Stádia Vývoje Ekosystému a Ekologická Krize

Ekologická krize (též krize životního prostředí) je fáze vývoje ekosystému, v níž je ohrožena jeho stabilita a kdy se přibližuje okamžik, v němž jeho schopnosti a možnosti adaptace budou vyčerpány. Ekologické krize jsou součástí evoluce biosféry a dějin lidstva. Současnou ekologickou situaci lidstva lze označit jako ekologickou krizi, protože se lidstvo musí vyrovnávat s reálnou hrozbou globální ekologické katastrofy.

Jedinečnost současné ekologické krize spočívá:

1. V její globálnosti, tzn. v ohrožení světového ekosystému, biosféry.
2. V tom, že jejím zdrojem je moderní průmyslová civilizace, která podporuje exponenciální růst materiální spotřeby a světové populace.
3. V jejích dalekosáhlých negativních důsledcích pro životní prostředí lidstva, v hrozbě konce jeho dějin.
4. V tom, že opatření, která by vedla k jejímu zmírnění a k překonání, nelze odkládat, mají-li být účinná, musí být provedena co nejdříve, nanejvýš v nejbližších desetiletích.

Současná ekologická krize se projevuje jako rozdvojení života lidské společnosti: lidé žijí převážně tak, že přispívají k pustošení pozemské přírody, k ochuzování její rozmanitosti. Společenská reprodukce směřuje k destrukci společnosti. Životní prostředí přestává být prostředím vhodným pro život. Společenské vědomí je zatížené nevědomostí o ekologických předpokladech lidského života. To, co se dříve, před stavem ekologického ohrožení, mohlo jevit jako hospodárné, se nyní často jeví jako plýtvání a v souvislosti s tím se to, co dříve mohlo být považováno za rozumné a morální, nyní ukazuje jako nerozumné a nemorální.

Ekologická krize podnítila vznik ekologické etiky a vedla k rozvoji ekologického vědomí. Současná ekologická krize je podnětem k tomu, aby si lidé uvědomili křehkost ekologických podmínek obyvatelnosti Země, aby reflektovali a posuzovali své činy, myšlenky, hodnoty, společenské instituce z hlediska otázky, jak přispívají k ničení či k uchování těchto podmínek, a aby na tomto základě přijímali rozhodnutí zasahující i životní orientace a způsob života. Ukazuje neúnosnost plýtvání stejně jako bezohlednosti plýtvání, bezohlednosti vůči příštím generacím a vůči pozemské přírodě. Je výzvou k rozvíjení forem spolupráce a komunikace, jaké nemají obdoby. V tomto smyslu je příležitostí k morální obrodě společnosti, k rozvinutí společenskosti jakožto jednoho ze základních určení člověka. Současnou ekologickou krizi lze proto považovat za novou historickou etapu.

Degradace Lesních Půd a Ekosystémů

Příčinou plošné druhotné degradace produkční lesní půdy a následně lesního ekosystému byl většinou nevhodný zásah člověka do rovnováhy ekosystému v minulosti (např. nevhodná záměna přirozené porostní skladby, devastace hrabáním steliva, pasečné hospodářství). V novější době přistupuje zejména destrukční vliv imisí na rozpad lesního ekosystému. V lokálním měřítku se na degradaci lesních půd mohou podílet další zásahy (nevhodné použití mechanizace, těžba nerostných surovin na lesní půdě, nevhodně řešená cestní síť, rekreace apod.).

Degradační proces lze také chápat jako člověkem způsobené vychýlení energetické rovnováhy mezi půdním prostředím a biocenózou. Protože úroveň ekosystému je úměrná přívodu energie, lze degradaci jako trvalou nebo dlouhodobou ztrátu produkčního (ekologického) potenciálu stanoviště chápat jako trvalý, resp. dlouhodobý pokles přívodu energie, popř. schopnosti zhodnocovat energii. Příkladem může být vrstva nadložního surového humusu, jež se tvoří v degradovaných lesních půdách, aniž se z něho uvolňuje energie zpět do ekosystému.

Čtěte také: Začátky ekologických změn

Projevy Degradace

Proces antropické degradace lesního ekosystému a půdy vychází z předpokladu, že existuje původní, plně produkčně i ekologicky hodnotný stav ekosystému, resp. půdy, který následnou činností člověka degradoval. Jiným případem jsou již svým původem deficitní půdy, resp. ekosystémy. Degradační stadia původně hodnotných ekosystémů jsou vývojovými stadii s dočasně nebo dlouhodobě podvázaným (sníženým, utlumeným) koloběhem látkové a energetické výměny, u deficitních ekosystémů jde o původní stav.

Za základní proces koloběhu látek a energie v lesním ekosystému považujeme proces transformace organické hmoty, její akumulaci v půdě, migraci, humifikaci a mineralizaci. Jako výsledné komponenty objemu energie vkládané do ekosystému lze považovat vyprodukovanou biomasu, druhovou pestrost, kapacitu fyziologického profilu půdy, objem a intenzitu látkové přeměny. V degradačním stadiu lesního ekosystému se snižuje objem i rychlost látkové přeměny, tvorba biomasy je nižší a kapacita půdy, v níž probíhají transformační pochody, je omezená. Taková degradační stadia původně produkčních a ekologicky hodnotných lesních ekosystémů jsou schopná regradace (meliorace). Tento proces musí nejdříve odstranit bezprostřední následky a příčiny degradace a pak zintenzívnit pochody látkové a energetické výměny, které byly degradačními procesy utlumeny.

Hlavní projevy degradace lesního ekosystému:

• Okyselení půdy a vyplavování bází a dalších živin z vrchních půdních vrstev.
• Zhoršení kvality a formy humusu včetně nadložního.
• Zhoršení biologické činnosti půdy.
• Zjednodušení biocenózy.

Degradační Stadia Podle Příčin

Existují různé typy degradačních stadií, které jsou klasifikovány podle příčin jejich vzniku. Mezi nejčastější patří:

• Paseční degradační stadium: Holopasečný způsob hospodaření je násilný zásah do režimu lesního ekosystému.
• Porostní degradační stadium: Tento způsob degradace lesního ekosystému je nejčastější a bývá způsoben nevhodnou záměnou hlavní dřeviny. Nejběžnějším případem jsou monokultury jehličnatých dřevin na stanovištích, kde býval původní smíšený les.
• Imisní degradační stadia: Degradace smrčin vlivem zvýšené koncentrace oxidu siřičitého v ovzduší už delší dobu představuje závažný problém lesního hospodářství.

Jiné Příčiny Degradace

Ostatní příčiny můžeme shrnout jako negativní dopady civilizačního vývoje a intenzifikace života vyspělé společnosti. Dalekosáhlou změnu růstového prostředí představuje lomová těžba hnědého uhlí provázená novotvary v krajině, nepříznivě se projevuje cestní síť i vlastní doprava (rušivé zářezy do lesních komplexů narušujících vodní režim i výživu lesních ekosystémů, zplodiny ze spalovacích motorů, aplikace posypových solí). Mechanizace vlastních prací v lesním hospodářství není vždy jen přínosem, někdy může znamenat i značnou újmu (např. zhutnění půd při přibližování traktorem). Nezanedbatelnou složkou vlivů na lesní ekosystémy a lesní půdu je rekreace, která s sebou může přinášet množství negativních účinků (udupání půdy, škody na podrostu, vnesení cizorodých látek a předmětů, vytlačování přirozené fauny pohybem a hlukem).

Možnosti Regradace

Snahy o regradaci (melioraci) by měly vycházet z uvolnění utlumené látkové a energetické výměny. V případě lesních ekosystémů to znamená především zvětšení (prohloubení) aktivního půdního profilu, uvolnění živin a energie z nadložního humusu, diverzifikaci biocenózy, hospodaření dle typologických poznatků atd. Degradační procesy jsou intenzivnější pod monokulturou dřeviny, jež do skladby přirozeného ekosystému nepatří; naopak k regradaci přispívá meliorační dřevina, která je přirozeným druhem původního ekosystému, resp. jejíž ekologické nároky stanoviště splňuje.

Čtěte také: Vývoj a bioekologický model

Fenologické Pozorování a Změny Klimatu

Změnám ve vývoji globálního a regionálního klimatu se v posledních letech ve vědeckých kruzích věnuje značná pozornost. V České republice se dlouhodobě zabývá fenologickými pozorováními rostlin a živočichů lužních lesů Doc. Ing. Zdeněk Bauer, CSc., který za léta svého působení nashromáždil fenologické údaje z přírodní rezervace Plačkův les a říčka Šatava v k. ú. Vranovice za období 40 let. Z národní přírodní rezervace Ranšpurk v k. ú. Lanžhot má již údaje o fenologických pozorováních dokonce v šedesátileté řadě. V lokalitě Horní les provádí fenologický výzkum nepřetržitě od roku 1951 až do současné doby.

Doc. Ing. Zdeněk Bauer se na základě naměřených údajů zabývá i otázkami, jak na změny klimatu reaguje nebo nereaguje lužní les, případně jaký je rozsah reakce vegetace lužního lesa na vývoj klimatu. V lokalitě Horní les v k. ú. Lednice byla stromová složka lužního lesa zkoumána ve skupině lesních typů habrojilmové jaseniny (Ulmi-fraxineta crapini). Na výměře 1 hektaru byly sledovány tyto druhy: habr obecný, javor babyka, jilm vaz, lípa malolistá, dub letní a jasan úzkolistý.

Pro porovnání změn klimatu a fenologické odezvy vegetace byly použity klimatické údaje z nedaleké klimatické stanice v Lednici, z nichž vyplývá, že průměrná roční teplota vzduchu stoupla v letech 1951 - 2012, tj. za šedesát dva let, o 1,5 °C a v období kalendářního jara (tj. období od 21. 3. do 22. 6 daného roku) dokonce o 2 °C. Vzrůstající teplota vzduchu za dané období ale nezůstala bez vlivu na fenologické projevy dřevin. Ze sledovaných fenofázových údajů rašení listů a plného olistění vyplynulo, že dochází k posunu termínu do dřívější doby. Největší posun fenofází byl zjištěn u habru obecného a nejmenší u jasanu úzkolistého. Od počátku sledovaného období došlo k průměrnému posunu v rašení listů o 9,9 dnů (časnější nástup fenofáze) a u plného olistění o 9,2 dnů. Fenologické trendy rašení listů a plného olistění u sledovaných druhů dřevin byly v souladu se stoupající jarní teplotou vzduchu.

Stromy lužního lesa nezačínají rašit jednotně ve stejnou dobu, ale do fáze rašení nastupují postupně v průběhu jarního období. Ve sledované habrojilmové jasenině raší listy nejprve u habru obecného a javoru babyky, pak s odstupem několika dnů následuje rašení listů u jilmu vazu, lípy malolisté a dubu letního. Nakonec s výraznějším zpožděním raší jasan úzkolistý. Časový rozdíl mezi prvním rašícím stromem - habrem obecným a posledním rašícím stromem - jasanem úzkolistým byl v průměru 22 dnů. Z výzkumu vyplynulo, že hlavním faktorem nástupu a průběhu olisťování dřevin je teplota vzduchu.

Práce Doc. Ing. Zdeňka Bauera je mimořádně cenná především časovým rozsahem fenologických údajů. V současné době zřejmě neexistuje obdobná fenologická práce věnovaná ekosystémů lužního lesa ani v zahraničí. V České republice byly doposud publikovány pouze předešlé výstupy fenologických prací Doc. Ing. Z. Bauera.

Čtěte také: Budoucnost klimatu: predikce a studie

Lesní ekosystém se nachází ve stavu dynamické rovnováhy. Jedinci tvořící biocenózu se mění, rostou a odumírají. To vše v různém časovém měřítku a s různou periodicitou. V lesním komplexu jako celku zůstávají ukazatele struktury, uvažované z různých hledisek, přibližně vyrovnány.

Z hlediska vývoje lesa je důležité rozmístění jednotlivých stádií a fází po ploše (textura přírodního lesa). Ta je výsledkem předcházející dynamiky a dokládá historii vývoje lesa včetně antropických vlivů. Naznačuje i vztah ke stabilitě (čím je maloplošnější, tím je vývoj pozvolnější a stabilnější, velkoplošná textura naopak indikuje změny náhlejší a méně stabilní les).

tags: #stadia #vyvoje #ekosystemu

Oblíbené příspěvky:

• Spolupráce ČVUT a U.S. Army
• Udržitelná architektura
• Postup při zamítnutí stanoviska OOP
• Třídění odpadu: Kompletní průvodce
• Postupy a tipy pro lakování vozu