Kritika Nedostatků v Práci Odboru Ochrany Ovzduší

09.03.2026

Ovzduší ani voda neznají státní hranice, a proto se může zdát výhodné řešit problémy spojené s jejich znečištěním na mezinárodní, respektive nadnárodní úrovni.

Role Evropské Unie v Ochranně Životního Prostředí

Evropská unie přijímala myšlenku ochrany životního prostředí postupně a dá se říci, že environmentální politika je dnes přítomna ve všech sektorech, což můžeme považovat za úspěch.

Vytváření standardů, nařízení a směrnic v oblasti životního prostředí může být samozřejmě vnímáno jako omezující prvek pro některé sektory, ale jejich existence na evropské úrovni je dnes nezbytností.

V době rychlého ekonomického rozvoje je v některých zemích životní prostředí opomíjeno a bez vnějších zásahů by mohly vzniknout nenapravitelné škody.

Navíc je třeba si uvědomit, že ani současná opatření nejsou dostačující a státy by měly ještě více a intenzivněji usilovat o nalezení společné cesty.

Čtěte také: Špatná kvalita ovzduší a opatření

Evropská unie je tedy v tomto kontextu nejen vhodná, ale zřejmě i nezbytná platforma k budoucímu vývoji v oblasti životního prostředí.

Kjótský Protokol a Česká Republika

Globální problém vyžaduje globální odezvu, resp. řešení.

Je ale třeba upozornit, že Kjótský protokol se samozřejmě netýká jenom obchodování s emisemi, naopak, mezinárodní obchody s emisními jednotkami mají být doplňkem tzv. domácích opatření, tj. hlavní snahu by měl stát vyvinout především na domácí půdě.

Díky řadě důvodů, mezi něž patří především ekonomická transformace a restrukturalizace významné části průmyslu, ekonomická recese a propad některých druhů výroby, současně ale také značné investice do ochrany životního prostředí, si Česká republika vede při plnění Kjótského protokolu velmi dobře - přinejmenším z pohledu celkového závazku, kterým je snížení emisí o osm procent oproti roku 1990, protože naše emise jsou relativně hluboko pod touto hodnotou.

Tato situace samozřejmě vytváří prostor pro to, aby se Česká republika zapojila do mezinárodního obchodu s emisemi z pozice prodávajícího.

Čtěte také: Emise u Ford Ranger

V současné době pracuje Ministerstvo životního prostředí ČR na přípravě podmínek pro zapojení do těchto mechanismů.

Alternativní Platformy a Budoucnost Kjótského Protokolu

O Kjótském protokolu lze říci, že nic lepšího nemáme, měl být určitým zahájením spolupráce, jakýmsi výkopem, který ale především po negativní reakci ze strany USA a váhání Ruska poněkud ztratil dech.

Navíc lze přiznat, že určitá struktura Protokolu už je trochu zastaralá, respektive svět se od doby, kdy se Protokol dohadoval, změnil a na tento vývoj bychom měli reagovat.

Protokol ale svůj smysl rozhodně měl a má - vtiskl diskuzi nějaký konkrétní rámec a nastavil konkrétní cíle.

Pokud je dnes již zastaralý nebo chybný, je na místě sednout ke stolu a s dobrou vůlí hledat jiné řešení, plošná kritika zatím nic konkrétního nepřinesla.

Čtěte také: Co vědět o Emisích a OBD

Budoucnost Protokolu závisí na tom, kam se vyvinou mezinárodní jednání ohledně budoucí spolupráce v oblasti změny klimatu - jde o nesmírně citlivou otázku, a tak se můžeme dočkat Kjóta II nebo nějakého jiného režimu.

Finanční Podpora EU v Oblasti Životního Prostředí

Strategickým dokumentem, který popisuje oblasti, na něž bude zaměřena finanční podpora z prostředků EU v letech 2007-2013, je Operační program "životní prostředí".

Tento program vychází ze Strategických zásad Společenství, Lisabonské strategie a Přístupové smlouvy, a je zaměřen na zlepšení kvality životního prostředí, jako základního principu udržitelného rozvoje.

Oproti současnému Operačnímu programu budou jeho priority rozšířeny.

V oblasti ochrany vod se jedná o rozšíření priorit na další opatření protipovodňové ochrany, v oblasti ovzduší jde o velké zdroje znečištění, jakými jsou například elektrárny ČEZ, dále zlepšení izolací, či dopravní opatření na místních komunikacích.

Oblast obnovitelných zdrojů byla rozšířena o oblast podpory využití obnovitelných zdrojů energie pro fyzické osoby, což byl původně "Národní program" spravovaný Státním fondem pro životní prostředí ČR.

V podobném rozsahu zůstává v novém plánovacím období oblast odpadů a ekologických zátěží.

Mezi nové priority patří omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik - zde jde také o rozšíření zabezpečení pádu skalních masivů a podpora BAT (Best Available Techniques), a rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu.

Celkem bude v rámci Operačního programu "životní prostředí" poskytnuto 5176 milionů eur.

Hodnocení OECD o Stav Životního Prostředí v ČR

Hodnocení politiky, stavu a vývoje životního prostředí v rámci OECD představuje velmi ceněný, nejvyšší možný a současně maximálně nezávislý způsob posouzení kvality environmentální politiky určitého státu, přičemž v současné době neexistuje ve světovém měřítku lepší forma takového hodnocení prováděná jinými mezinárodními organizacemi.

Tyto expertní zprávy OECD poskytují komparativní mezinárodní srovnání na úrovni průmyslově nejrozvinutějších států.

Zpráva OECD výstižně pojmenovává současný stav a postavení ochrany životního prostředí v ČR, zdůrazňuje dosažené pozitivní výsledky, přetrvávající a nové výzvy.

Nelze tedy paušálně její závěry shrnout do konstatování, že životní prostředí v ČR se nelepší.

Ve zprávě je pozitivně hodnoceno např. přijetí řady nových či novelizovaných zákonů na ochranu životního prostředí a ukotvení institucionálního zabezpečení jejich naplňování a kontroly, přijetí zásadních koncepčních dokumentů v oblasti politiky životního prostředí (aktualizovaná Státní politika životního prostředí na léta 2004-2010, Strategie udržitelného rozvoje ČR), atd.

Tyto kroky vedly v minulých letech k oddělení ekonomického rozvoje od negativních dopadů na životní prostředí v několika oblastech - např. snížení celkového objemu emisí skleníkových plynů (o 24,5 procent) a hlavních znečišťujících látek do ovzduší (např. SO2 o 48 procent), vody (např. snížení BSK o 92 procent, CHSK o 85 procent) a celkového objemu odpadů, především průmyslového (téměř o 25 procent).

Zpráva však také samozřejmě upozorňuje na negativní trendy v ochraně životního prostředí, které se projevují i přes přijímání řady opatření na ochranu životního prostředí, zejména v oblasti znečištění a energetické a materiálové náročnosti české ekonomiky na jednoho obyvatele a jednotku hrubého domácího produktu, kdy ČR vykazuje v těchto oblastech - měřeno prostřednictvím příslušných indikátorů - jedny z nejhorších výsledků v rámci OECD a zemí EU.

Negativní trendy v oblasti životního prostředí ČR jsou způsobeny mnoha faktory, mezi které náleží kromě historicko-ekonomického vývoje ve střední Evropě a na území České republiky také vznik nových environmentálních rizik spojených s vyčerpáním potenciálu využití koncových technologií, nárůstem automobilové dopravy, spotřeby, atd.

Vývoj České Inspekce Životního Prostředí (ČIŽP)

Zřízení jednotné České inspekce životního prostředí namísto dříve samostatných inspekcí na úseku ochrany vod, ochrany ovzduší a ochrany lesa (Česká vodohospodářská inspekce, Česká technická inspekce ovzduší, lesnická a dřevařská inspekce v rámci Ministerstva lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu) bylo po revoluci zásadním pokrokovým činem, souvisejícím s přijetím legislativy lépe chránící životní prostředí, než tomu bylo za socialismu.

ČIŽP je tedy odsunuta na místo spolupracujícího orgánu.

To je jistě v pořádku pro řízení prací při zneškodňování havárie, tam kompetence plně náleží Hasičskému záchrannému sboru ČR.

Platný vodní zákon uvádí, že správní řízení vede buď vodoprávní úřad obce s rozšířenou působností (dále ORP) anebo ČIŽP.

Podle velikosti havárie, místních podmínek se jmenované orgány mají dohodnout, který z nich řízení povede.

Na šetřícím orgánu je důkazní tíže, tedy povinnost si opatřit důkazy o viníkovi havárie.

Jsou případy, jedná se zvláště o menší havárie, které vodoprávní úřad obce s rozšířenou působností (ORP) zvládne, jeho pracovníci mají větší znalost v místě, jsou k místu havárie blíže atd.

U velkých havárií (nyní mimořádného rozsahu) však bylo zvykem, že je většinou řešila ČIŽP.

Možnosti ČIŽP jsou oproti možnostem vodoprávního úřadu na ORP nesrovnatelné.

ČIŽP, která tím, že je celý úřad první instance, důsledně svůj výkon sjednocuje, předává si zkušenosti, a od Aše po Ostravu koná pokud možno jednotně.

Ředitel Petr Bejček v rozhovoru uvádí: „Pokud by Inspekce nějaké kompetence opouštěla, vždycky bych cílil na ty, které jsou zdvojené. Například ochranu lesů mohou v současnosti vykonávat orgány státní správy lesů.

Ironií je, že právě zákon o zřízení ČIŽP ze dne 19. června 1991 „O České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa“ jedinou složku, kterou přímo jmenuje (i v názvu) je právě ochrana les.

Orgány státní správy na obcích jsou přehlceny vydáváním stanovisek, nemají patřičnou zkušenost vést složitá šetření a řízení.

Když pominu snahu „odbřemenit“ ČIŽP (i když dle mého názoru na nepravém místě), tak z pohledu společnosti tuto činnost bude muset vykonávat někdo jiný a náklady narostou jinde.

Samozřejmě hrozí i to, že agendu nikdo vykonávat nebude a na to se již jistě těší nejrůznější podvodníci.

Tento trend jde i proti legislativě EU, viz nutnost zajistit provádění návrhu nařízení EU o obnově přírody, tzv.

V rozporu se snahou zbavit se části kompetencí je naopak nárůst činností v jiné oblasti, jak na začátku rozhovoru ředitel Petr Bejček tvrdí: „Inspekce v současnosti vystupuje jako represivní a sankční orgán. Jedna z mých vizí je pokusit se posunout ji na odborné úrovni.

ČIŽP má být dozorový, represivní a sankční orgán (samozřejmě i s důrazem na prevenci), taková je její role v celém systému.

K tomu samozřejmě musí disponovat příslušnou odborností.

tags: #spatna #prace #odboru #ochrany #ovzdusi #kritika