Světové oceány pohlcují třetinu emisí CO2: Fakta o globálním oteplování

18.04.2026

Globální oteplování je dlouhodobé zvyšování průměrné teploty na planetě Zemi, které je způsobeno téměř výhradně činností člověka. Tím se také výrazně liší od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy, zemního plynu a průmyslové zemědělství, odlesňování a další činnosti způsobují zvýšení emisí skleníkových plynů, které v atmosféře zadržují teplo. Nárůst průměrné globální teploty je v současné době rychlejší, než kdy jindy a má neblahý vliv na naši planetu i lidskou civilizaci.

Dopady globálního oteplování

Vysoké teploty: Stoupající teploty způsobují častější a intenzivnější vlny veder, které mohou ohrožovat lidské zdraví. Nezřídka v posledních letech způsobují i úmrtí. Pro lidské tělo je vysoká okolní teplota zátěží, na kterou není zvyklé. Navíc podporuje vznik a šíření infekcí. V extrémních případech mohou nastat naopak silné vlny zimy.
Tání ledovců: Vyšší okolní teploty způsobují tání ledovců a ledových čepic, což vede ke stoupajícím hladinám moří a ohrožuje pobřežní oblasti. Alarmující je, že se množství odtáté vody za posledních dvacet let ztrojnásobilo. Pokud by postupně roztály všechny ledovce na planetě, výška hladin moří by se podle odhadů zvedla o 6,5 metru. To by znamenalo, že by mnoho současných měst a pobřeží zcela zanikla pod hladinou.
Extrémní povětrnostní jevy: Klimatické změny přinášejí častější a intenzivnější extrémní povětrnostní události, jako jsou například tornáda. Nevídaně silné tornádo se Českem (konkrétně jižní Moravou) prohnalo v červnu roku 2021. Zanechalo za sebou 7 mrtvých, desítky zraněných a zcela zničené vesnice. Ekologové upozorňují, že takto silné živly se mohou na našem území objevovat kvůli klimatickým změnám častěji.
(Ne)bezpečnost potravin: Změny klimatu negativně ovlivňují i zemědělství, což může vést ke ztrátě úrodné půdy, snížení výnosu plodin nebo jejich likvidaci, zejména kvůli nevhodným podmínkám, ve kterých by se neměly pěstovat. To vše může ohrozit potravinovou bezpečnost.
Ohrožení korálových útesů: Dopady globální změny pociťuje i mořský svět. Vlivem vysokých teplot dochází u korálů k tzv. bělení. Což znamená, že korály přicházejí o potravu a postupně blednou, až z nich zbyde jen bílá kostra. Oceány navíc pohlcují cca třetinu oxidu uhličitého, který vyprodukuje člověk. To způsobuje jejich okyselení a korály v nich taktéž znehodnocuje.
Narušení biodiverzity: Globální oteplování narušuje ekosystémy a přispívá k vyhynutí mnoha druhů živočichů a rostlin.
Migrace: Oteplování planety se začíná dotýkat i migrace.

Radiační bilance Země

Radiační bilance Země je rozdíl mezi příjmem energie ze slunečního záření a výdejem energie vyzařováním do vesmíru. V současné době je tato bilance dlouhodobě v nerovnováze, a to, jak již bylo uvedeno, jako „druhá strana mince“ zesilujícího se skleníkového efektu, kdy vyzařování atmosféry do vesmíru se posouvá v průměru do vyšších, chladnějších vrstev a je tedy nižší.

K dorovnávání tohoto deficitu vyzařování energie dochází pozvolna, protože zesílení skleníkového efektu znamená vyšší příkon energie na zemský povrch, zemský povrch se otepluje a postupně akumuluje část nadbytku pohlcené energie. A právě energie, která je akumulována do klimatického systému Země, udržuje deficit vyzařování do vesmíru, tedy nerovnováhu radiační bilance Země. Nerovnováha radiační bilance Země je projevem jejího oteplování.

Jak bylo uvedeno výše, v ustáleném stavu teplota na Zemi závisí pouze na příkonu radiace na zemský povrch. Ale v případě zesílení skleníkového efektu atmosféry energii z velké části pohlcuje a akumuluje klimatický systém, zejména oceán. Tok této energie do hmoty klimatického systému znamená, že se povrch otepluje postupně, a to až do naplnění tepelné kapacity systému. Akumulací energie je tedy zmírňováno globální oteplování a teplota povrchu Země se pouze pozvolna přizpůsobuje zvýšené koncentraci skleníkových plynů.

Zpětné vazby klimatického systému

S klimatickou změnou Země souvisí celá řada pozitivních a negativních zpětných vazeb. Jelikož se teplota na Zemi zvyšuje, ubývá sněhu a ledu, což je pozitivní vazbou k oteplování, protože zemský povrch tmavne a více pohlcuje dopadající sluneční záření. Pozitivní oteplující vazbou je i nárůst množství vodní páry a zvýšení teploty troposféry, které znamenají další zesilování skleníkového efektu. Nárůst teploty povrchu a troposféry ale znamená i posilování vyzařování do vesmíru, tedy negativní zpětnou vazbu k oteplování.

Čtěte také: Odpad a světová města

Výsledná nerovnováha radiační bilance tedy není nad 2 W/m2, jak by vyplývalo z výše popsaného radiačního působení antropogenních a přirozených faktorů, ale již více jak 30 let přesto, že skleníkových plynů v ovzduší stále přibývá, je „jen“ necelý 1 W/m2. To je energie, která na Zemi zůstává a otepluje ji. Její hodnotu známe díky měření teplot v hloubkách oceánů, kam jde většina energie, kterou Země nevrací do vesmíru. Významně méně energie připadá na prohřívání svrchní části pevnin a atmosféry a na změnu skupenství ledu na vodu v důsledku tání ledových příkrovů. Radiační nerovnováha Země se nezvětšuje, protože vlivem postupného oteplování zemského povrchu a troposféry sílí vyzařování těchto prostředí. I když se oblast, odkud zemské vyzařování odchází až do vesmíru, posouvá postupně výše (za 40 let asi o sto metrů), vyzařování do vesmíru neklesá.

Vliv oceánů

Oceány akumulují 93 % zvýšeného příkonu energie na zemský povrch. Nejméně, kolem 1 % akumuluje atmosféra (tato hodnota vyplývá z růstu přízemní teploty). Na růst teplot svrchní části pevnin a změny skupenství ledu na vodu připadají shodně asi 3 %.

Vlivem velké tepelné kapacity (tím i teplotní setrvačnosti) klimatického systému má tedy nárůst teploty zpoždění za nárůstem skleníkového efektu, radiační nerovnováha je dlouhodobá. Postupně by klesla, pokud bychom přestali emitovat skleníkové plyny. Oxidu uhličitého i metanu by pak v ovzduší ubývalo (polovinu nynějších emisí CO2 pohlcují oceány a vegetace, metan se oxiduje působením ultrafialového záření) a skleníkový efekt by slábl. Taková možnost platí, pokud bilance emisí klesne k nule včas a teploty nestoupnou natolik, že nastoupí emise z rozmrzající Arktidy.

Co můžeme dělat?

Boj proti globálnímu oteplování je důležitou výzvou, která vyžaduje akci na všech možných úrovních, od jednotlivců a komunit po podniky, organizace a vlády. Jaké kroky mohou od globálního oteplování pomoci?

Snížení emisí CO2: Asi nejdůležitější je omezení využívání fosilních paliv. Vy sami můžete například v domácnosti využívat energii efektivněji. Například odebíráním jí z obnovitelných zdrojů či nákupem úsporných žárovek.
Obnova lesů a celkové biodiverzity: S redukcí oxidu uhličitého pomáhají hlavně lesy. Velké množství CO2 do sebe totiž zachytávají.
Recyklace: Recyklace, znovuvyužívání a minimalizace odpadu. I to pomáhá emise skleníkových plynů snížit, jelikož se nevypustí při jejich likvidaci do ovzduší.
Politická angažovanost: V současné době je nutné, aby se zákonem stanovila další opatření, která povedou ke snížení CO2. Vy sami se můžete například politicky angažovat či podporovat politiky, kteří na budoucnost naší planety myslí.

Zajímavosti

Oceány akumulují 93 % zvýšeného příkonu energie na zemský povrch.
Oceány pohlcují cca třetinu oxidu uhličitého, který vyprodukuje člověk.
Odhaduje se, že od počátku průmyslové revoluce se do atmosféry v důsledku lidské činnosti uvolnilo neuvěřitelných 500 miliard tun oxidu uhličitého, z nich asi třetinu pohltily oceány.
V roce 2010 byly oceány pohlceny 3 gigatuny uhlíku: šlo tedy přibližně o třetinu emisí vyprodukovaných lidskou činností.

Čtěte také: Globální dopady znečištění řek

Čtěte také: Svetový oceán a ekologie

tags: #svetové #oceány #pohlcují #třetinu #emisí #CO2