Význam v přírodě: Užovka stromová (Zamenis longissimus)

16.03.2026

Užovka stromová je až 200 cm dlouhý had se štíhlým tělem a kruhovitou zorničkou. Je to největší had žijící v ČR. Délka těla je však v průměru menší než 2 m a to z pravidla okolo 90-130 cm. Samice jsou větší než samci.

Zbarvení je u obou pohlaví stejné, většinou olivové, olivově šedé, hnědé, nebo velmi vzácně až šedožluté popřípadě krémové. V přírodě je možné se setkat jak s melanismem, erytrismem tak i s albinismem. Ve středních částech těla jsou okraje šupin bílé a někdy splývají v linie. Břicho je bělavé, někdy jasně žluté, pískové nebo krémové.

Mladí jedinci mají na hřbetu příčné tmavé pásky, které v přední části těla tvoří skvrnky. Kresba za hlavou je výrazná. Druh pro své rozměry a vyjímečnost nezaměnitelný.

Rozšíření a výskyt

Užovka stromová je evropský druh hada, rozšířený převážně v mediteránu. Běžně ve Francii na S Španělska, v Itálii, Rakousku, Slovinsku a Albánii. Roztroušeně na Balkánu.

V ČR se vyskytují tři oddělené populace. U nás žijí tři původní populace užovky stromové (Zamenis longissimus): v Poohří, v Podyjí a v Bílých Karpatech. Za nejohroženější je považována populace v Poohří, která je naprosto izolovaná (Musilová 2007). Populace v Podyjí je okrajem souvislejšího výskytu v Rakousku (Mikátová & Vlašín 2012).

Čtěte také: Ekologický význam srnce

Lokality z české strany Bílých Karpat (Mikátová et al. 2001) spojitě navazují údolími přítoků Váhu na rozšíření tohoto druhu v trenčínské oblasti Slovenska (Varga 1962, Lác 1970). V této oblasti žije užovka stromová synantropně, s těsnou vazbou na lidská obydlí (Soukupová 2016). Výskyt je geograficky rozdělen na dvě enklávy. Jedna jde podél řeky Vláry a jejích přítoků v oblasti Vlárského průsmyku, druhá je v povodí Dreitomice a jejich přítoků v oblasti Žítkové.

V odlehlém skalnatém meandru řeky Ohře v severních Čechách nalezli vědci překvapivě geneticky bohatou populaci užovky stromové. Tento teplomilný had, známý také jako užovka Aeskulapova, z většiny střední Evropy zmizel před několika tisíci lety.

Biologie a ekologie

Užovka stromová je u nás obývá prosluněné suché biotopy, vždy však v blízkosti nějakého vlhkého místa. Většinou se jedná o lesostepní formace s roztroušenými křovinami a kamenitými stráněmi, také vinohrady, sady a řídké listnaté lesy. Největší koncentrace jedinců je v místech s vhodným úkrytem (skládka dřeva, kamenné zídky, komposty, a mnoho dalších).

V ČR jsou lokality položeny v rozmezí 300-720 m n. m. v Karpatech. Druh je aktivní ve dne. Většinu času tráví vyhřívání, ve večerních hodinách hledá potravu. Ve dnech, kdy teplota překračuje unosnou mez se stahuje blíže k vodě. Had velmi dobře šplhá a plave.

Při sebeobraně, kdy se jí nepovede predatorovi uniknout, se stáčí do terče, splošťuje hlavu, kouše a vydává hlasité chřestění koncem ocasu, kterým vibruje o zem. Ze zimování se užovky probouzejí u dubnu či květnu a aktivní jsou do konce září či října. Paření přichází na řadu v květnu nebo červnu, a to skoro vždy ráno.

Čtěte také: Proč je ekologická výchova důležitá

Vajíčka jsou bílá, většinou od 5-9 ve snůšce. Pro kladení vajec samice vyhledává vhodná místa jako jsou komposty, hnoje, vykotlané pařezy, skalní štěrbiny a pod. Většina mláďat se lihne na konci léta.

Potravou užovky stromové jsou drobní hlodavci nebo ptačí vajíčka, která polyká celá. Mladí jedinci často loví ještěrky.

Ochrana a význam

Druh výrazné kulturní hodnoty. Byla spojována s mytologií Slovanů, najdeme ji také ve znaku mediků, jako hada obtáčejícího se kolem hole. Druh, který si zaslouží velkou pozornost.

Zákonem chráněný druh, hodnocen jako kriticky ohrožený. V Česku jde o druh kriticky ohrožený dle zákona o ochraně přírody a krajiny a příslušných vyhlášek. Dle červeného seznamu (Chobot & Němec 2017) patří mezi druhy ohrožené (EN) a dle přílohy IV směrnice o stanovištích patří mezi druhy v zájmu společenství, které vyžadují přísnou ochranu.

Evropský záchranný program pro tento druh (Edgar et Bird, 2006) doporučuje vytvoření národních záchranných programů pro všechny země s výskytem izolovaných populací. Proto i u nás vznikl celostátní záchranný program (Zavadil et al., 2008), který byl později doplněn (Větrovcová et al., 2010). Ten mj.

Čtěte také: Klíčová role bakterií v přírodě

Genetické analýzy odhalily, že část jedinců z populace v severních Čechách patří k západní genetické linii - na rozdíl od všech ostatních populací v Česku, které spadají do linie východní. Nález je vůbec první svého druhu v České republice a teprve druhý v celé Evropě. Podobné genetické spojení bylo dosud známo pouze z jedné lokality v jižním Bavorsku.

Každá z linií užovky stromové se vyvíjela v odlišném prostředí - západní v oblasti s atlantickým klimatem, východní v kontinentální či středomořské Evropě. Jejich současné spojení v jediné populaci může znamenat větší schopnost, aby se přizpůsobila probíhajícím klimatickým změnám. Přírodní výběr totiž může „pracovat“ s genetickým materiálem z obou klimatických zón.

„Je to jako najít živou fosilii - genetickou paměť doby, kdy užovka stromová žila mnohem severněji než dnes, a obě linie se tak mohly potkat. Objev mění dosavadní pohled na izolované populace užovky stromové i dalších ohrožených druhů. Často jsou totiž vnímány jako geneticky chudé a závislé na tzv. genetické záchraně z jiných oblastí. Nyní se však ukazuje, že některé izolované populace mohou být naopak nositeli unikátního genetického bohatství, které se nikde jinde nevyskytuje.

„Právě díky své izolaci si některé populace udržují nečekanou genetickou různorodost. Mohou tak fungovat jako přirozené genové banky, které v budoucnu poskytnou cennou genetickou podporou jiným populacím,“ doplňuje Petr Kotlík.

Příklad užovky stromové je důkazem, že i geneticky významné populace mohou dlouho unikat pozornosti a jejich objevení je možné jen díky systematické terénní práci a úzké spolupráci mezi zoology, genetiky a ochranáři.

Výsledky mají přímý dopad nejen na ochranu kriticky ohrožené užovky stromové, ale mohou ovlivnit přístup k ochraně i dalších druhů, které se s postupujícím oteplováním přesouvají na sever. Pokud krajina nabídne vhodné prostředí a propojené biokoridory, mohou geneticky „správně vybavené“ populace sehrát klíčovou roli v další existenci druhů.

„Naše práce ukazuje, že smysluplná ochrana druhů vyžaduje nejen sledování početnosti populací, ale také hlubší poznání jejich genetické výbavy. Právě ta totiž může rozhodnout o jejich budoucím přežití,“ uzavírá Petr Kotlík.

Hlavním rizikem pro užovku stromovou je změna způsobu hospodaření a využívání krajiny, a tím způsobená ztráta biotopů. Především mizení maloplošného způsobu hospodaření a v důsledku toho buď příliš intenzivní hospodaření na velkých scelených plochách, nebo naopak absence zásahů a z toho plynoucí zarůstání lokalit.

Významným faktorem je i likvidace drobných kompostů a hnojišť - tato místa jsou užovkami využívána k inkubaci vajec, ovšem taky k páření, temperování a u mláďat i k zimování (Mikátová et al., 2021). Nedostatek líhnišť nebo jejich likvidace v nevhodnou dobu je opravdu závažným problémem.

Musilová et al. (2007) jako nejdůležitější faktory ohrožující populace tohoto hada uvádějí: změny a ničení stanovišť, urbanizace, intenzivní zemědělství a lesnictví, scelování pozemků a rekultivace lomů, což v zásadě odpovídá i situaci zjištěné u vlárské populace.

Z dalších lokálních antropogenních vlivů je třeba uvést autoprovoz na silnici č. 57 směr Slovensko. Zde byly nesystematicky zaznamenány úhyny (RK) a v některých letech to byly i desítky kusů, nejčastější právě užovka stromová, pak užovka obojková a slepýš.

Zcela zásadní je údržba vhodných biotopů, včetně všech jejich součástí (líhniště, zimoviště, vhodné úkryty, migrační koridory). V této oblasti naštěstí je celá řada biotopů udržovaná sekáním či pastvou drobnými vlastníky, významné lokality jsou také ve vlastnictví státu. Lesy ČR například vlastní oba zdejší lomy (v Sidonii i ve Sv. Štěpánu), AOPK ČR zase některé pastviny a louky v Sidonii.

Zajistit vhodný management vybraných hodnotných biotopů - to znamená především zachovat pestrou mozaiku krajinných struktur (meze, remízky, hromady kamení) a potlačit nevhodnou sukcesi (odstraňování náletů, extenzivní pastva, kosení).

Monitoring populace užovky stromové ve Vlárském průsmyku

Užovka stromová je v CHKO Bílé Karpaty sledována už od roku 1984, kdy se poprvé podařilo doložit její výskyt na moravské straně Bílých Karpat (Vlašín 1984). V letech 2009 a 2010 byl výzkum pouze orientační. Základní výzkumnou metodou byla terénní pochůzka a odchyt jedinců. Doplňující metodou byl sběr svleček (exuvií), hledání vaječných obalů a dotazníková akce mezi místními obyvateli.

Tím byla zmapována oblast, kterou tyto užovky osidlují v okolí Vlárského průsmyku (v povodí řeky Vláry). Od roku 2014 probíhá na deseti monitorovacích místech dle záchranného programu (Zavadil et al., 2008) pravidelný monitoring, na základě metodiky Vlašín et Mikátová (2007) a Mikátová et al. (2021). Na každé ploše jsou stabilizované pozorovací body, na většině ploch jsou rozmístěny nástražné fólie (obr. 2). Součástí monitoringu je i odchyt, značení a vypouštění značených jedinců.

Značení se provádí pomocí zástřihů chirurgickými nůžkami na břišních štítcích (plastronech). Každý takto označený had má jedinečný kód, podle kterého je možné jej ještě další tři roky rozlišit od jiných jedinců. Pokud je v mezidobí značení obnoveno, je možné příslušného jedince sledovat i celou řadu let. Toto značení se provádí pouze u dospělých či subadultních jedinců.

V rámci monitoringu byla zaznamenávána přítomnost dospělců užovky stromové, gravidních samic, novorozených mláďat, vaječných obalů nebo exuvií (svleček). Odchycení jedinci (kromě mláďat) byli změřeni a zváženi. Pro měření byl použit metr o délce 1,5 m, který byl přikládán k tělu živého jedince bez anestezie (Blouin-Demers 2003). Měřena byla délka od špičky čenichu po kloaku a od kloaky po konec ocasu. Pro vážení byla použita elektronická či mechanická váha.

Vlárská populace užovky stromové se rozkládá především podél řeky Vláry, počínaje katastrem Sidonie až po katastr Bylnice. Zahrnuje též katastry Svatý Štěpán a částečně Brumov a Štítnou nad Vláří. Celková oblast výskytu užovky stromové v okolí Vlárského průsmyku je přibližně 40,71 km2 (obr. 3), část tohoto území však pokrývají rozsáhlé lesní porosty, které tato užovka trvale neobývá, ale bývá zde jednotlivě a nepravidelně zastižena. Celkem 10 monitorovacích lokalit zahrnuje škálu biotopů od polopřirozených až po antropogenní (obr.

Od roku 2014 probíhá monitoring každoročně ve zhruba stejném rozsahu, každá lokalita byla navštívena 6 až 9krát. Počty zjištěných exemplářů užovky stromové jsou patrné z přiloženého grafu (obr. Počty pozorovaných či jinak zaznamenaných jedinců na monitorovaných lokalitách byly vždy větší než počty jedinců označených a vypuštěných. Odchycení juvenilní jedinci nebyli značení, někteří jedinci unikli a někteří byli znamenáni pouze fotograficky. Do počtu zaznamenaných exemplářů se také počítají i jedinci mrtví, tzv. road kill (RK - nález mrtvého jedince na silnici).

Metoda zpětného odchytu byla použita především proto, aby bylo možno zjistit migraci mezi jednotlivými lokalitami. S ohledem na to, že všichni jedinci byli zpětně odchyceni na stejném místě v okruhu 100 m, kde byli vypuštění, nepodařilo se prokázat žádnou migraci.

Další důvod pro použití značení je zjištění přibližné velikosti populace. Tu lze na základě značení a zpětného odchytu (MART - Mark and Recapture Techniques) přibližně stanovit (Bonnet et al., 2002). Pro většinu dostupných matematických modelů početnosti populace je počet označených jedinců a RT nízký. Nejjednodušším modelem, který bylo možné použít, je výpočet velikosti populace (P indexu) dle Schnabelové. Ten je založen na postupném odchytávání a označování částí zkoumané populace (Schnabel 1938). Za základ výpočtu četnosti slouží poměr mezi značenými a neznačenými jedinci.

Předpokládá se, že poměr značených a neznačených jedinců v odchyceném vzorku je shodný s poměrem jedinců značených k neznačeným v celé populaci. Omezujícími faktory jsou náhodnost výběru a stálá velikost populace v průběhu hodnoceného období. Jako periodu sčítání jsem zvolil kalendářní rok. Při značení zástřihy do plastronů je dle literatury i dle vlastních zjištění limitem i to, jak dlouho jsou tyto značky identifikovatelné. Pokud nejsou v průběhu doby obnoveny, je jejich „čitelnost“ limitována třemi roky.

Rok 2014 byl z výpočtu vynechán, protože Bi bylo na počátku roku nulové. Toto ohodnocení je celkem reálné, problémem však zůstává, jak velké území je touto populací osídleno. Vzhledem k tomu, že zjištěná migrace je v podstatě nulová, není dost podkladů pro přesné stanovení velikosti území, kterou sledovaná populace obývá. Většina zaznamenaných migrací byla např. v Podyjí do 500 m (Mikátová & Vlašín 2012), podobnou migraci proto lze předpokládat i zde.

Docházíme tak k hodnotě 54,2 dospělého jedince na km². Jelikož značeni byli jen subadultní a adultní jedinci, nejméně polovina populace z výpočtů vypadává.

Dalším důvodem pro použití metody zpětného odchytu je možnost sledovat růst jedinců ve volné přírodě. U rozdílů větších než nula byl zjištěn růst od 0,1 do 3,3 mm za den. Celkem 10 RT ale vykazovalo nulový nebo záporný růst! Za rok se jednalo až o -140 mm. I když byla nejprve zvažována chyba měření, v odborné literatuře (např. Blouin-Demers 2003) bylo následně dohledáno, že o možnosti záporného růstu hadů (a plazů obecně) se skutečně diskutuje.

Vedlejším produktem značení jedinců pomocí vystřihování části břišních šupin je, že takto získaný biologický materiál byl ukládán do epruvet a předán do AVČR do genetické banky.

Dalším vedlejším produktem odchytu a značení bylo, že u odchycených adultních a subadultních jedinců mohlo být většinou spolehlivě určeno pohlaví (tab. 1). To bylo určováno bez použití sondáže podle tvaru ocasu za kloakálním otvorem. Pokud nebylo možno určit spolehlivě pohlaví, byli takoví jedinci označeni jako neurčené pohlaví. Celkem tak bylo spolehlivě určeno pohlaví u 198 z 223 jedinců odchycených v letech 2014-2021, z toho bylo 105 samců a 93 samic (25 jedinců zůstalo bez určení pohlaví).

Poměr pohlaví

Podle Moravce (2015) se poměr pohlaví pohybuje od 1,2 : 1 až do 2 : 1 ve prospěch samců. Např. v izolované populaci v polských Bieszczadech (Kurek et al., 2019) v letech 2009 až 2013 bylo odchyceno a identifikováno 89 samců a 21 samic (z celkového množství 137 odchycených hadů), což činí mimořádný poměr 4,2 : 1 ve prospěch samců. Tyto hodnoty mohou být dány extrémními podmínkami této izolované populace. Na Vlársku zjištěný poměr pohlaví naopak u 198 jedinců ukazuje druhý extrém, a to sice poměr 1,1 : 1 ve prospěch samců (tab. 1).

Hustota výskytu

Zjišťování hustoty výskytu (denzity) je pro užovku stromovou extrémně obtížné. Jak uvádí Moravec (2015), je třeba ke stanovování denzity u tohoto hada přistupovat velice opatrně. Je to dáno především velmi nerovnoměrným rozšířením v prostoru. Užovky si neobhajují svoje teritorium, spíše obývají určitý revír (home range), který se mnohonásobně překrývá s revíry dalších jedinců. V některých místech (líhniště, zimoviště) mohou být ve vysokých koncentracích, v jiných částech jimi obývaného prostoru se vyskytují velice řídce.

Zjištěnou předpokládanou denzitu 108 jedinců na km², resp. 1,08 jedince na hektar, lze porovnat např. s denzitou v oblasti Pasova (Drobny 1993 in Moravec 2015), kde byla stanovená denzita 3 jedinci na hektar. Dále např. u izolované polské populace se v letech 1999-2003 užovkami obývaná plocha zmenšila pouze na 4-4,5 km2, kde velikost populace byla odhadnuta na 74,1 jedince, což odpovídá denzitě 16 jedinců na km2, resp.

Populace v Bílých Karpatech (tj. zkoumaná ve Vlárském průsmyku spolu s populací na Žítkovsku) je plošně největší ze všech tří populací v ČR. Denzita je ovšem proměnlivá a s největší pravděpodobností bude menší než v Podyjí. S ohledem na to, že se jedná o okraj současného areálu rozšíření, je potřeba vyvinout intenzivní úsilí pro její zachování.

Tabulka 1: Pohlaví užovek stromových odchycených v letech 2014-2021