Křeček v přírodě a v domácím chovu

20.11.2025

Křečci a křečíci patří do třídy savců mezi hlodavce. Jako křečkovití (Cricetidae) se označují nejen „křečci“ v českém slova smyslu, ale i například podčeleď hrabošovití (Arvicolinae). Typičtí křečci jsou pak rozděleni do několika dalších podčeledí, jako jsou například křečci praví (Cricetinae). Jsou to všežravci, což znamená, že se živí rostlinnou i živočišnou potravou, která je bohatá na bílkoviny. Ve volné přírodě obývají stepní oblasti, postupem času obydleli i lidská pole. Hloubí si až 1 metr hluboké nory, ve kterých mají několik postranních příbytků. Mají výborný čich a sluch, naopak zrak je jejich slabší stránkou. Křečci a křečíci se rozmnožují velice snadno. Běžně mívají několik vrhů během roku.

Druhy křečků a křečíků

Za křečci jsou často označování křečci i křečíci, ačkoliv jde o dva samostatné rody myšovitých hlodavců. Křečíci jsou menší než křečci, ale v ostatním se příliš neliší. Mezi nejznámější druhy patří:

Křeček syrský (zlatý) (Mesocricetus auratus): Dorůstá délky okolo 15-20 cm a můžete ho znát i pod jinými názvy - křeček zlatý nebo křeček medvědí. Jeho základní zbarvení je zlaté až žlutohnědé, ale může být i šedý, s krátkou nebo delší srstí.
Křečík džungarský (Phodopus sungorus): Dorůstá velikosti 7-10 cm, základní barva srsti je šedohnědá s tmavým pruhem na hřbetě, břicho a nohy jsou bílé. Existují ovšem i světlejší varianty. Je velmi rychlý, čilý a roztomilý.
Křečík Roborovského (Phodopus roborovskii): Je jedním z nejmenších hlodavců vůbec, měří 5-8 cm. Jeho srst je pískově zbarvená, můžou se na ní objevovat bílé znaky.
Křeček polní (Cricetus cricetus): Jedná se v Česku o velmi vzácný a silně ohrožený druh chráněný zákonem. Často je zaměněn se syslem, ale od něj se výrazně liší svou barvou srsti. Žije samotářsky na polích a v suchých oblastech. Hrabe nory s více východy. Barva srsti je žlutohnědá na hřbetu a černá na břiše. Čenich, líce, boky a nohy jsou bílé. Jeho váha se pohybuje mezi 160-600 g, velký je 21-34 cm. Vyskytuje se po celé Evropě.

Chov křečků a křečíků

Křeček je malý samotářský hlodavec, nenáročný na chov, a proto vhodný i k dětem. Pochází z Asie, aktivní je večer a v noci a dožívá se 2-3 let. Křeček má dobře vyvinutý čich a sluch, dokáže poznat svého majitele. Přes den však téměř nevidí, takže se snadno poleká např. prudkých pohybů.

Ubikace

Křečci a křečíci jsou drobní, a proto nejsou příliš nároční na životní prostor. Přesto čím více prostoru jim poskytnete, tím pro ně lépe. Důležitá je i výbava. Vhodnou ubikací pro křečky a křečíky může být drátěná klec s plastovou vanou, plastový box nebo akvárium/terárium (pozor na dobrou cirkulaci vzduchu). Výhodou plastových boxů nebo terárií je, že z nich křečci nevyhazují podestýlku jako u klece drátěné. Přes dráty klece navíc budete s křečkem v bližším kontaktu.

Velikost ubikace: Minimální rozměry bydlení pro křečka syrského by měly být cca 80 x 40 x 30 cm (šířka x hloubka x výška). Pro jednoho křečíka stačí 60 x 40 x 30 cm. Čím zvolíte větší, tím pro křečka lépe. Pokud zvolíte klec, věnujte pozornost i mezerám mezi dráty u klecí pro křečíky.
Umístění: Na klidném místě, křečci a křečíci mají jemný sluch a hluk je zatěžuje. Dále by měla být na světlém místě, ale ne na přímém slunci. Nesmí být umístěna tam, kde bývá průvan, anebo v blízkosti topení (hrozí přehřátí). Při větrání místnosti můžeme klec zakrýt, aby na zvíře nefoukalo.

Vybavení ubikace

Mezi základní vybavení ubikace patří:

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Domeček (dřevěný, keramický, z trávy)
Napáječka (50-100 ml)
Miska na krmivo (keramická)
Toaleta pro křečky (volitelné)
Kolotoč, koule nebo běhací talíř
Tunely, můstky, žebříky a hračky

Podestýlka

Existují různé druhy podestýlek s odlišnými vlastnostmi a doporučeným způsobem použití. V kleci můžeme použít i kombinaci podestýlek. Stěžejní vlastností podestýlek je jejich savost. Savější podestýlky (např. peletované podestýlky dřevité nebo na bázi papíru) obecně používáme do toalet, v klecích bez toalet na místa, kde křečci močí. Zbytek klece můžeme podestlat třeba hoblinami. Dobré je křečkovi dopřát vysokou vrstvu hoblin, do které se může zahrabat. Také prašnost může být limitující pro výběr podestýlky. Větší prašnost může působit dýchací potíže nejen zvířeti, ale také jeho majiteli. Mezi podestýlky s minimální prašností se řadí např. podestýlky z kukuřičných vřeten. Podestýlky se liší také způsobem likvidace.

Krmení

Křeček je všežravec, má rád semínka (kukuřice, slunečnice), zrní, oříšky, zeleninu i ovoce. Základní složku potravy křečků a křečíků tvoří kvalitní krmné směsi a také čerstvé zelené krmivo a ovoce. Jako doplnění zdroje bílkovin můžete nabídnout moučné červy nebo hmyz (např. cvrčky). Pozor na příliš tučná krmiva s velkým množstvím olejnatých semen (např. Nezapomeňte, že křečkům a křečíkům trvale rostou zuby a potřebují mít neustále něco na okus, aby jim zuby nepřerostly (některé pamlsky, větvičky,…). Pozor na ostré špičky, aby si křečci neporanili lícní torby. Samozřejmostí je celodenní přístup k čerstvé vodě.

Doporučené krmivo

Obiloviny, luštěniny, semínka a traviny: Hlavní složka krmiva.
Zelenina: Bohatá na minerální látky, vitamíny a vlákninu.
Ovoce: Zdroj zdraví prospěšných látek, ale obsahuje cukry (podávat jako pamlsek).
Živočišné bílkoviny: Sušené korýše, moučné červy nebo hmyz (zvláště vhodné pro březí samičky).
Bylinky: Střídat různé druhy.
Větve: Slouží k obrušování zubů.

Společenské chování

Křečci a křečíci bývají aktivní především večer a v noci, během dne většinou spí. Jsou to nenáročná zvířata, která se dají celkem snadno ochočit. Křečíci jsou společenští, takže je možné chovat jak jednoho, tak více jedinců - vhodné je chovat samice ze stejného vrhu nebo dva samce za podmínek, že s nimi nebude společně žádná samička. Chovat různé druhy křečíků v jedné kleci se nedoporučuje. Křeček syrský je naopak samotář, takže je vhodnější chovat pouze jednoho, ve skupině si mohou ublížit.

Zdraví

Křečci a křečíci nebývají příliš náchylní k nemocem. Přesto se nějaké nemoci nebo úrazy mohou vyskytnout a rozhodující je včasné rozpoznání prvních příznaků. K další péči patří pravidelná kontrola zubů proti přerůstání. Důležité je, aby měli křečci neustále co hlodat a okousávat. Je to pro ně zároveň i zábava. Předejdete tak přerůstání zubů, protože dlouhé zuby křečkům vadí při žraní a musí být zkráceny odborně veterinářem. Křečci si obrušují zuby požíráním krmiva, chroupáním sena, větviček nebo okusováním dřevěného vybavení a hraček.

Křeček bavlníkový (Sigmodon hispidus)

Tento druh, který se nazýval dříve myš hrubosrstá nebo bavlníková krysa, patří mezi americké křečky a je poměrně vzácný, i když někdy se muže rozmnožit, takže škodí na úrodě. Křeček bavlníkový má tuhou šedohnědou srst na hřbetě a bělošedou spodinu těla. Požírá rostliny, hmyz i semenáčky a dobře plave, loví garnáty, kraby a žáby. Obratně šplhá po rákosí, takže může vylupovat ptačí hnízda a požírat vejce a holátka. Křeček bavlníkový je čilý ve dne i v noci, ale žije skrytě v prohlubních na zemi nebo v norách až 75 centimetrů hlubokých.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

tags: #splha #v #prirode #krecek