Stupeň ohrožení

Stupeň ohrožení druhu je pojem, který se používá k vyjádření míry rizika vyhynutí určitého druhu rostliny nebo živočicha. I když se nejčastěji hovoří o ohrožení druhu, může se týkat i poddruhů.

Různé významy stupně ohrožení

Pojem "stupeň ohrožení" se nepoužívá pouze v biologii. Existují i stupně ohrožení terorismem, stupně ohrožení suchem a další.

Červený seznam IUCN

Červený seznam ohrožených druhů zvířat z celého světa, známý také jako Červený seznam IUCN, je seznam živočichů a rostlin, který poprvé sestavil v roce 1964 Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN - International Union for Conservation of Nature). IUCN, v němž pracuje řada odborníků z celého světa, tento seznam každé dva roky aktualizuje.

Při poslední aktualizaci v něm bylo zapsáno téměř 64 tisíc druhů, z toho skoro 20 tisíc ohrožených vyhynutím. Ohrožené druhy jsou v seznamu roztříděné do několika kategorií podle stupně ohrožení. Hlavních sedm kategorií má svou barvu a dvoupísmenovou mezinárodní zkratku.

• EX (Extinct) - Vyhynulý: Druh vyhynulý jak v přírodě, tak v zajetí.
• EW (Extinct in the Wild) - Vyhynulý v přírodě: Několik jedinců ještě přežívá v zajetí.
• CR (Critically Endangered) - Kriticky ohrožený: Druhy, kterým hrozí vyhynutí v nejbližší době.
• EN (Endangered) - Ohrožený: Druhy, které jsou silně ohrožené vyhynutím ve velmi blízké budoucnosti.
• VU (Vulnerable) - Zranitelný: Druhy, které jsou ohrožené vyhynutím a rychle v přírodě ubývají.
• NT (Nearly Threatened) - Téměř ohrožený: Druhy, které nesplňují podmínky pro zařazení mezi ohrožené druhy, ale v blízké budoucnosti se to může změnit.
• LC (Least concern) - Málo dotčený: Druhy, jejichž stupeň ohrožení je velmi nízký.
• DD (Data Deficient) - chybí údaje. Sem jsou zařazeny druhy, o nichž nevíme jak velká je jejich populace.
• NE (Not evaluted) - nevyhodnocený. Do této kategorie se zařazují druhy, ke kterým chybí data k přesnějšímu zařazení, ale dosud jim vědci z IUCN nevěnovali pozornost.

Ochrana zvláště chráněných rostlin a živočichů v Česku

V Česku upravuje ochranu zvláště chráněných rostlin a živočichů zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení tohoto zákona.

Čtěte také: Ohrožení terorismem v ČR: nový systém

Základem ochrany zvláště chráněných rostlin je komplexní ochrana jejich stanovišť a bezprostředního okolí. Zvláště chráněné rostliny jsou chráněny ve všech svých podzemních a nadzemních částech a všech vývojových stádiích; chráněn je rovněž jejich biotop. Je zakázáno tyto rostliny sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji.

Základem ochrany živočichů je komplexní ochrana jejich stanovišť. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla.

Biologická rizika a stupně biologického rizika

Biologická zdravotní rizika vznikají v důsledku kontaktu s bakteriemi, viry, houbami, jinými mikroorganismy a s nimi souvisejícími toxiny. Evropská unie usiluje o zaručení vysoké úrovně ochrany zdraví a minimalizaci rizika vystavení vlivu potenciálně škodlivých biologických činitelů.

Rozeznáváme 4 stupně biologického rizika. Podle patogenity, ohrožení zdravotnického personálu a možností léčby a profylaxe se biologická činidla klasifikují do 4 skupin: BSL 1 až 4 (Biological Safety Level), jež vyžadují jistý stupeň zabezpečení proti nákaze jimi a jejich šíření.

Stupně ohrožení zemětřesením

Zemětřesení je asi největším přírodním hazardem. To platí nejen pro počty obětí a míru škod, ale i pro velikost zasaženého území. K tomu dále přispívá také psychologický faktor. Otřesy většinou přichází náhle, často bez jediného varování, a za několik desítek sekund za sebou zanechávají obrovské neštěstí. I v současné době, přes pokroky ve výzkumu seismiky a dynamiky zemského tělesa, je předpověď zemětřesení a ochrana před touto katastrofou stále velmi obtížná.

Čtěte také: Znečištění vody v ČR

Otřesy vznikají, pokud dojde k náhlému uvolnění energie v zemském tělese. Ta se pod povrchem hromadí v důsledku silových pochodů, které v horninách zemské kůry a pláště neustále vytvářejí napěťové stavy. Mezi tyto procesy patří konvekční proudění, izostáze, gravitační působení apod.

Základní termíny

• Ohnisko zemětřesení je místo v zemské kůře nebo plášti, kde dané otřesy vznikají.
• Hypocentrum představuje těžiště plochy ohniska.
• Epicentrum je kolmý průmět hypocentra na zemský povrch. Jde o bod na povrchu, který je nejblíže k oblasti vzniku otřesů.
• Hloubka ohniska je vzdálenost mezi epicentrem a hypocentrem.
• Hypocentrální čas je doba vzniku zemětřesení v ohnisku.
• Epicentrální čas je okamžik, kdy seismické vlny dorazí do epicentra.
• Epicentrální vzdálenost je vzdálenost epicentra od daného místa pozorování.
• Intenzita zemětřesení je veličina, která charakterizuje jeho účinky na základě makroseismických projevů.
• Velikost zemětřesení udává množství energie otřesy uvolněné.

Klasifikace zemětřesení

Zemětřesení můžeme klasifikovat z několika hledisek. Kromě hodnocení intenzity a velikosti můžeme otřesy dělit podle původu vzniku a hloubky ohniska.

• Podle vzniku dělíme zemětřesení na řítivá, vulkanická a tektonická.
  • Řítivá zemětřesení vznikají řícením stropů různých podzemních dutin.
  • Zemětřesení vulkanická jsou vázána na přívodní dráhy vulkanického materiálu.
  • Zemětřesení tektonická jsou nejčastějším a nejnebezpečnějším typem zemětřesení.
• Podle hloubky ohniska rozlišujeme zemětřesení mělká, středně hluboká a hluboká.
  • Mělká zemětřesení vznikají v zemské kůře a svrchní části pláště v hloubce do 60 km.
  • Středně hluboká zemětřesení jsou charakteristická hloubkou hypocentra 60 - 300 km.
  • Hluboká zemětřesení (nad 300 km) jsou generována výhradně ve významných subdukčních zónách.

Otřesy můžeme dále dělit podle oblasti vzniku na kontinentální a podmořská. Kontinentální způsobují většinou okamžité škody a ztráty na životech, podmořská jsou naopak příčinou vzniku vln tsunami.

Seismické vlny

Pokud dojde uvnitř zemského tělesa nebo na jeho povrchu k uvolnění nashromážděné elastické energie, je generováno vlnění, které nazýváme seismickými vlnami.

• Podélné vlny (P-vlny): Jednotlivé částice kmitají shodně se směrem šíření vlny.
• Příčné vlny (S-vlny): Částice kmitají kolmo na směr šíření vlny.
• Povrchové vlny (s-vlny): Šíří se po zemském povrchu a pohybem částic připomínají vlny transverzální.
  • Loveho vlny kmitají částicemi kolmo na směr vlnění v horizontální rovině.
  • Rayleighovy vlny kmitají v rovině vertikální, přičemž jednotlivé částice hmoty vykonávají pohyb po eliptické trajektorii.

Intenzita a velikost zemětřesení

Intenzita zemětřesení je určována na základě pozorování makroseismických účinků zemětřesení. Pro určení intenzity zemětřesení slouží zemětřesné stupnice. Mezi dvě nejznámější a mezinárodně používané patří dvanáctistupňová škála MCS (Mercalli-Cancani-Sieberg), rovněž známá jako stupnice MM (Modified Mercalli), nebo dvanáctistupňová škála MSK-64 (Medveděv-Sponheuer-Kárník).

Čtěte také: Stupně Ohrožení Terorismem v ČR

Velikost zemětřesení je stanovena na základě pozorovaní mikroseismických účinků zemětřesení, tedy těch, které registrují speciální přístroje - seismografy. Na základě měření seismografy stanovujeme veličinu magnitudo M, která je reprezentuje velikost zemětřesení. Magnitudo zemětřesení je základem Richterovy stupnice.

Tabulka I. Stupně intenzity zemětřesení

tags: #stupně #ohrožení #wikipedia

Oblíbené příspěvky:

• Plíseň bramborová
• Praktický manuál pro třídění odpadu
• Čištění odpadů s Granukolem
• Tipy pro holení bez odpadu
• Tipy pro čištění odpadu gumovým zvonem