Emise CO2 na obyvatele ve Spojených státech amerických: Statistika a trendy

Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře jsou velmi ožehavým tématem poslední doby. Zvyšování koncentrací skleníkových plynů (greenhouse gases, GHGs) v atmosféře způsobuje globální oteplování, což má celou řadu negativních dopadů pro lidstvo. Od doby před průmyslovou revolucí narostla průměrná globální teplota o více než 1 °C. Na této stránce si přiblížíme podrobné informace o emisích skleníkových plynů a dalších tématech s tímto spojených prostřednictvím čísel a grafů.

Globální průměrná teplota relativně k normálu 1961-1990. Červená čára značí medián odchylky, šedé značí mez 95% intervalu spolehlivosti. V dávné minulosti sice byly koncentrace ještě vyšší, ale alarmující je zejména současný prudký nárůst. Ten je připisován zvyšujícími se emisemi skleníkových plynů. Pravidelné nárůsty a poklesy lze připsat střídání dob ledových. Po dlouhou dobu nedosáhly koncentrace CO2 hodnoty 300 ppm (parts per million, molekul na jeden milion). Nyní jsou však již vyšší než 400 ppm.

Globální průměrné koncentrace CO2 v atmosféře. Data daleko do minulosti jsou získávána z vzorku vzduchu ukrytém v bublinkách ledu z dávných dob (vysvětleno např. Zajímavý je jistě také vývoj emisí CO2 dle jednotlivých regionů. Následující graf ukazuje tento vývoj od roku 1750 až po současnost. Kliknutím na relativní škálu (zaškrtněte „relative“ v levém dolním rohu) se zobrazí relativní procentuální škála. Je dobře vidět, že v polovině 18. století lze připisovat takřka veškeré emise CO2 Evropě. Podíl Evropy se poté začal snižovat s tím, jak začaly CO2 emitovat i další části světa. Od poloviny 20. století vidíme výrazně se zvyšující podíl Číny a dalších zemí v Asii. Pokud se podíváme na absolutní škálu, pak kolem roku 1900 činily globální emise CO2 přibližně 2 miliardy tun, zatímco o 115 let později, v roce 2015, už to bylo 36 miliard tun (18násobný nárůst).

Celkové emise podle regionů v průběhu času. Zaškrtnutím pole „relative“ v levém dolním rohu můžete přepínat mezi relativními a absolutními hodnotami. Srovnávat emise jednotlivých zemí může být mírně zavádějící. Je totiž logické, že například Čína bude mít vyšší emise než Česká republika, protože se jedná o zemi s téměř 140x více obyvateli a více než stonásobnou rozlohou. V tomto směru je tedy vhodné přepočítat emise na počet obyvatel, tedy spočítat emise CO2 na jednoho obyvatele.

Na první pohled jsou vidět velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a celá mapa vypadá o hodně jinak, než mapa ukazující absolutní čísla. Nejvyšší emise na obyvatele mají země na arabském poloostrovu s rozvinutým ropným průmyslem - například Kuvajt nebo Spojené arabské emiráty. Na první pohled by se mohlo zdát, že emise na osobu do značné míry souvisí s rozvinutostí dané země a životními standardy. To však úplně není pravda. Například řada velmi rozvinutých zemí v Evropě má na osobu emise CO2 relativně nízké - jmenovat můžeme třeba Švédsko (4,19 t), Velkou Británii (5,18 t), Francii (5,48 t). V České republice to podle tohoto zdroje dat z roku 2017 bylo něco málo přes 10 t na osobu. Podobně jako Česká republika je na tom například Německo nebo Nizozemsko.

Čtěte také: Zemědělství a životní prostředí

Výše uvedený odstavec pojednával o emisích na obyvatele. V absolutních číslech je samozřejmě rozložení a pořadí jednotlivých zemí od nejvyšších po nejnižší značně odlišné. V současné době je největší množství emisí produkováno v Asii (53 %) - je to ale také kontinent, na kterém žije 60 % světové populace. Celkové emise Asie jako celku jsou tedy na obyvatele pod hranicí světového průměru. Ze všech zemí je nejvyšší množství emitováno v Číně a to s velkým náskokem (9,84 tun ročně), následují pak Spojené státy Americké (5,27 miliard tun). Celkově bylo v roce 2017 vyprodukováno 36,2 miliard tun CO2, Čína tedy emituje téměř 25 % globálního množství.

O podílu jednotlivých zemí jsme mluvili již v předchozím odstavci. Názorněji však tento podíl ukazuje následující mapa, která navíc ukazuje i historický vývoj od roku 1750. Zpočátku byly takřka veškeré světové emise koncentrované na území Velké Británie a to dokonce až do roku 1888, kdy se ujaly nevalného prvenství Spojené státy Americké. Toto je dáno faktem, že Velká Británie byla první zemí, kde odstartovala průmyslová revoluce. V posledních dekádách pozorujeme výrazný nárůst podílu Asie.

Až doteď jsme se zabývali pouze emisemi v jednotlivé roky. Jak jsme viděli na předchozích mapách, podíl a množství emitované jednotlivými zeměmi se od roku 1750 velmi měnilo. Odhaduje se, že celkové množství emitovaného CO2 od roku 1751 antropogenní činností je přibližně 1,5 bilionů tun CO2. Jak tedy vidíme, největší podíl má historicky stále Evropa (třetinový). Ze všech zemí na světě mají momentálně nejvyšší kumulativní emise CO2 Spojené státy Americké (400 mld. tun, přibližně čtvrtina světových kumulativních emisí CO2 od roku 1751). Kumulativní součet USA je v tuto chvíli víceméně přesně dvojnásobný, než kolik činí součet Číny (200 mld. tun). Významný podíl má také Rusko (100 mld. tun).

Všechna předcházející data se zabývala emisemi jednotlivých zemí či regionů podle toho, kde dané emise vznikají. Často však je produkt, který byl vyroben v jedné zemi a emise CO2 spojené s výrobou tedy připadly právě na tuto zemi, nakonec skončil v jiné zemi, kde byl prodán a využit. CO2 emise spojené s obchodem (dovoz a vývoz, výroba a spotřeba). Poměr emisí CO2 z exportu a importu se v průběhu času měnil. Jako příklad si můžeme uvést USA a Čínu.

Emise CO2 spojené s výrobou energie a průmyslovými procesy pochází z různých typů paliva. V průběhu času se podíl jednotlivých typů paliv významně měnil a dodnes je poměr velmi různorodý v různých koutech světa. Od roku 1750 přibližně do roku 1870 se jednalo takřka výhradně o uhlí (coal). Následně se začaly projevovat i další paliva a v roce 1968 poprvé převýšily emise CO2 ze spalování ropy (oil) ty ze spalování uhlí. Od začátku 20. století se pak výrazněji začaly projevovat emise CO2 z výroby cementu a spalování zemního plynu při těžbě (flaring).

Čtěte také: Problémy životního prostředí v SAE

Který sektor nejvíce přispívá k emisím CO2? Přesně na tuto otázku odpovídá následující graf. Ten ukazuje, že největší podíl má výroba elektřiny a tepla /49,0 %) a tento podíl se od roku 1960 zvyšuje. Na druhém místě je pak sektor dopravy (20,5 %) spolu se sektorem výrobního průmyslu a stavebnictví (20,0 %).

Podíl CO2 emisí podle sektoru nebo zdroje. Ekonomický růst znamená často vyšší spotřebu energie, vyšší míru dopravy, intenzitu průmyslu atd. Následující vizualizace dobře ilustruje silnou závislost mezi emisemi CO2 na osobu a GDP na osobu. Na grafu jsou ale patrné také odchylky.

Emise CO2 na osobu vs. GDP na osobu. Jak je ale možné, že některé země se shodným GDP na osobu mají odlišné emise CO2 na osobu? Záleží samozřejmě na tom, v čem ekonomický růst spočívá a jak k němu jednotlivé země přistupují. Obecně můžeme tento parametr označit jako ekonomickou CO2 intenzitu.

Globální CO2 intenzita v kgCO2 na dolar GDP. Pozitivním faktem je, že se intenzita od roku 1990 souvisle snižuje z 0,47 kg (1990) na 0,34 kg (2014). Data pro Českou republiku ukazují na pokles z 0,76 kg (1992) na 0,31 kg (2014). Je tedy vidět, že došlo v ČR k výrazně vyššímu poklesu než celosvětově. Ještě větší pokles zaznamenala Čína (1,41 kg v roce 1990 na 0,59 kg v roce 2014).

Skleníkové plyny zdaleka neznamenají pouze oxid uhličitý (CO2). Patří sem například také metan (CH4), oxid dusný (N2O) nebo fluorid sírový. S tím že každý z těchto plynů má odlišný potenciál globálního oteplování (PGO, anglicky Global Warming Potential, GWP). Tento potenciál je arbitrární index vztahující se k CO2. Laicky řečeno to znamená, že CO2 má PGO rovno 1. Každý skleníkový plyn pak má určité PGO, které značí násobek potenciálu způsobovat globální oteplování ve srovnání s CO2.

Čtěte také: Nature Conservation in the Czech Republic

Emise skleníkových plynů v CO2 ekvivalentních tunách (billion = miliarda). Co je zdrojem jednotlivých skleníkových plynů? Jaké sektory jsou více či méně zodpovědné? Jak ukazují následující grafy, rozdělené...

V minulém článku jsme vás informovali o nepříliš příznivých trendech v globálních emisích CO2, který vyplývaly z nejnovější odborné zprávy na toto téma. Pro účely tohoto článku byly použity data o národních CO2 emisích za období 1960 až 2017 a data o počtu obyvatel zemí ve stejné periodě v ročním kroku (některé údaje jsou dopočteny, například emise pro ČR z období před rokem 1990 jsou dopočítány pro území dnešní ČR z emisí pro ČSR). Zároveň je hned na úvod důležité říci, že CO2 jako takový není považován za znečišťující látku a v rámci imisního monitoringu ČHMÚ nejsou koncentrace tohoto plynu sledovány, ani pro ně v legislativě nejsou stanoveny imisní limity.

Začneme „doma“, konkrétně tedy u emisí CO2 Českou republikou. Jak vidíme na grafu, na rozdíl od grafů vývoje koncentrací a emisí znečišťujících látek, není zde žádný výrazný rozdíl mezi rokem 1960 (99 Mt) a 2017 (108 Mt). Jistý trend zde však patrný je - nejhorší situace byla přibližně mezi roky 1975 a 1990. Od roku 1990 došlo ke zlepšení, v posledních letech je trend spíše stagnující.

Jak vypadala globálně situace před více než 50 lety v roce 1960? Jednoznačně nejvyšší emise CO2 tehdy produkovaly Spojené státy americké - přibližně 2890 Mt. S velkým odstupem pak na nelichotivém druhém místě bylo Rusko (oblast Ruska tehdejšího Sovětského svazu) s 890 Mt. Třetím největším producentem CO2 pak bylo Německo (814 Mt) a na čtvrtém místě Čína (780 Mt). Tento graf je totiž od výše uvedeného grafu absolutních hodnot odlišný. Nejhůře dopadlo Lucembursko, kde v roce 1960 vycházelo na jednoho obyvatele přibližně 36,6 t CO2 ročně. Druhá nejhorší situace byla v Kuwajtu (28,9 t) a až na třetím místě USA (16 t), které tehdy dominovaly, co se týče absolutních hodnot.

O 57 let později je situace po stránce ročních emisí CO2 jednotlivých států odlišná. Nelichotivému žebříčku opět dominuje jedna země - tentokrát už to nejsou Spojené státy americké, ale vcelku očekávaně Čína (9840 Mt). USA se sice posunuly na druhé místo, celkové množství CO2 emisí USA je však téměř dvojnásobné v porovnání s rokem 1960. Situace v Číně po stránce emisí CO2 , ale i celkového znečištění ovzduší je špatná. Na druhou stranu je nutné vzít v potaz i fakt, že se jedná o nejlidnatější zemi světa. Pokud se podíváme na přepočet emisí CO2 na obyvatele, je na tom Čína s přibližně 7,1 t lépe i než Česká republika (10,2 t). V přepočtu na obyvatele měl loni ze zemí s dostupnými daty nejvyšší emise CO2 Katar (49,2 t), dále Kuvajt (25,2 t) a Spojené arabské emiráty (24,7 t).

Pro srovnání se podívejme ještě na několik grafů. V grafu vidíme jasný trend - u Číny vystřídalo období výrazného růstu období mírného růstu či stagnace a u Indie dochází k růstu neustále, zatímco například u Německa je trend obdobný jako u ČR - po roce 1960 nárůst, do roku přibližně 1990, u Německa trochu dříve a pak postupný pokles a stagnace. U USA byl nárůst pozorován až do roku 2007, nyní jsou USA ve stadiu mírného poklesu. Na grafu výše opět vidíme nárůst v Číně, výraznější v období 2000 až 2010, v současné době, ale spíše stagnující trend. V Indii jsou emise přepočtené na osobu výrazně nižší, ale trend je zde neustále stoupající, podobně jako v absolutních hodnotách. Černou čarou je v grafu vyznačen průběh emisí CO2 na osobu pro Českou republiku. Je vidět, že na začátku a na konci sledovaného období 1960 a 2017 jsou hodnoty téměř totožné se sousedním Německem. Nejnižší emise CO2 na osobu připadají na málo vyspělé země v Africe, jako je Angola, Čad, Somálsko, Burundi nebo Demokratická republika Kongo. U Angoly je to pouze přibližně 0,02 t/osobu/rok.

Jaký je tedy závěr výše uvedených grafů a dat? Od roku 1960 došlo k významným změnám v absolutních hodnotách emisí CO2 pro jednotlivé státy. Nejvíce CO2 v současnosti produkuje Čína, následovaná USA a Indií. Ač jsou však v Číně a Indii celkové emise vysoké, pokud vezmeme v potaz i počet obyvatel těchto států, jsou naopak relativně nízké. Z grafu trendů je už vidět snaha Číny redukovat emise CO2. To stejné však nelze říct například o Indii, kde dochází k neustálému nárůstu. Česká republika si dnes co do množství CO2 na osobu stojí v žebříčku zemí výrazně lépe - v roce 1960 patřilo území ČR k zemím s nejvyšší hodnotou. Mezi země s vysokou hodnotou emisí CO2 na osobu patří kromě zemí arabského poloostrova například také USA, Kanada či Austrálie. Nelze proto říci, že je situace v těchto vyspělých zemích dobrá a problémem jsou pouze rychle se rozvíjející a lidnaté země Asie. Celkové emise CO2 za rok jsou zde jen přibližně 1,1 Mt. Lesy Bhútánu však ročně vstřebají téměř 6 Mt CO2 a Bhútán tak není jen neutrální, co se týče bilance CO2 , ale je naopak negativní. Významná je zde i výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů. Většina elektřiny generované z vodních elektráren je pak exportována do Indie. Skeptici ale oponují, že je tato situace možná jen díky tomu, že se jedná o zemi s velmi málo rozvinutým průmyslem a specifickým typem krajiny a právě tomu vděčí za takto příznivou bilanci. Jsem autorem řady webových stránek věnovaných životnímu prostředí, například stránek a obsahu stránek infoviz.cz, na které najdete stovky infografik věnovaných tématům z oblasti počasí, klima, vody, kvality ovzduší a životnímu prostředí obecně. Dále jsem vytvořil stránky envidata.cz, kde jsou k dispozici tisíce analýz různých datových sad věnovaných právě počasí, klima, vodě a kvalitě ovzduší, a to jak pro ČR, tak globálně.

Podle nejnovější srovnávací studie, která probíhá již od roku 1997, vzrostly emise CO2 u 100 největších výrobců elektřiny v USA mezi roky 2020-2021 o 7 %. Úroveň emisí CO2 v roce 2021 přesto zůstala o 16 % nižší než v roce 1990 a o přibližně 34 % nižší než na svém vrcholu v roce 2007. Hlavní příčinou bylo opětovné nastartování světových ekonomik po období útlumu způsobeným pandemií koronaviru. Zpráva ukazuje, že nárůst emisí oxidu uhličitého byl způsoben nárůstem výroby elektřiny z uhlí a poklesem výroby elektřiny ze zemního plynu, především v době, kdy ceny zemního plynu v USA rostly.

Podle studie se jaderné elektrárny podílely na celkové výrobě v USA 19 % a dosahovaly kapacitních faktorů výrazně přes 90 %, což je mnohem více než u ostatních paliv nebo technologií. Navzdory meziročnímu poklesu byl v roce 2021 hlavním zdrojem výroby elektřiny v USA zemní plyn (38 %), následovaný uhlím (22 %).

Znečištění ovzduší v USA během posledních deseti let výrazně pokleslo. V letech 2005 až 2011 je v celých Spojených státech patrný výrazný pokles NO2 v atmosféře. Oxid dusičitý je agresivní, prudce jedovatý plyn způsobující mimo jiné kyselé deště. Znečištění ovzduší v USA se v posledních čtyřech dekádách výrazně snižuje, a to i přes růst populace a počtu aut na silnicích. I přesto ale i nadále žije 142 milionů lidí v USA v oblastech s nezdravě vysokým znečištěním ovzduší. Otázka dekarbonizace je velmi naléhavá a rozhodně se netýká jen investic.

Můžeme pozorovat výraznou změnu v přístupu vlád a společnosti a také vidíme, že se společnosti po celém světě snaží podnikat kroky ke snížení své uhlíkové stopy. Roste také počet investorů, kteří začínají upřednostňovat zelené investice. Americký prezident Joe Biden dal najevo svou podporu zelené ekonomice tím, že se vrátil k Pařížské dohodě, kterou jeho předchůdce Donald Trump vypověděl, a že se zavázal vyrábět do roku 2035 100 % elektřiny z obnovitelných zdrojů. Celkově hodlají USA do segmentu obnovitelných zdrojů investovat miliardy USD.

Zatímco v roce 2007 americká vládní agentura pro energetické informace EIA ve své výroční výhledové zprávě uvedla, že celosvětové emise CO2 vzrostou mezi lety 2004 a 2030 o 59 %, dnes víme, že situace ani po letech nevypadá příliš „růžově“, a to navzdory všem krokům, které byly podniknuty ke snížení produkce CO2.

Z nejnovějšího energetického výhledu úřadu (IEO2023) vyplývá, že celosvětové emise CO2 související s energií se do roku 2050 zvýší, protože růst světové populace a vyšší životní úroveň zvyšují růst spotřeby energie rychleji než pokrok v oblasti obnovitelných zdrojů. Navzdory snahám Číny o snížení emisí oxidu uhličitého se očekává, že asijsko-pacifický region zůstane v nadcházejících desetiletích největším emitentem.

Zároveň se podle nejnovějších údajů EIA očekává, že do roku 2030 klesnou emise CO2 v USA související s energetikou o 25 až 38 % pod úroveň roku 2005. Předpokládané snížení emisí CO2 je zde dáno rostoucí elektrifikací, vyšší účinností zařízení a zaváděním obnovitelných zdrojů v odvětví elektřiny. Snížení emisí je však omezeno dlouhodobým růstem dopravy a průmyslové činnosti v USA.

Na druhé straně poptávka po elektřině v USA stále roste a investice do obnovitelných zdrojů v podobě větrné a solární energie, které představují značnou výhodu v provozních nákladech, zvyšují podíl výroby elektřiny s nulovými emisemi uhlíku. Podle zprávy společnosti Deloitte z roku 2022 by nečinnost v oblasti změny klimatu mohla v příštích 50 letech stát světovou ekonomiku více než 178 bilionů dolarů.

Kvalita ovzduší se přímo promítá i do prodloužené délky života. Kvalita ovzduší v USA se podle meteorologů a hygieniků pozvolna zlepšuje od osmdesátých let, ale na přelomu milénia se trend výrazně zpomalil. Za zásadní faktor pro zdraví obyvatel se považuje omezení výskytu volných polétavých a prachových částic do 2,5 mikrometrů (PM 2,5). Právě ty se podle řady odborníků podílejí v případě dlouhodobé expozice na vzniku chronických kardio-pulmonárních onemocnění.

Od roku 2000 je přitom zaznamenán pokles výskytu PM 2,5 o 10 mikrogramů na metr čtvereční, což se v důsledku projevilo prodloužením průměrné délky života obyvatel 545 sledovaných okresů o 0,35 let. Pokud jde o kvalitu vzduchu, eviduje americká EPA (Environmental Protection Agency) náklady „ozdravných“ kampaní v hodnotě pětadvacet miliard dolarů. Americká armáda je největším samostatným institucionálním producentem skleníkových plynů na světě.

Ke snížení dochází, pokud se na armádě šetří, ukazuje nová studie vedená Ryanem Thombsem z Penn State University, publikovaná v odborném časopise PLOS Climate. Studie ukázala, že snižování vojenských výdajů vede k významnému poklesu spotřeby energie, a to především v oblasti provozu budov, vozidel, vybavení a zejména leteckého paliva.

Podle webu The Conversation přesahují emise americké armády uhlíkovou stopu téměř 140 národních vlád. Například jen spotřeba elektřiny americké armády v roce 2020 vyprodukovala 4,1 milionu tun skleníkových plynů. V únoru 2022 armáda představila strategii s cílem dosáhnout do roku 2050 nulových emisí a elektrifikovat svou flotilu vozidel i základny. Klimatická opatření však nyní ztrácejí prioritu.

Postoj samotného prezidenta Trumpa ke klimatické změně není jasný. Trump v čase měnil své názory. Změnu klimatu například označil za „mytickou“, „neexistující“ nebo „drahý podvod“. Ale jindy ji také popsal jako „vážné téma“, které je pro něj „velmi důležité“. Avšak výdaje do obrany mají za jeho vlády rekordně nabobtnat.

Americké ministerstvo energetiky vydalo novou zprávu, v níž tvrdí, že víc oxidu uhličitého v ovzduší podporuje růst rostlin, že se počasí v USA nedostává do takových extrémů, o kterých se často píše v médiích, a že hladiny oceánu a moří nestoupají tak, jak se tvrdí. Globální oteplování prostě není takové, jak se může zdát. Mají vědci, kteří sepsali tuto zprávu, pravdu?

Pokud jde o přístup k problematice změně klimatu a ke všemu, co s tím souvisí - což je i energetika a přístup ke skleníkovým plynům - můžeme to považovat za završení první fáze druhé Trumpovy administrativy. To, že zpráva vyšla, hezky ilustruje to, jakým způsobem Donald Trump sabotuje celosvětový konsenzus a snahu zamezit dalším zvětšeným extrémům počasí - povodním, vedrům, potravinové krizi, migraci…

Zkrátka rizika a dopady klimatické změny ignoruje a vzhledem k tomu, že USA jsou druhý největší světový producent emisí skleníkových plynů, velký globální hráč a diplomatická velmoc, tak to samozřejmě bude mít dopady na celý svět. Trump teď USA znovu vyvádí z Pařížské dohody, kde jsou prakticky skoro všechny země OSN. To znamená, že USA mimo jiné nebudou odvádět peníze do fondů solidarity s chudšími zeměmi, které se na změně klimatu podílely minimálně.

Připomeňme, že USA mají na změně klimatu, co se týče objemu skleníkových plynů vypuštěných do atmosféry, historicky největší podíl. Zakazuje i používání termínu „změna klimatu“, nechal ho vymazat z některých vládních webů. A nový rozpočet ohrožuje vůbec budoucnost zaznamenávání dat ke změně klimatu, měření, rušení klíčových observatoří, které nejsou nahraditelné pro celosvětový sběr dat.

Masově propustil vědce, experty a další zaměstnance úřadů a agentur a ukončil programy, které do té doby zajišťovaly ochranu před hurikány, odstraňování toxických látek, počítaly škody způsobené přírodními katastrofami. Vydal i řadu rozhodnutí, která umožňují větší uvolňování toxických látek do ovzduší a tak dále.

Je pravda, že Donald Trump začal vydávat víc povolení k těžbě nafty a plynu a k možnosti těžby otevřel i některá chráněná území na Aljašce a v dalších oblastech.

Spojené státy, které jsou na druhém místě v celkové produkci emisí oxidu uhličitého, zaslaly generálnímu tajemníkovi OSN oznámení o odstoupení od Pařížské dohody. Nyní již pouze čekají, než uplyne roční lhůta, kdy tento krok nabude účinnosti.

Dle dat Evropské komise Čína dlouhodobě produkuje největší podíl emisí oxidu uhličitého. Přestože je Čína schopna dosáhnout vlastních závazků vůči Pařížské dohodě, k jednotné podmínce, a to sice snížení průměrné globální teploty pod 2 °C do roku 2030, prozatím určitě nemíří.

Ačkoliv má spalování zemního plynu, biomasy a bioplynu nižší emise než spalování uhlí, nejsou nulové. Pro zemní plyn je to 490, biomasu 230 a bioplyn 350 v jednotkách gCO2eq/kWh.

Podle údajů Energetického regulačního úřadu za první tři čtvrtletí roku 2019 byl podíl vodních elektráren na výrobě elektrické energie brutto 2,56 % a netto 2,72 %. Za rok 2018 byly hodnoty brutto 1,85 % a netto 1,97 %.

Sluneční, větrné i vodní elektrárny patří mezi obnovitelné zdroje energie, které neprodukují žádné přímé emise CO2. Čtvrtý takový zdroj jsou geotermální elektrárny, které se ale v ČR nevyskytují. Nepřímé emise za životní cyklus elektrárny jsou však nenulové u všech zdrojů.

tags: #spojene #staty #americke #emise #CO2 #na

Oblíbené příspěvky:

• Výlety na kole s dětmi
• Chraňte životní prostředí s Greenpeace
• Venkovní Kanalizace a KG Kolena
• Informace ke škole v přírodě
• Prevence padlí angreštové