Fenomén přírodních zahrad k nám přišel díky přeshraniční spolupráci spolku Přírodní zahrada z Jindřichova Hradce ze sousedního Rakouska, kde už má více než dvacetiletou tradici. Tehdy porovnali vzorky půdy ze zahrad a z polí a když zjistili, že na zahradách mají více chemie než na poli, vymysleli projekt přírodní zahrady.
Cílem je podpořit domácí druhy rostlin a živočichů a udržovat na zahradě rovnováhu. Mezi další kritéria patří druhová rozmanitost v přírodním trávníku, ovocná zahrada, divoké koutky, kvetoucí trvalky, využití dešťové vody, kompostování, smíšená kultura, živý plot z planých druhů keřů atd.
Například v jižních Čechách se v současnosti nachází již třicet jedna ukázkových přírodních zahrad, kde se mohou návštěvníci na vlastní oči přesvědčit, jak to funguje a inspirovat se pro vlastní zahradu. „V Plzeňském kraji máme zatím dvacet přírodních zahrad, z nichž tři jsou ukázkové,“ vysvětlila Věra Dvořáková. Její Zahrada u malíře je jednou z nich a mnoho návštěvníků sem zavítá také v rámci červnového Víkendu otevřených zahrad.
Zahrada u Malíře: Příklad Přírodní Zahrady v Praxi
Na jaře letošního roku založila V. Dům v Myslovicích na Klatovsku, kde se nachází Zahrada u malíře, byl rodným domem Františka Bureše, dnes již prakticky neznámého malíře, který maloval v letech 1945 až 1976 divadelní kulisy pro Národní divadlo v Praze. Na zahradě najdete hned u vstupu informační cedulku o tomto umělci. Zahradu pro veřejnost zpřístupnili v roce 2017 jako první certifikovanou přírodní zahradu na Klatovsku.
Vraťme se ale na samotný začátek, kdy manželé Dvořákovi koupili v roce 2004 dům, kde deset let nikdo nebydlel. Na zahradě bujela všemožná zeleň a bylo třeba ji nejprve vyčistit. V. Dvořáková se před založením zahrady vrhla do samostudia. Nastudovala spousty knih o zahradách, rostlinách a bylinách a také v současnosti sleduje odborné články a neustále se vzdělává na nejrůznějších odborných seminářích.
Čtěte také: Hospodáření přírody: Hlubší pohled
Nejprve založili předzahrádku, kde najdeme různé ukázky hospodaření s dešťovou vodou. Malý biotop v podobě tůňky slouží jako pítko pro ptáky a hmyz. Je tu i dešťový záhon, který už dva roky slouží pro zachytávání přebytečné vody z příjezdové cesty a vody svedené okapem ze střechy do dřevěného sudu. Díky zahloubení pod úrovní terénu a osázení odolnými trvalkami (například jako tady kosatci nebo denivkami), které snesou sucho i zamokření zpomalí průtok vody při přívalových deštích.
Ta by jinak odtekla bez užitku kanálem pryč a místo by v době sucha bylo vyprahlé. V dešťovém záhonu se voda udrží zhruba 72 hodin, než se vsákne nebo odpaří.
Varovná Slova o Půdě a Zemědělství
„Ze zemědělství se stal průmysl. A víceméně jakýkoli strom, jakákoli mez se této technice plete do cesty. Je velké dilema, jak zemědělce donutit k tomu, že velká technika je špatná, že bychom ji měli odložit a vrátit se o něco zpět… Bohužel v roce 1948 nastal obrovský reset mozků lidí. Tím, že se rozryly meze, byly zlikvidovány vztahy nejen mezi lidmi, ale také staleté vztahy k půdě…“
Nyní máme v podstatě jen dvě cesty. Buď poslechneme varování ve formě sucha, nebo zhoršování stavu půdy - a upravíme obří lány, aby bylo možné pěstovat čisté a zdravé potraviny. A současně zachytit maximum vody - v podstatě vytvoříme nový model zemědělství. Nebo tato varování neposlechneme a dojdeme až k něčemu podobnému, jako třeba kdysi v Mezopotámii a jinde - že půdu zničíme a pak začneme umírat hlady.“ Tato silně varovná slova jsme slyšeli před týdnem v našem rozhovoru o půdě, stejně jako řadu věcí, které musíme udělat, abychom vůbec přežili.
RNDr. Oldřich Vacek, CSc. z Katedry zahradní a krajinné architektury byl hostem třídílného pořadu Příroda na rádiu Svobodné universum.
Čtěte také: Řeka Citarum: Lokální krize
Zadržování Vody v Krajině a Změna Myšlení
Musíme zmenšit pole, zase vytvořit meze, remízky, zadržet vodu v krajině, nejen v přehradách. Nenechat ji odtéct jako po střeše. Musíme budovat rybníky, mokřady, nádrže. Česká zemědělská univerzita v současné době zkoumá možnosti zadržování vody v krajině.
Pan ministr Toman řekl, že v rámci jednotné platby za půdu, kdo ji bude od příštího roku chtít, musí mít maximálně 30 hektarů orné půdy poseté jednou plodinou - a že tyto plodiny spolu nesmí souviset. Připravujeme dotace na agroforestry, to znamená pěstování dřevin na orné půdě, tedy doneseme dřeviny do krajiny.
Ale to je pouze zadržování vody v krajině, zlepšování krajiny, což neřeší problém, jak dostat lidi zpátky do krajiny a jak změnit jejich myšlení a vztah k půdě. Takže zde jednotlivé tlaky existují. Ale chybí mi tady - dá se říci - totální koncepce, jak vrátit zpátky život na vesnici, protože se nám může stát, že všichni venkované budou bydlet v Praze nebo ve velkých městech a budou z Prahy, z velkého města, dojíždět denně 30, 40 kilometrů na venkov, tam pracovat v zemědělství a vracet se zase zpátky do měst. My nechceme krajinu vylidnit.
Další obrovský problém je množství hospodářských zvířat v české krajině. Zvedá se počet zvířat na pastvách. Můžete to vidět, když jedete autem. Vidíte zvířata na pastvě, je to obrovský posun oproti roku 1989, ale pořád je to málo, protože tam chybí člověk.
Sociální Aspekt a Vztah ke Krajině
Dříve, když se hospodyně podívala na louku u domu, viděla nejenom píce pro králíky, ne jenom květiny na výzdobu, ale také domácí lékárnu. Šla tam, nasbírala bylinky, usušila, byly z toho čaje, kterými léčila, nebo které byly lahodné. Spoustu lidí nad tím dnes ohrnuje nos. Jakékoliv přírodní léčitelství jim přijde zastaralé, alternativní, nevědecké, babské rady a tak dále.
Čtěte také: Původ a interpretace rasistické fráze
Z mého pohledu je to sociálno, sousedství, vzájemná pomoc. Už mohu říkat, že jsem starší člověk, ne starý, nebo lépe řečeno, hodně toho pamatuju, pořád se cítím mladý; a mně chybí sousedské vztahy, protože když jsme za mlada stavěli baráky, nebo jsme dělali cokoliv, tak to bylo tak, že jsme se svolali a šli si vzájemně pomoct. A na těchto akcích byla spousta legrace a zábavy - a přitom spousta dobré práce.
Zmizely typické vesnické zabijačky, kdy jsme zabili prase a zcela lakotně jsme roznesli výslužku všem sousedům. Pak zase přinesli něco oni. Bylo to promyšlené. Takže to je věc, která dává venkovu sílu, že já dnes pomůžu tobě, zítra pomůžeš ty mně.
Kampaň Hospodaříme s Odpovědností
Před dvěma týdny spustila Lesnicko-dřevařská komora celorepublikovou kampaň Hospodaříme s odpovědností. Kampaň začala třemi diskusními setkáními se starosty, zastupiteli a s občany v oblasti Ždánického lesa, kde v současnosti probíhá diskuse nad takzvaným Memorandem mezi Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zemědělství a největším hospodářem, Lesy ČR.
Mnozí očekávali, že budou probíhat konfrontačně a že jejich výsledkem bude jen další vzájemné osočování zájmových skupin. Ne, stal se pravý opak. Mnozí nás podezírali, a na sociálních sítích na naši kampaň v tomto smyslu od počátku tvrdě útočili, že jen vyvoláváme další konfrontaci, přiléváme olej do ohně. Že jsme nasadili konfrontační styl, že chceme lesníky, ekology a orgány ochrany přírody a samozřejmě občany a starosty, ještě více rozeštvávat… Neříkám, že to nikdy nebylo o emocích.
Protože z čeho mají občané největší strach, jsou extrémy a extrémisti. Včetně, a teď se na mne nezlobte, hrstky opravdu militantních aktivistů používajících místo odborné argumentace osobních útoků na účastníky diskusí. Lesníci v krajině hospodaří už tři sta let a že je vůbec co chránit, je výsledkem jejich způsobu hospodaření. Nehospodařit, ať už formou bezzásahovosti či zaváděním dalších a dalších omezení, a není důležité, jak se pojmenují, vede v důsledku ke snížení ziskovosti hospodaření v krajině jako celku a nutnosti financování z dotací.
Český Svaz Ochránců Přírody a Pozemkové Spolky
To je stanovisko Českého svazu ochránců přírody, spolku, kterému je letos téměř neuvěřitelných 40 let. Spolky obhospodařují místa, která jsou nějak cenná, to znamená, že tam něco zvláštního a cenného roste, běhá nebo létá, o co by bylo škoda přijít, a co kdyby z přírody vymizelo, by byla prakticky nenahraditelná ztráta.
Naše pozemkové spolky jsou různorodé, některé se věnují chovu dobytka, zejména ovcí, jiné se věnují orchidejovým nebo podmáčeným loukám. Kosíme i intenzivnější technikou, ale spíš menšími sekačkami nebo nejraději ručně, křovinořezem či kosou, a sušíme seno, jde o prakticky normální běžné hospodaření. Ale také sázíme, remízky i aleje, zakládáme tůně, které slouží jako retence vody, ale také jako meliorace.
Někde se prostě dají dohromady lidé, kteří spolu chodí do přírody, jezdí na výlety, pořádají exkurze pro veřejnost… Důvody jsou prostě pestré a někdy i nečekané. Například u nás v Kyjově byla jedním z významných důvodů snaha o zřízení lesní mateřské školky.
Nejsme ale příznivci extrémních kampaní, byť já řadu z nich chápu. Nesouhlasím s tím, aby se lidé někde vázali ke stromům, ale rozumím tomu. My se vždy snažíme spíše jednat, s ministerstvem, s místní správou, s obcemi. Radikální cesta někdy snad může pomoci, ale není to náš styl. ČSOP jde cestou dialogu, odbornosti, relevantních podkladů, v našich řadách je spousta odborníků.
Bez intenzivní lidské péče se krajina neobejde. Ale nutno říci, že odpovídající lidskou péčí nerozumíme průmyslově zemědělské hospodaření. To skutečně nelze jinak nazvat. Bohužel zásadní vliv na zemědělství u nás mělo přerušení vlastnictví půdy, je to těžko napravitelné, bude to trvat několik generací a podmínkou je, aby se změnil přístup celé společnosti.
Zemědělské Obchodní Družstvo Mrákov: Příklad Odpovědného Hospodaření
Zemědělské obchodní družstvo Mrákov hospodaří v Plzeňském kraji u Domažlic. Půda je v této krajině ohrožena erozí, a proto tady způsob hospodaření přizpůsobují mnoha půdoochranným opatřením. O odpovědném hospodaření, které zohledňuje nejenom krajinu, ale také vztahy s lidmi, kteří v ní žijí, jsme hovořili s Ing. Jiřím Schambergerem, předsedou představenstva. ZOD Mrákov provozuje jak rostlinou, tak živočišnou výrobu. Právě v součinnosti těchto dvou odvětví vidí Jiří Schamberger přirozený základ zemědělství.
„Ke krajině se tu chováme přirozeně. Ostatně tak to dělávali už naši předci. Pro nás jsou trvalé travní porosty jednou z rozhodujících krmných plodin. Máme velké procento obnovených travních porostů a intenzivně na ně aplikujeme tekutou organickou složku.“ Podle jeho slov dosahují na opečovávaném travním porostu o 100 % větších výnosů než na neopečovaném a dokáží udělat až pět sečí za sezónu.
A právě kukuřici tu pěstují metodou, která chrání půdu před erozí. Už před šesti lety jsme tu začali pěstovat kukuřici metodou strip-till (technologie spojená s pásovým obděláním půdy). ZOD Mrákov je jedním z největších chovatelů dojného skotu na Domažlicku. Chová 2 dojná stáda (celkem 1000 dojnic) a vedle toho chovají 400 dojnic v dceřiné společnosti.
Co přesně je smyslem tohoto „krámečku“, jak podnikovou prodejnu Jiří Schamberger rád nazývá? Hlavním smyslem této prodejny je, abychom veřejnosti ukázali, že zemědělství má smysl! Co je základem zemědělství? Produkce potravin. A my tady jiné, než přirozené potraviny nechceme.
Spolupráce s Okolím a Udržování Vztahů
„Chovat se odpovědně ke krajině, to pro nás znamená chovat se odpovědně k regionu, ve kterém hospodaříme. Tedy koexistovat s obyvatelstvem a jeho složkami. Pro zajímavost mohu uvést, že spolupracujeme asi se čtyřmi mysliveckými sdruženími, s dobrovolnými hasiči, se školami/školkami v našem okolí. Správná péče o krajinu se podle Jiřího Schambergera neobejde bez vztahů s okolím.
ZOD Mrákov je zapojeno do dotačního programu Demonstrační farmy financovaného MZe. Každý, kdo se do programu zapojí, musí své zkušenosti s novými technologiemi nebo s pokusy, které provádí, předat ostatním zemědělcům a veřejnosti prostřednictvím seminářů nebo v rámci dnů otevřených dveří.
Další Příklady Hospodaření v Souladu s Přírodou
Lomy patří do naší krajiny stejně jako třeba rybníky. Naše civilizace se bez těžebních zásahů do krajiny neobejde. Otázkou je, nakolik jsou nevratné. Na starých lomech vidíme, že příroda si je umí vzít zpátky a je schopná vytvářet nové hodnotné ekosystémy. Na příkladech pozůstatků těžby vápence, cínu, rašeliny nebo žuly uvidíme, že člověk může krajinu svou činností v důsledku obohacovat o nové biotopy.
Třeboňsko je jednou z mála přírodních biosférických rezervací UNESCO, jejichž podobu ve velké míře určil člověk a jeho hospodaření. Třeboňská pánev bývala kdysi neprůchodnou bažinou. Než přišel do té doby nebývalý rybníkářský počin. Některé rybníky od sebe dělí jen hráze s pásy stromů. Na Třeboňsku najdeme snad všechny druhy našich vodních ptáků, vzácný hmyz i bobry.
Vždyť každý hospodář dříve věděl, že nejen hospodářské zvíře si potřebuje odpočinout, ale i půda. Zaměřuji se mimo jiné právě na význam prvků posthornické krajiny v ochraně přírody a krajiny,“ přibližuje svůj výzkum Jiří Kupka. Zabývá se rovněž problematikou environmentálního vzdělávání a výchovy a také didaktikou přírodních věd, přičemž spolupracuje v této oblasti s Univerzitou Karlovou v Praze, Moravskoslezským krajským úřadem a učiteli ze základních a středních škol.
Zdraví Krajiny a Obnova Půdy
Naše krajina churaví. Ačkoli horské lesy jsou povětšinou zdravé, zejména v nížinách umírá život v půdě, kterou postupně splachuje voda do řek. Taková krajina bude obtížně odolávat klimatické změně. Musíme začít myslet progresivně, hospodařit regenerativně a zavádět agrolesnické postupy. A musíme si uvědomit, jak moc naše města potřebují zeleň.
Řešení jsou na dosah. Naše krajina potřebuje, aby se do ní vrátily původní druhy stromů a další krajinné prvky, jako jsou mokřady a lužní lesy. Potřebuje rovněž změnu hospodaření, které bude více stavět na druhově pestrých kulturách, kombinujících jednoleté, víceleté a vytrvalé rostliny. Je důležité, aby se zvrátil trend vyčerpávání půd, a to směrem k jejich obnově.
Tito hospodáři se odklonili od monokultur a orby. Už dávno jsou pryč snahy o co nejvyšší výnos nebo přehnané dávky postřiků a průmyslových hnojiv. Stále častěji volí ekologické přístupy, ohleduplnost ke krajině a přírodním pochodům.
Vinohradnictví a Městská Zeleň
Na kvalitě svých produktů i krajiny si zakládají například moderní vinohradníci. Na svých vinohradech kombinují rostlinky vinné révy s pásy hluboko kořenících bylin, které nejenže podporují obnovu humusu, prokypření půdy, která lépe vsakuje vodu a na svazích méně podléhá erozi, ale také poskytují potravu edafonu (tj. společenstvu půdních organismů) i potřebným opylovačům. Navíc ochlazují a zvlhčují vzduch, čímž zlepšují mikroklima vinice a poutají oxid uhličitý.
Proto je tak důležité udržovat v městech parky a vzájemně propojenou zelenou infrastrukturu. Městská zeleň poskytuje nejenom místo pro oddych a kousek přírody, ale také dokáže tlumit projevy klimatické změny. Potřebujeme vytvářet pro zeleň další prostory a zakládat ji zde chytře, podle odborných poznatků.
Definice pojmů:
- Agrolesnictví: Zemědělský systém napodobující lesní ekosystém.
- Regenerativní zemědělství: Pěstování jednoletých rostlin společně s meziplodinami, bez orby a aplikace umělých hnojiv.
Rozhovor s Botanikem Janem Čeřovským
Botanika RNDr. Jan Čeřovský, CSc. (1930) patří k předním osobnostem české ochrany přírody. Od poloviny minulého století pečoval o chráněná území, inicioval a koordinoval systém naučných stezek i pětidílnou řadu československých červených knih, patří k mezinárodním zakladatelům environmentální výchovy. V roce 1959, tedy rok po založení, jsem se stal profesionálem ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze. Hlavním předmětem oboru tehdy byla takzvaná ochrana zvláštní, zaměřená na vybrané a chráněné části přírody - vzácné rostliny a živočichy, jejich lokality a celá biologická společenstva, případně ekosystémy.
Velkým úspěchem bylo vytvoření reprezentativní sítě maloplošných chráněných území v počtu mnoha set či přesněji řečeno několika tisíc položek. Podařilo se však i vybudovat základní systém velkoplošných chráněných území, především v důležité kategorii „chráněná krajinná oblast“.
Rokem 1990 se tahle situace začala radikálně měnit. Před tímto datem nebyli profesionální a dobrovolní ochránci přírody s to zabránit dalekosáhlým zásahům do krajiny, mám na mysli zejména katastrofální odvodňování, scelování pozemků a vytváření obrovských hospodářských ploch nebo regulaci či dokonce zatrubňování vodních toků.
Sametová“ změna přinesla základní plus v podobě velmi progresivního zákona na ochranu přírody a krajiny z roku 1992, vycházejícího z druhé světové strategie ochrany přírody „Pečujeme o zemi - strategie trvale udržitelného života". Tu jsme v roce jejího vyhlášení 1991 poměrně náročně prezentovali po celé republice.
Pokud můžeme hovořit o nějaké vlně, tak ona je výrazně regionalizována. Například v Evropě je dnes v těchto aktivitách v popředí EU prostřednictvím Evropské hospodářské komise, která například energicky realizuje známou soustavu Natura 2000. Bez našeho členství v Unii a její podpory bychom v ochraně přírody dnes nebyli tak silní, což je další rozdíl oproti době před rokem 1989.
V jedné nedávné prezentaci jsem hovořil o „5 P“ ochrany přírody. Prvním P je ponechání, to znamená zachovávání podstatných přírodních a krajinných hodnot v nenarušeném stavu; druhým poznávání, tedy výzkum i výchova a vzdělávání; třetím pak provádění aktivních opatření, kterými se snažíme napravit to, čemu jsme v minulosti nedokázali zabránit, tedy jde zejména o programy revitalizační či rehabilitační. Čtvrtým P je plánování krajiny, ekologické stability a diverzity. No a nakonec nezapomínejme na prospěch veřejnosti, ať už ekonomický, zdravotně-hygienický i estetický. V těchto stručných principech tedy vidím náplň a základní hodnoty ochrany přírody.
tags: #tady #hospodari #priroda #vyznam
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]