Periglaciální klima Vysokých Sudet

Kryosféra se vyznačuje existencí vody ve formě ledu. Jsou příznačné pro velehornatinách s negativní tepelnou bilancí a roky stále pod bodem mrazu.

Vznik sněhu a ledovcového ledu

Sněhové krystaly mají velmi rozdílný tvar. Obvykle se spojují ve sněhové vločky, které jsou dány především expozičně odlišnými mezoklimatickými podmínkami. V oblacích vznikají buď zmrzáním tekutých kapek, nebo kondenzací aerosolových částic. Přímo z vodní páry vznikají zpočátku na sublimačním jádře, které potřebuje určitou formu kondenzačního jádra.

Čerstvě napadaný sníh má objemovou hmotnost 0,01-0,05 g. cm-3 a navzájem se spojují, čímž vznikají různé tvary (prachový sníh). Léto, kdy sníh neroztává, se mění ve firn s objemovou hmotností až 0,55 g . cm-3. Při objemové hmotnosti 0,84 g . cm-3 se firn mění v led. Jednoduchými ledovými krystaly se sníh přeměňuje v ledovcový led související s vytěsňováním vzduchu (diageneze) sněhu.

Sněžníky

V některých pohořích zůstává část sněhu ležet v podobě tzv. sněžníků, a to i za mimořádně teplých let. Sněžníky se nacházejí ve směru spádnic a většinou vyplňují svahové úpady nebo strže. Činnost sněhu, zejména sněžníků, probíhá vlivem kombinace mrazového zvětrávání, supraniválních pochodů a tavných vod. Supranivální pochody jsou procesy, které probíhají na povrchu sněžníků.

Sníh má při teplotě -45 °C tvrdost krystalů rovnou 6. stupni (tj. složenému z živcových zrn) a může abradovat výchozy hornin (např. srub). Dochází k odlamování úlomků hornin. Voda rovněž teče v tunelech a při vyústění vytvářet drobné náplavové kužele. Na povrchu sněžníku je materiál transportován supraniválními pochody. Přenášený materiál se hromadí u čela sněžníku v podobě nivačního valu. Pomalé tání sněhu ve stržích prodlužuje činnost fluviálních procesů.

Čtěte také: Co je klimatický summit?

Ledovce

Ledovce vznikají buď z firnu, nebo přímo z vody mrznoucí v led na povrchu ledovce. Největší význam z nich mají krystaly tzv. ledu. V případě, že přechlazené vodní kapky narážejí na ledovec a mrznou při dopadu, tvoří základní hmoty ledovce. Ledovce obsahují i úlomky hornin. Led se formuje v šesterečné soustavě. V situacích dokonce ledovec může plavat na této vodě.

Chování ledovce úzce závisí na jeho teplotě. Rozlišujeme chladný a teplý led. Síly způsobují, že se ledovec pohybuje ve směru sklonu terénu. Ledovec je vystaven jednoosému tlakovému napětí jako výslednici hmotnosti nadložního ledu. Smykové napětí je závislé na hmotnosti nadložního ledu. Napětí vyvolané kombinací sklonu báze ledovce a jeho mocností je nejvyšší v dolních částech ledovce. Ledovce se pohybují rychleji než chladné ledovce.

Zmenšování mocnosti vlivem nadbytečného tání zmenšuje rychlost pohybu ledovce. Ve svrchní části ledovce se pak objevují otevřené, zející trhliny. Tyto trhliny se označují německým názvem bergschrund. Vyskytují se v místech přesmyků podél smykových ploch nebo zlomů v ledovci.

Klouzání ledovce po vrstvě vody je možné jen v případě, kdy led je na tlakovém tavném bodu nebo blízko tomuto bodu. Pohyb je největší ve středu a nejmenší na bocích a na bázi.

Geosystémy mají vstup a výstup. Vstupem je akumulace, tj. množství sněhu nebo ledu v ledovci. Výstupem je ablace, tj. ztráta hmoty v ledovci. Hranice mezi zónou akumulace a zóny ablace je označována jako čára rovnováhy.

Čtěte také: Klimatický skepticismus Klause

Vliv ledovce na okolí

Působení ledovce na okolí závisí na stavu ledovce a poloze izotermy 0 °C. Pokud má ledovec tzv. suchou bázi, nevytváří svérázné glaciální tvary. Rozlišujeme:

1. Ledovcovou (glaciální) erozí, tj. prostorovým obrušováním podloží ledovce vlivem jeho pohybu. K erozi dochází ledovcové abrazi a v procesu zvaném ledovcové tříštění.
2. Ledovcovým transportem, kdy ledovec transportuje značné množství materiálu nejen na dně, ale i na bocích a dokonce na svém povrchu.
3. Ledovcovou akumulací, kdy je materiál uvolňován při tání ledovce.

Glaciální tvary

Ledovce vytvářejí specifické tvary, jako jsou:

• Obliky, což jsou rýhy různých rozměrů, které jsou stopou po sunutí ledovce na pevném skalním podloží.
• Trog, což je údolí s příznačným příčným profilem ve tvaru písmene U.
• Morény, což jsou akumulace materiálu transportovaného ledovcem.

V pleistocénu zabíraly ledovce značně větší plochy než v pliocénu.

Permafrost

Permafrost je definován jako dlouhodobě zmrzlá půda, kde teplota hornin klesá na dva roky a více pod bod mrazu. Jsou to polární a velehorské oblasti, které mají tzv. zápornou tepelnou bilanci. Teplota půdy dostává slunečním zářením a z nitra Země. V létě roztává horní vrstva permafrostu, kterou nazýváme činnou vrstvou. Mocnost činné vrstvy je různá. Podnebí nebo vegetačního krytu reaguje permafrost degradací, tj. zmenšováním mocnosti, nebo naopak agradací, tj. zvětšováním mocnosti.

Permafrost zabírá asi 22% plochy pevnin na severní polokouli a 27% na jižní polokouli. Na severní polokouli tvoří dlouhodobě zmrzlá půda zhruba 3 rovnoběžná pásma: pásmo souvislého výskytu permafrostu, střední pásmo přerušovaného permafrostu a pásmo ostrovů dlouhodobě zmrzlé půdy.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Kryogenní pochody

V činné vrstvě intenzívně působí kryogenní pochody, tj. procesy související s fázovými změnami při zmrzání a tání hornin. Kryogenní pochody vedou ke vzniku specifických tvarů reliéfu, jako jsou kryoplanační terasy, mrazové sruby a strukturní půdy.

Kryoplanační terasy

Kryoplanační terasy se skládají z plošiny terasy a stupně. Plošina terasy je zpravidla oddělena od stupně lomem spádu a mívá sklon v rozmezí 1-12°. Nejčastěji se sklon pohybuje kolem 7°. Sklon mrazových srázů bývá menší a pohybuje se zpravidla mezi 18-30°. Rozměry kryoplanačních teras značně kolísají. V jejich vývoji lze rozlišit několik etap. První etapou je vznik nivační deprese, druhou etapu představuje počáteční kryoplanační terasa.

Na mrazovém srubu vystupují skalní horniny přímo na povrch. V okolí kryoplanační terasy často ční skalní hradby nebo izolované skály, zvané tory. Kryoplanační terasy vznikají bez závislosti na hlavní erozní bázi působením souboru kryogenních pochodů.

Krkonoše jako příklad periglaciální oblasti

Přírodní komplex Krkonoše představuje nejvyšší část středoevropských hercynských pohoří. Vrcholová oblast Krkonoš (mezi 1300 až 1600 m n. m.) představuje krajinu s četnými subarktickými a vysokohorskými prvky, jakými jsou alpínská hranice lesa, subarktická rašeliniště, ledovcové kary, sněhové a zemní laviny, skalní výchozy typu tors a široká mozaika mrazem tříděných forem reliéfu (periglaciální sutě, kryoplanační terasy, polygonální a brázděné půdy).

Klima Krkonoš odpovídá mírnému klimatickému pásmu s výrazným vlivem Atlantického oceánu a převládajícími západními větry. Podnebí má výrazný oceánicky charakter, průměrná roční teplota ve vrcholových polohách Krkonoš se pohybuje mezi 0 oC a +1 oC a celoroční množství srážek dosahuje 1200-1600 mm. Výška sněhové pokrývky kolísá mezi 100 až 300 cm a ve vrcholových polohách se udržuje až 180 dní v roce.

Ochrana periglaciálních forem

Periglaciální formy se vyznačují specifickými stanovištními podmínkami, na něž bývají navázány velmi vzácné a někdy i unikátní rostlinné či živočišné druhy. Většina periglaciálních forem je reliktních a za holocenních podmínek spíše degradují, aniž by měly šanci se obnovit. Některé z nich, jako tory, kryoplanační terasy či velké nivační deprese, jsou poměrně odolné a jsou schopné v krátkodobém až střednědobém měřítku odolat i náporu současné turistiky. Jiné, jako strukturní půdy všech typů, takovou odolnost nemají a jsou bohužel vydány člověku napospas.

Strukturní půdy ve Vysokých Sudetech

Strukturní půdy vytvářejí na zemském povrchu nápadné geometrické vzory neboli struktury v podobě polygonů, sítí, kruhů a pruhů. Kromě toho se dělí dle přítomnosti či nepřítomnosti mrazové segregace materiálu (tzv. třídění) na tříděné a netříděné.

Význam strukturních půd tkví v tom, že každý z jejich jednotlivých typů je jinak klimaticky náročný, a dokonce i v rámci jednoho typu lze vysledovat morfologické odlišnosti, což umožňuje zpětně charakterizovat klimatické podmínky.

Příklady klimaticky méně náročných a stále aktivních periglaciálních tvarů ve Vysokých Sudetech:

• Nivační výklenky na Bílé louce v Krkonoších
• Profil soliflukčním lalokem na svahu Keprníku
• Putující blok na severozápadním svahu Vysoké hole v Hrubém Jeseníku

Příklady strukturních půd Vysokých Sudet:

• Tříděné polygony na Břidličné hoře v Hrubém Jeseníku
• Tříděné sítě na jedné z kryoplanačních teras na Luční hoře v Krkonoších
• Tříděné pruhy na svazích Luční hory v Krkonoších
• Půdní kopečky na Keprníku v Hrubém Jeseníku
• Rašelinný kopeček na Bílé louce v Krkonoších
• Netříděné pruhy na Červené hoře v Hrubém Jeseníku
• Tříděné kruhy v Modrém sedle v Krkonoších

Problémy ochrany periglaciálních forem:

• Periglaciální formy se vyznačují specifickými stanovištními podmínkami, na něž bývají navázány velmi vzácné a někdy i unikátní rostlinné či živočišné druhy.
• Většina periglaciálních forem je reliktních a za holocenních podmínek spíše degradují, aniž by měly šanci se obnovit.
• Nápisy a obrázky vytvořené z vyskládaných kamenů z rozvalin rozhledny a z hranáčů tříděných strukturních půd na vrcholu Králického Sněžníku.

Tímto způsobem byly nenávratně zničeny či velmi silně poškozeny prakticky všechny tříděné polygony a sítě na Obřím hřbetu a Krakonoši v Krkonoších či na vrcholu Králického Sněžníku. Neméně ohrožené jsou aktivní tříděné kruhy v Modrém sedle a na Luční hoře v Krkonoších, kam nelegálně vstupují turisté, a v zimě, kdy je tam na vyfoukávaných místech minimální sněhová pokrývka, vjíždějí dokonce i na skútrech. Půdní kopečky jsou ohroženy lidskou činností nejen přímo sešlapem, ale i zprostředkovaně skrz v Hrubém Jeseníku nepůvodní borovici kleč, jež kromě mechanického rozrušování půdních kopečků kořenovým systémem působí jako bariéra, kolem které se v zimě hromadí sníh, jenž znemožňuje jejich promrzání, což vede k jejich degradaci až zániku.

tags: #periglacialni #klima #vysokych #sudet

Oblíbené příspěvky:

• Zajímá vás hodnocení programů environmentální výchovy pro gymnázia?
• Metoda odhadu Jackknife
• Odpad z gastro provozů: řešení
• Řešení plastového odpadu
• HEIDRUN 18l: Podrobná recenze