníků. Tvoří tým, který je složený z národností celého světa.

Pro vytvoření figuríny obětují i několik tisíc hodin práce, podle velikosti, obvykle 1-8 měsíců. Auta, která jsou 90% reprezentací původního modelu, jsou výrobou obvykle nejnáročnější. Zaberou čtyřem řemeslníkům až 7 000 hodin práce.

Sochy jsou do detailu propracované a promyšlené, tak aby dokázali např. stát na vlastních nohou a měli správné těžiště, aby se dalo otáčet řídítky nebo třeba zavírat dveře. Každý výsledný produkt je nakonec zalit vrstvou bezbarvé pryskyřice, která chrání sochu proti korozi a obalí poslední ostré hrany.

Legendární repliky aut

Legendární repliky aut vyrobené z recyklované oceli oživují minulost s moderním ekologickým nádechem. Tyto mistrovské kousky, pečlivě zpracované do detailů ikonických vozů, kombinují historickou krásu s udržitelnými materiály. Každé auto vypráví svůj vlastní příběh o recyklaci a umění, přičemž znovu využívá ocel, která by jinak skončila jako odpad.

Oceloví dinosauři

Sochy dinosaurů vyrobené z oceli přinášejí prehistorii zpět do současnosti s moderním industriálním šarmem. Tyto impozantní sochy, precizně zhotovené do detailů věrně napodobujících tyranosaura, triceratopse nebo velociraptora, spojují dávnou minulost s odolným materiálem dneška. Každý ocelový dinosaurus vypráví svůj vlastní příběh o síle a trvalosti, přičemž proměňuje surovou ocel v umělecké dílo, které fascinuje návštěvníky všech věkových kategorií.

Postavičky z oceli

Ocelové sochy inspirované oblíbenými postavami ze Simpsonových, Shreka, Mimoňů a WALL-E přinášejí do světa umění hravost a nostalgii. Homer Simpson se svou typickou nedbalostí a s donuty v ruce, Shrek se svým ikonickým úsměvem a dobrosrdečným vzhledem, Mimoňové v jejich komickém a neodolatelném chaosu, a WALL-E, robotický hrdina s velkýma očima plnýma naděje a zvědavosti - všechny tyto postavy jsou mistrně zpracovány z oceli, která jim dává nový, nadčasový rozměr.

Brian Mock: Zvířata z kovového šrotu

Výtvarník Brian Mock se svou skulpturou lva. Umělec Brian Mock dává železnému šrotu nový rozměr. Ze starých kovových součástek vyrábí sochy zvířat v životní velikosti. Jeho kovové zvířecí sochy zdobí jak umělecké muzea a veřejná prostranství, tak i knihovny a soukromé sbírky.

Brian Mock pochází z Portlandu v americkém Oregonu. V mládí se věnoval malování a vyřezávání dřeva. Na konci 90. let se Brian naučil svařovat. A právě svařování v něm podnítilo novou vášeň, které se věnuje už dvě desetiletí. Jeho koníček ho navíc začal život. Brian Mock se zaměřil na výrobu soch ze starého kovu. Ostatně tvorba skulptur a plastik z kovu se v 21.

Výtvarník Brian při své práci využívá jakýkoliv vyřazený kovový materiál. Jeho sochy tvoří matice, šrouby, staré břity, nože a příbory, hřídele, ozubená kola a nejrůznější plechy i kovové komponenty strojů a elektroniky. Největším Brianovým zdrojem materiálu jsou proto šrotiště. Pro barevné zpestření někdy ve svých dílech využívá odpadní plasty. Díky tomu výtvarník posouvá uměleckou formu recyklovaného díla na zcela novou úroveň. Přitom, jak sám říká, začít lze s málem.

Z kovového šrotu americký výtvarník svařuje sochy zvířat v životní velikosti. „Moje sochy jsou vyrobeny výhradně z vyřazených materiálů, především z kovových předmětů a nástrojů. Brianovo sochy lze vidět v galeriích od New Yorku po havajský ostrov Maui. Díla jsou vystavena na veřejných prostranstvích, v uměleckých knihovnách a hotelových rezortech i ve sbírkách soukromých sběratelů umění.

„Proměnit staré předměty každodenního života do jedné skulptury je umělecky náročný, ale potěšující proces. Moje práce je navržena tak, aby zdůraznila vynalézavost a povzbudila zapojení diváků. Reakce publika podporují moji kreativitu a pomáhají mi oživit mé vize,“ říká o své tvorbě Brian Mock.

Kovozoo Staré Město

Kovový odpad nemusí vždy skončit jenom v hutích, dá se využívat i jinak a mnohem zábavněji. Důkazem je Kovozoo, jedinečná kovová zoologická zahrada ve Starém Městě na Slovácku. V areálu bývalého cukrovaru „žije“ několik stovek propracovaných zvířat v životní velikosti, vesměs vyrobených z kovového odpadu.

Zvířecí exponáty vytváří domácí kutilové, umělečtí kováři, zaměstnanci a ředitelé jednotlivých firem holdingu REC Group. Speciální místo, kde dochází k "zrození", léčení a regeneraci kovových zvířat, je porodnice Kovozoo. Kovová zvířata ztvárňují zvířata v životní velikosti vyrobená z kovového šrotu. Můžete pohlédnout do očí 2tunovému nosorožci Norbertovi, vzhlédnout k 5metrové žirafě Safiře a jejímu mláděti Melmenovi, nechybí ani lví výběh či stádo slonů, krokodýli, mrož, velboud, opice, domácí zvířata a spoustu, spoustu dalších.

Začátkem srpna 2025 otevřela unikátní expozice Pravěk, kde se návštěvníci setkají s impozantními dinosaury, kteří rozhodně nejsou žádnými drobečky. Na vzniku těchto kovových tvorů se podílelo hned několik umělců. Jura, Jindra a Jolana byli zkonstruováni v Thajsku a následně přepraveni po moři až do Česka, kde v Kovozoo získali svou finální podobu.

Neuvidíte tu ale jen zvířata; můžete si například vyšplhat na sedmadvacet metrů vysoký maják Šrotík, zatočit kormidlem na pirátské lodi Naděje (a dokonce přenocovat v kajutě kapitána Jacka nebo pod širákem na palubě). U hlavní křižovatky „přistál“ dopravní letoun L-610. Letoun byl prvním prototypem, který byl na objednávku Sovětského svazu vyvinut v závodech LET Kunovice. Jedná se o největší dopravní letoun, který byl v ČSR zkonstruovaný a zároveň také první s přetlakovou kabinou a integrálními palivovými nádržemi. Poprvé vzlétl v roce 1988.

Na celý areál se navíc můžete podívat z výšky z vyhlídkových lávek, které vás provedou světem zpracování a recyklace odpadů a okolní přírodu budete mít jako na dlani. Muzeum veteránů je dlouhodobá vnitřní expozice historických aut a motorek. Kovozoo ji připravilo ve spolupráci se Slováckým Veteran Car Clubem Uherské Hradiště a exponáty v ní se obměňují, abyste při každé návštěvě viděli něco nového. Jde o výstavu "veteteránismu", kde se autoři snaží ukázat veteránský svět takový jaký je, v celé své rozdílnosti, odlišnosti typů, stáří a modelů aut…. proto je v expozici široký rozptyl aut co se jejich stáří týče - od začátku 20. století až po 70. léta.

V areálu najdete i kovárnu a Muzeum kovářství, kde se dozvíte se zde o vývoj kovářského řemesla v čase, jak bylo v minulosti nezbytnou součástí každodenního života na vesnici. Gumové bludiště - to je bludiště ze samých pneumatik.

Kovozoo je otevřená celoročně a denně, vstupné stojí pro dospělé 240 Kč, pro studenty a seniory nad 60 let či ZTP 220, děti od 3 do 15.99 let 190 Kč, rodina (2 dospělí + 3 děti) zaplatí 740 Kč. A pokud byste snad zatoužili obohatit Kovozoo o další zvířátko, je právě pro vás určená porodnice, prostor pro sestavování, léčení a regeneraci kovových zvířátek.

Od března 2024 je do areálu Kovozoo (do budovy u parkoviště) přestěhováno terárium z Modré u Velehradu. Na vlastní oči uvidíte více než 100 exotických zvířat v 55 živočišných druzích. Návštěvníci mohou obdivovat krajty obrovských rozměrů, obsáhlou sbírku smrtelně jedovatých hadů, dospělého kajmana, několik druhů pouštních a pralesních ještěrů, varanů, nádherně zbarvené šípové žabky, dravé želvy a nesmí chybět zástupci pavouků a štírů.