Statistika znečištění ovzduší: Srovnání měst v České republice

22.11.2025

Kvalita ovzduší je zásadním faktorem, který ovlivňuje životní prostředí. Čistota vzduchu navazuje na dva pilíře udržitelného rozvoje: sociální (sledování zdravotního stavu populace) a ekonomický (zdravotní stav populace má vliv na ekonomickou výkonnost pracovníků a celé ekonomiky kraje).

V této tematické oblasti se zaměříme na znečišťování ovzduší přímo ze zdrojů znečišťování (emise), ale i na úroveň koncentrace znečišťujících látek v ovzduší - imise. Po období na začátku devadesátých let, kdy docházelo ke snižování znečištění ovzduší a emisí vlivem masivních investic do velkých zdrojů znečištění, dochází nyní k novému zvyšování znečištění. V současné době mají na zvyšujícím se znečištění ovzduší vliv především mobilní zdroje.

Emise a zdroje znečištění

Emise představují znečištění měřené přímo ze zdrojů znečištění na daném území. Zdroje znečištění jsou celostátně sledovány v rámci Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO). Tyto zdroje jsou rozdělené do základních dvou podskupin: zdroje stacionární (stacionární zařízení ke spalování paliv, REZZO 1-3) a mobilní (zdroje se spalovacími nebo jinými motory, REZZO 4).

Stacionární zdroje emisí se podle druhu a výkonů člení na:

REZZO 1 (velké zdroje znečišťování) - zahrnují stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu 5 MW a vyšším a zařízení zvlášť závažných technologických procesů
REZZO 2 (střední zdroje znečišťování) - zahrnují technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW a zařízení závažných technologických procesů, jakož i uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek
REZZO 3 (malé zdroje znečišťování) - zahrnují technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických procesů nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů znečišťování, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti výrazně znečišťující ovzduší

Zdroje stacionární malé (REZZO 3) jsou sledovány hromadně jako plošné zdroje na úrovni obcí.

Čtěte také: Znečištění ovzduší ve městech: statistická analýza

Regionální srovnání emisí

Pro popsání situace v oblasti znečištění ovzduší byly pro všechny kraje vybrány dva indikátory.

Emise NOx (REZZO 1-4)

Prvním indikátorem jsou emise NOx (REZZO 1-4), mezi které patří široká škála znečišťujících látek: oxid dusnatý NO, oxid dusičitý (NO2) - ty se vyskytují nejčastěji, dále pak oxid dusitý N2O3, tetraoxid dusíku (N2O4) a oxid dusičitý N2O5. Hlavním zdrojem jsou motorová vozidla a proto je tento indikátor zvláště vhodný pro monitorování emisí v Praze, kde je vysoký počet motorových vozidel trvalým problémem.

Praha je na tom z hlediska emisí oxidů dusíku ze všech zdrojů znečištění výrazně nejhůře ze všech krajů. Celorepublikovou hodnotu převyšuje 5,8 krát (hodnota 20,78 t/km2 v Praze) a druhou nejvyšší hodnotu Ústeckého kraje převyšuje 1,6 krát. Podstatným zdrojem emisí oxidů dusíku jsou obecně mobilní zdroje. Koncentrace automobilové dopravy na území Prahy je hlavní příčinou vysokých emisí tohoto druhu.

I když má Praha emise NOx nejvyšší ze všech krajů, zároveň zde došlo v posledních letech k jejich nejvýraznějšímu poklesu. Naopak v Ústeckém kraji, kde měly tyto emise trvale druhou nejvyšší hodnotu o poklesu nelze mluvit, zde tyto emise stagnují a mezi roky 2005 a 2006 byl zaznamenán meziroční nárůst. Hodnoty emisí NOx se zvýšily ve 4 krajích (Vysočina, Karlovarský, Plzeňský a i v kraji Středočeském).

Emise SO2 (REZZO 1-3)

Druhým indikátorem jsou emise SO2 (REZZO 1-3), které jsou v případě tohoto indikátoru měřeny ze zdrojů stacionárních. Zdrojem těchto emisí jsou zejména výroba elektrické a tepelné energie, rafinerie ropy či zpracování kovů.

Čtěte také: Recycling in Europe: How the Czech Republic excels

Co se týče hodnoty emisí SO2 ze stacionárních zdrojů, Praha zaujímá v roce 2005 čtvrté místo mezi nejhoršími kraji, a převyšuje republikový průměr (2,75 t/km2), stejně jako dalších 5 krajů. Vyšší emise oxidu siřičitého než v Praze jsou především v Ústeckém kraji, na jehož území jsou zdroje, které dlouhodobě produkují nejvíce těchto látek.

Pokud jde o vývoj výše těchto emisí ve sledovaných letech, je v Praze zřejmý zcela výrazný pokles. V Praze došlo k nejvyššímu snížení emisí SO2 ze všech regionů , z původní hodnoty 61,1 t/km2 poklesly téměř třináctkrát. K nejvýraznějšímu poklesu ovšem došlo v devadesátých letech, od roku 1999 lze spíše hovořit o stagnaci na nízkých hodnotách.

Imise a kvalita ovzduší

Dopad emisí na kvalitu ovzduší v daném regionu, tedy čistota ovzduší (imise) se měří na stanicích automatizovaného imisního monitoringu ČHMÚ. Kromě nich jsou do informačního systému zahrnuty i výsledky měření na stanicích dalších organizací (např. SZÚ). Stanice měří hodnoty koncentrací znečišťujících látek, např. oxidu siřičitého SO2, oxidu dusnatého NOx, oxidu dusičitého NO2, prašného aerosolu PM10, benzenu nebo těžkých kovů (As, Cd, Hg, Ni, Pb). Důležité je sledování imisí NO2 a PM10 na stanici hot-spot „1483 Pha2-Legerova“, která byla uvedena do provozu 9. 9. 2003. Hot-spot jsou stanice, které jsou umísťovány v dopravně zatížených lokalitách.

Pro sledování kvality ovzduší byl pro porovnání krajů vybrán ukazatel zachycující celkovou situaci a to Podíl oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší v %. Povinnost vymezovat oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší vyplývá ze zákona č. 86/2002 Sb, od roku 2005 se vymezení provádí také podle zón a aglomerací. Tyto oblasti vymezuje odbor ochrany ovzduší MŽP.

Vzhledem k tomu, že při měření imisí jsou sledovány imisní limity celé řady znečišťujících látek je v případě Prahy velmi pravděpodobné, že na většině stanic naměřené hodnoty alespoň u jedné z látek tento limit překročí. Je pouze zřejmé, že v hl. m. Praze je nejdůležitějším prostředkem k zlepšení imisní situace trvalé omezování automobilové dopravy zejména v rozšířeném centru města.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci baterií v EU

Specifika Prahy

V rozdělení podle druhu emisí jsou pro situaci v Praze zejména významné emise tuhých látek. Oxidy dusíku jsou stále i zde jednou z hlavních znečišťujících látek, jejich podíl na tvorbě kyselých dešťů a zvláště přízemního ozónu působí v Praze velké znečištění ovzduší. Emise oxidu siřičitého jsou v současnosti pro Prahu nejméně problematické. Jejich emise se stabilně snižují. Poměrně značně nepříznivý je vývoj emisí oxidu uhelnatého.

V rozdělení emisí podle zdrojů jsou pro situaci v Praze jsou nejpodstatnější emise z mobilních zdrojů. Jde o emise vznikající při provozu automobilů.

Měrné emise jsou emise znečišťujících látek za určité časové období připadající na 1 km².

Emise ze stacionárních zdrojů v přepočtu na 1 km²

Ve srovnání s ostatními regiony ČR v produkci emisí ze stacionárních zdrojů Praha patří k oblastem s nadprůměrnými emisemi, v roce 2006 v přepočtu na 1 km² u všech uvedených druhů emisí byl v Praze překročen celorepublikový průměr, ale kromě emisí tuhých látek jsou kraje, kde měrné emise měly vyšší hodnotu než v hlavním městě.

V porovnání s republikovými emisemi jsou pražské několikanásobně vyšší - v případě tuhých látek oxidů dusíku se jedná o více než trojnásobnou hodnotu, u ostatních byly emise více než 1,7 krát vyšší. Na začátku sledovaného období, však byly rozdíly mezi Prahou a ČR mnohem větší, u všech sledovaných znečišťujících látek byly pražské emise více než pětkrát vyšší než republiková hodnota.

U všech znečišťujících látek došlo ve srovnání s výchozím rokem 1994 ke značnému snížení hodnot emisí. K nejvýraznějšímu poklesu však došlo v devadesátých letech a po roce 2000 již meziroční poklesy nejsou pravidelné a můžeme spíše vývoj hodnotit jako stagnaci na dosažených hodnotách. Pokles emisí souvisí i se snížením počtu velkých a středních zdrojů znečišťování, v Praze šlo zejména o zařízení vyrábějících teplo.

Největším velkým zdrojem emisí je v Praze spalovna Malešice. V případě těchto velkých zdrojů s vysokými komíny pak zasahuje znečištění větší plochu (ale emise jsou rozptýleny ve vyšších vrstvách atmosféry).

Mýty a realita kvality ovzduší v malých obcích

O kvalitě ovzduší panuje několik mýtů. Jak to tedy skutečně je s kvalitou ovzduší v malých obcích? Odpověď je složitá - různě… Pro pochopení proč se kvalita ovzduší v jednotlivých obcích liší výrazně více než ve městech se napřed podívejme na čtyři klíčové koláčové grafy, které znázorňují podíly zdrojů na emisní bilanci vybraných znečišťujících látek - suspendovaných částic PM10 a PM2,5, oxidů dusíku a benzo[a]pyrenu, tedy čtyř látek, jejichž imisní limity jsou v ČR nejčastěji překračovány.

U tří ze čtyř problematických znečišťujících látek v České republice je jednoznačně nejvýznamnějším zdrojem lokální vytápění domácností, u karcinogenního polycyklického aromatického uhlovodíku benzo[a]pyrenu je to dokonce přes 98 %! U menších, tedy potenciálně zdravotně nebezpečnějších, částic PM2,5 je to téměř 75 %. Pouze u oxidů dusíku je hlavním zdrojem doprava, imisní limity pro NO2 jsou však překračovány na relativně malém počtu stanic a to výhradně na stanicích situovaných přímo vedle velmi frekventovaných dopravních komunikací.

Hlavním problémem kvality ovzduší je v současnosti právě lokální vytápění domácností, konkrétně pak vytápění starými kotly na tuhá paliva. Pokud totiž není kontrolován proces hoření a přísunu vzduchu dochází k tzv. nedokonalému spalování, jehož produkty je celá řada nežádoucích látek, které se uvolňují do ovzduší. Nejvýznamnější je znečištění u spalování v kotlích prohořívacích a odhořívacích.

Města vs. malé obce

Města mají oproti malým obcím jednu obrovskou výhodu a tou je fakt, že je zde výrazně vyšší podíl vytápění na plyn, popřípadě elektrický proud. Tento způsob vytápění je co do ekologičnosti a znečišťování ovzduší výrazně vhodnější. U suspendovaných částic má ve městech vyšší podíl doprava, u benzo[a]pyrenu je však lokální vytápění v podstatě výhradním zdrojem a proto jsou koncentrace tohoto karcinogenu ve městech až řádově nižší, ve srovnání s malými obcemi, kde se převážně topí na tuhá paliva.

Pomoci v tomto ohledu mají kotlíkové dotace, v rámci kterých dochází k obměně starých kotlů za nové, automatické, které mají emise řádově nižší ve srovnání se starými kotli. Problémem znečištění lokálními topeništi je fakt, že je výrazně složitější tuto činnost nějakým způsobem regulovat. Velké provozy musí v pravidelných intervalech provádět měření emisí a vykazovat plnění emisních limitů. Rovněž automobily musí procházet technickou kontrolou. Kontrolovat čím se topí v jednotlivých domácnostech je výrazně obtížnější a regulovat tuto činnost taktéž.

Nezanedbatelný je v některých oblastech vliv zemědělství. Zemědělská činnost může být v určitou část roku velmi významným zdrojem především částic frakce PM10.

Není tedy lehké říci, zda je kvalita ovzduší lepší či horší ve městech či malých obcích.

Vývoj kvality ovzduší v Praze v roce 2022

V porovnání s desetiletým průměrem 2012-2021 panovaly v Praze v roce 2022 výrazně lepší rozptylové podmínky. Roční imisní limity pro PM10 a PM2,5 nebyly v roce 2022, stejně jako v předchozích letech, překročeny na žádné ze stanic relevantních pro hodnocení ročních průměrných koncentrací. K překročení imisního limitu nedošlo ani na žádné dopravní lokalitě, kde býval výskyt nadlimitních koncentrací běžný. V Praze jsou nejvyšší roční průměrné koncentrace PM10 tradičně zjištěny na dopravních stanicích. Koncentrace v roce 2022 byly v tomto období na druhé nejnižší úrovni po roce 2020.

Roční průměrná koncentrace PM10 poklesla v roce 2022 oproti desetiletému průměru koncentrací na předměstských a městských stanic o 19 %, na dopravních o 17 %. Oproti desetiletému průměru koncentrací na předměstských a městských stanicích poklesla roční průměrná koncentrace PM2,5 v roce 2022 o 18 %. Pro vývoj na dopravních stanicích jsou v případě PM2,5 k dispozici data pouze z dopravní stanice Praha 2-Legerova, kde byla v roce 2022 naměřena koncentrace o 20 % nižší hodnota než v předchozím desetiletém období.

Vyšších koncentrací suspendovaných částic PM10 a PM2,5 bylo dosahováno v chladném období roku, kdy obecně dochází k vyšším emisím tuhých znečišťujících látek (TZL) v důsledku vytápění, vyšším emisím z dopravy a také k výskytu méně příznivých meteorologických podmínek pro rozptyl látek v ovzduší. V roce 2022 byly nejvyšší koncentrace PM10 a PM2,5 naměřeny v únoru, kdy panovaly mírně nepříznivé až nepříznivé podmínky. V roce 2022 nebyl překročen na žádné lokalitě hodinový imisní limit 200 µg⋅m−3.

V roce 2022 nebyl překročen roční imisní limit pro NO2 potřetí v řadě na žádné stanici na území aglomerace Praha. V období let 2012−2021 byly zaznamenány nejvyšší koncentrace NO2 v roce 2012. Od roku 2012 je možné pozorovat pozvolný pokles. Během let 2019 a 2020 koncentrace NO2 výrazně poklesly a dosáhly nejnižší hodnoty za hodnocené období. K této minimální hodnotě z roku 2020 se dostala i roční průměrná koncentrace NO2 v roce 2022.

Oproti desetiletému průměru koncentrací (2012−2021) byla roční průměrná koncentrace NO2 a 19. nejvyšší hodinová koncentrace NO2 na dopravních stanicích nižší o cca 18 %, respektive o 20 % a na pozaďových stanicích o cca 20 %, resp. o 16 %.

V roce 2022 byl benzo[a]pyren v Praze sledován na třech lokalitách s platným ročním průměrem. Imisní limit nebyl na žádné lokalitě překročen. Imisní limit pro benzo[a]pyren na monitorovacích stanicích není v Praze překračován od roku 2015.

V roce 2022 (v průměru za roky 2020-2022) nebyl překročen imisní limit pro přízemní O3 na žádné ze sedmi hodnocených stanic na území aglomerace. Nejnižší hodnoty koncentrací přízemního O3 byly naměřeny na dopravně zatížených stanicích, kde je přízemní O3 odbouráván chemickou reakcí s oxidem dusnatým.

V roce 2022 byl vyhodnocen na 13 stanicích ČHMÚ index kvality ovzduší (IKO). Na všech hodnocených stanicích převažoval v roce 2022 první stupeň IKO (velmi dobrá až dobrá kvalita ovzduší). Druhý stupeň IKO (přijatelná kvalita ovzduší) se v roce 2022 vyskytoval nejčastěji na dopravní stanici Praha 2-Legerova (hot spot) (52 %), nejméně často pak na městské pozaďové stanici Praha 5-Stodůlky (28 %). Třetí stupeň IKO (zhoršená až špatná kvalita ovzduší) byl zaznamenán na všech hodnocených stanicích. Na dvou dopravních stanicích byl třetí stupeň zaznamenán ve více než ve 2 % případů, a to na stanici Praha 2-Legerova (hot spot) (2,1 %) a Praha 8-Karlín (2 %).