Ochrana přírody na Šumavě

Tento program se zaměřuje na ochranu přírody na Šumavě a představuje význam Národního parku Šumava při péči o jedinečné přírodní prostředí této oblasti. Děti se hravou a interaktivní formou seznámí s bohatstvím šumavské přírody - dozvědí se o biodiverzitě, geologii, historii i opatřeních, která pomáhají chránit zdejší krajinu. Zároveň získají informace o práci průvodců v Národním parku Šumava a jejich důležité roli při ochraně přírody a vzdělávání veřejnosti.

Spor o Národní park Šumava

Spor o Národní park Šumava, zejména o zvládání kůrovce na jeho území, se vede už řadu let. Zapojilo se do něj množství aktérů - od Správy národního parku přes Ministerstvo životního prostředí, celostátní média, nejrůznější odborníky až po Hnutí Duha. V jeho průběhu se spotřebovalo množství papíru, emocí, energie intelektuální i organizační.

Klíčovým prvkem sporu o postup proti kůrovci v Národním parku Šumava jsou otázky, co je přirozené či přírodní, jak přirozenost nastolit a co má vlastně národní park chránit. V nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb. o zřízení Národního parku Šumava čteme: Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí (§2, odst. 1).

Do 1. zóny (přísná přírodní) se zařazuje území s nejvýznamnějšími hodnotami v národním parku, zejména přirozené nebo málo pozměněné ekosystémy vhodné pro rychlou obnovu samořídících funkcí. Cílem je uchování či obnova samořídících funkcí ekosystému a omezení lidských zásahů do přírodního prostředí k udržení tohoto stavu (§4, odst.

V roce 1994, kdy se stal ředitelem správy parku Ivan Žlábek, se 1. zóna redukovala, měla však zůstat striktně bezzásahová. Podle lesního inženýra Radomíra Mrkvy najdeme na Trojmezné unikátní, nikoli však přirozený les: …V případě přirozeného vývoje by zde již byl bohatý podrost smrku spolu s jeřábem, protože v tomto věku by již patrně docházelo k rozpadu lesa a vzniku následného porostu. [...] Jeřáb zde není, protože ho v minulosti permanentně skousávala přemnožená jelení zvěř. Smrky v korunách žloutnou, mají příznaky dlouhodobého poškození imisemi, a jsou proto oslabené.

Čtěte také: Změny v Odpadovém Hospodářství Šumavská 33

Hnutí Duha popisuje situaci jinak. Správa parku se rozhodla zasáhnout proti přírodě i v pralesovitých a ostatních přirozených lesích, jejichž rozpad pomocí kůrovce je součástí cyklu obnovy, píše J. Bláha (1999), vedoucí programu Lesy Hnutí Duha. Klíčové heslo výzvy k blokádě Trojmezné je toto: Zatímco však po žíru kůrovce zůstává prales pralesem, motorové pily jej ničí navždy.

Odpůrci kácení a udělování výjimek v 1. zóně kladli důraz na „přirozené procesy“, které je třeba chránit, proponenti zásahů z lesnických kruhů zdůrazňovali ochranu porostů. Správa parku mezi těmito pozicemi balancovala. S adjektivy přirozený, přírodní, původní nebo pralesovitý však operovaly ve své argumentaci všechny strany. Opírají se o ni, relativizují ji, přisuzují ji procesům či porostům. A zejména se o ni horlivě přou.

Zrození a udržování národního parku

V různých publikacích si lze přečíst, jak postupovali zakladatelé CHKO Šumava (předchůdkyně NP). Podporu získávali prostřednictvím stovek dopisů, které rozesílali institucím i jednotlivcům. Shromáždili potřebné podklady, vytyčili hranice oblasti, zanesli je do map a předložili Ministerstvu školství a kultury. Bez popsaných investic by dnes na Šumavě „přirozeně“ byl hospodářský les. Hranice mezi společností a přírodou, sociálním a naturálním. Neplatí čím méně společností, tím více přírody, ale naopak: čím více lidské aktivity, tím více přírody.

Péče o louky a pastviny

Šumavské louky a pastviny jsou jako drobné pestrobarevné kamínky ve velké zelené mozaice lesů. Vytvářejí nepravidelné obrazce, které obklopují lidská sídla minulá i současná. Vždyť to byl právě člověk, díky jehož pečlivé, vytrvalé, tvrdé práci povstaly louky, políčka i pastviny z původních šumavských lesů. A na nás lidech stále leží osud většiny těchto druhově pestrých ekosystémů. Bez lidských zásahů se louky a pastviny vrátí zpět lesu a vytratí se pestrá krajinná mozaika se vší svou biodiverzitou.

Více než 3/4 druhů rostlin Šumavy je vázáno na louky a rašeliniště. Velice důležitá v přeměně šumavského hvozdu byla lesní pastva. Dobytek (především skot) byl na pastvu vyháněn ihned po roztátí sněhu a pásl se až do poloviny října. Intenzita a období pastvy se v různé míře střídaly podle místních možností a zvyků, ale často se páslo i v lesích a na slatích.

Čtěte také: Šumava: Inspirace pro Policii Modrava

Nejvýznamnější luční biotopy Šumavy

• Vegetace horských vřesovišť
• Krátkostébelné smilkové trávníky
• Mezofilní ovsíkové louky
• Horské trojštětové louky
• Bezkolencové střídavě vlhké louky
• Vlhké pcháčové louky

Dříve obhospodařované rozsáhlé plochy bezlesí byly po druhé světové válce opouštěny. I přesto, že na části šumavského bezlesí začala hospodařit nově vznikající zemědělská družstva a státní statky, započal zde dodnes trvající proces postupného zarůstání. Na jedné straně docházelo k opouštění zemědělských ploch, na straně druhé byla řada luk přeorána, doseta kulturními travinami a intenzivně hnojena. Upouštění od vhodného hospodaření negativně ovlivnil úbytek původních společenstev i jejich biodiverzitu.

Sekundární bezlesí zaujímá v NPŠ zhruba 10 600 ha (celková rozloha NPŠ je 68 460 ha). Hlavní podíl na údržbě luk a pastvin, zejména pokud se týká zachování pestré krajinné mozaiky, má zemědělské hospodaření. Zhruba 5000 ha luk a pastvin je zemědělsky obhospodařováno. Správa NPŠ má příslušnost hospodařit na více než 3000 ha pozemků vyžadujících péči zemědělského charakteru.

Šumava jako biosférická rezervace UNESCO

Cennost území národního parku a jeho vysoký národní i mezinárodní význam je zdůrazněn a umocněn, kromě výskytu ekosystémů s mimořádně vysokou přírodovědnou hodnotou, i tím, že se nachází uprostřed hustě osídlené kulturní krajiny střední Evropy. V roce 1990 byla Šumava vyhlášena řídícím výborem UNESCO za biosférickou rezervaci. V rámci programu „Člověk a biosféra (Man and Biosfere) pak tato platforma představuje most mezi ochranou přírody a regionálním rozvojem území. Jedním z nejvýznamnějších předmětů ochrany jsou na Šumavě mokřady (zejm. rašeliniště).

Přírodní poměry

Geologická kostra Šumavy, která je základem oblých šumavských horizontů, je budována moldanobikem (především pararuly a metamorfity) a moldanubickým plutonem. V dlouhé geologické minulosti bylo území Šumavy průběžně přetvářeno. Významné jsou také kvartérní usazeniny, které jsou podkladem rašelinišť na Šumavských pláních i v unikátní Vltavské brázdě, kde údolní rašeliniště vytvářejí krajinu podobnou krajině na dalekém severu.

Šumavské pohoří, které je celkově ukloněné k severovýchodu, dosahuje v kulminační části nadmořské výšky okolo 1 000 m n. m., nejvyšší vrcholy přesahují Šumavské pláně o 300 a více metrů. Většina vodních toků odvádí vody do Severního moře. Šumava je vlastně „střechou střední Evropy“, i proto zde byla roku 1978 vyhlášena Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV). Největší zásobárnou vody jsou komplexy vrchovišť a podmáčených smrčin Šumavských plání, údolní rašeliniště Křemelné a mokřady Vltavského luhu.

Čtěte také: Šumavská příroda

Charakter Šumavy významně ovlivňuje místní chladné klima. Průměrné roční teploty ve vrcholových partiích (1 300 m n. m.) jsou 3 °C, v nadmořských výškách okolo 750 m n. m. se pohybují okolo 6 °C. Hraniční šumavský hřeben je skrápěn až 1 500 mm srážek za rok, největší podíl připadá na červen-červenec, druhé menší maximum je v prosinci. Významné jsou také horizontální srážky ve formě mlh.

Flóra a fauna

Bohatost šumavské flóry je obrazem rozlehlosti území, pestrosti biotopů, rozdílnosti v místních podmínkách a také lidské činnosti. V současnosti představuje výměra lesních pozemků 80 % území NP. Lidskou činností byly nejvíce pozměněny květnaté bučiny, které byly základní a původně celoplošně rozšířenou zonální vegetační jednotkou Šumavy až do nadmořských výšek 1 000-1 050 m n. m. Horské smrčiny, tvořené téměř výhradně pouze smrkem a jeřábem, se přirozeně vyskytují na šumavských hřebenech a pláních v nadmořské výšce nad 1 200 - 1 250 m n. m.

Navzdory velké lesnatosti území je naprostá většina ohrožených a chráněných druhů vyšších rostlin (asi 80 %) v rámci šumavského oreofytika soustředěna v nelesních formacích, z nichž mají největší význam ekosystémy lučního bezlesí, kde je hrubým odhadem soustředěno nejméně 60 % celkové druhové diverzity Šumavy.

Šumava je dodnes především domovem původní středoevropské lesní zvířeny. Chybí zde pouze větší šelmy medvěd hnědý a vlk obecný, vyhubené člověkem až v 19. století. Jediným velkým predátorem je rys ostrovid (Lynx lynx). Charakteristické pro lesy vyšších poloh Šumavy je však zejména zastoupení ptáků s tzv. boreomontánním rozšířením (tj. druhů žijících v severské tajze a středoevropských horách). Nejznámější jsou např. lesní kuři - tetřev hlušec (Tetrao urogallus) v horských lesích, tetřívek obecný (Tetrao tetrix) na rašeliništích a otevřených mokřadech i celoplošně hojnější jeřábek lesní (Bonasa bonasia).

Vnímání Národního parku Šumava místními obyvateli

Místní obyvatelé vnímají Národní park Šumava jako součást svého života, oceňují práci správy národního parku, podnikatelů a místních starostů a starostek. Domnívají se, že zřízení národního parku je smysluplné. Téměř 80 % obyvatel si myslí, že ochrana přírody v NP má pozitivní přínosy pro region a zároveň tři čtvrtiny řekly, že turismus je zde podstatný. Celkem 8 z 10 obyvatel se považuje za milovníka zdejší přírody.

Podle ředitele národního parku Šumava Pavla Hubeného, Národní park Šumava je důkazem, že se po třech desetiletích a mnohých názorových půtkách ukazuje jako nejatraktivnější a informačně nejobjevnější model postupného uvolňování přírodních procesů - zdivočení.

Agentura se ve výzkumu ptala také na to, zda do NP Šumava patří volně žijící vlci. Celkem 61 % dotázaných si myslí, že vlk do národního parku patří, zároveň by ale jejich počet nezvyšovali.

tags: #Šumavská #příroda #ochrana

Oblíbené příspěvky:

• Aktivity pro děti v přírodě
• Symbolika tetování
• Odpad při strojním obrábění dřeva
• Recyklace skla v ČR
• Galvanické kovy a koroze