Pozemní ochrana přírody v České republice

Ochrana přírody má v České republice dlouholetou tradici a naplno se dostala do popředí zájmu po roce 1989. Krátce po této změně vznikl významný zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve kterém se hovoří o dvou rovinách ochrany: obecné a zvláštní, speciální ochraně přírody a krajiny. Obě tyto roviny řeší čtyři základní oblasti ochrany: územní, druhovou a geologickou ochranu přírody a krajiny a o ochranu mimolesní zeleně.

Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.

Obecná ochrana přírody

Obecnou ochranu druhů upravuje zejména druhá část zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Důležitou součástí obecné ochrany druhů je také omezení záměrného rozšiřování geograficky nepůvodních druhů a kříženců do naší přírody. Zákon dále stanovuje způsob péče o jedince, které jsou zraněné, nemocné nebo v důsledku jiných okolností neschopné přežít ve volné přírodě a jejich případné předání do záchranné stanice.

Výjimečné postavení, které vychází z evropské legislativy (Směrnice o ptácích), mají v obecné ochraně ptáci. Oproti ostatním skupinám živočichů a rostlin se obecná ochrana ptáků týká každého jedince jakéhokoli ptačího druhu volně žijícího na území států Evropské unie. Je omezen jejich odchyt, držení a usmrcování (s výjimkou lovu podle zákona o myslivosti), úmyslné ničení a odstraňování hnízd, sběr a držení vajec a úmyslné vyrušování zejména v době rozmnožování a odchovu mláďat.

Mezi základní pojmy zákona patří:

Čtěte také: Územní plánování v praxi

• Systém ekologické stability krajiny: vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
• Významný krajinný prvek: ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy.
• Planě rostoucí rostlina: jedinec nebo kolonie rostlinných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně.
• Volně žijící živočich: jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody. Živočichem se rozumí všechna vývojová stadia daného jedince.
• Biotop: soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva.
• Evropsky významná lokalita: lokalita vyžadující zvláštní územní ochranu a splňující podmínky podle § 45a odst. 1.
• Natura 2000: celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Územní ochrana přírody

V případě územní ochrany hovoří zákon o velkoplošných a maloplošných zvláště chráněných územích (VZCHÚ a MZCHÚ), která chrání nejčastěji druhy vyjmenované ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. v platném znění. U maloplošných území rozeznáváme Národní přírodní památku (NPP), národní přírodní rezervaci (NPR), přírodní památku (PP) a přírodní rezervaci (PR). U velkoplošných území hovoříme o chráněných krajinných oblastech (CHKO) a národních parcích (NP). V případě národních parků je jejich ochrana zajišťována zvlášť samostatným zákonem. Každý národní park je vyhlašován samostatným zákonem.

Příklady chráněných území

Pro ilustraci uvádíme několik příkladů chráněných území v České republice:

• Národní park Šumava: Dobře známý národní park.
• Chráněná krajinná oblast Blaník: Nejmenší CHKO v České republice.
• Přírodní rezervace Podhrázský rybník: Rozprostírá se na ploše necelých šedesáti hektarů u obce Tomice.
• Přírodní památka V Olších: Rozkládá se na ploše o necelých čtyřech hektarech nedaleko Miličína.
• EVL Louky u Budenína: Asi jeden kilometr východně od Votic.
• PO Údolí otavy a Vltavy: Asi třicet kilometrů jihozápadně od Votic.

Další způsoby ochrany přírody

Mimo uvedené nástroje územní ochrany přírody, tedy mimo NP, CHKO, NPP, NPR, PP a PR využívá ochrana přírody i další způsoby (nástroje) ochrany přírody. Jsou jimi především přírodní parky a soustava lokalit NATURA 2000, která se často překrývají s MZCHÚ i VZCHÚ. Do této soustavy řadíme evropsky významné lokality (EVL) a ptačí oblasti (PO).

Soustava NATURA 2000 je na rozdíl od výše uvedených chráněných území specifická tím, že chrání lokality a druhy z pohledu evropského měřítka. Poněkud odlišná je problematika přírodních parků. Ty již neslouží k ochraně druhů chráněných rostlin nebo živočichů. Přírodní parky jsou většinou vyhlašovány jako nástroj ochrany krajiny, toho pěkného, co kolem sebe vidíme. Přírodní parky tak chrání takzvaný krajinný ráz, ducha místa.

Druhy rostlin a živočichů

Na rovině druhové ochrany zákon rozeznává druhy ohrožené (např. čmelák zemní), silně ohrožené (např. ještěrka obecná) a kriticky ohrožené (např. .

Čtěte také: Územní plánování a ÚSES

Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských a lesnických prací, při plánování, provádění a užívání staveb, provádění terénních úprav, činnosti prováděné hornickým způsobem, ve vodním hospodářství, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.

Výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny

Zákon o ochraně přírody a krajiny v § 56 odst. 2 písm. c) umožňuje povolit výjimku z uvedených zákazů mimo jiné "v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru", avšak jen tehdy, pokud "neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany" (§ 56 odst. 1 věta druhá zákona o ochraně přírody a krajiny).

Orgán ochrany přírody může, neexistuje-li jiné uspokojivé řešení, rozhodnutím stanovit postup odchylný od postupu uvedeného v § 5a odst. 1 a 2, je-li to potřebné v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti, v zájmu bezpečnosti leteckého provozu, při prevenci závažných škod na úrodě, domácích zvířatech, lesích, rybářství a vodním hospodářství nebo za účelem ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

Veřejný zájem

Podle § 58 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny je ochrana přírody a krajiny veřejným zájmem. Každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona. Podle § 2 téhož zákona se ochranou přírody a krajiny rozumí v zákoně vymezená "péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny."

Úkolem správních orgánů je při aplikaci zákonů, které jednotlivé veřejné zájmy definují, v jednotlivých případech takto obecně formulované veřejné zájmy konkretizovat. Přitom ve správním řízení mnohdy stojí několik veřejných zájmů proti sobě (či alespoň nejsou zcela v souladu) a není možné, aby nakonec přijaté řešení bylo v souladu se všemi veřejnými zájmy, které s rozhodovanou věcí souvisejí.

Čtěte také: Definice a význam ÚSES v ČR

Veřejný zájem je kategorie, "která má u každého rozhodnutí svůj konkrétní obsah, jenž je spojen s okolnostmi řešeného případu". Je proto nezbytné, "aby veřejný zájem byl správním orgánem výslovně formulován ve vztahu ke konkrétně řešené záležitosti. Je třeba jej vyvodit z právní úpravy a jejích dílů, z právní politiky a posouzením různých hodnotových hledisek podle úkolů správy v příslušných oblastech (sociální, kulturní, ochrany životního prostředí apod.)".

Ochrana dřevin rostoucích mimo les

Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin.

Povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení pro rozvod tepelné energie prováděném při provozování těchto zařízení, k odstraňování dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze a z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

tags: #pozemní #ochrana #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Rozměry a materiál venkovního odpadkového koše
• Chiptuning Audi A4 C4
• Plán druhové skladby Nad Lužnicí
• Podmínky pro svatbu v přírodě
• Umění erotických aktů