Tajná síť přírody: Recenze knihy Petera Wohllebena

27.10.2025

Kniha Tajná síť přírody: Jak stromy vyrábějí mraky a žížaly regulují divoká prasata je dalším unikátním přírůstkem do edice z pera německého lesníka, autora a odborníka na stromy Petera Wohllebena. Tato publikace je jakýmsi zakončením volné „přírodní“ trilogie a od prvních dvou knih (Tajný život stromů a Citový život zvířat) se liší tím, že se zabývá změnami klimatu, lesními požáry a dalšími praktickými dopady narušování přirozené rovnováhy v přírodě ze strany člověka.

Autor se nám naléhavě snaží ukázat, že vše v přírodě je provázané a jakékoli narušení se musí chtě nechtě projevit. Vše je jemně vyváženo a vzájemně sladěno jako hodinový stroj - a každá sebemenší změna či vychýlení mohou mít nečekané a dalekosáhlé následky.

Wohlleben se rozhodl naplno rozvinout, co již naznačil v předešlých svazcích, totiž že příroda není soubor jednotlivých organismů či druhů žijících ve vlastním izolovaném světě, nýbrž jedno velké společenství provázané nesčetnými svazky, které jsou navíc pro fungování ekosystému mnohdy naprosto klíčové, třebaže si jejich existenci často ani neuvědomujeme.

Příklady provázanosti v přírodě

Příroda je plná překvapení: listnaté stromy působí na rotaci Země, jeřábi sabotují výrobu šunky ve Španělsku a jehličnaté lesy umí přivolat déšť. Peter Wohlleben nám umožňuje ponořit se do neprobádaného světa a popisuje úchvatnou souhru světa rostlin a zvířat: jak se vzájemně podmiňují? A co se stane, když něco tento jemně vyvážený systém naruší?

Wohlleben zahajuje své povídání pomalu již klasickým a ekology často diskutovaným případem návratu vlků do Yellowstonského národního parku. Výsledkem znovuvysazení vlků tak byl růst biodiverzity v celém parku. Tak či onak, příklad yellowstoneských vlků báječně ukazuje, nejen jak jsou vztahy v přírodě provázané, ale i že jediný klíčový druh může udávat ráz celému ekosystému.

Čtěte také: Odhalení Tajné sítě přírody

Od amerických vlků se autor přesouvá k těm evropským, jejichž roli dnes na mnoha místech chtě nechtě přebírají myslivci, leč zdaleka ne tak dobře, jak napovídá v poslední době často skloňované přemnožování prasat. Wohlleben proto uvádí na pravou míru různé mýty panující kolem vlků a podotýká, že jsou přirozenou, ba přímo nezbytnou součástí středoevropské krajiny.

Jedněmi z hojně diskutovaných živočichů byli v nedávných letech také kůrovci, zejména pak lýkožrout smrkový, který sužoval německé lesy, stejně jako ty české, a podobně na obou stranách hranice rozděloval i společnost. Nepřekvapí autorovo rezolutní stanovisko, že kůrovec je stejně důležitá součást přírodního dění jako každý jiný organismus a problémy, které se s ním pojí, jsou v první řadě důsledkem nerozumného lesního hospodaření.

Další kapitoly překypují úžasnými příklady vzájemných vztahů mezi živočichy a rostlinami. Čtenář se mimo jiné dozví, proč mají mravenci rádi výkaly mšic, co je pravdy na reputaci mravenců coby „zdravotní policie“ lesa nebo proč moderní středoevropská krajina napomáhá přemnožování srnců. Dojde i na mršiny a představení těch, pro které jsou primárním zdrojem obživy.

Na příkladu lososů, již se vracejí do rodných řek a potoků, autor zase ukazuje význam koloběhu dusíku, potažmo i dalších živin v přírodě a probírá pozitiva i negativa, která s sebou přináší využívání umělých hnojiv.

Dopady lidského chování

Jedním ze stěžejních témat, jež se proplétá celým svazkem, jsou dopady našeho chování na různé organismy. Na jedné straně mohou být očividné jako světelné znečištění, které negativně ovlivňuje život všelijakých nočních organismů, kupříkladu můr. V souvislosti s působením člověka autor zmiňuje i naši skoro až iracionální honbu za druhovou pestrostí. Tyto snahy totiž podle něj mnohdy představují jen nákladné a nesmyslné zásahy, jež vedou spíše k nastolování nerovnováhy a k nepřirozenému uspořádaní ekologických poměrů v ekosystému.

Čtěte také: Ekosystém lesa: Hlubší pohled

Námět vlivu člověka na přírodu autor neopustí v zásadě až do konce knihy, ač v některých kapitolách rezonuje méně než v jiných. Na přetřes v této souvislosti samozřejmě přichází též globální změna klimatu, která je dle jeho mínění nebezpečná zejména kvůli rychlosti, jíž probíhá.

Hodnocení knihy

Peter Wohlleben nabízí velmi zajímavý, v jistém smyslu neotřelý pohled na přírodu jako takovou. Neotřelý v tom smyslu, že na rozdíl od mnoha popularizátorů výraznou měrou čerpá z vlastních zkušeností, což se projevuje tím, že kniha nepojednává o exotické zvířeně či tropické květeně, ale o organismech, s nimiž se setkáváme dnes a denně. Jak už jsme si mohli všimnout v předešlých svazcích, jeho knihy jsou prošpikované různými antropomorfismy, zkrátka polidšťováním všeho od potemníků po semínka břízy, čemuž se leckteří jiní autoři zuby nehty brání. Krom toho, že text někdy působí až jakýmsi pohádkovým dojmem, je dále výrazně protkán osobními historkami a subjektivními dojmy či pocity, které autor nijak nezastírá.

Přesto skutečnost (povětšinou) nijak zásadně nezkresluje a klíčové problémy se snaží doprovodit i odkazy na primární vědeckou literaturu. Nicméně v tomto ohledu by měl ještě trochu přidat, jelikož občas není příliš zřejmé, zda se jedná o jeho dohady založené na pocitech, či o podložená fakta.

Nutno dodat, že i tentokrát autor při každé možné příležitosti šije do trofejemi posedlých myslivců, jež s oblibou hází do jednoho pytle, či nechápavých lesníků, kteří se nedrží jeho zásad, a minimálně na některé čtenáře by mohl svým stylem působit poněkud arogantně.

Trochu závažnější problém lze spatřit ve Wohllebenově setrvalé tendenci klouzat od jednoho tématu k druhému, od jedné myšlenky k jiné, a nedostat se pod povrch. Rozhodně nelze tvrdit, že by text postrádal logickou provázanost, ale občas chybí delší zastavení na jednom místě, které by umožnilo probrat některé zásadní otázky do větší hloubky a snad si i ujasnit, jaké je hlavní poslání dané kapitoly.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO