Globální klima: Zprávy a fakta

Globální oteplování představuje celosvětovou hrozbu, nejohroženější je přitom příroda v Evropě, včetně České republiky. V minulosti to již potvrdily klimatické změny provázející střídání dob ledových a meziledových. Ty ochudily Evropu o rostlinné i živočišné druhy výrazně více než ostatní světadíly.

Ještě před několika lety se debatovalo o tom, zdali změny klimatu způsobuje svou činností člověk. Podobné úvahy jsou podle vědců už bezpředmětné. Mezinárodně dohodnutá hranice oteplení o 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální úrovni je totiž nebezpečně blízko. Podle autorů Šesté hodnoticí zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (Sixth Assessment Report) jí dosáhneme v roce 2040, ne-li dříve. Překročení hranice podle vědců přinese ještě extrémnější projevy počasí a další nevratné důsledky. Jediné řešení je ihned přijmout účinná opatření.

Vědecký konsenzus

Mýty o klimatu dnes věda poráží „na celé čáře“. Jeden z nejčastěji opakovaných „klimamýtů“ může být formulovaný například takto: „Klima se měnilo vždy a neexistuje vědecká shoda o zásadním vlivu člověka na současný vývoj…“ Nepravdivost takového výroku, i jemu podobných, prokázaly v minulých letech desítky tisíc vědeckých studií, provedených napříč planetou v oborech, které mají s klimatem co do činění (např. klimatologie, ekologie, oceánografie, glaciologie atd.).

Jako první je prozkoumal tým Johna Cooka (Cook et al. 2013), který v prestižním vědeckém časopise Environmental Research Letters, prezentoval závěry analýzy 12 000 vědeckých článků a studií z let 1991-2011, z nichž zjistil že 97 % studií souhlasí, že lidé jsou hlavní příčinou současného oteplování.

Drtivá většina skutečných expertů dospěla ve svém zkoumání v zásadě k následující kauzalitě: Za historicky bezprecedentní rychlost globálního oteplení v průmyslové éře (a v posledních sto letech obzvláště) může stejně tak výjimečný nárůst koncentrace skleníkových plynů v čele s CO₂ v atmosféře. Navýšení celosvětové průměrné teploty o víc než 1 stupeň Celsia za poslední necelá dvě staletí tak není vysvětlitelné přirozeným postupem tzv. geologických cyklů na planetě Zemi. Jedinou možnou primární příčinou natolik výrazných změn je proto činnost člověka.

Čtěte také: Klíčové poznatky z Kongresu o Klimatu

„Shoduje se na tom přes 99,9 % recenzovaných vědeckých studií. Výzkum změny klimatu patří k největším vědeckým projektům lidstva. Je v něm mnoho nejistot, ale základní poznání v této oblasti je velmi robustní a vědeckými metodami dosud nikdy nevyvrácené,“ konstatuje v této souvislosti klimatický specialista Českého rozhlasu Jan Kaliba v materiálu 10 klima mýtů vs. Fakta.

Citovaná téměř stoprocentní shoda není vycucaná z prstu. Dospěl k ní průzkum pod záštitou prestižní Cornellovy univerzity, který vyhodnotil téměř 90 tisíc vědeckých statí publikovaných k tématu klimatické změny na různých místech planety v letech 2012 až 2020 (Lynas et al. 2021). Shoda na „zásadním podílu lidské činnosti na změnách klimatu“ byla podle této sondy z roku 2021 ještě podstatně větší než v předcházejících dvou dekádách, kdy byly studie vědců hodnoceny stejným způsobem. Tato studie definitivně potvrdila dřívější závěry a rozšířila je na nové období a mnohem větší dataset.

Podle hlavního autora zmíněného průzkumu Marka Lynase jeho závěry vyvracejí veškeré pochybnosti o „realitě člověkem způsobených změn klimatu“. Text 10 klima mýtů vs. Fakta podtrhuje „neprůstřelnost“ globálního vědeckého konsensu komentářem klimatoložky NASA Kate Marvel, podle které „je jistější, že skleníkové plyny způsobují změnu klimatu, než že kouření způsobuje rakovinu“.

Mýty a dezinformace

Nepodložených informací, ideologicky motivovaných postojů i vyložených nesmyslů o změnách klimatu ale koluje na internetu či v českých hospodách pochopitelně celá plejáda. Do zmíněného výběru deseti mýtů zařadil Jan Kaliba také mimo jiné tvrzení, že „řešení klimatu ožebračuje lidi“ anebo že „teď je třeba řešit jiné krize a problémy“. Na první pohled sofistikovaně působí i například výrok, že „tenhle problém nelze vyřešit, ale stačí se mu přizpůsobit“. Případně též, že „řešit ho musí v první řadě státy jako Čína nebo Indie“.

Dezinformace o klimatu nepochybně šíří nejen jejich řadoví fanoušci, ale také v cílenější podobě konkrétněji motivovaní jedinci či zájmové skupiny. Na konkrétní příklady i praktiky těchto subjektů se zaměřuje článek Klimatické mýty a fakta II.

Čtěte také: Co je klimatický summit?

Z hlediska společných obecných rysů můžeme „klimamýty“ rozdělit do několika skupin. Po výše rozebrané relativizaci vědeckého konsenzu, která čelí v posledních letech neúprosné statistické realitě, nabývají na síle mimo jiné strategie bagatelizace problému (celosvětové snahy o řešení klimatických změn nejsou na pořadu dne, máme tady vážnější úkoly jako jsou ozbrojené konflikty nebo ekonomické potíže), případně pak také strategie využívající zkreslenou perspektivu. Jde o tvrzení typu, že oteplování ve skutečnosti není globální, protože v některých lokalitách k němu nedochází anebo protože „letos v létě přece dost pršelo“.

Setkat se můžeme i s výroky, které evokují nemístný optimismus (na Moravě budeme moct pěstovat pomeranče, na Sibiři okurky apod.). Mnohé dezinformace též fenomén klimatických změn celkově zpochybňují (ochrana klimatu je ve skutečnosti produkt „zelené ideologie“) anebo označují iniciativy ke zmírnění změn klimatu za marné a zbytečné (je to nad lidské síly, můžeme se změnám maximálně snažit přizpůsobit). Naprostý opak je však v tomto posledním případě pravdou, protože jednoznačně platí, že čím později problém začneme opravdu řešit, tím náročnější a nákladnější naše práce bude.

Dopady klimatické změny

V roce 2019 byla koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře nejvyšší minimálně za poslední dva miliony let. Panel OSN svou zprávou apeluje na politiky i firmy, aby významně upravili svůj přístup k pojetí ekonomiky. Změnit své chování, které přispívá k oteplování, by měli samozřejmě i jednotlivci.

Ze zprávy vyplývá, že 59 procent skleníkových plynů do sebe absorbuje pevnina a oceány. Zbylých 41 procent však končí v atmosféře, kde dělá problémy, s nimiž se Země potýká. Plocha ledu v Arktidě dlouhodobě klesá a úbytek všech ledovců na planetě se zrychluje. Oproti devadesátým letům minulého století k tomu v období 2010 až 2019 docházelo čtyřikrát rychleji. Zvyšuje se také teplota i hladina oceánů. Podle zprávy do roku 2100 stoupne hladina oceánů o 28 až 188 centimetrů.

Také se mění četnost, a hlavně intenzita jak extrémního sucha, tak i povodní. Za posledních 24 let zažila Česká republika asi 19 větších hydrometeorologických extrémů. Z toho bylo jedenáct let sucho, osm let přineslo naopak povodně. Roky 2013, 2014 a 2020 zaznamenaly oba dva tyto projevy současně. Sucha v letech 2015 až 2020 byla podle něj největší za posledních 500 až 2000 let. A zároveň bylo nejvíce povodní.

Čtěte také: Světový fond na ochranu přírody

Viditelnými dopady změny klimatu budou nižší výnosy plodin. „Do budoucna by se u nás mohla pšenice stát nerentabilní. Dopadů na zemědělství ale bude podstatně více,“ varuje vědec, podle nějž mohou sucha přinést také podstatně více lesních požárů, které se nám dosud ve větší míře vyhýbaly. „Asi u nás nehrozí požáry jako jsou ty v Aténách nebo Kalifornii. Dalšími dopady bude nízký stav podzemních vod a přehřátá města.

Situace v České republice

Česko se otepluje - a sněhu ubývá. Je méně „zasněžených“ dní, snižuje se výška sněhové pokrývky, sníh častěji taje i během zimy. Studie Českého hydrometeorologického ústavu ukazuje jasný trend: ve srovnání s obdobím 1961-1990 je v období 1991-2020 v průměru o 40 centimetrů sněhu za rok méně. Ubylo také dnů, kdy leží alespoň jeden centimetr sněhové pokrývky. Sníh navíc častěji taje i uprostřed zimy - krátké epizody, kdy se krajina zahalí do bílé, rychle střídají teplá období.

Na základě grafu s průměrnou roční teplotou v České republice za posledních 245 let vědec ukázal, že se u nás střídají chladnější a teplejší roky. Počátkem 20. století začíná trend, který se v osmdesátých letech urychlil - teplota začala růst zásadním tempem. Nejvíce z toho vyčnívají roky 2011 až 2020. Vůbec nejteplejší roky v tuzemském i globálním měřítku byly 2014, 2015, 2018, 2019 a 2020.

Současně prezentoval dva hypotetické scénáře do budoucna. První počítá s tím, že lidstvo produkci skleníkových plynů neomezí. Důsledky obou se do roku 2050 příliš neliší, protože do té doby bude klima ovlivňovat lidská činnost, kterou jsme už vykonali. Do poloviny století stoupne teplota o 1,4 až 1,9 stupně. Do roku 2100 půjde podle Pavla Zahradníčka o dva až čtyři stupně. A to vůči srovnávacímu období 1981 až 2010, kdy byla průměrná teplota vzduchu 7,9 stupňů. Nejvýrazněji se přitom bude měnit zimní sezona, což středoevropské krajině přinese více deště a méně sněhových srážek.

Nárůst teploty se projevuje také větším počtem tropických dnů. V šedesátých letech 20. století nastalo čtyři až pět takových dnů za rok. Nyní jich je 13 až 14. Došlo tedy k trojnásobnému nárůstu. Horké tropické noci vzrostly sedmkrát. V letech 2006 až 2020 bylo v České republice o 40 až 60 procent víc tropických dnů, než některé dřívější modely očekávaly. Podle nich k tomu mělo dojít až po roce 2040. Výrazně tedy podcenily vážnost situace.

Možnosti adaptace a řešení

Autorka Anna Uhnák Kárník ve spolupráci s konzultanty z Asociace pro mezinárodní otázky a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR identifikuje zásadní rozpor současnosti: zatímco význam adaptace na změnu klimatu roste, kapacita společnosti řešit komplexní problémy se kvůli propojeným krizím snižuje. Se současnou podobou emisních závazků směřuje svět k oteplení o 2,6 až 3,1 stupně Celsia, daleko za cíl Pařížské dohody. Zároveň čelíme několika strukturálním krizím - od krize zdravotní a sociální péče přes problémy vzdělávacího systému až po krizi bydlení a rostoucí životní náklady.

Největším nedostatkem České republiky je chybějící síť fungujících biokoridorů Ty mají klíčový význam pro pohyb rostlin a živočichů, pro něž je migrace jedinou možností záchrany před negativními následky klimatických změn. Například nárůst průměrných teplot 3 stupně Celsia by znamenal posunutí areálů rozšíření jednotlivých druhů o 300 až 400 kilometrů severně. Řada druhů není schopna migrace na takové vzdálenosti a oteplení by pro ně mělo fatální důsledky. Pro organismy, které mohou migrovat, zase představuje nepřekročitelnou překážku fragmentace biotopů, které nejsou propojeny fungujícími biokoridory.

Nutný je rovněž aktivní přístup k odstraňování CO2 v atmosféře. Jednou z nejúčinnějších cest je vysazování stromů a zvětšování ploch lesů. Jeden průměrný vzrostlý strom absorbuje ročně 12 kilogramů CO2. Jeden průměrně zalesněný hektar až 3,75 tuny CO2. Naším cílem je proto přiblížení lesnatosti v České republice k úrovni průměru patnácti starých zemí Evropské unie, tedy ze současných přibližně 34 procent ke zhruba 39 procentům.

Výsadba nových lesů představuje jednu z nejúčinnějších metod snižování CO2 c atmosféře. Je prokázáno, že jeden zalesněný hektar absorbuje až 3,75 tuny CO2 ročně.

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC)

Jedním z nejdůležitějších mezinárodních vědeckých orgánů věnujících se problematice změny klimatu je Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Panel byl založen v roce 1988 z iniciativy Generálního shromáždění OSN ve spolupráci se Světovou meteorologickou organizací (WMO) a Environmentálním programem spojených národů (UNEP) z důvodu potřeby objektivního a vědeckého hodnocení problému změny klimatu. Jedná se o seskupení vědců z celého světa zabývající se zejména poznáním podstaty změny klimatu a hodnocením jejích environmentálních a sociálních důsledků.

IPCC pravidelně připravuje hodnotící zprávy, technické a speciální zprávy, které se věnují jednotlivým klíčovým problémům z oblasti změny klimatu.V letech 2021 až 2023 byly postupně zveřejněny jednotlivé části nejnovější Šesté hodnotící zprávy (AR6 IPCC). Materiál poskytuje nejaktuálnější informace o vědeckých, technických a sociálně-ekonomických aspektech změny klimatu.

tags: #světový #ohledně #klimatu #zprávy #a #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Správné třídění odpadu: Žlutý kontejner
• Co obnáší uměle vytvořený ekosystém?
• Emise MikulovMěření emisí Mikulov
• EIA a životní prostředí v ČR
• Inspirace na dárky pro milovníky přírody