Topoly se vrací do přírody: Význam alejí pro českou krajinu

Význam alejí pro vzhled naší krajiny si často ani neuvědomujeme a bereme je jako samozřejmost. Stěží si ale dokážeme představit, jak razantně se krajina změní, když je vykácíme. Aleje neboli stromořadí nejsou jen estetickým doplňkem krajiny. Alej pochází z francouzského „aller“, tedy „jíti“, synonymum je také cesta a k cestě neodmyslitelně a zvyklostně právě stromořadí patří.

Historie alejí v České republice

Odkdy se aleje objevují u nás? Zhruba od renesance, kdy k nám přichází celkové komponování krajiny, které se potom rozvíjí především v období baroka. Baroko je vrcholným obdobím alejí, v té době měly svůj význam i duchovní, celá krajina byla koncipována jako obraz boží, to znamená, co bylo na nebesích, bylo i na zemi.

Aleje plnily i funkci estetickou, kdy šlechtické či církevní aleje spojovaly významné body v krajině, ať už to byl klášter, kostel, panské sídlo. Pak vznikly i další aleje typu selských alejí, většinou tvořené ovocnými dřevinami, které měly spíše hospodářský význam. Vývoj alejí ale samozřejmě pokračoval dál, s rozvojem topografie měly aleje význam orientační, sloužily třeba i vojskům pohybujícím se v krajině. Císařsko-královské cesty byly osazovány topoly.

Takže kromě estetické funkce dlouhověkých šlechtických alejí sloužily mnohé aleje i k obživě. Určitě, každý sedlák využije z půdy maximum, takže i cesty doplňoval ovocnými dřevinami. Zajímavé je, že ovocné aleje byly významné i z vojenských důvodů.

Jak je známo, manévry se rozpouštěly před zimou, a na podzim zrálo ovoce, takže vojáci měli právo se z těch stromů najíst, tj. načesat si ovoce pro vlastní potřebu, než dorazí do své obce či vesnice. Ale ovocná stromořadí, byť je dnes struktura zemědělství úplně jiná, mají obrovský význam i v současnosti.

Čtěte také: Důsledky ignorování přírody

Význam alejí pro ochranu půdy a biodiverzitu

V době, kdy ztrácíme kvalitu půd, například polovina zemědělské půdy v České republice je ohrožena erozí. Té brání dřeviny obecně, ať už jsou to ovocné dřeviny, meze, okraje lesa. V 50. letech se změnila struktura zemědělské krajiny - rozorali jsme meze, pole se zcelila na obrovské stahektarové lány, faktory zhoršující kvalitu půdy se znásobily a jejich protiváha, tj. dřeviny, se odsunula na okraj zájmu.

Určitě mají aleje význam z hlediska ochrany druhů - slouží jako útočiště hmyzu, ptáků. Slouží jako větrolamy. Existují ještě nějaké další jejich funkce? Řekla jste to naprosto správně, těch funkcí je určitě daleko víc.

Další funkce alejí:

• Je to biotop pro různé druhy organismů, rozkládající se dřevo může být i domovem velmi vzácných druhů.
• Jako větrolam v zemědělské krajině skutečně brání větrné erozi, která je v našem prostředí významná, vítr z obnažených lánů odnáší ty nejjemnější částice, tu nejúrodnější část půdy a ztráty jsou veliké.
• Dále je to funkce klimatizační. Každý zdravý strom je schopen v případě, že má dostatek vody, tu vodu také aktivně v létě odpařovat. Funkce klimatizační se potom neprojevuje jen na mikroklimatu, ale na celém klimatu krajiny.

Jsou známy případy z Afriky, kdy na daném území zmizel les a následně zmizely také srážky. Ale funguje to i obráceně - když se podaří někde s dostatkem vody les vrátit, potom se tam mohou vrátit srážky. Z jednoduchého principu - nad chladnými povrchy se sráží voda. Lesy mají obrovskou funkci v koloběhu vody. Samozřejmě to nefunguje jenom ve velkém měřítku, projeví se to i třeba v klimatu ulice.

Kácení alejí a legislativa

Mluvili jsme o dobách, kdy se aleje začaly vysazovat. Kdy se začaly kácet? Samozřejmě k alejím patří obnova, je to věc kontinuální a způsoby obnovy jsou různé. Důležité je, aby existovala možnost aleje obnovovat. Dnes je doba méně nakloněná kontinuálním a koncepčním přístupům, spíše se v krajině skáče z místa na místo podle jednotlivých projektů, pak je složité aleje systematicky obnovovat. Například, neexistují na to rozpočtové položky nebo jsou velmi mizivé, třeba pro silniční stromořadí na krajské úrovni.

To je problematické téma, aleje které lemují silnice. Četla jsem, že v poměrně teplé zimě na přelomu roku 2007-08 neměli silničáři moc práce, a tehdy začalo velké kácení alejí jako překážek silniční dopravy. Co je na tom pravdy? Tam začala, možná už o 2 roky dříve, období teplých zim, během kterých nebylo nutné silnice tolik ošetřovat a zbyl čas - využil se bohužel na tzv. plošné kácení. Popud vznikl ze strany dopravní policie, možná i na základě ještě dalšího zadání, faktem je to, že existoval trend plošného kácení silničních stromořadí.

Čtěte také: Jak recyklovat kuchyňský odpad?

Tento trend se podařilo poněkud zbrzdit novelou zákona o ochraně přírody a krajiny, kdy se na konci roku 2009 odebrala možnost silničářům kácet stromořadí bez povolení, jen v tzv. oznamovacím režimu. Bohužel právě nyní se legislativa vrací zpátky do režimu kácení bez povolení, což je škoda, protože by určitá kontrola a hlavně diskuse v rámci správního řízení, třeba i s orgánem ochrany přírody, měla proběhnout.

Takto už není možné, aby se k plánovanému kácení vyjádřila veřejnost, a také není možné nařídit v rámci správního řízení novou výsadbu. Silničáři říkají, že aleje jsou nebezpečné, že mohou způsobit tragické nehody. Jak má vypadat takové stromořadí, které neohrožuje silniční dopravu? Víte, že aleje mohou za tragické dopravní nehody, je v podstatě, jak říká pan profesor Cyril Hőschl, presumce viny.

Někoho obviňujeme, aniž by to spáchal. Stejně tak pan doktor Cílek říká, že za to mohou auta, protože mohou jezdit hodně rychle....Tato logika nás má vést k uvědomění, že je potřeba dodržovat rychlostní limity, přizpůsobit rychlost stavu vozovky a viditelnosti. Oficiální statistiky policie ČR nehovoří o tom, že stromy mohou za dopravní nehody. Naopak třeba v Británii, v Německu, ve Francii dnes aleje do krajiny vracejí.

Současná legislativa a ochrana stromů

Jaká je v současné době legislativa u nás? Chrání stát stromy nebo památné aleje? Stát Zákonem o ochraně přírody a krajiny chrání veškeré dřeviny. Nelze poškozovat žádnou dřevinu. A v případě kácení, které je někdy nevyhnutelné, kdy jedině vlastník může kácet na svém pozemku, nebo správce s pověřením vlastníka, je nutné se také tímto zákonem a vyhláškou k němu řídit.

Ve stejném roce, kdy se zpřísnil režim kácení u alejí, se povolilo obecné pravidlo i pro právnické osoby, které od této chvíle, stejně jako fyzické osoby, musí žádat při kácení o povolení, když daný strom má více než 80cm v obvodu. Pro představu, například u dubu takového obvodu dosahuje dřevina přibližně ve věku 50 let. To je poměrně starý strom. Představte si, že byste na svá práva čekala 50 let! A ovocné stromy takového obvodu nemusí vůbec dosáhnout.

Čtěte také: Jak vyřešit vracení vody z odpadu

Takže vlastník může dřevinu pokácet vlastně bez jakéhokoli povolení. Což je v podstatě velmi měkká právní úprava a také už o tom ministerstvo 2 roky ví. Čeká se na zpřísnění vyhlášky, v níž by byl limitní obvod již 40 cm. Může se podle vás tato legislativní úprava do budoucna nějak změnit? Nyní se bohužel mění k horšímu, protože novela Zákona o pozemních komunikacích má ve svém dodatku také změnu Zákona o ochraně přírody a krajiny, která požaduje změnu ve smyslu znovu udělení výjimky pro silničáře.

Po schválení tohoto zákona by tedy nemuseli žádat o povolení ani u těch stromů, které mají více než 80 cm v obvodu. Je ale nutné říci, abychom nebyli jednostranní, že je v návrhu výjimka pro stromořadí. Má svoje nedostatky, ale to bychom zabíhali do praktických a právnických detailů. Bohužel stromořadí nikdo neeviduje, neexistuje jednotná evidence, ani v zákoně není definice, co je to stromořadí.

Kampaň "Zachraňte stromy" a soutěž Alej roku

Vy vedete kampaň Zachraňte stromy. Máte nějak zdokumentované naše významné aleje, kolik alejí u nás vůbec je apod.? Ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci se snažíme aleje zmapovat. To se nám podařilo, na podzim jsme vydali databázi stromořadí v Olomouckém kraji. Je to pilotní projekt.

Aby se problematika kácení alejí dostala více do obecného povědomí, má pomoci i soutěž Alej roku, kterou Arnika letos vyhlásila. O co se jedná? Byli jsme překvapeni zájmem veřejnosti. Ta soutěž byla vymyšlena proto, abychom se všichni dokázali z alejí potěšit a více je vnímali jako součást krajiny a našeho domova. Ta soutěž pro rok 2011 byla naprosto otevřená pro všechny občany naší republiky, sešlo se nám 53 nominovaných alejí. Nebylo tam žádné omezení, pouze jsme byli rádi za krátký příběh té konkrétní aleje, za důvod nominace. Akci provázela i fotografická soutěž. Vyhlášení výsledků proběhlo 10.

Jedním z adeptů na vítěze byla alej v Uherském Hradišti na břehu řeky Moravy, která má padnout. Proč? Alej podél řeky Moravy roste na ochranné protipovodňové hrázi mezi Uherským Hradištěm a Starým Městem. Bohužel existuje projekt na rekonstrukci hráze, který počítá s kácením celé aleje nebo minimálně její poloviny, a tak místní obyvatelé nominovaly tuto alej do soutěže, protože jim na ní záleží a domnívají se, že to není rozumně zpracovaný projekt. My v rámci naší ekoporadny radíme lidem, jak se alejí v jejich okolí zastat, či případně jak se účastnit řízení atd.

Která alej se stala vítězem ankety, jaký je její příběh? Než se dostanu k tomu titulu, musím říci, že příběhy obou vítězných alejí jsou velmi ilustrativní, specifické a popisují současnou situaci. Na jedné straně smutný příběh aleje, který zatím není prohraný, ale je to situace, se kterou se setkáváme velice často, a kácení aleje je navíc bohužel kvůli legislativě bez náhrady.

Titul Alej roku 2011 získala alej v Moravském krasu, v obci Vavřinec, kde se naopak podařilo skloubit celé společenské spektrum nad její obnovou, tam je obrovské nasazení místních dobrovolníků, kteří byli nejen schopni ji přihlásit do soutěže, ale starají se o tu alej dlouhodobě a podařilo se jim sehnat peníze na její obnovu. Anketa alej roku byla letos vyhlášena poprvé. Myslíte, že se do toho pustíte v příštím roce?

Rekultivace a využití rychle rostoucích topolů

Čeští výzkumníci se zaměřili na rekultivaci ploch po povrchové těžbě výsadbou energetických plodin, jako jsou rychlerostoucí topoly, vrby nebo vytrvalé traviny. K zúrodnění půdy by mohla přispět rychlá tvorba kořenů, větví a listů zmíněných dřevin. Měly by mít při pěstování v pásech v kombinaci s pšenicí také pozitivní vliv na okolní pozemky a plodiny díky částečnému stínění, zmírnění větrů nebo vyššímu zadržování vody v krajině.

Cílem rekultivací je navrátit plochu po těžbě do zemědělského půdního fondu nebo zalesnit, přičemž nejčastěji jsou rekultivované plochy předávány k dalšímu užívání ve formě trávníků. Tým vědců z BIOCIRKL ale pracuje na navržení a ověření nových pěstebních metod vhodných pro energetické a rychle rostoucí dřeviny.

"Jejich výsadby kombinujeme s biouhlem jako nosičem biostimulantů pro obohacení půdy, respektive zemin. Pěstování zmíněných dřevin na rekultivovaných plochách chtějí vědci doplnit fotovoltaikou.

Rychle rostoucí dřeviny a jejich využití v praxi

V České republice rostou jako houby po dešti plantáže, kde najdete takzvané japonské topoly. Fakt, že nejen dřevina, ale i samotný obor rychle roste, potvrzuje za ministerstvo zemědělství Jan Žáček: „Nárůst v oblasti pěstování veškerých rychle rostoucích dřevin je patrný. Ministerstvo ale eviduje jenom ty, kteří rychle rostoucí dřeviny pěstují na víc než jednom hektaru pozemků. „Pokud je to hektar, tak vám to stačí na samozásobení dřevem až na 25 let. Je to tak, že jednou sázíte, pětkrát sklízíte,“ přibližuje Saglena.

Ekologové také upozorňují, že rychle rostoucí topoly nejsou u nás nic převratně nového.

Vývoj využívání RRD v České republice:

• Iniciační - pionýrská na počátku 90let, kdy technologie výmladkových plantáží v zahraničí již prodělala vývoj od teorie v praxi, a my se měli kde inspirovat.
• Po úvodním nadšení přišla druhá fáze, v níž vznikl jakýsi zájem státu - zejména MŽP a MZe - podpořit pěstování RRD.
• Fáze, ve které se nyní nacházíme, je charakterizována ukončením podpory státu, paradoxně v situaci, kdy legislativa a znalosti a zkušenosti s pěstováním byly na dobré úrovni a začalo se poměrně hodně sázet. Dnešní motivace k pěstování RRD je tržní.

Univerzální klony- Které klony byste s ohledem na přírůsty a určitou univerzálnost použití doporučil?Úspěch pěstování rychle rostoucích dřevin u nás byl založen na topolovém klonu, který v sobě slučuje jistotu výnosu, vhodných růstových vlastností, odolnosti proti škůdcům a současně širokou ekologickou amplitudu k pěstování. Jedná se o tzv. Japonský topol nebo přesněji topol J-105. 80-90 % plantáží u nás je založeno s tímto klonem. I když je vlastně odpadním produktem šlechtění pro lignikultury, které probíhalo v Japonsku v 80. letech minulého století. Tam nesplnil požadavky na rovný kmen, rychlé vyvětvování.

Rizika a postupy při pěstování RRD

V průběhu zavádění rychle rostoucích dřevin byly zmiňovány možnosti invazivního šíření, rizika degradace zemědělských půd či eroze, nebo problémy při rušení plantáží. Výzkum i pěstební praxe ukazují, že některá zmíněná rizika existují, ale dají se minimalizovat pěstebními postupy a kon-trolními mechanismy. Podíleli jsme se například na zpracování metodického postupu MŽP, který by minimalizoval potenciální rizika pro ochranu přírody při zavádění RRD.

Základem je výběr vhodného pozemku. Kontaktovat může zájemce nás nebo se podívat na výnosové mapy rychle rostoucích dřevin na geoportálu ČR. Následuje výběr vhodného druhu dřevin. Nutná je velmi kvalitní příprava půdy - orbou, likvidace plevelů před a po výsadbě. Hned po výsadbě se vyplatí projet řádek např. diskovými bránami, rotavátorem. Často bývá nutné odplevelování i v řádku. Pokud má plantáž do jednoho hektaru, lze teoreticky uvažovat o ručním odplevelování v řádcích.

Chráněné krajinné oblasti jako oázy biodiverzity

K Železným horám na západě Českomoravské vrchoviny patří vedle památné Tisícileté lípy v Klokočově třeba i Keltové, roubené chalupy, dramatické rokle, táhlé hřebeny, zříceniny či přehrady, podobně jako je Broumovsko na severovýchodě Čech známé především svými skalními městy nebo Poodří v Moravskoslezském kraji pro své mimořádné rybničnaté krajiny, nad kterými krouží dravci. Aby tyto přírodní krásy nezmizely, vláda vyhlásila 27. března 1991 tato území za chráněné krajinné oblasti (CHKO). Soustavná péče už tak vrátila do krajiny například vlky nebo rysy.

Je to právě řeka Odra, která divoce meandruje krajinou a vytváří neopakovatelnou krásu Chráněné krajinné oblasti Poodří, připomíná ředitel regionálního pracoviště správy CHKO Jan Klečka. „Tyto vodní plochy doplňují řeky, potoky, náhony, stovky mrtvých ramen, tůní a drobných mokřadů. Poodří je ostatně od roku 1993 mokřadem mezinárodního významu v rámci Ramsarské úmluvy o mokřadech. Daří se zde vodním ptákům, obojživelníkům a dalším živočichům na vodu vázaným, například vážkám,“ zdůvodňuje ředitel, proč je potřeba bohatství tohoto území chránit, což je jinak společným cílem všech chráněných krajinných oblastí, podobně jako národních parků, i když oproti nim zde přece jen platí nižší stupeň ochrany. V současné době jich existuje v Česku celkem 26 a pokrývají 14,42 procenta rozlohy státu.

A bylo to podle ředitele právě vyhlášení CHKO Poodří s výměrou 81,5 kilometru čtverečního v roce 1991, co mělo zásadní vliv na zachování přírodě blízké krajiny v údolí Odry. Na rybnících a na loukách se díky tomu totiž zavedlo hospodaření šetrné k přírodě. Na vodních plochách se tak začalo opět dařit rostlinám a obojživelníkům, už nesloužily výhradně k produkci ryb a rozorané louky se opět mohly zatravnit. „Ustalo intenzivní hnojení a opět se objevily četné kvetoucí druhy rostlin,“ přiblížil Klečka.

Vliv velkých šelem na ekosystém

Návrat velkých šelem představuje sám o sobě obohacení přírody o druhy, které byly v důsledku intenzivního využívaní krajiny a lovu vyhubeny v některých oblastech již před staletími, jinde - především na východní Moravě - před desetiletími. Výskyt přirozených predátorů však má i další efekt. Pod pojmem biodiverzita nemáme na mysli jen rozmanitost biologických druhů, ale také genetickou nebo ekosystémovou diverzitu [13]. Poněkud širší definice chápe biodiverzitu také jako interakci mezi všemi druhy a s tím související ekologické a behaviorální procesy [14, 15].

Nejprve se zaměřím na oblast biodiverzity, která souvisí se snižováním početnosti kopytníků - tedy efektem, jehož může být docíleno i vhodným mysliveckým hospodařením. Jak bylo popsáno v prvním díle článku (Svět myslivosti č. 12/2009), možnosti velkých šelem aktivně regulovat početnost kořisti jsou v našich podmínkách zřejmě omezené. Populace volně žijících kopytníků, které se vymkly kontrole a jejichž stavy se pohybují nad únosnou kapacitou prostředí, závažně poškozují vegetační kryt a snižují druhovou diverzitu. Mnoho studií potvrzuje, že nadměrné spásání ničí přirozenou strukturu biotopů a připravuje o domov např. mnoho druhů ptáků [16]. Těm zároveň ubývají zdroje potravy [17]. Současně ubývají i lesní byliny, včetně chráněných druhů [18].

U nás jsou ohroženy některé přírodní rezervace, které si zachovaly přírodě blízké druhové složení, ale v důsledku intenzivního okusu zvěře zde neprobíhá přirozená obnova dřevin zastoupených v mateřském porostu. V mnoha studiích byl sledován vliv vysoké hustoty zvěře na bezobratlé živočichy. Např. v oplocených plochách ve Skotsku se vyskytovalo čtyřikrát více larev motýlů, třikrát více blanokřídlých a dvakrát více brouků, dvoukřídlých i pošvatek než v okolním, zvěří intenzivně spásaném lese.

Ojedinělá možnost sledovat obnovu ekosystému se naskytla biologům v americkém národním parku Yellowstone. V Yellowstonském národním parku byli vlci vyhubeni ve dvacátých letech 20. století. V letech následujících po vyhubení vlků jelení zvěř intenzivně spásala údolní nivy řek a obnova listnatých dřevin (vrby, topoly) se zcela zastavila. V roce 1995 proběhla reintrodukce vlka a pouhých sedm let po jeho návratu do Yelowstone bylo v říčních nivách pozorováno nebývalé zmlazení listnatých dřevin.

Velké šelmy mohou zvyšovat biodiverzitu také podporou mrchožroutů a rozkladačů, kteří se přiživují na zbytcích jimi stržené kořisti. V Białowiezském národním parku bylo zjištěno, že zbytky kopytníků jsou důležitým potravním zdrojem pro 30 druhů malých a středně velkých savců a ptáků. Celoroční přísun kadáverů jako zbytků po kořisti vlků přitom umožňuje přežít také dalším živočichům závislým na tomto typu potravy a tlumit tak jeden z důsledků globálního oteplování na místní ekosystémy.

tags: #topoly #se #vraci #do #prirody #vyznam

Oblíbené příspěvky:

• Definice plazmové emise
• Ohrožená tundra Krkonoš
• Dům Přírody: Půjčky a Dotace
• Fascinující svět přírody
• Moderní design květináče