Filmy o přírodě: Cesta do neznáma plná překvapivých setkání

Vydejte se s námi na cestu do neznáma, kde každá zastávka může být začátkem překvapivého setkání. Nenechte si ujít výpravu plnou neuvěřitelných příběhů a dojemných okamžiků. Připravte se na setkání s lidmi z nejrůznějších oblastí života, Zastávka na trati, povídání s lidmi které chcete slyšet.

Rok vdovy: O životě po ztrátě blízkého

Ve filmové distribuci je od října film Rok vdovy. „Není to film jenom o smrti a umírání, ale mnohem víc je o životě. O té vnitřní pouti, kterou si člověk musí projít, pokud přijde o někoho blízkého,“ říká v podcastu Zastávka na trati režisérka Veronika Lišková. Spolu s představitelkou hlavní role Pavlou Beretovou povídaly nejen o filmu, ale také o svých vlastních zkušenostech s úmrtním někoho blízkého.

Svět včel a medu s Jiřím Zavřelem

„Na kilogram květového medu je potřeba nektar z více než dvou milionů květů. Který kuchař vám připraví jídlo, složené z tolika přísad.“ Říká v dalším dílu podcastové série Zastávka na trati Jiří Zavřel. Poslechněte si poutavé vyprávění o životě včel, také o tom jak je organizovaná práce v úle, nebo jak si včely předávají informace o místě s dobrou snůškou a jak se dokáží vrátit bezpečně domů.

Nechte se vtáhnout do příběhů o včelách, medu a o přírodě samotné. Tento díl vám přiblíží zázraky každodenního života těchto neúnavných opylovačů a nabídne vám nový pohled na zlatý produkt jejich píle - med.

Dokumentární film Neviditelné ticho

Režisér Jan E. Svatoš, autor čtyřnásobně oceněného dokumentu o zrození africké filmové divočiny Archa světel a stínů, dokončil v produkci České televize dokumentární film Neviditelné ticho. Diváci v něm uvidí unikátní záběry např. rorýsů nebo dramatický odchyt tajemného chřástala.Film původně vznikl jako zamyšlení nad plíživým úbytkem ne příliš atraktivních ptačích druhů zemědělské krajiny, která z biologického hlediska stále více připomíná poušť.

Čtěte také: Seznam Attenboroughových dokumentů

Autoři se v dokumentu ale věnují i tématu soužití ptactva s lidmi, ve filmu je např. kontroverzní příběh havraní kolonie v jihočeském Táboře. Tvůrci spolupracovali s odborníky z České společnosti ornitologické, Univerzity Karlovy ale také např. s Národní galerií a kunsthistoriky.

Nejsilnější okamžikem natáčení byla bezpochyby kauza uhynulé kolonie rorýsů. „S Lukášem Viktorou z ČSO jsme jeli natáčet kroužkování, ale stali jsme se svědky něčeho, co za svou profesní dráhu nezažil,“ nastínil dramatický obsah filmu režisér Jan E.

Proč si film nenechat ujít? Režisér Jan E. Svatoš dodává: „Když něčeho ubývá, vydává to zákonitě i méně zvuku. A protože žijeme v době audiovizuálního smogu, je to téměř nepostřehnutelné. Náš film se na tento fenomén snaží upozornit.“

Film vznikl pro pořad Nedej se, má 26 minut a Česká televize jej bude vysílat již tento podzim. Jan E. Svatoš je autorem řady filmů s ekologickou tematikou: známé jsou jeho mezinárodně oceněné dokumenty Archa světel a stínů, Lekce divokosti nebo divoČINY.

Živý obraz lepšího světa

Cenu česko-německé mládežnické poroty získal dokument režiséra Mariana Poláka Živý obraz lepšího světa na německém mezinárodním festivalu filmů o přírodě Natur Vision (16. - 19. 7. 2009), který se letos již po osmé konal v návštěvnickém centru Národního parku Bavorský les v Neuschönau.

Čtěte také: Zajímavé příběhy ze severu

Porota, která zasedala ve složení: Jan Svatoš (FAMU Praha), Šimon Blaschko (Gymnázium Vimperk), Anna Blöchinger, Carina Kronschnabl (obě Gymnázium Grafenau) a Anja Traxinger (FOS Waldkirchen) udělila tuto cenu jednomyslně za „příkladné zobrazení člověka, který v přetechnizovaném světě dokáže žít v souladu s přírodou a umí dosáhnout štěstí i bez hromadění hmotných statků".

Na samotě v zapomenutém koutě Orlických hor žije více než čtyřicet let tajemný muž. Nikdo přesně neví, co ho do drsné hornaté krajiny česko-polského pomezí přivedlo, ani proč se rozhodl pro život v ústraní.

Málokomu se ho podaří spatřit či se s ním dát do řeči. Pan Mertlík lidi nevyhledává, společnost mu dělá pouze stádo ovcí, kočky, rozhlasový přijímač a především příroda.

O jeho znalostech přírodních dějů i praktické péči o okolní krajinu hovoří místní ochranáři s obdivem a uznáním. Režiséru Marianu Polákovi se po několikaletém pravidelném navštěvování podařilo získat souhlas pana Mertlíka s natáčením dokumentárního filmu.

Materiál, který vznikal během následujícího půldruhého roku, se stal základem neobyčejného filmového portrétu. Dokument vyrobilo Centrum publicistiky a dokumentu ČT. Snímek získal Cenu v kategorii dokument na 34. ročníku Mezinárodního filmového festivalu o životním prostředí, přírodním a kulturním dědictví Ekofilm 2008.

Čtěte také: Sopky: Hrozba pro lidstvo

Archa světel a stínů

V pátek se seznámili, v neděli měli svatbu. Před hněvem rodičů museli utéci z domova, a tak se na líbánky vydali k lidožroutům. Přišli o iluze, o kameru a málem i o život.

Tam, kde by se jiní vzdali, nasadili američtí filmaři Martin a Osa Johnsonovi své životy, aby odvyprávěli svědectví o mizející divočině. Celovečerní distribuční debut režiséra Jana Svatoše, jemuž předcházelo 10 let příprav a pátrání v archivech.

Dokument odkrývá zcela zapomenutý příběh z éry počátků kinematografie a vypráví nejen o lásce na první pohled, ale i o odvaze, o předsudcích a o střetu umělecké svobody s Hollywoodem. Dílo Martina a Osy fascinovalo kdysi nejen širokou veřejnost, ale i osobnosti jako E. Hemingwaye, Ch. Chaplina nebo britskou královskou rodinu.

Olga Karlíková: Naslouchání přírodě

Ptáci fascinovali člověka od pradávna. Jednou z forem této fascinace je prolnutí ptačího světa se světem uměleckým. Jméno Olgy Karlíkové (1923-2004) bývá spojováno především s jejími “ptačími zpěvy”, jimiž originálním způsobem obohatila umění druhé poloviny 20. století o vizuální záznamy zvuků přírody.

Její přístup byl ve své době ojedinělý: nejednalo se o konceptuální záměr, ale o tiché a hloubavé naslouchání přírodě, které se stalo základním principem celé její mnohostranné tvorby. Přestože Karlíková vešla ve známost především svým kresebným a malířským zachycením zpěvu a letu ptáků, zaznamenávala také zpěvy žab, velryb, pohyby slunečního světla ve staré stodole nebo také linie mořského příboje.

Ať již Karlíková pracovala s tuší, tužkou, či jiným médiem, její kresby mají vždy podobný charakter. Museum Kampa aktuálně připravilo od 8. září do 8. listopadu 2020 retrospektivní výstavu „Naslouchání“ a člení dílo Olgy Karlíkové do tematických celků Země / Voda / Prostor / Zpěvy, které od 60. let Karlíková průběžně systematicky zkoumala.

Na výstavě jsou představeny malby a kresby jak ze sbírek českých galerií a muzeí, tak především z pozůstalosti autorky. První komplexní přehlídku jejího díla z období 1948-2004, včetně pozoruhodné infomelní etapy, doplňují i ukázky ilustrátorské práce a také návrhy a realizace textilu, kterému se Olga Karlíková více než dvacet let profesně věnovala v Ústavu oděvní a bytové kultury.

Karlíková možná na rozdíl od svých mužských kolegů, ke kterým bývá někdy přirovnávána (jako jsou Milan Grygar, Marian Palla, Miloš Šejn či Dalibor Chatrný), zůstává poměrně neznámou autorkou nejen pro širší veřejnost, ale i pro samotné současné umělce či teoretiky umění.

tags: #svatos #filmy #o #prirode #seznam

Oblíbené příspěvky:

• Životní prostředí a emise
• Blokování a ohrožení v Gladiatu
• Příklady a souvislosti brazilské ekologické katastrofy
• Aféra Dieselgate: Co to znamená pro české řidiče?
• Metody recyklace fosforu