Syndrom vařené žáby a ekologie: Proč je důležité vnímat postupné změny

Šířící se pandemie koronaviru očividně zasáhla svět nepřipravený a pro mnohé, kteří jsou ještě schopni myšlení bez závislosti na „narcistických drbech“ ze sociálních médií, jde i o impuls k probuzení se z elektronických halucinací virtuálního světa.

Nedostatek respektu k vědě, která je o realitě světa a včas nás často varuje, se projevil kolapsem světové ekonomiky a úmrtím mnoha lidí, jejichž počty v zemích s mizernou sociální zabezpečeností přesáhly kapacitu zdravotnických zařízení.

Peníze, jejichž hodnota je dnes založena pouze na důvěře, se začaly tisknout jako o závod, aby se ze sociální nadstavby společnosti zachránilo, co se dá. Lidstvo se tak zapojilo do záchrany vlastního druhu před tvrdou realitou přírody, která na naši hypotetickou nadřazenost zjevně kašle.

Některé státy, jako například naše republika, reagovaly včas, jiné ve své nabubřelosti a chvástání minuly příležitost a výsledkem je sociální katastrofa.

Věštba indiánského kmene Cree předpověděla, jak svět bude vypadat pod nadvládou západní civilizace.

Čtěte také: Příznaky syndromu vyhoření

Stará moudrá žena kmene jménem Oči Ohně měla vizi: „Až budou lesy vykáceny, až řeky budou znečištěny, až nebudou ptáci v obloze a ryby ve vodě, až všude bude jen cítit zápach člověka, teprve pak bílý muž pochopí, že nemůže jíst peníze.“

Pro tento a mnohé jiné kmeny bylo setkání se západní civilizací osudné. Byli vyhnáni do rezervací, které byly neúrodné a bez možné obživy. Pod náporem alkoholu, infekčních nemocí i záměrného vyhubení amerického bizona byly jejich počty totálně zdecimovány.

Podobně je tomu i s divokou přírodou, pro niž jsme nevytvořili dostatečný prostor pro přežití a tak právě teď probíhá šesté masové vyhynutí biologických druhů, od rostlin až po primáty.

Je na nás, abychom se včas vzpamatovali a přestali kácet lesy a křovinné porosty jako o závod. Jinak totiž přijdeme o vodu a tedy i o zemědělství.

Je třeba přestat likvidovat biodiverzitu, bez níž budou pandemie a ekologické katastrofy běžným průvodcem naší společnosti. Je třeba skončit se spalováním fosilní energie se zrychlujícím tempem dřív, než se stane pobyt na planetě nemožný.

Čtěte také: Dopady Ostravského syndromu

Autonomous Distributed Power Grids slibují vyrábět energii na střechách domů. Nahradí sluneční panely zabírající pole. Řešení jsou.

Laskavost často není jen o milém slově nebo úsměvu. Někdy znamená všimnout si, že se někdo ve vašem okolí stahuje do sebe a neotočit se zády.

Na Světový den laskavosti, který připadá na 13. listopadu, stojí za to připomenout, že právě tahle laskavost v podobě všímavosti může být prvním krokem k záchraně.

Podle údajů platformy Hedepy narostl počet lidí, kteří za poslední dva roky vyhledali terapii kvůli domácímu násilí o 77 %.

Neznamená to nutně, že by přibylo obětí, ale že víc lidí má odvahu říct si o pomoc.

Čtěte také: Příznaky SIDS

Domácí násilí často nepřichází s modřinami, ale tiše jako kontrola nad každým krokem, nenápadná izolace od přátel nebo manipulace, která člověka znejistí i v maličkostech.

Lidé, kteří se do takové situace dostanou, se postupně mění. Stahují se do sebe a vyhýbají se kontaktu. Právě v těchto drobných změnách může okolí rozpoznat, že se něco děje.

A blízký člověk má často mnohem větší vliv, než si myslí.

„Komunikace s osobou, zažívající domácí nebo partnerské násilí je velmi těžká, protože sebemenší tlak či pocit, že se tyto informace, které mi oběť sdělí, dostanou k násilníkovi nebo na veřejnost je paralyzující.

Oběti velmi často mají pocit, že se jim vlastně neděje nic tak strašného, že si takové chování vlastně možná zasloužili, a proto násilníka omlouvají,“ vysvětluje Lucie Horníková, psychoterapeutka působící na online platformě Hedepy.

Dodává, že v těchto situacích se často objevuje tzv.

Když blízký člověk odmítá pomoc a svou situaci neřeší, i přestože máte vážné obavy o jeho bezpečí, může to být frustrující a bolestivé.

Podle terapeutky je klíčové mu dávat jasně najevo, že jste tu pro něj za všech okolností. Někdy je dobrým začátkem obyčejné objetí, naopak nátlak se obvykle míjí účinkem.

„Určitě nejsou vhodné věty typu: proč s tím proboha nic neděláš, tohle není normální.

Člověk v roli oběti totiž často dlouhou dobu prožívá vše sám ve svém nitru a jeho vnímání reality může být pokřivené. Obvykle také trpí strachem ze zostuzení před kolegy, známými nebo rodinou,“ říká Lucie Horníková.

Důležitá je vždy respektující a empatická komunikace v podobě ujištění „Jsem tady pro tebe v každé situaci, nejsi na to sám/sama.

Není to tvoje vina ani chyba, prostě to tak je a existuje cesta ven.

Konkrétními možnostmi řešení mohou být konzultace s psychoterapeutem, kontaktování sociálních pracovníků organizací jako je Bílý kruh bezpečí nebo Intervenčních center pro osoby ohrožené domácím násilím.

Od roku 2007 obětem pomáhá i zákon o vykázání a zákona na ochranu obětí, který zlepšuje postavení oběti ve správních a přestupkových řízeních.

Zároveň lze využít utajených bydlení a azylových domů, které nabízejí okamžitou a diskrétní pomoc.

Pokud se člověk rozhodne pomoc využít, je potřeba jednat rychle a efektivně.

Odhodlání k úniku z násilného prostředí totiž bývá křehké a může se rychle vytratit.

I pokud dotyčný vaši nabídku odmítne, neznamená to, že byla zbytečná.

Pomoc může být proces a mnohdy trvá týdny, měsíce i roky, než se oběť rozhodne ji přijmout.

Jsou ale i situace, kdy už nestačí čekat. Když je ohrožen život, zdraví nebo jsou přítomné děti, může být namístě obrátit se na odbornou pomoc.

Nejde o zradu, ale o ochranu života.

„V určitých situacích se naplňuje i tzv. oznamovací povinnost, jste-li přímo svědky nějaké události, evidujete-li omezení kontaktu a často i neustálou kontrolu telefonické i osobní komunikace.

Bohužel i zde jste velmi svázáni výpovědí, potvrzením událostí ze strany oběti.

Vyplatí se kontaktovat například pracovníky Bílého kruhu bezpečí, Intervenčního centra, které sídlí v každém kraji a jehož pracovníci jsou proškoleni na komunikaci s oběťmi i na správné vyhodnocení situace,“ radí terapeutka Lucie Horníková.

s tím, že hlášeními se samozřejmě zabývá také Policie České republiky na lince 158.

Pomoc v krizových situacích je o trpělivosti, všímavosti, nehodnocení a ochotě být tu. A právě to může být největší laskavost, jakou někomu nabídnete.

Domácí násilí nemá jednoho viníka ani jednu oběť.

Týká se žen i mužů, seniorů, vysokoškoláků, lidí z měst i vesnic, heterosexuálních i homosexuálních párů. Nezáleží na vzdělání, věku ani společenském postavení.

Od roku 2007 navíc existuje v České republice právní nástroj, který obětem dává možnost alespoň dočasně uniknout z bezprostředního nebezpečí: institut vykázání násilné osoby ze společné domácnosti, který může realizovat Policie ČR nebo soud prostřednictvím předběžného opatření.

tags: #syndrom #vařené #žáby #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Význam přírodních zahrad
• Snížení emisí v automobilech
• SWAT a znečištění ovzduší
• Nová trasa Pražského okruhu
• Ekologické kotle Viadrus