Územní systém ekologické stability (ÚSES): Definice a význam

Územní systém ekologické stability (ÚSES) je důležitým nástrojem pro ochranu přírody a krajiny. S pojmem územní systém ekologické stability se mnozí setkávají poměrně pravidelně, ať už jako projektanti, investoři, vlastníci dotčených pozemků nebo kdokoliv jiný, kdo určitým způsobem pracuje s územně plánovací dokumentací.

Základní právní rámec územního systému ekologické stability je obsažen v zákoně o ochraně přírody a krajiny (dále jen "ZOPK"). Podle ust. § 3 odst. 1 písm. a) tohoto zákona je územní systém ekologické stability (dále jen "ÚSES") vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.

ÚSES je tedy sítí skladebných částí - biocenter, biokoridorů, interakčních prvků, (ochranných zón), účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií. Jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ.

Hierarchie ÚSES

Rozlišuje se nadregionální, regionální a místní (lokální) systém ekologické stability. Jde o různé hierarchické úrovně ÚSES vymezované ve vazbě na úroveň a šíři spektra reprezentativních biogeografických jednotek.

• Nadregionální ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu biogeografických regionů (bioregionů) příslušné biogeografické podprovincie. Nadregionální ÚSES vymezuje a hodnotí Ministerstvo životního prostředí v plánu nadregionálního ÚSES, který je podkladem pro závazné vymezení nadregionálního ÚSES v zásadách územního rozvoje, resp. v územním rozvojovém plánu.
• Regionální ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu typů biochor v příslušném biogeografickém regionu. K vymezení regionálního ÚSES v plánu regionálního ÚSES jsou příslušné krajské úřady s výjimkou území národních parků, chráněných krajinných oblastí a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území. Vymezení regionálního ÚSES navazuje na koncepční vymezení nadregionálního ÚSES, doplňuje a rozvíjí ho na úrovni nižších biogeografických jednotek.
• Místní (lokální) ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu reprezentativních skupin typů geobiocénů (STG) dané biochory. Místní ÚSES ve svém správním obvodu v plánu místního ÚSES vymezují a hodnotí obecní úřady obcí s rozšířenou působností s výjimkou území národních parků a jejich ochranných pásem a území chráněných krajinných oblastí, kde je k vymezení a hodnocení místního ÚSES příslušná správa národního parku nebo Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (správa chráněné krajinné oblasti).

Skladebné části ÚSES

ÚSES je tvořen sítí biocenter, které jsou spojeny biokoridory a které doplňují interakční prvky. Biocentra, biokoridory a interakční prvky jsou skladebné části ÚSES tvořené účelně vybranými EVSK na základě převažujících funkčních kritérií tj. převažující funkce, kterou jim v ÚSES přisoudíme.

Čtěte také: Územní plánování a ÚSES

• Biocentrum je skladebnou částí ÚSES, která je nebo cílově má být tvořena EVSK, který svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů i společenstev přirozeného genofondu krajiny. Jedná se o biotop nebo soubor biotopů, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného, či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Biocentra mohou být tvořena: biocenózami přírodními, typickými pro určitou biogeografickou oblast (např. zbytky lesních porostů s přirozenou dřevinnou skladbou), nebo biocenózami, jejichž stav a vývoj je podmíněn lidskou činností [např. lada = opuštěné travní nebo polní kultury, ale lesem nezarostlé, v první fázi sukcese (NOVOTNÁ, 2001, s. 162), rybníky, louky s převahou přirozeně rostoucích druhů].
• Biokoridor je skladebnou částí ÚSES, která je nebo cílově má být tvořena EVSK, který propojuje biocentra a umožňuje migraci, šíření a vzájemné kontakty organismů. Biokoridory zprostředkovávají tok biotických informací v krajině. Na rozdíl od biocenter nemusí umožňovat trvalou existenci všech druhů zastoupených společenstev. Příkladem biokoridorů tvoří v kulturní krajině společenstva tekoucích vod s litorálními lemy a břehovými porosty.
• Interakční prvky jsou ekologicky významné krajinné prvky a ekologicky významná liniová společenstva, vytvářející existenční podmínky rostlinám a živočichům, významně ovlivňujícím fungování ekosystémů kulturní krajiny. V místním systému ekologické stability zprostředkovávají interakční prvky příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní ekologicky méně stabilní krajinu. Jsou součástí ekologické niky různých druhů organismů, které jsou zapojeny do potravních řetězců i okolních ekologicky méně stabilních společenstev. Slouží jim jako potravní základna, místo úkrytu, místo rozmnožování a pro orientaci. Přispívají ke vzniku bohatší a rozmanitější sítě potravních řetězců. Příkladem jsou skupiny stromů i solitery v polích.

Ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK)

Prioritní význam pro vytvoření ekologicky stabilní krajiny mají ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK). Vesměs se jedná o ty krajinné prvky, u nichž je pozorována relativně vyšší vnitřní ekologická stabilita. Nebo části, v nichž takovéto segmenty převažují. V naší krajině patří mezi nejběžněji se vyskytující EVSK břehový porost. Dále pak to můžou být např.

EVSK se dle prostorově strukturních kriterií (velikost a tvar, stupeň stejnorodosti ekologických podmínek a současný stav biocenóz) dělí na:

• malé území (1ar-10ha), stejnorodé ekologické podmínky zahrnující obvykle jeden typ společenstva
• rozsáhlejší (10-1000 ha), rozmanité ekologické podmínky umožňují více společenstev
• rozlehlé území (>1000 ha), rozmanité ekologické podmínky, tedy i rozmanitá společenstva. Patří sem většina CHKO, rozsáhlé lesy s přirozenou vegetací. V rámci oblasti je účelné vymezovat menší území s výrazně odlišnými společenstvy jako ekologicky významné krajinné prvky, popř. mají úzký protáhlý tvar, typická je pro ně převaha ekotonů.

Rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti s min. plochou alespoň 1000 ha.

Ekologicky významné krajinné celky s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha.

Menší ekologicky významné krajinné celky do 5 - 10 ha.

Čtěte také: Definice ÚSES

ÚSES v územním plánování

Orgány ochrany přírody jsou ve smyslu § 54 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona (NSZ), dotčenými orgány v procesu územního plánování. V něm uplatňují požadavky na závazné vymezení ÚSES v územních plánech obcí ve svém správním území zpravidla formou plánu (místního) ÚSES.

Plány ÚSES jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územně plánovacích dokumentacích (ÚPD) a jsou zpracovávány v měřítku a v podrobnosti odpovídající příslušné ÚPD. Plány místního ÚSES obsahují všechny hierarchické úrovně ÚSES a jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územních, případně regulačních plánech obcí.

Vymezení místního, regionálního i nadregionálního systému ekologické stability stanoví ve smyslu § 2 vyhlášky č. 395/1992 Sb. orgány ochrany přírody v plánu systému ekologické stability.

Legislativa a metodické poklady

Územní systém ekologické stability (ÚSES) je zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, definován jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.

• Vyhláška 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/92 Sb.
• Metodická pomůcka pro vyjasnění kompetencí v problematice územních systémů ekologické stability (Věstník MŽP č.
• Metodika vymezování územního systému ekologické stability (MŽP, 2017).

Závěr

Budování ÚSES u nás probíhá v jednotlivých úrovních systému s různou intenzitou a ukazuje se jako komplikovaný proces. Předpokladem jsou fungující meziresortní koordinace, ekonomické nástroje a dostatečná informační (osvětová) kampaň zaměřená jak na orgány státní správy, tak na širší veřejnost. ÚSES stále a zcela zaslouženě patří mezi ceněné a respektované nástroje ochrany přírody a krajiny. Bohužel nedostatečný dohled a koordinace nad systémem jako celkem vede k různorodému pojímání ÚSES a mnohdy k jeho nesprávné interpretaci např. jako „zelených dálnic pro zajíce“. Smysl ÚSES je a musí zůstat multifunkční, nejde tedy jen o migraci savců, na kterou je často degradován. Faktem ovšem také je , že ÚSES trpí mnoha stereotypy, zastaralými metodikami a jen mizivým zájmem veřejnosti. Kdo z řad laiků, ale i poučené veřejnosti dokáže vysvětlit, co ÚSES je a k čemu slouží? Další budoucnost ÚSES nespočívá pouze ve zlepšování systému samotného, ale také v jeho otevření se hledání aktuálního smyslu.

Čtěte také: Ekologická stabilita krajiny

tags: #system #ekologicke #stability #definice

Oblíbené příspěvky:

• Informace o RZÚ
• Problémy Bučovic: Odpady, parkování, osvětlení
• Povinnosti živnostníků v oblasti odpadů
• Emise a legislativa
• Největší ekologické katastrofy v historii