Thornthwaiteova Klasifikace Klimatu

Klasifikační systémy klimatu rozdělují světové regiony na základě dlouhodobých vzorců teploty a srážek, stejně jako vlhkosti, sezónnosti a vegetace. Jeden z nich je i Thornthwaiteova klasifikace.

Slovník klimatu, dlouhodobých povětrnostních vzorců a meteorologie: Porozumění terminologii klimatologie a meteorologie je zásadní pro interpretaci zpráv, výzkumu i dopadů měnícího se světa. Tento slovník poskytuje jasné definice a kontext základních pojmů, které ovlivňují naše chápání zemské atmosféry, dlouhodobých povětrnostních vzorců a vědy o změně klimatu.

Klima je dlouhodobý průměr atmosférických podmínek-jako je teplota, srážky, vlhkost a vítr-pro konkrétní region nebo celou planetu, obvykle měřený za období 30 let či déle. Na rozdíl od počasí, které popisuje krátkodobé výkyvy, zahrnuje klima statistický rozsah a četnost těchto prvků.

Klimatologie je vědecké studium klimatu. Zahrnuje analýzu dlouhodobých meteorologických dat, rekonstrukci minulých klimat pomocí proxy záznamů (letokruhy, ledovcová jádra), sledování současných trendů a modelování budoucího vývoje. Klimatologové poskytují znalostní základ pro hodnocení klimatických rizik, adaptaci i mezinárodní politiku.

Anomálie (klimatická/povětrnostní anomálie) Klimatická anomálie je odchylka od stanovených dlouhodobých průměrů, tzv. “normálů”, pro proměnné jako teplota, srážky nebo atmosférický tlak. Anomálie pomáhají vědcům posoudit, jak neobvyklé jsou nedávné povětrnostní či klimatické podmínky ve srovnání s definovanou základnou (často 30letý průměr).

Čtěte také: Ekologické stavby v ČR

Změna klimatu označuje dlouhodobé, významné posuny ve vzorcích nebo průměrech klimatických proměnných, včetně teploty, srážek a bouřek. Zatímco klima Země se v průběhu milionů let přirozeně měnilo v důsledku sopečné činnosti, sluneční aktivity nebo změn oběžné dráhy, dnes se tento termín nejčastěji vztahuje na rychlé, člověkem způsobené změny vyplývající z emisí skleníkových plynů a změn využití krajiny.

Termín změna klimatu se často používá konkrétně k označení antropogenní změny klimatu. Změna klimatu byla začleněna do názvu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC).

Indikátory změny klimatu jsou měření, která sledují klíčové aspekty klimatického systému, poskytují důkazy o změnách a pomáhají informovat vědu, politiku i veřejnost. Mezi běžné indikátory patří:

• Globální a regionální trendy teplot
• Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře (CO₂, CH₄, N₂O)
• Zvyšování hladiny moří (na základě satelitních a mareografických dat)
• Rozsah a tloušťka ledovců a mořského ledu
• Frekvence a závažnost extrémních povětrnostních jevů
• Okyselování oceánů a teplota moří
• Termíny rašení rostlin, migrace živočichů a další fenologické změny

Proměnlivost klimatu zahrnuje všechny změny klimatu, které trvají déle než jednotlivé povětrnostní jevy, zatímco pojem klimatická změna se vztahuje pouze na změny, které přetrvávají po delší dobu, obvykle desítky let nebo déle. Klimatická změna se může vztahovat na jakékoli období v historii Země, ale tento pojem se dnes běžně používá k popisu současné klimatické změny, často označované jako globální oteplování.

V nejširším měřítku určuje rovnovážnou teplotu a klima Země rychlost, s jakou je energie přijímána ze Slunce, a rychlost, s jakou je ztrácena do vesmíru.

Čtěte také: Více o Hvězdičkové Klasifikaci Odpadu

Studie vychází z tehdejších poznatků o fyzice atmosféry a oceánů a z výsledků tehdejších numerických modelů, tzv. GCM (Global Circulation Models), což byly první počítačové modely s hrubou geografií povrchu. Ve studii jsou shrnuty dominantní fyzikální mechanismy určující planetární klima včetně hlavních zpětnovazebních smyček (vodní pára, albedo, oblaka) a podrobněji diskutovány výsledky modelů.

Autoři popisují historické emise a uvádějí odhad možného vývoje emisí (odhadují, že koncentrací 560 ppm, tedy zdvojnásobení oproti předindustriální hodnotě 280 ppm, by planeta mohla dosáhnout někdy po roce 2030).

Od publikace Charneyho zprávy, tedy za posledních 40 let, se koncentrace CO2 zvýšily z 335 ppm na 408 ppm, tedy o 22 %. Teplotní anomálie se ve stejném období zvýšila o 0,64 °C. Odhad klimatické citlivosti z Charneyho zprávy předpovídá zvýšení o 0,65 °C. To se zdá být pozoruhodně přesný odhad, který ale nezahrnuje dva podstatné efekty: další skleníkové plyny a zpoždění odezvy.

Zároveň však teploty, které měříme dnes, nejsou rovnovážnými teplotami. Klimatický systém má velkou setrvačnost a k dosažení rovnováhy potřebuje 20-30 let. Tedy i kdybychom přestali nyní vypouštět skleníkové plyny, teplota by ještě 20-30 let rostla.

Pro každou klimatickou oblast je zároveň uveden příslušný stavový diagram vlhkého vzduchu. Diagram vyjadřuje vztah mezi teplotou a vlhkostí vzduchu při normálním atmosférickém tlaku a lze z něj např.

Čtěte také: Ekologické aspekty čistoty vody

Výrobek v každé klimatické oblasti může být v určité pozici (přepravován, skladován, …). Účelem těchto norem je doporučit zkoušky vlivů prostředí podle IEC 60068-2, které mohou být vybrány k prokázání způsobilosti výrobků fungovat v klimatických a dynamických podmínkách uvedených v IEC 60721-3 nebo tyto podmínky přežít.

Do konce roku 1992 platil klasifikační systém, který rozděloval provozní prostředí podle makroklimatických oblastí, kategorie umístění výrobku a stupně korozní agresivity atmosféry. V praxi se s ním lze setkat ještě na štítku výrobku.

tags: #Thornthwaiteova #klasifikace #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Čištění odpadů Aqua Servis
• Alkohol a mravnost
• Důležitost recyklace: Podrobný průvodce
• Kovy a odpadové hospodářství v regionu
• Spalování uhlí a jeho dopady v ČR