Sjednocení úřadů ekologie v Česku

Ochrana životního prostředí a krajiny je v České republice zajišťována na různých úrovních státní správy. Cílem je chránit přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Péče o krajinu a její ráz je považována za péči o naše životy.

Základními skladebnými částmi systémů ekologické stability jsou biocentra a biokoridory. Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Rozlišuje se nadregionální, regionální a místní (lokální) systém ekologické stability. Jde o růzdílné hierarchické úrovně ÚSES vymezované ve vazbě na úroveň a šíři spektra reprezentativních biogeografických jednotek.

Orgány ochrany přírody jsou ve smyslu § 54 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona (NSZ), dotčenými orgány v procesu územního plánování. V něm uplatňují požadavky na závazné vymezení ÚSES v územních plánech obcí ve svém správním území zpravidla formou plánu (místního) ÚSES. Podstatné je, aby podmínky využití ploch, které jsou vydaným územním plánem vymezeny pro plnění funkce ÚSES, byly stanoveny tak, aby při rozhodování v území nedošlo ke snížení jejich ekologické stability, resp.

Vymezení místního, regionálního i nadregionálního systému ekologické stability stanoví ve smyslu § 2 vyhlášky č. 395/1992 Sb. orgány ochrany přírody v plánu systému ekologické stability. Plány ÚSES jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územně plánovacích dokumentacích (ÚPD) a jsou zpracovávány v měřítku a v podrobnosti odpovídající příslušné ÚPD. Plány místního ÚSES obsahují všechny hierarchické úrovně ÚSES a jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územních, případně regulačních plánech obcí.

Jednotné environmentální stanovisko (JES)

Jednotné environmentální stanovisko (dále jen „JES“) zavedené zákonem č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku, je nástrojem procesní integrace státní správy v oblasti ochrany životního prostředí. Vydává se ve formě závazného stanoviska podle správního řádu, a to pro všechny záměry povolované podle stavebního zákona, ať už jde o záměry vyžadující EIA nebo záměry ostatní, a další záměry, které podléhají posouzení vlivů na životní prostředí a následně jsou povolovány podle jiného než stavebního zákona, např. zákona horního.

Čtěte také: Váš průvodce k vodovodní a kanalizační přípojce

Státní správu v oblasti vydávání JES vykonávají příslušné orgány JES, kterými jsou Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a újezdní úřady. V rámci JES je nahrazeno 29 správních úkonů ze složkových zákonů z oblasti životního prostředí, které doposud byly vydávány dotčenými orgány samostatně. Do JES však nejsou integrovány správní úkony vydávané orgány ochrany přírody ve zvláště chráněných územích, v evropsky významných lokalitách a v ptačích oblastech.

V těchto nejcennějších územích ochrany přírody (v nichž vykonávají státní správu i management speciální orgány ochrany přírody) bude pro účely povolení záměru nezbytné rozhodnutí příslušného orgánu ochrany přírody, tj. Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (v CHKO, NPR a NPP), správ národních parků (v NP) a krajských úřadů (v PR a PP). Na těchto území jsou vydávána tzv. k aplikaci institutu společného rozhodnutí v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v návaznosti na přijetí zákona č. 149/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o jednotném environmentálním stanovisku.

Zásadním pozitivem zavedení JES z pohledu stavebníka (žadatele) je koncentrace správních úkonů potřebných pro povolení záměru z hlediska životního prostředí do úkonu jednoho. U záměrů v režimu EIA bude JES vydáván také, a to buď v rámci procesu EIA (v takovém případě bude jednotné environmentální stanovisko současně stanoviskem EIA) nebo až po vydání stanoviska EIA (volba je na žadateli).

MŽP vydalo ke dni 30. k zavedení jednotného environmentálního stanoviska do praxe správních orgánů. Ministerstvo životního prostředí uspořádalo v červnu a v listopadu roku 2024 konference k tématu jednotného environmentálního stanoviska („Konference o JES“). Cílem konferencí bylo umožnit orgánům státní správy přístup k detailním informacím o JES a souvisejících institutech a okolnostech. Listopadová konference se již zaměřovala na aktuální otázky týkající se institutu JES.

Vztah ochrany přírody a obrany státu

Zákon o ochraně přírody a krajiny obsahuje některé vazby na právní předpisy týkající se obrany státu. Kompetenční výluky i další odchylky z režimu zákona stojí za bližší zkoumání. Zákon o ochraně přírody a krajiny ve svém platném a účinném znění obsahuje tři klíčová ustanovení, která vymezují vztah mezi ochranou přírody a činnostmi či územími souvisejícími s obranou státu.

Čtěte také: Udržitelnost v domácnosti

Pro činnosti konané v přímé souvislosti se zajištěním obrany nebo bezpečnosti státu je zásadní ustanovení § 90 odst. 2 zákona, které vymezuje podmínky, za kterých se na tyto činnosti některá zákonná ustanovení neaplikují. Podle platného znění § 90 odst. 2 zákona se ustanovení § 4 odst. 2, § 6, 7, 8, 12, 63 a 70 (o ochraně významných krajinných prvků, dřevin rostoucích mimo les, krajinného rázu, o přístupu do krajiny a o účasti občanů na ochraně přírody) nevztahují na činnosti konané v přímé souvislosti se zajištěním obrany nebo bezpečnosti státu[1], zejména z důvodu výcviku nebo cvičení ozbrojených sil anebo bezpečnostních sborů.

Dále se stanoví, že „případné poškozování přírody z důvodu obrany státu v těchto případech nesmí překročit nezbytně nutnou míru“ a další podrobnosti, aby tato míra nebyla překročena. Jediným kritériem pro to, zda mají či nemají být vytčená ustanovení aplikována, je tak podle platného znění zákona charakter prováděné činnosti, při níž by mohlo dojít k poškození zákonem chráněných zájmů. Má-li orgán ochrany přírody za to, že tato podmínka splněna nebyla, může s osobou, jež například bez povolení dřevinu poškodila nebo zničila, zahájit sankční řízení [§ 87 odst. 2 písm. e), § 88 odst. 1 písm. c) zákona].

Případné poškozování přírody z důvodu obrany státu v těchto případech nesmí překročit nezbytně nutnou míru. Je-li zamýšlený zásah intenzivnější, nejedná se o situaci, na kterou by mohl být § 90 odst. 2 aplikován a je třeba dodržet všechny zákonné podmínky stanovené v příslušných ustanoveních zákona (jinými slovy, pokud složky obrany státu hodlají provést intenzivnější zásah, překračující míru nezbytnou pro obranu státu, tak si musí předem opatřit potřebná povolení a souhlasy dle příslušných ustanovení zákona).

Problematiku vojenských újezdů (poměrně stručně) upravuje taktéž zákon č. 222/1999 Sb., a definuje je jako vymezené části území státu určené k zajišťování obrany státu a k výcviku ozbrojených sil. Vojenské újezdy se zřizují, mění a ruší zvláštním zákonem. Státní správu na území újezdu vykonává správní úřad s názvem újezdní úřad.

Kompetenční výluka se týká také státní správy v ochraně přírody. Zákon v ustanovení § 78a odst. 1 svěřuje výkon státní správy v ochraně přírody v rozsahu působnosti obecních úřadů, pověřených obecních úřadů, obcí s rozšířenou působností, orgánů krajů, Agentury ochrany přírody a krajiny a správ národních parků újezdním úřadům.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Naše nejmladší chráněná krajinná oblast Brdy, vyhlášená nařízením vlády č. 292/2015 Sb., o Chráněné krajinné oblasti Brdy, má jedno velké specifikum. Tato CHKO byla z části vyhlášena na území rušeného vojenského újezdu Brdy a podstatná část pozemků bývalého vojenského újezdu přešla do režimu pozemků a staveb, které tvoří součást objektů důležitých pro obranu státu[5].

Přístup Armády České republiky k ochraně životního prostředí

Článek předkládá přehled vývoje přístupu Armády České republiky (AČR) k ochraně životního prostředí v kontextu environmentální legislativy od roku 1989 do současnosti. S využitím metod analýzy, syntézy a komparace české, evropské a alianční environmentální legislativy vytváří dosud nepublikovaný přehled v oblasti ochrany životního prostředí a jejího zapracování do vnitřních předpisů a právních aktů Československé lidové armády, Československé armády a AČR.

Za ochranu životního prostředí je pak považována činnost, která směřuje k předcházení, omezování a nápravě znečištění či poškození všeho, co tvoří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka[3]. Ekologie tak představuje vědní obor, jehož praktická aplikace se promítá do ochrany životního prostředí, jinými slovy je ekologie vědou o životním prostředí[4].

Potřeba chránit životní prostředí není záležitostí posledních několika desetiletí. Vliv člověka na přírodu a krajinu bylo zapotřebí regulovat již v průběhu 17. a 18. století, kdy byly vydávány lesní řády s platností pro jednotlivá panství[8]. První unifikující zákon o ochraně lesa - Rakouský lesní zákon č. 250/1852 byl vydán již v polovině 19. století a o několik let později byl vydán Rakouský vodoprávní zákon č. 93/1869 - první vodní zákon na českém území.

V průběhu 20. století byl přístup k ochraně životního prostředí typický svou decentralizací v řízení a roztříštěností mezi různá právní odvětví. Státní správa ochrany přírody zřízená v roce 1918 nejprve spadala do působnosti Ministerstva školství a národní osvěty a později byla zařazena pod Ministerstvo kultury, kde zůstala až do roku 1989[9].

První projevy vážného znečištění a narušení ekologické rovnováhy začaly být v Československu pozorovatelné počátkem 60. let minulého století. Krušnohorské lesy začaly mizet a narůstalo znečištění vody[11] - a to i přes skutečnost, že v platnosti byl již zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody a zákon č. 166/1960 Sb., o lesích a lesním hospodářství. Problémem těchto zákonů byl však jejich represivní přístup v podobě udělování sankcí místo uzákonění požadovaných limitů.

Potřeba zabývat se problematikou životního prostředí začala pronikat do vojenské sféry již v průběhu 70. let. Do nově vydávaných vojenských předpisů byla ochrana životního prostředí v relevantních pasážích zapracována. Z valné většiny se jednalo o předpisy z oblasti vojenské logistiky. První samostatné, tzv. ekologické orgány byly ustanoveny v roce 1987 a spadaly do působnosti vojenské ubytovací a stavební služby[13]. Téhož roku byla zavedena funkce hlavního ekologa resortu obrany[14] a složky Československé lidové armády (dále jen ČSLA) začaly do své administrativy zapracovávat požadovaná opatření.

Situace ve státech NATO byla do roku 1989 v jistém ohledu obdobná. Alianční standardy se zabývaly především ochranou techniky a výzbroje před nepříznivými okolními vlivy[17] a problematiku životního prostředí explicitně dále nerozebíraly. Důležitým milníkem se na úrovni NATO stalo zřízení Výboru pro výzvy moderní společnosti (Committee in the Challenges of Modern Society, CCMS) v roce 1969, který se začal zabývat problematikou vzdušných emisí, nadměrným hlukem a nebezpečným odpadem[18].

Obrázek č. Zájem široké veřejnosti o problematiku životního prostředí přišel s koncem roku 1989. I přes diametrální politickou proměnu českého státu je zajímavé, že právě stav životního prostředí společnost považovala za nejnaléhavější problém, který bylo třeba řešit[20]. Nové společenské uspořádání spolu s přidružením České republiky k NATO a Evropské unii (EU) s sebou přineslo nové výzvy a požadavky.

Již počátkem ledna roku 1990 došlo poprvé v historii ke sjednocení péče o životní prostředí zřízením samostatného Ministerstva životního prostředí (dále jen MŽP). Schválením nových ústavních zákonů[23],[24] došlo k zařazení ochrany životního prostředí do ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Československá federativní republika (dále jen ČSFR) rovněž přijala Ramsarskou úmluvu o mokřadech, jejíž nařízení se promítlo také do činnosti armády.

Roku 1992 byla vydána „Odborná směrnice náčelníka hlavního týlu k hospodaření s odpady materiálu týlových služeb“ a do předpisu Zákl-1[47] a Všeob-Ř-10[48] byla zapracována problematika životního prostředí, čímž bylo novelizováno znění již zastarávajícího předpisu Vševojsk-16-7 z roku 1986. Podle Zákl-1 jsou tak velitelé povinni zajistit ochranu životního prostředí, znát stav úseku ochrany životního prostředí u útvaru, dodržovat stanovená regulační opatření, spolupracovat s orgány ochrany přírody, odstraňovat zjištěné nedostatky a hodnotit rizika vojenských aktivit.

Studie „Národní environmentální očekávání a požadavky v zemích NATO“[50] zahájila tzv. Do roku 1991 byly vypracovány studie zabývající se vlivem vojenské činnosti na životní prostředí a využitím bývalých VVP[51]. Ve Williamsburgu roku 1992 proběhla konference řešící implementaci Montrealského protokolu v NATO[52] a téhož roku proběhla konference CCMS, spolufinancovaná českým ministerstvem obrany (dále jen MO), o environmentálně šetrném plánování životního cyklu vojenských zařízení a výcvikových prostor v norském Dombåsu. Jednalo se o první konferenci, na které se státy „dvou bloků“ shodly na tématu jednání.

Předpokladem pro úspěšné řešení prohřešků 2. poloviny 20. století se stala unifikace environmentální politiky, kdy se tato projevila jako „první vlna“ přijímané legislativy spolu se založením MŽP. Charakter legislativy přijaté do konce roku 1992 naznačuje, že nové zákony se zaměřily na nejpalčivější oblasti, které bylo zapotřebí řešit. Mezi takovou oblast patřila zejména problematika odpadů, jež se dotkla také českého vojenského sektoru.

Se vznikem samostatné České republiky byla 1. ledna 1993 přijata Ústava České republiky. Článek 7 ústavy uzákonil povinnost státu dbát na „šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“[54].

Proces vydání JES

Jednotné environmentální stanovisko je závazným stanoviskem, proces vedoucí k jeho vydání proto není správním řízením ve smyslu správního řádu. Vztahuje se na něj však plně úprava ust. § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a podpůrně i další ustanovení správního řádu.

Správními orgány příslušnými k vydání JES jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností (dále také OÚ ORP), krajské úřady (dále také KÚ), Ministerstvo životního prostředí (dále také MŽP), a na území vojenských újezdů újezdní úřady. Ministerstvo životního prostředí je příslušné k vydání JES výhradně v případě, že záměr, který je jeho předmětem, podléhá posouzení vlivů na životní prostředí a k tomuto posouzení je podle EIA příslušné právě MŽP.

V ostatních případech jsou orgánem příslušným k vydání JES obecní úřady obcí s rozšířenou působností (s výše uvedenou výjimkou na území vojenských újezdů). Příslušný orgán má vždy možnost obrátit se podle ust. § 4 JES s žádostí o vyjádření k dotčené oblasti životního prostředí na jiný správní orgán, a sice takový, který by byl příslušný k vydání daného správního úkonu v případě, kdy by nebyl zahrnut do JES.

Všechny výše uvedené správní orgány jsou kromě příslušnosti k vydání JES kompetentní rovněž ke kontrole dodržování podmínek stanovených na základě jimi vydaného JES, k ukládání opatření k nápravě a k vedení přestupkového řízení.

Život ve vojenských újezdech

Být v čele vojenského újezdu je srovnatelné s postavením starosty. Navíc ovšem řeším úkoly spojené s řízením a koordinací využití vojenského újezdu všemi složkami Armády České republiky i vlastníky pozemků. Dohlížím také na křížící se požadavky v celém prostoru, nedílnou součástí mé práce je rovněž vydávat povolení k vstupu na území újezdu. Vzhledem k hrozícím úrazům, majetkovým újmám a dalším nebezpečím je právě tohle velice důležité.

Státní správu na území újezdu vykonáváme jako klasický obecní úřad, pouze podle zákona o zajišťování obrany České republiky. Ten však důsledně nestanovuje, v jakých dimenzích je aplikován zákon o obcích. V přenesené působnosti plníme například činnosti matričního a stavebního úřadu, správu v oblasti vodního hospodářství nebo ekologie.

Každý z újezdních úřadů má jiný počet zaměstnanců, který se odvíjí podle rozlohy, počtu obyvatel a podmínek vojenského újezdu. Proto na místním újezdním úřadě pracuje kromě mě osm dalších zaměstnanců - zástupce přednosty, ekonom, technik a pět referentů státní správy a samosprávy.

Jeho hlavní devizou jsou krátké vzdálenosti do místa výkonu práce a čisté životní prostředí. Přestože jsou újezdy právní jednotkou, nejsou obcemi, a tak v nich platí řada výjimek. Například přednosta není volen, ale jmenován ministrem obrany, a pracovníci újezdního úřadu jsou zaměstnanci armády. Občané, žijící ve vojenském újezdu Libavá trvale, si mohou volit takzvané občanské aktivy.

Chápeme zabezpečení pobytu obyvatelstva i cvičících jednotek jako komplex činností a služeb plněných v jejich prospěch. Každou oblast služeb má na starosti jiná organizace, přednostovi a jeho úřadu přísluší zejména kontrolní, řídící a koordinační činnost mezi subjekty. Není to lehké, ale v podobném prostředí pracují i starostové obcí. Možná to mám jednodušší, protože v armádě se vydávají rozkazy, které také musí být plněny.

Všechny trable, se kterými jsem se zde setkal, se ale podařilo vždy vyřešit. Záleží na pochopení a spolupráci mezi újezdním úřadem a ostatními orgány státní správy.

Vzhledem k tomu, že vojenské újezdy jsou využívány nejen pro výcvik jednotek Armády České republiky, kříží se zde požadavky vojenských předpisů pro ochranné oblasti střelnic na straně jedné a na straně druhé požadavky hospodařících Vojenských lesů a statků pro přístup a hospodaření s majetkem. Je nutné přihlížet také k potřebám ochrany přírody a v neposlední řadě k běžnému životu občanů. To vše je zapotřebí koordinovat.

V rámci otevírání se veřejnosti byly nyní vyčleněny oblasti, ve kterých jednotky cvičí bez použití ostré munice a kde nehrozí nebezpečí úrazu nálezem vojenského materiálu. Do těchto oblastí je v sobotu, neděli a ve státní svátek umožněn vstup bez povolení. Jinak je vstup do prostoru bez příslušného povolení zakázán. Řádně vyplněnou a podepsanou žádost je nutné doručit úřadu alespoň čtrnáct dní před vstupem do prostoru.

Také mě těší místní spolupráce s občany. Ve Slavkově funguje Klub volného času mládeže, v Opavě Junák a ve Velkém Týnci 19. skautské středisko. Skauti výrazně pomohli při obnově kostela ve Staré Vodě. Byla dokonce navázána spolupráce s bývalými německými obyvateli.

Zákon o předcházení ekologické újmě

Zákon 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů (dále jen zákon) je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí do právního řádu České republiky. Zákon ze dne 22. dubna 2008 vstoupil v platnost 17. srpna 2008.

Zákon definuje povinnosti k předcházení ekologické újmě, případně její nápravě. Ekologickou újmou je dle zákona jen taková újma, která je měřitelná a má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje, tj. chráněné druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a jejich přírodní stanoviště, povrchové nebo podzemní vody a půdu. Zákon stanoví podmínky, za nichž vzniká povinným osobám (podnikatelé a další osoby vykonávající rizikovou provozní činnost - příloha č.

Principy zákona:

• Princip prevence - provozovatel vybraných činností má v případě bezprostřední hrozby ekologické újmy povinnost provádět nezbytná preventivní opatření, nést s tím spojené náklady a informovat o tom příslušný orgán státní správy. Příslušný orgán může ukládat preventivní opatření, stanovit jejich podmínky a určit lhůtu k jejich provedení.
• Princip „znečišťovatel platí“ - provozovatel, jehož činnost způsobila ekologickou újmu nebo bezprostřední hrozbu takové újmy, má být finančně odpovědný; tím mají být provozovatelé nuceni přijímat opatření a rozvíjet postupy ke snižování rizik vzniku ekologické újmy, aby riziko jejich finanční odpovědnosti bylo sníženo.
• Princip naturální restituce - při nápravě závadného stavu se upřednostňují nápravná opatření před peněžní náhradou a klade se důraz na efektivní dekontaminaci a obnovení nebo nahrazení poškozeného přírodního zdroje uváděním nebo navrácením do původního stavu anebo směrem k tomuto stavu.
• Princip objektivní odpovědnosti - z něj vychází povinnost prevence nebo nápravy ekologické újmy. Podstatnou změnou, kterou přináší tento zákon, oproti stávající legislativě je, že podmínkou provedení nápravných opatření provozovatelem vybraných činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu není jeho protiprávní jednání.

Výkon státní správy:

Prvoinstančními orgány, které mají např. vést řízení o ukládání preventivních a nápravných opatření, evidovat případy ekologické újmy, rozhodovat o náhradě nákladů nebo ukládat pokuty, jsou:

• Česká inspekce životního prostředí,
• správy NP či CHKO (na území národních parků a CHKO),
• újezdní úřady (na území vojenských újezdů).

Druhoinstančními orgány, které mají přezkoumávat rozhodnutí prvoinstančních orgánů, jsou Ministerstvo životního prostředí (rozhodnutí ČIŽP a správ NP a CHKO) a Ministerstvo obrany (rozhodnutí újezdních úřadů).

tags: #ujedni #urady #ekologie #v #česku

Oblíbené příspěvky:

• Údržba zahrad
• Sutnar a moderní design
• Program školy v přírodě
• Ceník likvidace dřeva Beroun
• Efektivní Kompostování s Biopon Urychlovačem