Sisyfos a změna klimatu: Pohled Karla Poppera na klimatologii IPCC

Posláním českého klubu skeptiků Sisyfos je bojovat proti pavědě a pseudovědě. Protože i v klubu skeptiků vznikly třenice na téma, zda "hypotéza lidmi způsobených katastrofálních změn klimatu" (tm) vykazuje znaky pseudovědy, poslyšme, co na toto téma říká sama autorita nejvyšší. Hlavní filosof vědy, Karl Popper.

Popper je hlavní filosof vědy. Definoval rozdíl mezi vědou a pseudovědou. Kdyby ještě žil, co by asi napsal o apokalyptické klimatologii IPCC? Doufám, že to přesvědčí i takové odpůrce, jako je pan Hořejší či pan Heřt. Nebo se snad chtějí přít s Popperem?

Jak definovat pseudovědu?

Nemůžeme se spokojit s jednoduchým pravidlem „co je v universitách a odborných časopisech, to je věda“. Někdy je totiž pseudověda hlásána i z universit jako mainstream. Marxismus a freudismus byly Popperem klasifikovány jako pseudovědy, a přesto byly (a jsou) desítky let vyučovány na západních universitách, dělají se z toho doktoráty, publikují se práce s poznámkovým aparátem. Ostatně i řada držitelů bludného balvanu z minulosti jsou lidé s doktoráty a akademickými tituly. Vědu dělá vědou "kritická metoda", nikoli diplomy a jiné pozlátko. Není vždycky zlato, co se třpytí.

Karl R. Popper ve svém díle Science as falsification (1963) uvádí:

Uvědomil jsem si, že na mé přátele, kteří obdivovali Marxe, Freuda a Adlera, dělalo velký dojem, kolik toho tyto teorie mají společného. A zejména si cenili jejich zjevné vysvětlovací síly. Zdálo se jim totiž, že tyto teorie dokáží vysvětlit prakticky cokoli, co se v oblasti jejich zájmu kdy přihodilo. Studium těchto oborů mělo na studenty takový účinek jako intelektuální konverze či zjevení, oči se otevřely novým pravdám, které byly nezasvěcencům skryty. Svět byl přeplněn verifikacemi teorie. Cokoli se stalo, vše teorii potvrzovalo.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Komentář: Klimatický environmentalismus také dokáže vysvětlit cokoliv. Má recept na přestavbu celé společnosti. Je to komplexní Svatá kniha s přikázáními, jak žít, co si myslet, co jíst, jak se oblékat, čím topit. Je to absolutní ucelený světonázor, jako když proděláte náboženskou konverzi. Pravda se zdála zjevná, takže bylo jasné, že nevěřící jsou lidé, kteří zjevnou pravdu prostě popírají, odmítají ji uznat, protože je to proti jejich zištným třídním zájmům nebo protože pravdu potlačují do podvědomí, takže potřebují psychickou léčbu.

Komentář: Dnes by se řeklo popírači klimatu, klimadenialisté. Placení ropnými korporacemi a Exxonem. Výlevy o denialistech viz např.

Marxista nemohl ani otevřít noviny, aby na každé stránce nenalezl tucet potvrzujících důkazů pro svou interpretaci historie.

Komentář: Stejně se cítí alarmista, kdykoli čte noviny. Když na jaře tají ledovce, slýcháme, že je to důkaz. Když v zimě ledu zase přibývá, to už se do novin nedostane. Jakékoli špatné počasí či vichřice je prohlašováno za důkaz lidmi zaviněné klimatické katastrofy. Ačkoli vichřice existovaly i v pravěku.

Freudisté zdůrazňovali, že jejich teorie byly neustále verifikovány jejich „klinickým pozorováními“. U Adlera i na mě dělala na dojem osobní zkušenost. Jednou v roce 1919 jsem mu řekl o případu, který do Adlerova učení moc nezapadal, avšak on ho bez problémů analyzoval podle své teorie pocitů méněcennosti. Ačkoliv to dítě vůbec ani neviděl. Byl jsem mírně šokován. Zeptal jsem se ho, jak si může být jistý. „Vycházím ze zkušenosti s tisíci případy,“ odpověděl. Uvědomil jsem si, že jakýkoli případ může být interpretován úplně stejně podle Adlerovy i Freudovy teorie. Uvedu příklad. Muže, který shodí dítě do vody, aby ho utopil. Nebo muž, který obětuje svůj život ve snaze toto dítě zachránit.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Podle Freuda první muž trpěl represí (šlo třeba o nějakou složku jeho Oidipovského komplexu), zatímco druhý muž dosáhl sublimace. Podle Adlera první muž trpěl pocity méněcennosti (a chtěl si dokázat, že má odvahu spáchat třeba zločin), a totéž byla motivace i druhého muže (chtěl si dokázat, že má odvahu nasadit život). Neexistuje žádné lidské chování, které by se těmito teoriemi nedalo vysvětlit. Tato skutečnost, že vždy byly pravdivé a vše je vždy potvrzovalo, byla v očích jejich stoupenců nejsilnějším argumentem v jejich prospěch. A já si uvědomil, že tato jejich zdánlivá síla je ve skutečnosti jejich slabost.

U Einsteinovy teorie je situace naprosto odlišná. Typický příklad je Einsteinova předpověď posléze potvrzená Eddingtonovou expedicí. Einsteinova gravitační teorie vedla k šokující předpovědi, že světlo musí být přitahováno těžkými tělesy (jako je Slunce) stejně, jako jsou přitahována hmotná tělesa. Na tom je působivé, jak riskantní to byla předpověď. Pokud pozorování ukáže, že předikovaný jev se nekoná, teorie je jednoduše vyvrácena. Teorie je nekompatibilní s jistými možnými výsledky pozorování - zde nekompatibilní s výsledky, jaké by čekal před Einsteinem každý.

(I klimaskepticismus, tj. původní předhokejková klimatologie, dává přesné riskantní předpovědi. Předpovídáme, že klima se i nadále bude řídit podle přírodních cyklů, kterými se řídilo doposud. Např. podle PDO i Suessova cyklu by do roku cca 2030 nemělo být žádné oteplování, naopak by se mělo ochlazovat. Viz zde).

To je v protikladu s výše popsanými případy, kdy ony teorie byly kompatibilní s prakticky jakýmkoli lidským chováním. A díky těmto věcem jsem byl v zimě 1919-20 schopen formulovat následující závěry. Najít potvrzení či verifikace jakékoli teorie je snadné - pokud se díváme jen na konfirmace. Proto by se konfirmace měly brát vážně, pouze pokud jsou výsledkem riskantních předpovědí. Tedy pokud osoba neseznámená s teorií by jinak očekávala událost nekompatibilní s teorií. Čímž by teorie byla vyvrácena. Každá vědecká teorie má něco zakázaného - zakazuje, aby se některé věci staly. A čím více toho zakazuje, tím lépe.

Komentář: Prognózy vývoje teplot od IPCC 1990 a od Hansena z NASA 1988 byly vyvráceny realitou. Přecenily vliv CO2 na teploty. Nyní je už o půl stupně chladněji, než předpovídali! Přesto teorie nebyla opuštěna. Statement of Dr. James Hansen, director, NASA Goddard Institute for Space Studies.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

Teorie, která je nevyvratitelná žádnou myslitelnou událostí, není vědecká. Nevyvratitelnost není známkou dobré teorie (jak si lidé často myslí), ale znakem špatné teorie.

Komentář: David Viner z CRU prorokoval, že sníh v zimě už brzy neuvidíme. Kvůli oteplování. Viz zde. Když přišel rekordní sníh v zimě 2009/10 od Al Gora jsme slyšeli, že je to kvůli oteplování. Prý je kvůli oteplování v atmosféře více vody, tj. i sněhu. Takže ať v zimě bude sněhu hodně či málo, je to potvrzení teorie? Skutečným testem teorie je pokus ji vyvrátit. Nikoli pokus ji potvrdit.

Jsou samozřejmě různé stupně vyvracení (falsifikace) - některé teorie jsou vyvratitelné snáze než jiné.

Komentář: Posledních 10 let CO2 prudce roste, ale teploty, sluneční aktivita a objem vodní páry v atmosféře nerostou. Vodní pára tedy nereaguje na CO2 jako poslušná posilující zpětná vazba. Bez pomoci vodní páry toho CO2 ale moc nezmůže, teorie byla vyvrácena. Přesto je neochota ji opustit.

Některé v podstatě testovatelné teorie, když jsou vyvráceny, se stále těší přízni svých vyznavačů. Tím, že se zavede ad hoc vysvětlení nebo se teorie nově interpretuje ad hoc, tak aby vysvětlení unikla. To je možné provést vždy, ale teorii to zachrání před vyvrácením jen za cenu zničení či snížení její vědeckosti.

Komentář: Posledních 10 let se neoteplovalo, ač CO2 stoupal. Hned se ale objevilo ad hoc vysvětlení, že ochlazování je "maskované oteplování" (zdroj). Může se tedy desítky let ochlazovat a stejně budeme slýchat, že se otepluje.

V klimatologii navíc každou chvíli vidíme, že měření se opravují tak, aby odpovídala hypotéze. Např. grafy satelitního měření sluneční aktivity se takto korigovaly, aby nedošlo k vyvrácení hypotézy - známý spor ACRIM vs. UTAJENÍ VS.

Zkrátka kritériem vědeckosti teorie je její falsifikovatelnost, čili vyvratitelnost, testovatelnost.

Komentář: Pokud se důkazy utajují, nelze je testovat. Mannův hokejkový graf byl v Nature publikován bez důkazů a podkladů. Ještě o sedm let později se Mann holedbal ve Wall Street Journal, že nikomu neukáže důkazy, jak došel k hokejkovému grafu (zdroj)… Klimatolog Phil Jones zase psal: „I když světová meteorologická organizace dá svolení, stejně vám ta data nedám. Proč bych vám je měl dávat, když vím, že byste v tom jen hledal chyby.“ Ke grafům globálních teplot CRUTEM nikdy nebyly publikovány výpočty ani seznam použitých stanic - viz Muir Russelova zpráva.

Astrologie testem vědeckosti neprošla. Na astrology dělá velký dojem, co pokládají za potvrzující důkazy. A to je svádí na scestí. Naopak důkazy proti na ně nikdy dojem neudělají.

Komentář: IPCC nepohodlné důkazy svědčící proti prostě ignoruje a do své zprávy je neuvede. Uvádí jen potvrzující důkazy. Příkladem je sluneční aktivita. Ve zprávě IPCC chybí grafy ukazatelů, podle kterých sluneční aktivita v době oteplování rostla. Chybí například graf délky cyklu slunečních skvrn, chybí graf aa-indexu geomagnetismu atd. Seznam všeho, co v IPCC chybí viz zde.

Dále své proroctví a interpretace dělají tak vágní a mlhavé, že dokáží vysvětlit cokoli, co by jinak bylo vyvrácením jejich teorie, kdyby proroctví udělali přesnější. Aby se vyhnuli vyvrácení, zničili testovatelnost své teorie. Typický trik proroků je předvídat věci tak vágně, že proroctví prakticky nemohou selhat. Stanou se tedy nevyvratitelné.

Komentář: IPCC líčí spoustu scénářů budoucnosti. V první zprávě IPCC 1990 se předpovídá dle scénáře A, že se bude oteplovat tempem 0,3°C za deset let plus mínus 0,2-0,5°C (str xi, zdroj) Jak mlhavé!

Alarmisté se vymlouvají, že klimatologie nemůže dávat jiné než probabilistické odpovědi. Pravděpodobně. Spíše pravděpodobně. Chtít exaktnost a důkazy je prý kverulantství. Totéž jistě denialistům říkal Nostradamus. A nejmlhavější proroctví je otřepaná věta "klimatická změna existuje". To je tak mlhavé, že se to nedá vyvrátit.

Sisyfos má ve stanovách obhajobu a propagaci "vědecké metody". Tuto metodu definoval Popper a my máme povinnosti posuzovat podle těchto kritérií i hypotézu antropogenního katastrofálního oteplování. Shledáme-li, že metody IPCC jsou pseudovědecké, neměli bychom k tomu podle mého soudu mlčet. Boj proti pseudovědě je přece smyslem existence klubu skeptiků. Ano, někdy to může vyvolat vlnu nevole. Odkdy se ale Sisyfos ohlíží na to, zda se nějaká potrefená husa ozve? To by nemohl dělat nikdy nic.

Redakční poznámka: Před několika týdny jsme umístili na naši webovou stránku „klimaskeptický“ článek Mgr. Vítězslava Kremlíka s názvem „Boj proti alarmismu je sisyfovská práce“, který vyvolal ostrou nesouhlasnou reakci některých našich členů a čtenářů. Zdůrazňujeme, že článek byl osobním názorem Mgr. Kremlíka a nevyjadřoval stanovisko redakční rady ani výboru našeho klubu, jak se někteří čtenáři mylně domnívali. Abychom vyvážili jednostranný článek Mgr. Kremlíka, uveřejňujeme dnes střízlivý pohled klimatologa Dr. Ladislava Metelky na problém globálního oteplování a na současné spory mezi „alarmisty“ a „popírači“.

Skepticismus versus „klimaskepticismus“

Problematika změn klimatu a globálního oteplování se v poslední době dostala i na půdu českého klubu skeptiků Sisyfos. Myslím si, že bylo jen otázkou času, kdy se tak stane. Na veřejnosti totiž už několik let probíhá diskuse (vypadá ale zatím spíše jako hádka) na toto téma a nedomnívám se, že by Sisyfos mohl nebo měl zůstat trvale stranou této diskuse. Klimaalarmismus a klimaskepticismus se tváří jako dva antagonistické směry. Ve skutečnosti k sobě ale mají blíže, než by bylo jejich zastáncům milé. Oba trpí nedostatkem odborného přístupu, ideologicky motivovanou selekcí informací a povýšením ideologie nad fakta. Jejich protagonisté se liší snad jen tím, v jakém dresu „hrají“. Ostatní rozdíly jsou nepatrné.

Český klimaskepticismus má řadu podob. Jednu z nejkurioznějších představuje například server www.klimaskeptik.cz. Stačí pročíst si ty desítky článků (to také vřele doporučuji) a člověk zjistí, že autorovi vlastně vůbec nejde o klimatologii a o klima, ale o různé konspirace. Prakticky nic odborného, většinou jen „informace“ (krásně česky se tomu říká drby) na úrovni různých „společenských“ časopisů a novin typu Blesku nebo Šípu. I ty totiž žijí hlavně z drbů. Pokud se autor serveru www.klimaskeptik.cz někdy přesto pustí do zápasu s daty, nedopadá to dobře.

Tak například v článku „Czechgate: Podle Klementina žádné oteplení od r. Autor o průměrných ročních teplotách z Klementina například píše: „Tak například, roční průměrná teplota 1794 byla 11.50 °C a v roce 2005 jen 10.88 °C“ a z toho odvozuje, že tu od roku 1800 není žádné znatelné oteplení. Vzít dvě hodnoty, odečíst je od sebe a z toho vyvozovat trend oteplování, to je ovšem doslova statistické zvěrstvo. Ale proč by ho klimaskeptik nepoužil, když takhle dostane právě takový výsledek, jaký potřebuje k podepření své ideologie?

Klimaalarmismus na tom není o nic lépe. I tam najdeme překroucené, ale i vyloženě lživé informace o tom, jaká nás čeká katastrofa nebo apokalypsa, pokud okamžitě nepodnikneme něco proti emisím skleníkových plynů. S klimaalarmisty se dozvíme, že nesmíme dělat prakticky nic, pokud chceme „zachránit klima“. Namátkou - neměli bychom telefonovat, jezdit auty, létat letadly, jíst maso, splachovat na WC, mýt nádobí, používat internet nebo počítače vůbec. Klimatické změny podle nich mohou za spoustu špatných věcí, ale těžko byste hledali něco dobrého, co podle nich „provedly“.

Ale příkladů by se našlo víc. Hodí se dokonce i nepravdivá informace, že prý IPCC doporučuje udržet nárůst průměrné globální teploty pod 2 st.C. nad teplotou preindustriálního období. Že žádné takové doporučení ve zprávě IPCC ve skutečnosti není? Ale proč by to klimaalarmista nepoužil, když to potřebuje k podepření své ideologie?

Ano, klimaskepticismus a klimaalarmismus, hlavně ve svých nejdogmatičtějších podobách, jsou prakticky jedno a totéž. Vyrůstají z ideologií a jejich hlavním smyslem je tu „svou“ ideologii a její závěry za každou cenu podpořit. I za cenu selekce a překrucování informací. Nositelé těch „správných“ názorů jsou považováni za odborníky, nositelé jiných názorů za podvodníky. A půvabné je, že taková hodnocení vyslovují lidé, kteří mají v daném oboru naprosto minimální znalosti (to v tom lepším případě).

Kromě klimaalarmismu a klimaskepticismu, ale existuje i třetí směr. Není to žádný ideologický „-ismus“. Je to klimatologie. I klimatologie má, jako každá jiná věda, některá specifika. Oproti většině přírodních věd má ale nevýhodu zejména v tom, že v ní nelze provádět experimenty. A už vůbec ne za předem daných kontrolovaných podmínek. Nemůžeme vývoj atmosféry zopakovat za určitých konkrétních podmínek, nemůžeme udělat žádný srovnávací experiment na „paralelní Zemi“. Reálný vývoj atmosféry je ten jediný „experiment“, který můžeme sledovat. To situaci klimatologů poměrně dost komplikuje.

Je jasné, že ten skutečný vývoj atmosféry je jen jedním z mnoha fyzikálně možných vývojů atmosféry, jedna jediná realizace celého stochastického procesu. Proto je nutné vlastnosti onoho stochastického procesu jako takového jen odhadovat na základě vlastností jediné jeho realizace, kterou známe. Proto je také nutné popisovat celý systém především statisticky. A proto také pojem „klima“ tak úzce souvisí se statistikou a statistickým popisem chování atmosféry. Ve statistice ovšem není nikdy nic jisté. Tedy ani v klimatologii.

Většina věcí, zejména pokud jde o odhady nebo možnosti budoucího vývoje atmosféry, je o pravděpodobnostech. Deterministický popis atmosféry má některá velice silná omezení (mimo jiné i některé chaotické prvky chování atmosféry) a řadu procesů v atmosféře už z principu nelze deterministicky popsat. To se ovšem klimaskeptikům hodí a docela dobře se naučili toho využívat (nebo spíše zneužívat). Chtějí jistotu (kterou z pravděpodobnostních výsledků už z principu nikdy mít nemohou), chtějí deterministické odpovědi na otázky, na které existují jen odpovědi pravděpodobnostní. S pojmy jako je pravděpodobnost, interval spolehlivosti a podobně, se prakticky nezdržují a každá drobná odchylka mezi prognózou a realitou je pak považována za „důkaz“, že je celá klimatologie vlastně špatně.

O klimatu jistě lze diskutovat mnoha různými způsoby. Někoho zajímají drby skoro bulvárního charakteru, někoho data a jejich zpracování. Někdo vyvozuje sáhodlouhé závěry z komentářů (!!!) v ukradených programech, někoho zase zajímá, zda byly (bez ohledu na ty komentáře) způsoby zpracování dat korektní nebo ne. A někdo si dokonce představuje diskusi tak, že chce mít klimatology už předem na lavici obžalovaných. A soudit by je asi měli historici a překladatelé, protože se k tomu cítí být kompetentní…

Je na sdružení Sisyfos, jakou diskusi na toto téma bude chtít. Rád se zúčastním diskusí o datech a nad daty, o metodách jejich zpracování, o modelování klimatu - prostě o věcech, které patří do klimatologie. Ty stránky mají totiž s racionálním skepticismem společného snad jen to, že si jejich autor „vypůjčil“ slovo „skeptik“ do jejich názvu. Ty stránky totiž ve skutečnosti nereprezentují žádný racionální skepticismus, ale obyčejný dogmatický klimadenialismus.

Klub skeptiků Sisyfos udělení anticeny odůvodnil například odkazem na některé z výroků senátorky Kovářové, která mimo jiné v letech 2009 a 2010 působila jako ministryně spravedlnosti ve Fisherově vládě.

Kovářová je od loňského roku nezávislou senátorkou a proslula například tvrzením, že „v době velkých dinosaurů byla teplota o 10 stupňů vyšší než dnes, […] hladiny moří se měnily, co svět světem stojí, […] a v teplejších a vlhčích obdobích se vždy dařilo kvetoucím civilizacím, zatímco chladnější a sušší epochy doprovázely hladomory.“

Organizátoři anticeny upozornili i na odpor Kováře ke klimatickému zákonu, který podle ní „zničí prosperitu, rozvoj, tradiční průmysl i lidskou svobodu. A slovy dneška zabije i pravdu.“

„Dělat si z paní senátorky legraci kvůli tomu, že nechápe obor, který nestudovala, neví, že dorty, ba ani argumentaci nelze upéci ze samých třešinek, či že se pokouší tišit strach z apokalypsy klimatické apokalypsou právní, by bylo ovšem příliš laciné. A také bychom za podobné smýšlení museli na českou společnost vysypat celý kamenolom, a ještě by to nejspíše nestačilo. Od toho Balvany nejsou,“ uvedl klub skeptiků v prohlášení k udělení anticeny.

Kovářová také dlouhodobě zpochybňuje závažnost sexuálního obtěžování nebo zastává názor, že manželství zavazuje manžele k tomu, aby měli sex.

Český klub skeptiků Sisyfos přitom v minulosti zastával k problematice klimatické změny značně rozporuplná stanoviska. V roce 2010 například klub zveřejnil na svých stránkách článek klimaskeptika Vítězslava Kremlíka s názvem Boj proti klimaalarmismu je sisyfovská práce (text již není na webu dostupný). Článek tehdy vyvolal bouřlivé nesouhlasné reakce a klub se v roce 2011 rozhodl tématu klimatické změny již nadále nevěnovat, protože neměl ve svých řadách dostatek odborníků na klimatologii. V následujících letech se „skeptici“ k problematické klimatické změny výrazněji vrátili až v roce 2019.

Je současná klimatická změna bezprecedentní, co se rychlosti a amplitudy týče? Taková otázka zní triviálně. Mnozí se s ní proto nezdržují a mají rovnou připravenu instantní odpověď. Takovou nebo makovou, podle politické orientace. Nám ale hledání zabere celou přednášku. Ani tak nedojdeme k výsledku, který bychom mohli přímo tesat do kamene. Je to tím, že zatím nedisponujeme strojem času, a tak obraz o klimatických změnách dávné minulosti skládáme z nepřímých údajů. Tyto tzv. prox-údaje jsou nepřesné, ale na druhou stranu jich máme k dispozici velké množství a jsou vzájemně nezávislé.

V posledních desetiletích došlo ke zřetelnému postupnému zvyšování průměrné teploty na povrchu Země. Mluví se o globálním oteplování. Jeho příčiny však dosud nejsou s jistotou vysvětleny, i když se na oteplování podle většinového názoru vědecké obce podílí technická civilizace lidstva. Problém tkví v tom, že teplota na povrchu Země výrazně kolísala, někdy i cyklicky, i v její minulosti. Je tedy možné, že oteplování jde na vrub právě takové nastávající změny. Na druhé straně dochází v souvislosti s průmyslovou revolucí k prudkému nárůstu oxidu uhličitého, metanu i jiných zplodin v atmosféře, což vede ke skleníkovému efektu a následně ke zvyšování teploty.

Skleníkový efekt však může být kompenzován jinými civilizačními vlivy, takže zcela bezpečně dosud prokázáno není, zda a hlavně jakým podílem se na globálním oteplování podílí člověk. Významným příspěvkem k této diskusi je zpráva vydaná prestižním Mezivládním panelem pro změny klimatu (IPCC) v únoru r.2007 pod názvem: "Climate Change 2007: The Physical Science Basis". Panel byl ustaven Světovou meteorologickou organizací a Environmentálním programem OSN, a analyzoval výsledky světového výzkumu klimatu z posledních let. Došel k závěru, že změna klimatu, probíhající v posledních 50 letech, je nepochybná, a že se na ní s vysokou pravděpodobností podílí antropogenní produkce skleníkových plynů.

tags: #sysifos #změna #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• České ženy a příroda: inspirace
• O GEN: Světová síť environmentálního značení
• Quittova klimatická rajonizace
• Průvodce výběrem luxusního koše
• Udržitelný život v domácnosti