Teorie a Metodika Výchovy: Výuka v Přírodě

Práce vzniká se záměrem vytvořit nový, moderní koncept environmentální výchovy na prvním stupni základních škol. Takový koncept, který by odpovídal měnícím se podmínkám ve školách a který by reagoval na měnící se projevy chování žáků.

Česká environmentální výchova nese všechny znaky tzv. „dobré školy" - má tradici, učitele, nestory, kontakty v zahraničí, historii a budoucnost.

Teoretická Východiska Environmentální Výchovy

Vědecká práce se ovšem nemůže spokojit s (především) intuitivně předávanými tezemi, tak jak to dosud dělala česká škola environmentální výchovy. Přirozenou snahou nově vznikajícího oboru environmentální výchova revidovat a výzkumně podložit všeobecně přijímané pravdy, ověřit metody, provádět autoevaluaci a evaluaci, popř.

Paradigma environmentálního vzdělávání rozhodně není ucelené ani jednotné. Existuje celá řada teoretických přístupů, které definují obsah environmentálního vzdělávání z naprosto odlišných metodických, filozofických (někdy také ideologických) východisek.

Jako příklad uvádím dva konfliktní přístupy, jejichž odlišnost spočívá už v samotném ústředním didaktickém protokolu. Jeden proud (ten významnější) pracuje s tradiční koncepcí vyučování, které se podřizuje výukovým cílům, přičemž ústředním cílem environmentálního vzdělání je uvědomělé, environmentálně šetrné jednání absolventů takového vzdělávání.

Čtěte také: Environmentální a nativistické teorie: Podrobný rozbor

Ten druhý proud napadá tradiční (pozitivistické) zaměření vyučování na předem stanovené cíle a výstupy jako příliš manipulativní a zdůrazňuje spíš zaměření na vyučovací proces.

Pokud jde o obsahovou náplň environmentálního vzdělávání, existuje také celá řada koncepcí, které ovšem nemusí být navzájem v zásadním konfliktu. Pro nás je určující koncepce vymezená Rámcovým vzdělávacím programem a Doporučenými očekávanými výstupy (metodická podpora pro výuku průřezových témat v základních školách).

Zde je na cíle a výstupy kladen zásadní důraz. V dokumentu Doporučené očekávané výstupy - Environmentální výchova v základním vzdělávání je explicitně vyjádřeno, že „environmentální výchova vybavuje žáky kompetencemi, které směřují k odpovědnému environmentálnímu chování ...“.

V kontextu českých kurikulárních dokumentů je environmentální výchova vymezena pomocí klíčových témat: Senzitivita, zákonitosti, výzkumné dovednosti, problémy a konflikty, akční strategie. Tolik tedy to nejnutnější k vymezení teoretických východisek.

Následující text článku se věnuje osobní reflexi pojetí environmentální výchovy na škole, kde pracuji a kde se také podílím na realizaci tohoto průřezového tématu.

Čtěte také: Příčiny znečištění Země

Jako pedagog zastávám stanovisko, že neexistuje univerzální recept či předpis, jak realizovat daný předmět či průřezové téma. K dosažení vzdělávacích či výukových cílů (popřípadě specifických výstupů) existuje mnoho správných cest, jejichž podobu ve významné míře určuje osobnost učitele.

Nicméně každý použitý přístup si nárokuje požadavek na komplexnost při zprostředkování přenosu vědomostí. Můj osobní přístup byl většinou fixován na teorii „environmentální nauky“, tedy fakta, pojmy, zákonitosti, historická data a mezníky, pravidla jednání apod. Přístup mého kolegy (druhého činitele environmentálního vzdělávání na naší škole) byl zásadně odlišný.

Seminář Environmentální Výchovy

Jako příklad teoretického přístupu uvádím seminář, který se nám na škole podařilo prosadit jako volitelný předmět. Přestože na naší škole průřezové téma environmentální výchovy tradičně prolíná předměty ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, celá řada témat si podle našeho názoru zaslouží hlubší rozbor.

Samotný návod k běžnému, praktickému environmentálně příznivému jednání (ať už se jedná o nakládání s různými druhy odpadů, dopravy, spotřebitelského chování, či přímá práce v přírodě) je dost obsáhlý. A zdaleka není takovéto jednání pro generaci současných žáků samozřejmé nebo přirozené.

Když k tomu ještě přidám nejdůležitější pojmy a nejdůležitější fakta ze všech oborů, které významně ovlivňují obsah environmentální nauky, nabývá objem učiva značných rozměrů. Domnívám se, že při využití řady moderních, aktivizačních metod se i takto teoreticky vymezený obsah předmětu dá do určité míry úspěšně a efektivně předat žákům.

Čtěte také: Nová teorie pro krajinu

Terénní Aktivity a Outdoorové Vzdělávání

Chybějící rozměr v případě environmentálního vzdělávání na naší škole doplnily terénní aktivity kolegy, který položil základ dalšího volitelného předmětu (vyučovaného v jiném ročníku) na celoročních outdoorových aktivitách v oblasti blízkých přírodních památek či rezervací, ale také v příměstských lesích nebo přímo v „zanedbaných“ městských zákoutích postižených spontánní sukcesí.

Mezi aktivity v terénu například patří: orientace v krajině a poznávání krajiny, určování znečištění vody (popř. sněhu), pozorování změn v sukcesním prostředí, určování rodů a druhů rostlin a živočichů v přírodě.

Nad rámec vyučovacích předmětů se nám pak podařilo prosadit realizaci pravidelných dnů tematické výuky, během kterých celý druhý stupeň vyrazí na jeden den do terénu. Při různých konkrétních aktivitách žáci pozorují a zkoumají přírodu, ale podnikají i jednoduchá sociologická měření, pro která je terénem město, a souborem jsou náhodní chodci, kteří odpovídají na otázky ankety.

Hromadná data získaná od respondentů, ale i data naměřená v přírodě pak žáci statisticky (nebo jinak) zpracovávají. Tematické dny se odehrávají jednou nebo dvakrát do roka.

Příklady Aktivit:

• Pozorování motorismu (četnost a obsazenost pozorovaných automobilů v dané lokalitě, následné zpracování statistiky, strukturované rozhovory s veřejností na téma využívání motorismu a následné statistické zpracování výsledků šetření.
• Výlet, při kterém se počítá a určuje četnost a druh odpadů nalezených v přírodě.

Motivace a Environmentální Senzitivita

Jako motivaci pro ochotu žáků vydat se dobrovolně do přírody a všímat si její estetické stránky jsme na škole zavedli fotografickou soutěž. Žáci fotografují přírodu, škola pak uspořádá výstavu jejich fotek a žáci sami rozhodují svými hlasy o úspěšnosti dané fotografie.

Nejen odborná výzkumná práce v přírodě, ale hry v přírodě a samotný pobyt mimo umělé lidské prostředí má podle odborníků vliv na formování pozitivních postojů k environmentální problematice. Zde je užitečné zmínit konstrukt environmentální senzitivita, což je jakási predispozice pro citlivé vnímání přírody, zájem o přírodu a ochotu a připravenost ji ochraňovat.

Teorie vs. Praxe v Environmentální Výchově

Při kvalitním a komplexním vyučování environmentální výchovy se těžko můžeme obejít bez teorie založené na faktech, pojmech a vztazích mezi pestrou škálou proměnných z různých vědních oborů, které může zahrnovat environmentální nauka. Nicméně výzkumy ukazují, že intuitivní očekávání, že kvalitní vzdělání v environmentální teorii povede k citlivému a uvědomělému jednání žáků ve prospěch životní prostředí, je mylná.

Jestliže tedy pojímáme environmentální výchovu v souladu s orientací na cíle (jak bylo uvedeno v úvodu) a hlavním cílem je uvědomělé proenvironmentální jednání, existuje opodstatněná obava, že se nám to pouze s teoretickými vědomostmi nepodaří.

tags: #teorie #a #metodika #výchovy #výuka #v

Oblíbené příspěvky:

• Nejdelší česká řeka
• Dopady na životní prostředí
• Právní aspekty ekologie: studium
• Chemie alkaloidů: podrobný průzkum
• Kombinované studium ekologie: Detaily přijímaček