Součásti ekologické stopy: Co to je a proč na tom záleží

12.12.2025

Žijeme v době neuvěřitelného blahobytu, ale náš komfort je vykoupen neoddiskutovatelným dopadem na naši planetu. Je dobře, že se o tom začíná čím dál tím víc mluvit. Bylo by ale ještě lepší, kdybychom se všichni pokusili vliv na naše životní prostředí co nejvíce snížit a dostat na stabilní, udržitelnou úroveň.

Co je to ekologická stopa?

Každý za sebou zanechává v životě nějaké stopy. Ať už fyzické - třeba v písku, blátě nebo v podobě našich činů anebo nehmotné - vzpomínky, pocity, myšlenky. Zcela zvláštní kategorií jsou pak stopy ekologické a těmi se chlubit příliš nemůžeme. Ekologická stopa se totiž snaží kvantifikovat vliv našeho chování na životní prostředí. Využívá k tomu měřítko plochy, které by naše jednotlivé činnosti zabraly (pěstování plodin, výroba, produkce surovin atd.). Jednotkou ekologické stopy jsou pak globální hektary.

Uhlíková stopa jako součást ekologické stopy

Součástí ekologické stopy je pak stopa uhlíková. Ta udává celkové množství skleníkových plynů, které jsou vytvářeny našimi činy, ale také spotřebním chováním. Emise skleníkových plynů můžeme pak přepočítat na ekvivalent oxidu uhličitého (Zdroj: www.samosebou.cz). Může se vztahovat jak k jednotlivci, tak i k určitému výrobku či celému procesu výroby.

Uhlíková stopa jednotlivců se může velmi dramaticky lišit. Zatímco průměrný Američan za sebou zanechá 16 tun CO2e za rok, Čech (a Moravák ☺) pak v průměru 12 tun CO2e. Celosvětově se uhlíková stopa blíží čtyřem tunám. Abychom měli šanci vyhnout se globální změně klimatu a oteplení ovzduší o cca 2°C, měla by se snížit na cca 2 tuny (Zdroj: www.nature.org). To není zrovna malá redukce a je jasné, že se nám to nepovede ze dne na den.

Každý může ale začít u sebe a malými krůčky ve své domácnosti a životě nastartovat větší procesy. Například změny našeho stravování, spotřebního chování či trávení volného času mohou znamenat významný posun. Každý z nás si může svoji uhlíkovou stopu spočítat, stejně tak jako stopu našich činností, konkrétního produktu, firmy, města či nějaké události. Na internetu najdete několik kalkulaček, nemusíte již brouzdat na zahraničních webech, existují i kalkulačky v češtině - např. V každé z těchto kategorií jistě narazíte na celou řadu veličin, které by šly více či méně snadno snížit.

Čtěte také: Rizikové faktory ohrožující zdraví

Jak snížit ekologickou stopu?

Nakupujme méně

Říkáte si - to se jednoduše řekne, ale hůře udělá. Není to ale tak těžké, jak se může zdát. Dnešní trend je neúprosný, čím více věcí, oblečení, zážitků, tím lépe. Ideálně by mělo být vše nové, neokoukané a moderní. Opravdu ale všechny ty věci potřebujeme ke štěstí? Zkusme nejednat vždy impulzivně a každý nákup si trochu rozmyslet dopředu. Nejpalčivější je tato problematika asi u nákupů oblečení, to totiž házíme do pomyslného „košíku“ i několikrát měsíčně. Často podléháme slevovým akcím nebo prchavým módním trendům a už se nezamýšlíme nad tím, zda daný kousek opravdu vynosíme.

Ruku na srdce, kolik kusů oblečení nám pouze leží ve skříni a čeká na svou příležitost zazářit? Navíc celá řada tzv. fast fashion kousků nepřežije ani jednu sezónu, ať už proto, že se vám mnohdy nekvalitní oblečení rozpadne pod rukama anebo proto, že zkrátka vyjde z módy. Nebylo by lepší dát přednost kvalitě před kvantitou? Zkuste si místo pěti levných triček koupit jedno dražší, ale z kvalitního udržitelného materiálu. Nejen, že vámi zvolený kus oblečení nebude mít tak zásadní dopad na životní prostředí, ale také jej nebudete muset tak často měnit za jiný. Zkuste svůj šatník sestavit z univerzálních a nadčasových kousků, ze kterých díky snadné kombinovatelnosti vytvoříte pokaždé jiný outfit.

Nakupujme z druhé ruky

Nákupy v second handu či bazaru jsou dnes populárnější než kdy dříve. Není se co divit. Stále více lidí si uvědomuje neudržitelnost našeho současného spotřebního chování. Navíc je nakupování již použitých věcí tak jednoduché. Kromě klasických kamenných prodejen dnes můžeme najít perfektní kousky také online. Kromě virtuálních „sekáčů“, můžete nakupovat třeba přímo na sociálních sítích a vybranou věc si buďto nechat doručit nebo rovnou od prodávajícího vyzvednout. Společensky zodpovědné nakupování je nejen levnější, ale také má přímý vliv na naši uhlíkovou stopu. Pokud se vymaníme z věčného kolotoče vyhazování věcí nepotřebných a nákupů věcí nových, můžeme tak planetě značně ulehčit. Kola výroby se nebudou muset roztáčet tak rychle jako je tomu v současnosti.

Kupříkladu textilní výroba je jedním z nejhorších znečišťovatelů na světě. Toto šílené číslo můžeme zredukovat hlavně my, koncoví spotřebitelé. I kdyby pouze třetina našeho oblečení pocházela z druhé ruky, značně tím našemu ovzduší ulevíme.

Dávejme věcem druhou šanci

Když nám nějaká věc doslouží, nemusí hned „letět“ do popelnice. Můžete ji někomu věnovat „swapnout“ (vyměnit za něco jiného) nebo prodat. Díky celé řadě online „bazarů“ je to dnes velice snadné. V případě oblečení se nabízí hned několik možností, které nevyžadují mnoho úsilí. Jednou z nich jsou například kontejnery na textil, kterých je v každém městě hned několik. Můžete do nich vhodit čisté oblečení, ale i boty, někdy i hračky či knihy. Věřte nám, pocit, který budete mít při představě, že vaše věci nekončí na skládce, ale můžou ještě udělat radost někomu dalšímu, je k nezaplacení.

Čtěte také: Seznam pracovnělékařských prohlídek a jejich význam

I když je snížení spotřeby a racionální nakupování pouze dílčí částí celé problematiky, je velmi důležité. Každý z nás na Zemi zanechá stopu. Neskončí zřejmě jako významný sádrový odlitek vystavená v muzeu, jako by tomu bylo v případě stopy dinosaura, i tak se ale zapíše do historického vývoje Země, do vrásek přírody, které jí přibývají tak rychle. Naše uhlíková stopa je vizitka, kterou tady zanecháme na památku. A tyto otisky, které tu nechá každý z nás, se značně liší.

Uhlíková stopa a odpady

Jakou uhlíkovou stopu za sebou zanecháváme? A jak jsou na tom s uhlíkovou stopou odpady? To a další zajímavosti prozradí Samosebou.cz!

Pojem „uhlíková stopa“ je slyšet čím dál častěji, příčin může být celá řada. Možná proto, že ji za sebou zanechá každý člověk žijící na Zemi, a rozdíly v její „velikosti“ mohou být propastné. Data a číselné údaje týkající se CO2e vycházejí z publikace Moje uhlíková stopa[1], ve které jsou upřesněny i jednotlivé metodiky výpočtů a další důležité informace.

Komplexními indikátory, kterými můžeme měřit dopady našeho chování, a tedy i náš vliv na změnu klimatu, jsou ekologická a uhlíková stopa.

Vliv našeho chování se snaží vyčíslit tzv. ekologická stopa prostřednictvím převodu na imaginární plochu, kterou by jednotlivé činnosti zabraly. Určitou plochu potřebujeme na pěstování plodin, produkci surovin atd.

Čtěte také: Proč by se člověk neměl považovat za pána přírody?

Uhlíková stopa a vybrané zajímavosti

Z hlediska různých typů stravy představuje největší zátěž strava bohatá na maso a mléčné výrobky (cca 2624,4 kg CO2e), nejmenší pak veganská strava (cca 1059,9 kg CO2e).
Pro zajímavost: roční spotřeba cementu je v ČR cca 300 kg CO2e, obalů 150-200 kg CO2e a na výstavbu bytů připadá 100-200 kg CO2e.
Doprava se v ČR na emisích skleníkových plynů podílí cca 15 %. Nejvyšší zátěž pak představuje individuální automobilová doprava, následovaná nákladní silniční dopravou.

Uhlíková stopa vychází průměrně (dle dat z roku 2018) na 12 tun CO2e na obyvatele za rok.

Jaká je uhlíková stopa našich odpadů?

Nejdříve je potřeba si říci, co v tomto případě uhlíková stopa zahrnuje - spadá sem odstraňování a recyklace odpadů. V případě odpadů zde nejsou započítávány některé emise,[2] u jednotlivých materiálů se započítávají pouze emise pocházející z fosilních zdrojů.

Na základě těchto údajů vychází nakládání s odpady v Česku ani ne na 4 % uhlíkové stopy (přibližně 444 kg CO2e za rok na obyvatele). Patří sem zejména emise z úpravy odpadních vod, ze skládek a energetické zpracování odpadu (EVO).

Podle údajů MŽP vychází celková produkce komunálních odpadů za rok 2018 na 544 kg.

Pro ucelenější představu je vhodný pohled z hlediska životního cyklu materiálů, které dříve či později skončí jako odpad. Jaká je přibližná zaokrouhlená hodnota uhlíkové stopy vybraných materiálů z hlediska toku odpadů, ukazuje přehled níže.

Tok odpadů podle materiálu ukazuje uhlíkovou stopu, která zůstane po recyklaci odpadu, jeho energetickém využití či uložení na skládce. (Zdroj: Samosebou.cz). Je třeba zohlednit proměnu hodnot v čase a další faktory, např. vliv způsobu výroby energie.

Výsledky ale závisí na mnoha faktorech. Například u skládkování má nejvyšší vliv na výši emisí jímání a následné využití plynu, který je produkován během skládkování. Data v EU hovoří o úniku až 50 % skládkových plynů do atmosféry.

Výhledy ale hovoří o poklesu v souvislosti s tlakem na snížení skládkování komunálních odpadů (v roce 2035 je cílem skládkovat maximálně 10 % tohoto druhu odpadu).

Při energetickém využití odpadů se vyrábí elektřina a teplo, protože dochází ke snížení dopadu emisí. Například v ZEVO Malešice jsou ze škváry tříděny kovy, díky jejichž recyklaci se také snižují emise spalovny.

Na základě údajů z výše uvedeného zdroje vyplývá, že je nejdůležitější odpadům předcházet a že energetické využití odpadu vykazuje nižší uhlíkovou stopu než skládkování.

Uhlíková stopa a jednotlivé druhy odpadů - vybrané zajímavosti

Vytříděný papír můžeme recyklovat 5-7krát, tříděním současně šetříme naši přírodu a lesy.
Produkce kuchyňského odpadu je mezi 40 a 75 kg CO2e na osobu za rok, v Praze je tato hodnota cca 50-80 kg/ob/rok.
Biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků představuje cca 140-200 kg na obyvatele ČR za rok. Tento druh odpadu bychom měli třídit. Vytříděný bioodpad z hnědých popelnic může být v kompostárnách využit k výrobě kvalitní zeminy.
Biologicky rozložitelný odpad může posloužit třeba také k energetickému využití například v bioplynových stanicích.
Nejvíce je používáme při výrobě obalů (40 %), následuje automobilový průmysl a stavebnictví.
Při produkci polystyrenu a PET jsou emise cca 3 300 kg CO2e na tunu, ostatní plasty se pohybují okolo 2 000 kg CO2e na tunu.
Nejdůležitější je z hlediska zpracování plastového odpadu recyklace. Nejvíce negativní dopad mají jednorázové plasty a pak ty, které putují do spalovny.
Například ocel produkuje 7-9 % přímých emisí skleníkových plynů z fosilních zdrojů.
Výroba 1 tuny oceli vyrobené z primárních surovin vydá na 3 tuny CO2e, recyklací 1 tuny železného šrotu můžeme ušetřit okolo 1,7 t CO2e.
Recyklace 1 tuny skla ušetří okolo 670 kg CO2e, kdežto při výrobě z primárních surovin se dostáváme na 1 150 kg CO2e, u výroby ze střepů jsme na 480 kg CO2e/t. Důležité je sklo třídit, protože jej můžeme recyklovat donekonečna a díky tomu můžeme dosahovat značných úspor. Použitím vytříděného skla můžeme při výrobě nahradit až 65 % sklářských písků a ušetřit až 90 % energie.
Z hlediska skleníkových plynů a konkurenceschopnosti vůči jiným materiálům vychází u skla nejlépe vratné obaly, konkrétně půllitrové pivní láhve.

Jak můžeme snížit uhlíkovou stopu odpadů?

To nám napoví obrázek o hierarchii nakládání s odpady níže.

Každý z nás může svým přístupem ovlivnit uhlíkovou stopu, kterou za sebou svým chováním zanechá. (Zdroj: Samosebou.cz)

Z výše uvedeného vyplývá, že bychom se měli zaměřit na předcházení vzniku odpadů. Při výrobě produktů vznikají ztráty, které jsou nevratné.

Způsobů, jak toho dosáhnout, je celá řada.

V souvislosti s balením produktů vypočítalo MŽP uhlíkovou stopu obalů. Jejich produkce tvoří cca 180-200 kg CO2e na obyvatele ČR za rok. Díky recyklaci obalových odpadů je ale jejich skutečný podíl nižší cca o 25 %.
Správné třídění odpadů je důležité, protože recyklaci předchází - tedy bez toho, že bychom třídili námi vyprodukované odpady, není jejich recyklace možná.
Zpracování odpadů a jejich další využití v podobě recyklace přináší značné úspory například při nahrazování primárních surovin, při šetření energií při výrobě a podobně.

Třídění odpadů by mělo být nezbytnou součástí naší každodenní rutiny, protože během života vyprodukujeme nemalé množství odpadu. Je to jedna z mála činností, kterou může pro životní prostředí a přírodu udělat každý z nás.

Ekologická stopa a životní styl

Kolik plochy (země a vodních ekosystémů) potřebuji ke svému současnému životnímu stylu a k zneškodnění všech odpadů, které při tom produkuji? Odpověď na podobné otázky lze zjistit změřením Vaší „ekologické stopy“, která je měřítkem toho, jak udržitelný je náš životní styl. je „jednotka“, která udává jaké množství přírodních zdrojů spotřebujeme k zajištění svých požadavků, tj. vše od potravin, energií, dopravy až po konečný vyprodukovaný odpad a umožňuje nám tak srovnávat jednotlivé lidské činnosti z hlediska jejich dopadů na přírodu. Výsledek ekologické stopy se udává v jednotkách plochy na osobu (hektarů/osoba).

Zkusme si představit, jaký dopad mají různé činnosti domácností na výslednou ekologickou stopu. Vzhledem k nedostatku dat jsou údaje založeny na výpočtech pro Wales[1]; jistá srovnatelnost zde nicméně je, protože Wales stejně jako Velká Británie má zhruba stejně velkou ekologickou stopu jako Česká republika a jednotlivé aktivity pravděpodobně nebudou radikálně odlišné od životního stylu průměrné české domácnosti. Obyvatelé města mají sice vyšší životní nároky než venkovští obyvatelé, ale jejich ekologická stopa nemusí být nutně vyšší. Naopak život ve městě může uspořit například prostor pro obytné plochy či náklady na vytápění. Život na venkově vyžaduje v našich podmínkách značnou závislost na osobní automobilové dopravě, zatímco ve městě je část těchto nákladů převzata veřejnou dopravou, avšak s neskonale nižší stopou. Na druhé straně venkovští obyvatelé mají větší šanci samozásobení (zahrady), čímž si zvyšují osobní biokapacitu. Ekologická stopa se však pravděpodobně liší i mezi příjmovými skupinami a podle životního stylu.

Celková stopa spotřeby potravin v ČR na osobu je 1,13 globálních hektarů (gha) a stopa pastvin 0,11 gha, dohromady 1,23 gha. Ekologická stopa spotřeby potravin v domácnostech zahrnuje jak domácí stravování, tak stravování mimo domácnost (pohostinství), které může dosahovat až výše poloviny stopy domácího stravování. Maso a produkty z masa zodpovídají i za více než třetinu stopy spotřeby potravin, další třetinu tvoří mléko a mléčné výrobky. Relativně nejvyšší stopu má hovězí a telecí maso, ryby, sýry a máslo. Naopak významně nižší stopu má vepřové a drůbeží maso.

Ačkoliv pochutiny nemají velký podíl na spotřebě, káva, čaj, čokoláda či víno mají poměrně vysokou stopu přepravy a rovněž jejich produkce vyžaduje velkou plochu, což značí vysokou stopu. Naopak potraviny jako vajíčka, chléb či brambory mají nízkou přepravní stopu a rovněž stopa jejich produkce je velmi nízká.

Uhlíková stopa tvoří 60 % celkové ekologické stopy ČR a na jednoho obyvatele připadá 3,33 gha. Uhlíková stopa však zahrnuje veškeré aktivity spojené s průmyslovou výrobou, dopravou, zemědělstvím atp. Samotná stopa domácností spojená se spotřebou energie činí necelých 0,2 gha. Domácnosti však nakupují výrobky a využívají služby, které v sobě mají vtělenou energii z celého průmyslového výrobního cyklu. Největší ekologickou stopu má spotřeba elektřiny a uhlí, naopak nejnižší biomasa a zemní plyn. Navzdory účinnějším zařízením a lepšímu zadržování energie však její spotřeba domácnostmi neustále roste. Nárůst uhlíkové stopy je způsoben zejména růstem počtu domácností a elektrických zařízení využívaných domácnostmi.

Ekologická stopa dopravy je způsobena emisemi CO2 a záborem půdy pro infrastrukturu. Z hlediska osobních aktivit vzniká jednoznačně nejvyšší stopa při cestování letadlem. Odhaduje se, že letecká přeprava dosahuje okolo 0,2-0,3 gha na osobu a rok, zatímco pro srovnání veškeré způsoby ostatní veřejné dopravy se pohybují v řádu 0,02 gha na osobu a rok. Z hlediska absolutního dopadu má ovšem samozřejmě největší vliv silniční doprava; v ČR dosahuje 0,49 gha na obyvatele. Vzhledem k horší veřejné dopravní obslužnosti venkovských oblastí je zde vyšší stopa osobní automobilové přepravy, na rozdíl od velkých měst, kde je stopa automobilové dopravy poněkud snížena, zatímco stopa veřejné dopravy je zde v souhrnu vyšší.

V rámci účtu ekologické stopy se materiály a odpady projeví standardně už jako primární produkt (plodina, dřevo) nebo vtělená energie potřebná ke zpracování výrobku (emise CO2 z výroby skla apod.), případně jako degradovaná plocha zaujímaná skládkou. Odpady však zahrnují stopu celého životního cyklu materiálu či výrobku a snížení produkce odpadů, zvýšení životnosti výrobků nebo recyklace odpadů tak snižují nároky na energetickou stopu a stopu skládek. Nejvyšší stopu na tunu materiálu mají textilie, obuv či baterie. Naopak mezi látky s nejnižším dopadem patří například sklo. K položkám, které mají velký dopad na výslednou ekologickou stopu, patří například papír (0,33 gha/osobu) nebo domácí biologický odpad (0,17 gha/osobu). Produkce lesů potřebná k výrobě papíru dosahuje 0,38 gha na osobu, tedy nikterak zanedbatelné číslo.

Voda sice není součástí účtu ekologické stopy, nicméně v posledních letech se rozvinul výpočet tzv. vodní stopy. Vodní stopa znamená objem vody, který je zapotřebí k zajištění zboží a služeb spotřebovaných obyvateli určitého státu. Globální průměrná vodní stopa je 1 240 m3 na obyvatele a rok. Vodní stopa průměrného obyvatele ČR je o něco málo vyšší než globální průměr - 1 572 m3 na obyvatele a rok. Největší část vodní stopy je ovšem spotřebována na produkci zemědělských produktů, pro ČR je to více než 900 m3 na obyvatele a rok. Dalších zhruba 360 m3 na obyvatele a rok se spotřebuje v jiných zemích na dovážené zemědělské komodity. Spotřeba vody v domácnostech se pohybuje okolo 100 m3 na obyvatele a rok.

Metodika stanovení ekologické stopy

Dále je uvedena obecnná metodika stanovení ekologické stopy. Dá se použít pro výpočet ES města, státu, jednotlivce, domácnosti či produktu. Prvním krokem ke stanovení ekoloigické stopy je určení či odhad množství zdrojů, které daná jednotka spotřebovává a odpadů, které produkuje. Zdroje a odpady se převedou na odpovídající plochy biologicky produktivní půdy, které jsou nezbytné k jejich zajištění. Základními typy produktivních ploch jsou orná půda, pastviny, lesní půda a produktivní vodní plochy. Tyto rozdílné plochy jsou vyjádřeny ve stejných jednotkách (hektarech), pokud jsou setříděny podle produkce biomasy. Jinými slovy, každý hektar (ať už se jedná o hektar polí, lesů, vodních ploch apod.) je převeden na odpovídající plochu s globálně průměrnou produktivitou. Vzhledem k tomu, že každá tato plocha má specifické použití a každý standardizovaný hektar odpovídá stejnému množství biologické produktivity, lze tyto hektary vzájemně sčítat. Celek tvoří celkovou poptávku jednotky po přírodních zdrojích - tj. Celkovou poptávku jednotky je možné porovnat s přírodní nabídkou ekologických služeb (dostupnou biokapacitou).

Koncept ekologické stopy můžeme považovat za nástroj pro počítání ekologických zdrojů. Různé kategorie lidské spotřeby jsou převedeny na biologicky produktivní plochy, nezbytné k zajištění zdrojů a nakládání s odpady. Naše ekologická stopa se mění podle našeho životního stylu. V této aktivitě mají účastníci možnost spočítat si svoji vlastní ekologickou stopu a diskutovat o tom, jak je možné ji snížit. Účastníci a účastnice formulují konkrétní kroky, které mohou vést ke snížení jejich vlastní ekologické stopy.

Závěr

Je třeba počítat s tím, že spravedlivý podíl ekologicky produktivní země na osobu se do budoucna bude zmenšovat. Wackernagel a Rees odhadli, že pokud populace poroste stejným tempem a zároveň nepokročí degradace půdy, připadne v roce 2040 na jednoho obyvatele jen 0,9 ha ekologicky produktivní země. Autoři konceptu ekologické stopy nevolají po hromadném obratu k askezi. Tvrdí, že uvážlivé a rozumné využívání potenciálu planety bez vytváření dalších dluhů do budoucna nemusí být za určitých okolností v rozporu s blahobytem. Za jedno z nadějných řešení (ne však jediné) považují technologický pokrok, například ohřev vody sluneční energií nebo lepší tepelnou izolaci v obytných domech.

Tabulka: Faktory výnosu pro hlavní složky ekologické stopy a Českou republiku