Dopady Sucha a Znečištění na České Rybníky

Kvalita vody v českých rybnících se zhoršuje, příčinou je zejména sucho a klimatická změna. Svůj díl sebou nese i způsob zemědělského hospodaření na polích, utužení půdy, velké půdní celky, orba až po okraj vodní plochy rybníka.

Zatímco množství srážek zůstalo stejné, výpar vody se podstatně zvýšil. Málokdo si dovede představit, že z 1 ha vodní plochy se za slunných letních dnů odpaří klidně 3 litry vody za jedinou sekundu. Celkový objem vody se tak rychle snižuje, více prohřívá, urychlují se rozkladné pochody v sedimentech rybníků, klesá obsah rozpuštěného kyslíku a celý ekosystém rybníka se stává značně nestabilním.

Především na jižní Moravě, která dlouhodobě patří k nejsušším oblastem České republiky, jsou v poslední době již poměrně běžné tzv. záchranné výlovy rybníků v letních měsících. Rybáři vyhodnotí kritické parametry a ryby raději preventivně odloví, aby jim neuhynuly. Některé ještě před několika lety běžně obhospodařované vodní plochy už dokonce úplně vyschly.

Dílčí negativní dopady však má podle odborníků také budování čistíren odpadních vod u menších sídel. Ty sice snižují organické znečištění, produkují ale více fosforu, který je zdrojem živin pro sinice. Tyto malé čistírny legislativa nijak nelimituje z hlediska odstraňování nebo i monitoringu fosforu na odtoku. Nově vybudovaná ČOV sice zlepší kvalitu vod z hlediska podílu organického znečištění, ale naopak přidá množství fosforu na odtoku.

Zároveň vědec upozorňuje na skutečnost, že nejsou zcela ojedinělé situace, kdy přítok do rybníka tvoří pouze takto „vyčištěná“ odpadní voda, která je v podstatě zejména živným roztokem pro sinice. „Pak přijdou přívalové srážky a díky jednotné kanalizaci, která je společná pro dešťovou i odpadní vodu většiny vesnic a měst dojde brzy k překročení kapacity místní ČOV a nečištěná odpadní voda jen naředěná vodou dešťovou končí zase v prostoru rybníka,“ uvedl Kopp.

Čtěte také: Sucho v České republice

Laická veřejnost většinou zhoršenou kvalitu vody rybníků dává do souvislosti s intenzitou rybářského hospodaření. Pokud rybáři rybníky nepřihnojují, ale pouze ryby přikrmují obilninami, je ve většině případů jejich vnos fosforu do rybníka nižší, než jeho množství, které z rybníka „vytěží“ v podobě vylovených ryb.

„Pokud nezačneme intenzivně řešit problematiku odlehčených odpadních vod a kvalitu „vyčištěných“ odpadních vod, není zlepšení současného stavu možné a jakost vody v rybnících se v podmínkách rostoucích teplot bude dále zhoršovat.

Extrémně suchý rok 2015 byl zajímavým přírodním experimentem, který prověřil chování vodních nádrží a jejich povodí. Ukázalo se, že existuje velká rozdílnost v tom, jak nádrže a jakost vody v jejich přítocích reagovaly. V povodích mají velký význam samočisticí procesy, které se v antropogenně nedegradovaných vodních tocích velmi příznivě uplatňují právě za extrémně nízkých průtoků.

Obecně ale většina vodních nádrží vykazovala v r. 2015 zhruba stejnou, nebo dokonce lepší jakost vody v oblasti hráze než v jiných letech. Problematické byly nádrže mělké, kde bylo pozorováno zhoršení aktivací vnitřního zatížení (uvolnění P ze sedimentů).

Sucho se zdá být faktorem, s nímž se v některých letech budeme muset umět vyrovnat, a to kromě množství také v otázce jakosti vody. Obecně hodnotíme sucho jako jev negativní, takže nejen laická, ale i odborná veřejnost má sklon předpokládat, že také jakost tekoucích a stojatých vod je v suchých letech horší.

Čtěte také: Ochrana přírody před suchem

Je tomu tak proto, že za extrémního sucha se začínají velmi silně uplatňovat i mechanismy, se kterými nejsme zvyklí v běžných letech příliš počítat. Ve vodních tocích se během velmi suchých období sice pod bodovými zdroji znečištění (nejčastěji města a obce) na jedné straně zvyšuje podíl odpadních vod na celkovém průtoku, ovšem zároveň se zde také zvyšuje intenzita samočisticích procesů.

V tekoucích vodách klesá výrazně hloubka vody i rychlost toku, takže se dramaticky zvyšuje podíl biologicky aktivních povrchů vůči objemu protékající vody, a navíc se také prodlužuje doba, po kterou se samočisticí procesy mohou uplatňovat.

V některých vodních tocích už voda protékala pouze hyporeálem, což znamenalo jakousi kontinuální infiltraci s obrovským potenciálem samočištění. Souběžně se může uplatnit výměna vody mezi vodním tokem a krajinou (říční nivou), takže v některých místech může voda z koryta mizet a v jiných se může naopak objevovat, čímž je narušena kontinuita transportu znečišťujících látek (např. do nádrže ležící níže v povodí).

Ty podporují bakteriální rozkladné procesy v rybničním ekosystému, které vyústí až k náhlým propadům v koncentraci kyslíku, jež mohou mít negativní vliv jak na celkový fosforový režim, tak i na produkci chovaných ryb.

Důležité je, aby byl v rybníce plně funkční celý potravní řetězec. Bakterie rozkládající organické látky a fytoplankton využívající živiny z rozložené organické hmoty musí být spotřebovávány zooplanktonem. Jen tehdy se zvýšená produktivita systému může projevit i v přírůstku ryb. Pokud je ale větší zooplankton (perloočky rodu Daphnia) bezezbytku vyžrán rybami (= biomasa ryb je příliš velká), mine se hnojení účinkem, protože dodané živiny nemohou přecházet až do biomasy chovaných ryb.

Čtěte také: Sucho a příroda: pohled z MENDELU

Kvalita vody v českých rybnících se zhoršuje. Příčinou je zejména sucho a klimatická změna. Srážkové úhrny jsou stejné jako v minulosti, ale výpar je mnohem vyšší. Velkým problémem se v posledních letech stává i budování čistíren odpadních vod u menších sídel. Ty sice snižují organické znečištění, produkují ale výrazně vyšší množství fosforu, který je živným roztokem pro sinice. Některé rybníky vlivem těchto jevů vysychají.

Jedním z hlavních cílů majitelů nebo nájemců rybníků je finanční zisk z produkce ryb. Nejvyšších výnosů je možné dosáhnout intenzivním hospodařením, které vede k vysokému vnosu živin a případně dalších cizorodých látek do celého ekosystému. V takových případech se nezřídka setkáváme s nadměrnou eutrofizací samotných rybníků, ale také navazujících vodních toků.

Otázka, zda jsou rybníky příjemci nebo zdroje znečištění se zatím nejvíce řešila v souvislosti s revitalizací vodní nádrže Orlík. V jejím rámci zpracovali kolegové z Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích bilanční studii zdrojů živin v povodí orlické vodní nádrže.

Nikoho nepřekvapilo, že na prvním místě se co do významu ocitly komunální odpadní vody vypouštěné do vodních toků nad nádrží Orlík. Druhé místo obsadily rybníky, což zvedlo značnou nevoli ze strany rybářů. Ti výsledky rozporovali a poukazovali na to, že oni svým hospodařením zas takové množství fosforu do rybníků nepřinesou a většinu fosforu, který do vody aplikují v hnojení a krmení, odstraní při výlovu v rybí biomase.

Z jejich pohledu mohou za současný stav obce či zemědělci, kteří do rybníků nekontrolovaně vypouštějí, co je napadne. Diskuze na toto téma byly velmi bouřlivé a nikdo nechtěl připustit, že chyba je na jeho straně. Nebylo vlastně ani možné rozhodnout, kdo má pravdu, protože situace se případ od případu lišila. Nikdo nebyl schopný dát na stůl v terénu změřená data, která by alespoň na modelových příkladech ukázala, kde je onen pomyslný zakopaný pes.

Od roku 2010 se v rámci provozního monitoringu státního podniku Povodí Vltavy zaměřujeme na sledování tzv. živinových bilancí. Doposud se nám podařilo zrealizovat ho na devíti významných „velkých“ jihočeských rybnících (např. První, který se nám dostal do hledáčku, byl hned náš největší - rybník Rožmberk.

Důležité bylo, abychom detailně podchytili odnos živin v průběhu výlovů rybníků. Při něm se totiž silně zvíří usazeniny u dna a během relativně krátké doby se tím dá do pohybu velké množství nerozpuštěných látek a na ně vázaných živin, především fosforu. Během výlovu odteče obrovské množství látek.

Každá vodní nádrž má přirozenou schopnost fosfor zadržovat. Tato schopnost vychází z rychlosti obměny vody. Pokud je nádrž hodně průtočná, zachycování fosforu je nízké, a naopak.

Látková bilance našeho největšího rybníka ukázala, že fosforu skutečně více z rybníka odtéká, nežli do něj přitéká. Pokud bychom vzali v úvahu i množství fosforu, které by rybník díky své přirozené retenční schopnosti měl zadržet, dostáváme se k hodnotě 10 tun fosforu. To je významné číslo i pro eutrofizaci a rozvoj sinic v níže ležící nádrži Orlík.

Příčinou této nelichotivé bilance byly v minulosti nelegální vstupy znečištění z velkovýkrmny prasat R.A.B. a z čistírny odpadních vod Třeboň. Dnes, po rekonstrukci ČOV a po útlumu a zrušení velkochovu prasat je hlavní příčinou tzv. stará ekologická zátěž, to je zásoba živin v sedimentech, která v rybníce zůstala z doby plného fungování velkovýkrmny prasat R.A.B.

Ten i přes významné zatížení komunálními odpadními vodami vykazuje velmi dobrou schopnost zadržovat fosfor. Rybník uloží množství bezmála 5 tun fosforu za dvouleté období. Buzický rybník tak velmi zlepšuje situaci, kdy špatně fungující odlehčení ČOV Blatná vypouští do vodního prostředí velké množství znečišťujících látek.

Jedním z takových příkladů je rybník Dehtář ležící severozápadně od Českých Budějovic. Jedná se o rybník relativně hluboký (průměrná hloubka 2,1 - 2,6 m), málo průtočný, v němž se v průběhu vegetační sezóny u dna často vytváří výrazná zóna bez rozpuštěného kyslíku.

Výsledky bilančního živinového monitoringu v průběhu hospodářského cyklu 2010-2012 ukázaly, že rybník prakticky žádný fosfor nezadržuje. Přitom však obecně disponuje velkým potenciálem pro zadržování fosforu. Za optimálních podmínek by měl být schopen zadržet více než 50 % přitékajícího fosforu.

Významný vliv na takto nepříznivou bilanci fosforu měly zřejmě nadměrné vstupy živin a organických látek z rybářského hospodaření. Za sledované období tvořil fosfor obsažený v krmení, hnojení a násadě ryb 61 % z celkového zatížení fosforem.

Otázku, jak z pohledu retence živin (fosforu) fungují rybníky dlouhodobě extenzivně obhospodařované, jsme řešili na příkladu rybníků Staňkovský a Hejtman (Chlum u Třeboně). Oba rybníky jsou rekreačně využívané sportovními rybáři a jsou také zahrnuty mezi tzv. přírodní koupaliště.

V minulosti bylo za jeden z významných zdrojů živin pro naše rybníky považováno zemědělství. Jak však ukazuje řada studií z posledních let, nejsou zemědělské pozemky významným zdrojem biologicky přímo dostupných živin. Zároveň se ale kvůli nevhodné agrotechnice v kombinaci s pěstováním širokořádkových plodin do vodních ploch dostává velké množství erozního materiálu.

Rybníky jsou nedílnou součástí hydrologického systému povrchových vod v ČR a fungují jako významné regulátory živinových a látkových toků. Kromě všeobecně známé funkce rybochovné mohou plnit i řadu dalších celospolečensky významných funkcí. Rybníky mají v české krajině nejen silnou tradici, ale i nezastupitelný význam: mohou zabránit záplavám, zadržují vodu, vyrovnávají mikroklima, dodávají vlhkost během horkých dní, zvyšují biodiverzitu a poskytují životní prostor organismům.

tags: #sucho #znečištění #rybníku #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Podrobný studijní materiál o životním prostředí
• Měsíční klima Vsetín
• Charakteristika sokola loveckého
• Sortibox: Jak třídit odpad efektivně
• Charakteristika klimatu v ČR