Světelné znečištění: Vliv skleníků a snaha o ochranu životního prostředí

O světelném znečištění se v posledních letech mluví více než kdy dřív. I proto, že množství elektrického světla v noci přibývá, jak se rozrůstají města. Světelné znečištění (neodborně: světelný smog) je stále významnější civilizační problém obtěžující vyspělé země nepříznivými vlivy na lidské zdraví, ekologii, ekonomiku, bezpečnost a viditelnost noční hvězdné oblohy.

Světlo se atmosférou šíří na velkou vzdálenost. Velmi často je to nežádoucí. Jenže bohužel nemáme dokonalé osvětlovací prostředky, abychom svítili jenom do oblasti, kterou chceme mít osvětlenou. Část světelného toku uniká mimo tu oblast a tam může rušit. A to by se ideálně nemělo dít. Kdybychom měli dokonalou světelnou techniku a všichni projektanti byli dokonalí, tak bychom problematiku rušivého světla nemuseli řešit.

Dopady světelného znečištění

Nejčastěji se uvádí vliv na lidský spánek, obecněji to, že umělé osvětlení v noci ruší lidi v obytných místnostech. Elektrické světlo ovlivňuje i vzhled veřejných prostranství. Parky trpící tímto neduhem se pomalu stávají mrtvými místy, noční biodiverzita je v ohrožení. Rostlinné i živočišné druhy ubývají a vymírají. Dalším z negativních dopadů světelného znečištění je závojový jas oblohy, který znesnadňuje astronomická pozorování.

Rostoucí spotřeba světla je paralelní s nárůstem nedostatku spánku. Moderní technologie nás fakticky oddělily od přirozeného 24hodinového cyklu, na nějž je náš organismus nastaven. Dlouhodobá spánková deprivace a s tím spojený sociální jet lag mají negativní vliv na kvalitu života celkově a zvyšují i pravděpodobnost vzniku nádorového onemocnění. Více než 50leté studium časového systému člověka i různých druhů zvířat řadou světových i českých pracovišť vede k poznání, že opakované narušování temné fáze noci světlem významným způsobem zvyšuje riziko vzniku tzv. civilizačních chorob, jako jsou psychiatrická onemocnění včetně depresí, spánkové poruchy a poruchy paměti, kardiovaskulární nemoci, inzulínová rezistence a obezita, a zejména různé formy karcinomů.

Nová norma pro omezení rušivého světla

Ministerstvo životního prostředí proto nechalo vypracovat technickou normu, která by pomohla tomuto rušivému světlu nastavit meze. Ta byla přijata v březnu letošního roku. Vy jste autorem normy, která má omezovat rušivé světlo. Určité požadavky na omezení rušivého světla existovaly i před touto normou. Nicméně byly uvedeny v normách, které se týkaly dílčích aplikačních oblastí, jako je osvětlení venkovních sportovišť nebo venkovních pracovišť, částečně i v normě pro osvětlení pozemních komunikací.

Čtěte také: Více o světelném znečištění

Nová norma rozšiřuje platnost požadavků na většinu aplikačních oblasti ve venkovním osvětlení, to znamená i na slavnostní a reklamní osvětlení a další. Norma také rozšířila kritéria, kterými se rušivé účinky hodnotily. Domnívám se, že je důležité to, aby si lidi začali rušivé účinky světla uvědomovat. A zejména projektanti. Problém je také v celkovém množství umělého osvětlení v nočním prostředí. Namístě je i otázka, jestli musíme všude svítit tolik, kolik svítíme, například při osvětlování pozemních komunikací. Jsou parametry, které jsou v současné době používané, nastavené správně, nejsou moc vysoké?

Největší přínos normy je v tom, že se o problematice rušivých účinků venkovního osvětlení bude více diskutovat v praxi. Základem problému je to, že neumíme část světla, která dopadá mimo osvětlovanou oblast, eliminovat. Tak je třeba si určit, co nám vadí, resp. co nás ruší. Pokud budeme chtít kontrolovat pronikající světlo z venkovního osvětlení do obytných místností, je logické pro kontrolu jako parametr použít osvětlenost. A měla by se ideálně blížit nule. Ale vzhledem k tomu, že světelná technika, resp. Současně tuto hladinu musím být schopen dosáhnout prostředky, které jsou v současné době běžně dostupné.

Právní aspekty a budoucnost normy

Norma zatím není právně závazná. To se uvidí. Proto i norma vznikla. Ministerstvo životního prostředí chtělo, aby se problematika světelného znečištění řešila v rámci nových stavebních předpisů. Vytvoří se technická norma, která se může postupně zdokonalovat, pak se problém dostane do zákona, a následně do prováděcí vyhlášky, která se bude na normu odkazovat. Ve vyhlášce nebudou požadavky stanoveny limitními hodnotami, ale odkazem na normu.

Části nového stavebního zákona už byly přijaty a měly by vstoupit v platnost příští rok. Je tam i odkaz na normu? Odkaz na normu v zákoně nebude, to je moc velký detail. V zákoně je uvedeno, že stavba v průběhu, výstavby a užívání nemá mít negativní vliv na kvalitu životního prostředí a klima mimo jiné také následkem emisí nebezpečného záření a světla. V zákoně je pojmenovaný problém. Je důležité, že se tam světlo vyskytlo jako možný rušivý element. V prováděcích vyhláškách by mělo být uvedeno, kdy a jak to kontrolovat.

Prováděcí vyhláška ke stavebnímu zákonu, která obsahuje technické požadavky na stavby, je teď v meziresortním řízení. Takže je otázka, jaký bude jeho výsledek. Problematika rušivého světla je z pohledu praxe poněkud složitější, než by se na první pohled zdálo. Tato problematika se intenzivně řeší už od osmdesátých let minulého století, ale díky své složitosti není stále uspokojivě vyřešena.

Čtěte také: Příklady světelného znečištění

Oslňování řidičů souvisí s bezpečností dopravy, což spadá pod ministerstvo vnitra. Rušivý vliv venkovního osvětlení na místní obyvatele je v kompetenci ministerstva pro místní rozvoj, případně zdravotnictví. Zde to asi není úplně jasné, protože když mě něco ruší, nemusí to nutně způsobovat zdravotní problémy. Ono je to složité ještě v tom, že právní předpisy, které se v současné době připravují a schvalují, souvisí s povolováním staveb. Ale například obnova veřejného osvětlení, kdy se mění svítidlo za svítidlo, nepodléhá žádnému schvalovacímu procesu.

Jiný příklad. Osvětlení kanceláře určují hygienické předpisy, spadá to tedy pod kompetenci ministerstva zdravotnictví. Ale pokud je již budova v provozu, je to jenom v kompetenci ministerstva zdravotnictví. Jedna věc je navržení osvětlení podle normy a jeho následná kontrola při uvádění stavby do užívání, a druhá je zajištění požadovaných parametrů osvětlení v průběhu užívání stavby. Pokud bude MŽP upravovat právní předpisy z oblasti ochrany přírody a krajiny, mohlo by si v rámci prováděcí vyhlášky zavést pravomoc v oblasti kontroly rušivého světla v průběhu užívání staveb. To samozřejmě bude vyžadovat personální, finanční a metodické zajištění.

Zóny světelného prostředí

Limitní hodnoty jednotlivých kritérií určené tou normou jsou odstupňovány podle toho, jestli se jedná o zastavěné nebo nezastavěné území. Území je rozděleno do zón světelného prostředí Z0 - Z4. Zóny Z0 a Z1 přestavují nezastavěná území. Z0 jsou zvláště chráněná přírodní území, která mají vyšší prioritu. Zóny Z2, Z3 a Z4 představují sídla různého charakteru a velikosti. Ale i uvnitř sídel se v ojedinělých případech mohou nacházet zóny Z0 a Z1.

Problémy se světelným znečištěním a řešení

Kde ve světelném znečištění vznikají největší problémy? Na co si lidé často stěžují, je reklamní osvětlení. Pro účely zpracovávání koncepce veřejného osvětlení Prahy byl pořízen noční snímek, na kterém jsou vidět největší zdroje světla. Parkoviště u obchodních center jsou rozsáhlé plochy s obrovským výkonem svítidel. Tam by pomohla regulace prostřednictvím právních předpisů, například vymezení provozní doby. Myslím si, že je zbytečné, aby osvětlení parkovišť u obchodních center bylo v provozu po celou noc.

Ve Francii takovou regulaci mají. Hodinu po zavírací době se musí osvětlení parkovišť u obchodních center vypnout, a zapnout se může až hodinu před otvírací dobou. V některých situacích by bylo možné určité typy venkovního osvětlení (např. Nejvíc na veřejném osvětlení, protože to je největší zdroj venkovního osvětlení, který vnímáme. U reklam by regulace mohla omezit, jak silně mohou svítit, i dobu provozu. Svítit po 22. O rušivém světle, resp. Takovou analýzu by bylo vhodné zpracovat pro celou republiku. Na základě analýzy by pak bylo zřejmé, jak se na celé problematice podílejí jednotlivé zdroje rušivého světla. Při řešení pak lze začít u největších zdrojů, aby se postupovalo efektivně. V současné době se často řeší detaily, které mají z pohledu celkové problematiky zanedbatelný vliv. Zbytečně se tak plýtvá časem i finančními prostředky. Ale my žádnou takovou analýzu bohužel nemáme.

Čtěte také: Studie o světelném znečištění

Když se otvíralo obchodní centrum Krakov v Bohnicích, na jeho fasádě byly instalovány obrovské svítící reklamní nápisy. Paralelně s obchodním centrem stojí vysoký panelový dům, na který z reklamních nápisů dopadalo množství světla, jehož úroveň odpovídala dvou výbojkovým světlometům o příkonu 400 W přímo namířeným na panelový dům. Jak byste se vypořádal s názorem, že ta norma je vlastně bezzubá? Zatím je nezávazná a zřejmě bude obtížné najít, kdo by ji vymáhal.

Norma není regulace. Technická norma mně říká, jak v dané oblasti postupovat. Je to vlastně dohoda mezi odborníky a všemi subjekty, kterých se určitá problematika dotýká, jak konkrétní problém řešit. A ten postup by měl být jen jeden. Proto když se přijímají evropské normy, musí se zrušit všechny národní normy, které jsou v konfliktu, aby na řešení jednoho problému nebyly dva postupy, které by se lišily nebo byly dokonce v rozporu.

Norma na rušivé světlo je živá věc, dá se s ní dále pracovat. A co se týká její bezzubosti... Podle mě norma dává jasný signál, že je zde určitý problém, který se má řešit, což považuji za důležité a přínosné. Moje zkušenost je, že projektanti, kteří osvětlení řeší, normy zohledňují. Společnost Technologie hlavní města Prahy a.s., která má na starosti údržbu a provoz veřejného osvětlení, má ve smlouvě s Prahou jako se svým zřizovatelem, že musí dodržovat všechny technické normy. Pro ni tudíž tato norma závazná je.

Názorové střety při přípravě normy

Jaké hlavní názorové střety jste při přípravě normy řešil? Řada střetů vyplývá z nepochopení toho, co to jsou technické normy a co to jsou právní předpisy. Technická norma je dokument přijímaný konsenzem subjektů, kterých se daná problematika dotýká a tento dokument by neměl nic zakazovat ani přikazovat. Měl by k řešené problematice přiřadit konkrétní parametry a jejich limitní hodnoty. To, jestli se musí svítit nebo nesmí svítit, jestli v parcích nemá být žádné osvětlení, to je otázka právního předpisu, ne technické normy. Technici, kteří vytvářejí technické normy, nejsou volenými zástupci, aby hájili určité veřejné zájmy a určovali, zda se musí nebo nesmí svítit.

Technické normy popisují, jak se má svítit, aby osvětlení plnilo požadovaný účel v případě, že se musí nebo může svítit. Politici prostřednictvím právních předpisů mají stanovit, zda se bude svítit, protože je to veřejný zájem z hlediska bezpečnosti. Nebo že se nesmí svítit, protože na tom je veřejný zájem z pohledu ochrany životního prostředí. Takže rozdíl normou a právním předpisem by se dal vyjádřit tak, že norma říká, jak má osvětlení vypadat, zatímco právní předpis říká zda, případně kdy svítit.

Někteří přírodovědci se snažili dostat tyto závazky do normy a tomu jsem se při přípravě normy bránil. Ano. Druhou jsou technici. Ti se obávali, že tím, že se taková norma zavede, ohrozí se bezpečnost nebo se ovlivní parametry osvětlení v jednotlivých aplikačních oblastech. A to jim můžete říkat třicetkrát, že to nejde, že norma řeší rušivé světlo, které jde mimo osvětlovanou oblast. A že tato normou nesmí být v rozporu a zasahovat do evropských norem, které mi předepisují, jak má být osvětlena silnice a další oblasti. Ale oni mají dojem, že když se norma přijme, zhorší se bezpečnost.

Biologové by byli nejradši, aby se nesvítilo vůbec. A tlačí na to, aby limitní hodnoty kontrolovaných parametrů byly úplně na hraně, v podstatě nulové. Jenže řešení v každé normě musí odpovídat současnému stavu techniky, abyste byli schopni předepsané požadavky zrealizovat. Nelze něco předepsat a pak řešit, že neexistují technické prostředky (tj. svítidla, světelné zdroje), kterými by se předepsané parametry splnily.

Velký spor je o spektrální vlastnosti, resp. barvený tón světla, které jsou v normě reprezentovány teplotou chromatičnosti. Ta vyjadřuje, jestli je světlo teple bílé, neutrálně bílé nebo chladně bílé. Připravovanou normu komentovali také odborníci z vědeckých projektů a akademické sféry, kteří nemají mnoho zkušeností z praxe a přehled o aktuálním trhu se světelnou technikou. Tento segment trhu je charakteristický svým velkým rozsahem a rychlými změnami. Proto zorientovat se v nabídce svítidel v jednotlivých aplikačních oblastech z pohledu spektrálních vlastností, výkonu a vyzařovacích charakteristik není úplně snadné.

Pokud se ale podívám například na Prahu, kde jsou třeba k zajištění venkovního osvětlení nejen běžná silniční svítidla, ale také parková a dekorační, zjistím, že svítidla v požadovaných typech, spektrálních vlastnostech, výkonech a vyzařovacích charakteristikách se nevyrábějí. Pak by to znamenalo velmi výrazné omezení typů svítidel a v řadě situací by mohlo dojít k tomu, že neexistuje technické řešení.

Pokud se bavíme o požadavcích na teplotu chromatičnosti, ale i na další parametry, není normou stanovena jen pro veřejné osvětlení, ale pro všechny aplikační oblasti osvětlení uvedené v normě. Patří sem silniční komunikace, parkové komunikace, venkovní parkoviště, venkovní sportoviště, slavnostní osvětlení, reklamní osvětlení, osvětlení exteriérů obytných budov. A já se musím ptát, jestli jsem schopen svítidly s předepsanou náhradní teplotou chromatičnosti zajistit požadované parametry osvětlení ve všech aplikačních oblastech. V případě náhradní teploty chromatičnosti 2 200 K ne.

Když bych to shrnul, tak technici se bojí, že se aplikací požadavků normy zhorší osvětlení v uvedených aplikačních oblastech, což je nesmysl. A biologové zase chtějí, aby všechny limitní hodnoty parametrů, kterými se rušivé světlo kontroluje, byly co nejnižší nebo nulové, což je nerealizovatelné. Limitní hodnoty se dají postupně upravovat, pokud k tomu budou technické prostředky a důvod. Já si u řady věcí nejsem jistý, že je k nim důvod. U spektrálních vlastností světla asi ano. Chápu argument předběžné opatrno...

Světelné znečištění a skleníky

Lidé z Frýdlantska v Libereckém kraji si opět stěžují na záři z polských skleníků. Problém světelného znečištění je nyní tak závažný, že ho budou opět probírat ministři životního prostředí z obou zemí. O sklenících na zeleninu, které příliš jasným a silným světlem obtěžují široké okolí, se poprvé začalo mluvit před třemi lety. Jejich vlastník pak do nich nainstaloval stínicí zařízení, jež mělo situaci zlepšit. Podle místních ale skleníky letos v zimě znovu nepřiměřeně svítí.

Záře z desetihektarového skleníku na pěstování rajčat nebo okurek u polské Bogatyně byla a je vidět i z vesnic a měst, které leží v České republice; toto zařízení se totiž nachází jen pár kilometrů od českých hranic. „Když je nízká oblačnost, tak ta záře ze skleníku je odrážená směrem k zemi. Tady se dají prakticky číst noviny,“ popisuje problém Milan Götz, starosta Kunratic. Stejně to cítí i v Albrechticích u Frýdlantu: „Někdo říkal, že to nebude, že to zruší, ale svítí to pořád stejně,“ stěžuje si Miroslav Košnar.

Legislativní kroky a veřejný zájem

Materiál konstatuje, že v současné době není světelné znečištění v ČR komplexně právně ošetřené. Žádný právní předpis nestanoví, který správní orgán tento veřejný zájem chrání ani jaké jsou limitní hodnoty pro světelné znečištění. Zároveň mapuje stávající dílčí předpisy a jejich bílá místa z pohledu světelného znečištění. Např. ve stavebním zákoně a jeho vyhláškách jsou zmiňovány limity světelného znečištění. Ty ale v žádných podzákonných normách neexistují. Obtěžování umělým světlem by ideálně mělo být minimalizováno už při plánování staveb.

Dokud ale problematika světelného znečištění nenabude jasného vymezení věcné působnosti správních orgánů, nelze v rámci stavebního zákona tuto problematiku posuzovat. Jinou možností je zapracování limitů světelného znečištění do přestupkového zákona, kde by se otevřela možnost občanům bránit se proti rušení nočního klidu umělým osvětlením.

„Rádi bychom pomohli ochránit občany a přírodu, abychom dopředu vyloučili křiklavé případy, jakým byly v loňském roce svítící skleníky polské firmy Citronex v Bogatyňském výběžku. Ty zářily jako stotisícové město Liberec a naprosto zásadně ovlivňovaly život lidí za polskými hranicemi v ČR i v Německu,“ připomněl předseda pracovní skupiny a náměstek ministra životního prostředí Vladislav Smrž.

Ke snižování negativního vlivu světelného znečištění se nabízí regulace pro omezení vlivů na přírodu i životní prostředí a na zdraví člověka jako veřejný zájem. Sem patří svícení do oken, svícení s nevhodnou teplotou chromatičnosti (barvou světla) nebo intenzitou. Bylo by zapotřebí posílit pravomoci obcí pro lokální regulaci problematiky světelného znečištění, vymezit limity pro světelné podmínky a v neposlední řadě omezit nadměrné svícení jako způsob naplňování požadavků na hospodárné využívání energie nebo dosahování energetických úspor podle zákona o hospodaření energií.

Do budoucna je zapotřebí definovat veřejný zájem na ochraně před světelným znečištěním a následně ho promítnout do více předpisů (zákonů různých rezortů) nebo na technické normy, na něž by se dalo odkazovat. Životní prostředí je třeba chránit ve dne, ale i v noci.

Aktivity MŽP a mezinárodní spolupráce

Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) předložil na schůzi vlády materiál shrnující činnost Mezirezortní pracovní skupiny pro řešení problematiky světelného znečištění. Ta sdružuje resorty, odpovědné za jednotlivé problémy spojené se světelným znečištěním, zástupce samospráv a oborových organizací. Ministerstvo životního prostředí proto zviditelnilo téma světelného znečištění již během loňského českého předsednictví v Radě EU a navázalo pracovní kontakty s odborníky z mnoha evropských zemí.

Doporučení pro optimalizaci venkovního osvětlení

Jak optimalizovat venkovního osvětlení, aby se snížily jeho negativní dopady na živou přírodu a zdraví člověka? Pomůže k regulaci rušivého světla nová norma? Nad těmito otázkami diskutovali odborníci z různých vědních oblastí na semináři, který uspořádala Komise pro životní prostředí AV ČR. Rušivé světlo na lokální úrovni pochází například ze světelných reklam, nasvícených památek a architektury, ale také nevhodně instalovaných pouličních lamp. Správně by lampa měla svítit jen pod sebe a nikoli nad horizont.

Závěr

Světelné znečištění jako fenomén dnešní doby neovlivňuje pouze životní prostředí a lidské zdraví, je i třeba otázkou ekonomických úspor nebo bezpečnosti. V Česku téma poprvé otevřel ministr Brabec po letošní lednové schůzce s odborníky z České astronomické společnosti. Na jeho impuls vznikla mezirezortní pracovní skupina. Je důležité si uvědomit, že boj proti světelnému znečištění není snahou o zrušení osvětlení, ale o jeho optimalizaci a minimalizaci negativních dopadů na životní prostředí a lidské zdraví.

tags: #světelné #znečištění #skleníky #vliv #na #životní

Oblíbené příspěvky:

• Recenze ekologických legín
• Metody měření klimatu třídy
• Odbor životního prostředí Pelhřimov
• Plánování kuchyně s ohledem na odpad
• Život v dodávce na Zélandu