Historie ústavu plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší

Samotná historie Ústavu udržitelných paliv se začala psát v roce 2024, kdy došlo ke sloučení Ústavu technologie ropy a alternativních paliv s Ústavem plynných a pevných paliv a ochrany ovzduší.

Na vysoké škole chemické, později chemicko-technologické v Praze byla od 1. září 1953 zřízena Fakulta technologie paliv a vody a v rámci této fakulty katedra koksárenství a plynárenství. Důvodem založení nové katedry byla především stoupající potřeba specializovaných inženýrů pro obory, které v poválečném období zaznamenaly prudký růst.

Prvním vedoucím katedry koksárenství a plynárenství se stal Prof. Dr. Ing. Rudolf Riedl, který zastával též funkci prvního děkana nově vzniklé fakulty. Pedagogická činnost byla zpočátku zaměřena na uhelnou problematiku, plynárenství na bázi svítiplynu a klasické koksárenství. Na výuce se kromě pracovníků katedry podíleli také významní odbornicí z praxe (Prof. Špetl, Doc. Potužák, Doc. Slíva a další).

Prof. Riedl stál v čele katedry do léta 1970. Po jeho odchodu do důchodu se stal vedoucím katedry Doc. Ing. Jiří Macák, CSc. (od roku 1970 DrSc., v roce 1978 jmenován profesorem).

V roce 1980 byla katedra přejmenována na katedru plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší. Důvodem této změny názvu bylo upřednostnění plynárenských disciplín ve výuce a zařazení tematiky ochrany ovzduší do studijního programu katedry. Ochrana ovzduší navazovala na stále se rozrůstající předmět "Čištění plynu", který byl součástí výuky na specializaci od založení katedry.

Čtěte také: Přehled zkratek v environmentální oblasti

Koncem osmdesátých let se na Fakultě technologie paliv a vody vytvořily postupně tři studijní obory: technologie paliv (později chemické a energetické zpracování paliv), technologie vody a technologie ochrany prostředí.

V období 1990 - 91 byl v čele katedry Doc. Ing. Jiří Šimánek, CSc., v letech 1991 - 94 Doc. Ing. Miloš Beneš, CSc. v období od 1. 9. 1994 do 31. 8. 2006 Prof. Ing. Petr Buryan, DrSc. Od 1. 9. 2006 pak vedení ústavu převzal Doc. Ing. Od 1. 7. Od 1. 9. 2006 do 31. 8. 2022 vedl ústav Doc. Ing. Karel Ciahotný, CSc. Od 1. 9. 2022 převzal vedení ústavu doc. Ing.

Ústav technologie ropy a alternativních paliv přímo pokračuje v činnosti Ústavu technologie ropy a petrochemie. Ke změně názvu došlo v souvislosti s rozšířením působnosti ústavu. Ústav technologie ropy a petrochemie vznikl jako samostatný ústav při vytvoření Fakulty technologie paliv a vody v roce 1953 (dnešní název je Fakulta technologie ochrany prostředí). Navazoval však na práci Ústavu technologie paliv a svítiv a technologie vody, založeného již v roce 1920. Přednášky z technologie paliv byly dříve zařazeny do výuky technologických předmětů.

Zakladatelem našeho ústavu byl Prof. Dr. Ing. Stanislav Landa, DrSc, objevitel adamantanu. Ve vedení ústavu pak dále následovali prof. Ing. Jiří Mostecký, DrSc. (rektor VŠCHT), prof. Ing. Karel Pecka, CSc., doc. Ing. Vratislav Rábl CSc. a prof. Ing. Gustav Šebor, CSc. Z dalších významných pracovníků ústavu je možno uvést Prof. Dr. Ing. V. Šešulku, CSc., který přednášel analytiku paliv a Doc. Ing. O. Původní zaměření ústavu na syntetická paliva se v šedesátých letech přeměnilo na zpracování ropy v souladu se změnou surovinové základny v České republice. Ještě později se zaměření rozšířilo o alternativní paliva, především rostlinného původu v souladu se směřováním surovinové politiky celé EU.Vedle českých studentů studovali zde také zahraniční studenti, celkem z 25 různých států. Tito studenti tvořili asi jednu třetinu z počtu absolventů.

Problémy se skládkováním a ochrana ovzduší

V souvislosti s ochranou ovzduší se řeší i problémy spojené se skládkováním odpadů. Například, protože v ostravských kalech je více síry, jsou problematičtější na likvidaci. Síru obsahují i tekuté kaly přeměněné na tzv. Geobal 4. Množství 110 tisíců tun už rok leží na skládce Celio u Litvínova. Postupně se spalují v Čížkovicích.

Čtěte také: Jak obhájit práci na ÚŽP?

„Podle meteorologických podmínek při epizodách krátkodobě zvýšených koncentrací SO2 zaznamenaných na stanici Lom v letním období nelze vyloučit ale ani potvrdit že jedním z potenciálních zdrojů by mohla být skládka Celio," konstatoval Martin Novák, vedoucí Regionálního předpovědního pracoviště ČHMÚ v Ústí nad Labem. „Přenos škodlivin obecně probíhá v různých měřítkách. Avšak ani s tímto tvrzením nesouhlasí krajský úřad. „Neodpovídá to skutečnosti," reagovala mluvčí Magdalena Hanáčková, která Deník poté, co jako první upozornil na možné problémy s SO2, nařkla z neobjektivnosti. Navíc mluvčí zpochybnila autentičnost citací.

Deník požádal o fotografie způsobu skládkování Geobalu 4, zda je např. nebezpečný odpad zajištěn zaplachtováním, i Celio. „Geobal 4 je skladován plně v souladu s podmínkami stanovenými integrovaným povolením a provozním řádem zařízení pro nakládání s odpady. „Vztahem zvýšených koncentrací SO2 a skládkováním jsme se zabývali v únoru, kdy se informace o naměřených zvýšených koncentracích SO2 na stanici AIM Lom a podezření na skladování Geobalu na skládce Celio objevily. Byl odebrán vzorek Geobalu 4 z různých částí skládky a tento byl posuzován," řekl vedoucí oddělení ochrany ovzduší ústecké ČIŽP Jaroslav Hájek. Podle Hájka ČIŽP není dotčeným orgánem pro vydávání integrovaných povolení. „Nemůžeme v tomto případě nic nařizovat.

Čtěte také: Dějiny Ústavu ekologie krajiny

tags: #ustav #plynarenstvi #koksochemie #a #ochrany #ovzdusi

Oblíbené příspěvky:

• Legislativa a trhání výhonků
• Program ZŠ Trmice Škola v přírodě
• Tepelné zdroje a kvalita ovzduší v ČR
• Proč třídit odpad a kompostovat?
• Řešení problému psích exkrementů a plastových sáčků