Kuchyňský sporák na tuhá paliva je spotřebič, který stále získává na popularitě. Nabízí hned několik funkcí a navíc je oděn do moderního kabátku, takže je pohodlný na obsluhu, ovládání a také splňuje kritéria na nízkou spotřebu a vysokou účinnost, nesmíme zapomenout ani na jedinečný vzhled.
Sporák na tuhá paliva je obvykle standardním vybavením chat a chalup, kde ho využijete nejen na vaření a pečení, ale také na vytápění. Nabízí větší plochu na vaření než standardní kamna s plotnou určená primárně k vytápění, a díky moderním doplňkům můžete troubu využívat k pečení stejně dobře jako její elektrickou variantu.
Při výběru kuchyňských sporáků na tuhá paliva vždy zvažte několik důležitých parametrů. V první řadě jde o typ paliva, kterým budete ve sporáku topit, dalším je jeho výkon, jehož správná hodnota je zárukou dosažení ideální teploty v místnosti, aniž by to bylo neekonomické.
Typ paliva: Prvotním kritériem při výběru pro vás bude typ paliva, které můžete ve sporáku na tuhá paliva využívat. Mezi nejčastěji používaná paliva u tohoto typu kamen patří dřevo, lisované dřevěné pelety a brikety či brikety uhelné, někdy i hnědé uhlí.
Výkon: Protože kuchyňské sporáky na tuhá paliva mají sloužit k vytápění jedné či několika místnosti, je stěžejním parametrem při jejich výběru výkon. K jeho zjištění je potřeba znát velikost vytápěného prostoru, jeho objem. Tato hodnota se vynásobí tepelnou ztrátou budovy. Výsledkem je hodnota ve Wattech, převedená na kW potom udává orientačně potřebný výkon.
Čtěte také: Jak se zbavit starého elektrického sporáku?
Příklad: Kuchyňská kamna mají vytopit místnost o podlahové ploše 30 m2, výška stropu je 2,5 m. Vytápěný prostor má tedy objem 75 m3. Jde o starý dům bez zateplení, objem tedy vynásobíme 50 W.
Provedení: Běžně se při výběru sporáku na tuhá paliva setkáte s pravým a levým provedením. Zde buďte obezřetní, protože každý výrobce myslí tímto označením něco jiného - někdy jde o umístění topeniště, někdy o stranu, kde je vývod do komína. Vývod kouřovodu pak může být buďto z boku nebo ze shora, případně zezadu s tím, že si u některých kamen můžete zvolit boční či zadní vyvedení.
Vybavení: Svou roli při výběru hraje také další vybavení, kterými kuchyňské sporáky na tuhá paliva mohou disponovat. Téměř nezbytná je posuvná páčka či růžice, kterými je možné regulovat množství přiváděného vzduchu, a tím rychlost hoření a množství tepla. Při celoročním užívání uvítáte dva rošty, kdy horní z nich slouží jako letní, protože oheň hoří blíže k plotně, a rychleji tak připravíte jídlo, aniž byste zbytečně moc vytápěli prostor, spotřebujete také méně paliva.
Vzhled: Posledním, ale také důležitým parametrem, je vzhled kuchyňských kamen. Dlouhou dobu byla jedinou možnou volbou bílá, dnes už je škála barev a také designů mnohem širší. Mezi barvy a kombinace, které se ke kamnům skvěle hodí, jsou nezbytná černá spolu s červenou či bordó, krémovou a hnědou nebo lahvově zelenou, ale i kamna celá v černé budou kuchyni slušet. Nemalou roli v celkovém vzhledu sporáku na tuhá paliva potom hraje i provedení úchytek a dalších ovládacích prvků. Využívá se plast a kov s různou povrchovou úpravou. Co se materiálů týká, tělo kamen tvoří litina, která se často kombinuje s přírodním kamenem, ocelí a majolikou (keramikou).
Spalování tuhých paliv v malých topeništích je vždy doprovázeno produkcí škodlivin do ovzduší a úkolem výrobců, výzkumných pracovišť a samozřejmě také provozovatelů zařízení je tuto produkci minimalizovat na přijatelnou míru. Významnou znečišťující látkou, která vzniká spalováním tuhých paliv v topeništích malých výkonů, je prach.
Čtěte také: Účinné triky pro čištění sporáku
Množství prachu, který rodinný dům vypouští do ovzduší, je ovlivněno především kombinací čtyř základních faktorů:
Studie ukazují, že emise celkového prachu z malých zdrojů (TZL - tuhé znečišťující látky, nebo v zahraniční literatuře označován jako TSP - total suspended particles) jsou dominantně tvořeny jemnými částicemi, např. podle [2] frakce PM1 (částice ≤ 1 µm) tvoří celkový prach při spalování dřeva v lokálních topeništích více než z hm. 90 %. z popeloviny - anorganické nespalitelné části paliva (u dřeva tato část představuje přibližně hodnotu do 1 % hmotnosti a u uhlí cca 5-20 %).
Běžně se při výběru sporáku na tuhá paliva setkáte s pravým a levým provedením. Zde buďte obezřetní, protože každý výrobce myslí tímto označením něco jiného - někdy jde o umístění topeniště, někdy o stranu, kde je vývod do komína. Vývod kouřovodu pak může být buďto z boku nebo ze shora, případně zezadu s tím, že si u některých kamen můžete zvolit boční či zadní vyvedení.
Na Ostravsku, Kladensku nebo Mostecku dochází každou zimu k mnohonásobnému překročení limitů škodlivin ve vzduchu. Data za poslední čtyři roky ukazují, že situace se nelepší. Průměrná koncentrace karcinogenního benzo(a)pyrenu v Ostravě-Radvanicích loni dosáhla 9,8 nanogramu na metr krychlový. Je to desetkrát víc, než povoluje zákonný limit. Polétavý prach PM10, který způsobuje problémy s dýchací a oběhovou soustavou, překonal limit téměř třikrát.
„Lokální vytápění domácností představuje v současné době téměř 41 procent emisí primárních částic PM10, více než 59 procent emisí primárních částic PM2.5 a téměř 90 procent emisí benzo(a)pyrenu,“ píše ministerstvo životního prostředí v čerstvě vydaném národním programu snižování emisí. Právě tyto tři škodliviny přitom překonávají limity znečištění nejčastěji.
Čtěte také: Dotované vytápění
Prachové limity byly loni překročeny v centru většiny měst zatížených dopravou. Nejvýraznější porušení limitů je hned po Ostravě vidět v Kladně a na severu Čech. Na většině měřicích stanic se přitom kvalita vzduchu za poslední čtyři roky nezlepšila.
Následující část se věnuje obecnému popisu legislativních požadavků na emise prachu, které jsou kladeny na malé spalovací zdroje jednak v celé Evropě, ale také jsou popsány výjimky, které zpřísňují požadavky na emise prachu. Představiteli těchto výjimek jsou země jako například Německo a Rakousko, které jsou evropskými leadery v této oblasti.
Pro kotle na tuhá paliva určené k ústřednímu vytápění se samočinnou nebo ruční dodávkou platí evropská norma EN 303-5:2012 [4], která byla v roce 2012 novelizovaná a nahrazuje předchozí normu z roku 1999 [5]. Novelizovaná norma je nově určena pro kotle o jmenovitém tepelném výkonu až do 500 kW (předchozí verze normy byla do 300 kW). Zatímco v předchozí verzi normy z roku 1999 lze nalézt emisní třídu 1 až 3, tak současná verze normy požadavky na emise zpřísňuje, ruší emisní třídy 1 a 2 a navíc zavádí emisní třídy 4 a 5.
| Emisní třída | Prach (mg/m3 při 10% O2) |
|---|---|
| 3 (1999) | 150 |
| 3 (2012) | 60 |
| 4 | 40 |
| 5 | 20 |
V České republice jsou kotle na ústřední vytápění certifikovány podle české verze evropské normy - ČSN EN 303-5:2000 [7]. Navíc od 1. září 2012 u nás platí nový zákon o ochraně ovzduší [8], který upravuje podmínky pro provozování a prodej malých spalovacích zařízení.
Osoba uvádějící na trh v České republice spalovací stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je povinna prokázat certifikátem podle jiného právního předpisu [9], že spalovací stacionární zdroj splňuje emisní požadavky podle tabulky Tab 2.
Zákon o ochraně ovzduší zavádí také opatření pro dodržování této legislativy, včetně definovaných sankcí. Pokud provozovatel zdroje neprovede jednou za dva kalendářní roky kontrolu technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje prostřednictvím odborně způsobilé osoby, hrozí mu pokuta ve výši až 20 000 Kč.
Německo požadavky na emise prachu ze spalovacích zařízení zpřísňuje a to dle nařízení 1. BIm-SchV o spalovacích zařízeních [10]. V Rakousku rovněž platí přísnější emisní limit pro prach, a to obecně pro všechna spalovací zařízení o výkonu do 400 kW.
tags: #sporák #na #uhlí #emise