Ohrožení tygrů v Číně: Příčiny a důsledky

Tygr je největší kočkovitá šelma naší planety, objevuje se v mytologii, je součástí folkloru či firemních značek, zdobí šlechtické erby i loga sportovních týmů.

V Asii je označován jako „pán džungle“ či „car tajgy“ a v některých východních kulturách měl dokonce božské postavení. V čínské kultuře je každý 12. rok rokem tygra. Zrozenci v tomto znamení prý bývají charizmatičtí vůdci, které jen tak něco neskolí. Vzor pruhování na čele také připomíná čínský znak pro slovo „král“.

Dnes je tygr díky své vznešené kráse a eleganci jedním z nejznámějších a nejobdivovanějších divokých zvířat.

Slovo tygr je odvozeno z latinského tigris, což je odvozenina řeckého τίγρις (tígris). Prapůvod je však orientální, pravděpodobně íránský - tigri (šíp) či staroperský tigra (špička).

Výskyt tygrů

Tygři žijí v tropických pralesích, mangrovníkových porostech, lesích, stepích, bažinách i v horách až do výšky 4000 m n. m. Hlavní je pro tygry přístup k vodě, dostatek kořisti a hustý porost, ve kterém mohou stopovat kořist. Původně areál jejich rozšíření sahal od Kavkazu a východního Turecka do středoasijských stepí, od indického subkontinentu přes Zadní Indii a východní Čínu na ruský dálný východ. Areál zahrnoval i část indonéských ostrovů.

Čtěte také: Bílí tygři v přírodě

V současnosti žijí tygři na malých územích v Indii, Indonésii, Číně, Sibiři a v Mandžusku. Tygr čínský již žije pouze v zoologických zahradách.

Vzhled tygra

Tygr má obvykle rezavě načervenalou až hnědou srst pokrytou tmavými pruhy a bílou kresbou. Na těle má okolo 100 pruhů a pruhovaná je dokonce i kůže. Toto zbarvení je vynikající maskování v podmínkách travnaté džungle. Každý tygr je svým pruhováním originál, nenajdeme dva tygry, kteří by měli identické pruhy.

Známí jsou také bílí tygři. Bílé zbarvení srsti, které je velmi vzácné, je znakem částečného albinismu, tzv. leucismu (recesivně děděná barevná odchylka) projevujícího se nedostatkem barviva a vyskytuje se jen u tygra indického. Od pravých albínů se liší modrým zbarvením očí. První bílý tygr byl ve volné přírodě odchycen v roce 1951.

Samice tygra obvykle dosahuje hmotnosti 100-160 kg, samec 180 - 250 kg. Existuje velký rozdíl mezi jednotlivými poddruhy, například tygr amurský má rekordní velikost až 280 cm a váží 384 kg. Nejmenším žijícím poddruhem je pak tygr sumaterský, jenž dosahuje zpravidla délky 155 až 170 cm. Po ledním a hnědém medvědovi je tygr největším suchozemským predátorem.

Tygří čelisti nesou 30 zubů. Nejnápadnější jsou špičáky, které z horní čelisti mohou vyčnívat až do délky 7 cm. Na přední noze je pět prstů, na zadní čtyři. Drápy jsou zatahovatelné, stejně jako u ostatních kočkovitých šelem.

Čtěte také: Boj o přežití tygra ussurijského

Potrava a lov

Tygr je výhradní masožravec, predátor stojící na vrcholu ekologické pyramidy - reguluje populaci masožravých i býložravých savců. Jeho hlavní kořistí jsou velcí sudokopytníci, nejraději má divoká prasata, pochutná si na buvolech nebo jelenech. Dokáže však ulovit i krokodýla či medvěda. Příležitostně uloví také menší kořist jako králíky, krysy ale i ptáky, plazy nebo ryby a pokud je v okolí nedostatek potravy, spokojí se i s kobylkami. Ročně spořádá okolo 50 kusů kořisti.

Na lov se tygr vydává převážně v noci, aby snížil nebezpečí, že bude objeven. Někdy za kořistí putuje i hodně daleko. Ke kořisti se plíží nebo na ni číhá a zaútočí ze vzdálenosti asi 20m, kdy se na ní vrhne po několika skocích či krátkém sprintu a povalí ji k zemi. Oproti lvům tygři berou v úvahu směr větru a přibližují se k vyhlédnuté kořisti proti větru. Tygři obvykle zabíjejí kousnutím do krku nebo v případě větší kořisti drží zvíře zespoda za krk, dokud nedojde k udušení. Tlapy používají k přidržení oběti. Svou kořist odtáhnou a ukryjí v podrostu a vracejí se k ní, dokud je tam nějaké maso. Tygři jsou úspěšní v jednom z dvaceti případů a jsou schopni sežrat při jednom krmení kolem 20 kg masa, v extrémních případech až 40 kg.

Život tygrů

Tygři na rozdíl od lvů nežijí ve skupinách, ale jsou samotáři a jsou také silně teritoriální zvířata, brání svoje území proti dalším tygrům stejného pohlaví. Teritorium si značkují močí, kterou při vztyčeném ocasu stříkají na stromy či keře nebo škrábáním kůry příhodných stromů. Naopak řev na rozdíl od lvů k označování teritoria neslouží, neboť tygři řvou jen velmi zřídka. Samec dovolí vstup do svého teritoria pouze samici, která je v říji.

Velikost teritoria závisí na množství dostupné kořisti, průměrná velikost teritoria tygřice je 23 km², zatímco tygřího samce okolo 68 km². V na kořist chudších oblastech ruského dálného východu, velikost teritoria kolísá od 200 do 400 km².

Rozmnožování

Jelikož jsou tygři obvykle samotáři, dospělí samci a samice se stýkají pouze krátce v době páření. Mláďata pak zůstávají až do tří let s matkou a dospělé samice jsou tak většinou doprovázeny koťaty či dospívajícími jedinci. Jen výjimečně lze pozorovat úplnou rodinu, sestávající z obou dospělých a mláďat.

Čtěte také: Ochrana tygra ussurijského

Samice dosahuje pohlavní dospělosti ve 3-4 letech a samec ve 4-5 letech. Svou připravenost oznamuje samcům hlasitým řevem a označením svého území močí se zvláštním zápachem. Tygří námluvy jsou poměrně hlučné. Samice je schopna zabřeznout po dobu tří až šesti dnů. V tomto čase dochází k hojnému páření, až 50× za den. Samotný akt páření je však obvykle velmi krátký. Po úspěšném páření porodí samice po zhruba 103 dnech březosti průměrně 2-4 mláďata. Vrhy s jedním nebo naopak až 7 mláďaty jsou výjimečné. Jako místo porodu tygřice volí kryté místo v houštině, vysoké trávě, skalní štěrbině nebo jeskyni. Mláďata se rodí slepá a bezmocná, prohlédnou po 6 až 14 dnech. V 18-ti měsících jsou schopni lovit sami. Samice se rozloučí definitivně s vrhem jakmile porodí další mláďata. Úmrtnost mláďat je vysoká, 60 procent hyne do tří měsíců po narození.

Jedním z mnoha nebezpečí pro mláďata jsou cizí dospělí samci, kteří jsou schopni mláďata zabít jen pro to, aby se jejich matka dostala znovu do říje a počala potomky s nimi.

Zajímavosti o tygrech

• Tygři jsou výborní plavci a jako jedni z mála kočkovitých šelem mají vodu velmi rádi. Dokáží uplavat až 8 km. Je známý i případ, kdy samec tygra uplaval celých 29 km.
• Na rozdíl od jiných šelem špatně a neradi šplhají.
• Řev tygra je slyšet na vzdálenost 3 km.
• Mají výborný zrak (skvěle vidí i v noci, asi 6x lépe než člověk). Naopak čich je jejich nejslabším smyslem.
• Průměrně se dožívají 12-18 let, v zoologických zahradách až 25 let.
• Dokáží běžet rychlostí až 55 km/hod. Do dálky skočí přes 10 m.
• Našlapují pouze na měkké prsty tlap, takže jejich kroky jsou téměř neslyšitelné. Krok tygřího samce má délku kolem 70 cm, u samic kolem 60 cm.
• Největší tygr chovaný v zajetí vážil 423 kg.
• Na černé zadní straně uší mají bílou skvrnu.
• V zajetí žije zhruba 3x víc tygrů než ve volné přírodě.
• 200 pohybů jazyka a zhruba 3 až 4 minuty potřebuje tygr k vypití 1 l vody. Jeho průměrná denní spotřeba je 4 l.

Tygři v ohrožení

Tygr je bezesporu zvíře krásné a fascinující. Člověk se ho bojí i ho uctívá. Také ho ale přivedl na pokraj vymření. Nelegálně se zabíjí dokonce už i v Česku.

Mezi druhy však panují značné rozdíly, pokud jde o míru rizika vymření. Nejvíce jich je ohroženo celkem mírně, takže se nepředpokládá, že by vymizely dříve než třeba za 100 let. Hůře si stojí druhy kriticky ohrožené, které se nacházejí krůček od vymření. U některých dokonce přežívá tak málo jedinců, že se jejich populace už nemohou obnovit a pouze čekáme, kdy je budeme moci s jistotou prohlásit za vyhubené. Zároveň se však kriticky ohrožené druhy těší největší pozornosti ze strany ochranářské obce: nejintenzivněji se studují příčiny jejich úbytku a do jejich záchrany plyne nejvíce prostředků. Právě u kriticky ohrožených druhů také slaví ochrana přírody největší úspěchy.

Příčin ohrožení druhů je mnoho. V historické době vymřelo mnoho živočichů vinou lovu. Často to souviselo s objevováním nových území, kde zvířata nebyla zvyklá na lidskou přítomnost, a stávala se tak snadnou kořistí. Ještě závažnější byly nepřímé dopady lidské migrace. Člověka totiž na cestách doprovází různé organismy, jež se mohou po zavlečení do nového prostředí (takzvané invazi) stát doslova metlou pro místní faunu. Zejména ostrovní ekosystémy se ukazují být velmi zranitelné třeba vůči predátorům, s nimiž se místní druhy dosud nesetkaly.

Ačkoli ve zdokumentovaných případech vymření dominují lov a invaze, u dnešních kriticky ohrožených druhů je bezkonkurenčně nejčastější příčinou ohrožení přeměna krajiny člověkem. Žádný faktor ohrožující existenci druhu samozřejmě nepůsobí osamoceně. Nejhorší situace vzniká, když se jejich negativní účinky vzájemně posilují.

Mezi takové „nešťastné“ charakteristiky patří velké tělesné rozměry, nízký počet potomků či jejich pomalý růst. Zvláště tragické jsou pak pro jejich nositele znaky, které mají lidé z nějakých - často dosti bizarních - důvodů v oblibě. Varovným příkladem je nosorožčí roh, populární v čínské alternativní medicíně.

Lidé svým zájmem o přírodu rozhodují, jaké prostředky budou proudit do její ochrany ve srovnání s podporou jiných činností. Svým spotřebitelským chováním určují poptávku po zboží, k jehož výrobě lze použít postupy buď více, nebo méně šetrné vůči životnímu prostředí.

Nedávná studie v přírodovědeckém týdeníku Science ukázala, že k záchraně všech ohrožených druhů organismů je potřeba asi pětina prostředků, které lidé ročně utratí za nealkoholické nápoje.

Mezi hlavní příčiny ohrožení patří ničení životního prostředí a jeho fragmentace vlivem nárůstu lidské populace. Další hrozbou pro tygry je pytláctví spojené s vysokou poptávkou po jejich kůži a tygřích produktech využívaných v tradiční čínské medicíně (kosti, drápy, orgány).

S modernizací života, s růstem měst a vesnic se zvířata stále více dostávají do kontaktu s lidmi. „Ztrácejí přirozený ostych, hlad je naučil útočit na lidi a toto umění předávají svým potomkům.

tags: #tygr #čínský #ohrožení #příčiny

Oblíbené příspěvky:

• Malý dům
• Třídění kovového odpadu: Nádoby a pravidla
• Inspirace pro Denní Program Školy v Přírodě
• Příčiny cukání auta
• Ekologické služby ve Strančicích