Montessori pedagogika a učení v přírodě

Ve světě, který nás často obklopuje ruchem a táhne dovnitř - k obrazovkám, umělému světlu a neustálé aktivitě - je tiché volání přírody silnější než kdy dřív.

Pro děti není příroda přepychem - je hlubokou potřebou. Nabízí prostor k volnému pohybu, objevování a růstu. Děti se nemusí učit milovat přírodu. Ony se v ní rodí. Jejich přirozená zvědavost je táhne k loužím, stromům, kamínkům a listí.

Maria Montessori chodívala po lesích v Indii a trhala lístky ze stromu, aby učila o jejich funkci a struktuře, kopala v půdě, aby ukázala všudypřítomnost života, zkoumala systém kořenů rostlin a podle jejich vzoru propojovala i svou výuku. Učí se tak přirozeným způsobem a ne pouze z abstraktních materiálů ve třídě.

Stejně jako pečlivě připravujeme třídu, můžeme připravit i venkovní prostor. Nemusí to být les. Může to být zahrada, dvorek, park nebo i balkon s květináči. Montessori nám připomíná, že třída nekončí u dveří. Stejné principy platí i venku: řád, svoboda v rámci hranic, smysluplná práce, krása.

Principy Montessori pedagogiky v přírodě

Montessori to hluboce chápala. Nepsala jen o botanice a zoologii, ale o vztahu dítěte ke světu přírody. Mluvila o tom, že děti mají běhat bosy v mokré trávě, ležet ve stínu stromu, zkoumat svět všemi smysly.

Čtěte také: Vzdělávání o přírodě pro děti

Byla to právě Maria Montessori, kdo řekl, že děti se učí skrze své ruce, a proto naši třídu často rozšiřujeme o zahradu a les, aby si naši studenti mohli osahat to o čem se učí. Tím nejdůležitějším účelem je zprostředkovat studentům kontakt s přírodou a světem okolo nás.

Na takovéto lekce ven chodíme každý týden. Často během nich jdeme na krátkou třicetiminutovou procházku, prohlížíme si les a co v něm roste, jindy je součástí lekce péče o naši malou zahrádku a vše, co pěstování rostlin zahrnuje.

Pozorování lesa je také součástí těchto lekcí. Chceme, aby studenti viděli věci v souvislostech. Takto sledují změny v přírodě každý týden a mohou pozorovat, jak se svět přirozeně mění během ročních období a čím je to způsobeno. Studenti tato svá pozorování pravidelně zapisují.

Ještě jeden účel mají tyto procházky. V angličtině jim říkáme "mindful walks". Jde o to, že děti učíme žít v přítomnosti a uvědomovat si, co se děje v danou chvíli okolo nich. Učíme děti respektovat samy sebe, podporujeme je, aby si samy zvolily, jak se zachovají spíše než aby reagovali podle toho, co se jim děje.

Sledovat dítě při lezení přináší zvláštní druh moudrosti. Nemůžeme (a neměli bychom) kontrolovat každý pohyb. Ale můžeme být nablízku, přítomní a v tichosti pozorovat. Důvěřovat dětskému tělu, že si samo řekne, kde je jeho hranice.

Čtěte také: Jak vyrobit žížalí kompostér?

Podpora dítěte v přírodě neznamená řídit - ale doprovázet. Znamená to nabízet povzbuzení místo oprav. Dovolit přiměřené riziko - protože růst bez rizika není možný.

Dítě v přírodě jen tak „nevybíjí energii“. Staví si základy pro život. A zároveň je prostě dítětem - špinavým, zvídavým, radostným.

Senzorické a přírodní zahrady v Montessori pedagogice

Senzorické a přírodní zahrady jsou v souladu s principy Montessori pedagogiky, která klade důraz na smyslový a praktický vývoj dětí skrze aktivní zapojení a přímý kontakt s prostředím.

Montessori pedagogika staví na přirozené touze dítěte objevovat svět kolem sebe prostřednictvím smyslových a praktických zkušeností. Přírodní zahrady jsou prostředím, které přirozeně vyhovuje těmto principům.

Přírodní zahrady jsou navrženy tak, aby podporovaly rozvoj dítěte prostřednictvím jeho kontaktu s rostlinami, půdou, hmyzem a vodou. Tento kontakt umožňuje dětem pochopit základy biologie a ekologie a vyvolává v nich přirozený respekt k přírodě.

Čtěte také: Zkušenosti ze školy v přírodě

Senzorické zahrady mají za cíl stimulovat všech pět smyslů dítěte - zrak, čich, chuť, sluch a hmat. Základní princip Montessori filozofie je založen na „přípravě prostředí“, které podněcuje smysly a pomáhá dítěti rozvíjet schopnosti pozorování a soustředění. V senzorické zahradě se dítě může dotýkat různých druhů rostlin, poslouchat šumění listů nebo zurčení vody, čichat různé vůně květin a ochutnávat byliny a ovoce.

Výhody zahrad pro rozvoj dětí

• Rozvoj smyslového vnímání: Děti objevují různé textury, vůně, chutě a zvuky, což podporuje rozvoj jejich smyslů.
• Fyzická aktivita a rozvoj motoriky: Manipulace s rostlinami, zalévání nebo práce se zahradním nářadím rozvíjí jemnou i hrubou motoriku dětí.
• Podpora kognitivního rozvoje: Zahrady přinášejí dětem příležitosti učit se o přírodních cyklech, procesech růstu a změnách ročních období.
• Zklidnění a psychická rovnováha: Kontakt s přírodou, zejména s rostlinami a vodou, má zklidňující účinky na děti a pomáhá snižovat stres.

Praktické učení a propojení s přírodou

Učíme se projektově, což je pro Montessori typické. Probíhá to tak, že se vždy učíme o nějakém tématu z různých úhlů pohledu. Může to být například o ekologii - o lese, o cyklech v něm, vztahu živočichů a prostředí. Nebo se takto učíme zeměpis - například světové strany a práci s kompasem, kde se v jakou chvíli nachází slunce, jak se pohybují planety a země.

Při práci na zahradě získávají studenti zase jiné zkušenosti. Při takových projektech si zlepšují některé měkké dovednosti, jako například schopnost řešení problémů a práci v týmu. Učí se samozřejmě pěstovat rostliny a kompostovat. A v neposlední řadě získávají nové znalosti z biologie nebo ekologie, jako například jaké jsou rozdíly mezi semeny rostlin, jak funguje sluneční energie, skleníkový efekt, jaká je struktura půdy, co je to udržitelný rozvoj nebo jak funguje koloběh vody.

Některé činnosti můžeme přenést ven - zametání, přelévání, výtvarnou činnost. Ať už děti sází zeleninu, staví z větví nebo pozorují ptáky - jazyk, matematika, přírodní vědy i výchova k míru zde ožívají v praxi.

Někdy děti nejvíce potřebují, abychom se na chvíli zastavili. Vyšli ven spolu s nimi. Všimli si mraků, mravenců, větru. Ať už máme zahradu, balkon nebo jen nedaleký park - příroda čeká.

Zahrady, jako jsou ty senzorické a přírodní, jsou výjimečným prostředím, které Montessori filozofii dokonale doplňuje. Pro děti ve věku 0-6 let jsou zahrady výjimečným místem, kde mohou objevovat svět vlastním tempem a způsobem. Tyto zkušenosti jsou nezbytné pro jejich smyslový i intelektuální rozvoj. V zahradě se dítě učí respektovat přírodu, vnímat její zákonitosti a chápat svou roli v péči o ni.

Senzorické a přírodní zahrady jsou vynikajícím nástrojem pro propojení dětí s přírodou, podporující jejich smyslový a kognitivní vývoj. Jsou ideálním prostředím pro Montessori filozofii, která klade důraz na praktické a smyslové učení.

"The land is where our roots are." - "V zemi jsou naše kořeny." Dr. Maria Montessori, zakladatelka Montessori pedagogiky, vždy zdůrazňovala důležitost přirozeného prostředí pro vývoj dítěte. Příroda je podle ní klíčovým prvkem, který poskytuje neustálé podněty k objevování a učení.

tags: #montessori #příroda #učení

Oblíbené příspěvky:

• Kryštof Mareš: Odpady – recenze
• Hydromorfologie toků v ČR
• Ochrana přírody a krajiny: Typy staveb
• Prohlídky upoutaných plavidel
• Neobnovitelné zdroje