Vážení si přírody, rodičů a autorit: Význam v rodinném kontextu

V literatuře se setkáváme s mnoha pojmy označujícími rodinu, která neplní některé ze svých základních funkcí. Toto rozdělení se může zdát schematické, protože nekoresponduje s reálným životem. Každá rodina obvykle projde jakousi „dysfunkčností“, tedy vychýlením od normy, která dříve přinášela spokojenost. Cílem výchovy není nekonfrontovat se s problémem, ale všimnout si ho, porozumět mu a adaptivně ho řešit. To je typický rys pro funkční vztahy v rodině.

Většinou se tyto charakteristiky neobjevují izolovaně, ale jsou na sobě navázané. Zdeněk Mlčák (1996) se věnoval rozdělení rodin do určitých typů. Je však třeba uvědomit si, že následující rysy se běžně objevují i ve funkční rodině, záleží na intenzitě a dlouhodobosti problémů, abychom mohli mluvit o rodině jako o dysfunkční. Kupříkladu zralost není nutně dána věkem rodičů, stejně tak přirozené ambice jsou hnací silou ve vývoji dítěte.

Nabízí se spíše diskuse o míře projevených problémů a potažmo odpovídající míře způsobu řešení - do jaké míry například dítě ochraňovat, a tedy i omezovat? Odpovědi si však musí najít každý rodinný systém sám, protože rodina vznikla na základě předchozích vazeb, vztahů, učení, rolí, způsobů zvládání náročných situací a konfrontací s životními událostmi.

Typy dysfunkčních rodin a jejich projevy

Nezralá rodina

Rodina nezralá většinou vznikne v důsledku nechtěného otěhotnění ženy, ale i cíleného „překotného“ otěhotnění mladé ženy, jejímž motivem je odchod z původní rodiny. První problémy nastávají již v průběhu těhotenství. Nezralost se projevuje psychosociální nepřipraveností plnit svou rodičovskou funkci a roli.

Příklad: Matce Janě je 19 let, porodila jako nezletilá, otci Kubovi je 20 let. S holčičkou Alenkou (2 roky) pomáhá prababička z Kubovy strany. Matka je vyčerpaná, v depresi. Mladá rodina bydlí v pronájmu, s penězi vypomáhá matky otec.

Čtěte také: Systémy pro vážení odpadu

Signálem bývá již na začátku problematický postoj ke „stavění hnízda“. Často mladá rodina zůstává žít v bytě či domě prarodičů. To, co zpočátku zní velmi podpůrně, se v průběhu času ukáže jako „past“ a partnerství většinou dlouho nevydrží. V takovém vztahu se partner brzy cítí být na „vedlejší koleji“, často popisují novou hierarchii „první je dítě, na druhém místě rodiče, až na třetím pak já“.

Příklad: Rodina (otec 32 let, matka 28 let, syn 8 let) bydlí od začátku v domě ženiných rodičů. Syn nereaguje na ničí výzvy, otec si s ním divoce hraje, dítě má pak až agresivní projevy, na což otec reaguje křikem. Matka hledá útočiště u svého otce.

Rodiny s nejasnými hranicemi

V rodinách s nejasnými hranicemi se často prolínají role a povinnosti mezi generacemi.

Příklad: Rodina s dvěma dcerami (8 a 6 let), starší má silné kožní problémy a úzkosti. Matka otce dcer je ovdovělá tři roky, syn - otec dcer se za ní téměř každý den stavuje z práce. Žena mu to vyčítá, že se „vůbec nevěnuje své rodině a že si hraje na vzornýho synáčka“.

Rodiny generačně smíšené

V rodinách generačně smíšených se většinou jedná o staršího otce a mladší matku, mezi nimiž věkový rozdíl činí patnáct a více let. Problémem zůstává, že si mladá žena bere muže na vrcholu jeho sil, ještě zdravého a dobře existenčně situovaného, ovšem po několika letech, právě v období dospívání jejich společných dětí, se status takového muže mění na důchodce.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Příklad: Blanka (15 let) po propuštění z dětské psychiatrie pro sebepoškozování. Narodila se, když bylo matce 48 let a měla už dvě dospělé děti, jejímu manželovi bylo 33 let.

Příklad: Klára (11 let), má depresivní stavy. Její otec má dospělou dceru a syna z předchozího vztahu, když děti dospívaly, zemřela mu manželka. Po smrti manželky si do roka našel o 22 let mladší ženu.

Rodiny zatížené traumatem

Takové rodiny většinou trpí jedním či více problémy, které se vytvořily a které mají potíže je zvládnout. Může se jednat o konflikty v rodině nukleární či širší, v zaměstnání. Rodiny dále mohou být přetíženy nemocí či smrtí člena rodiny, narozením dalšího dítěte či dítěte s postižením.

Příklad: Aneta (21 let), dostavila se pro dlouhodobé beználezové blokády zad. Ve svých 12 letech zjistila, že otec hraje automaty, od té doby ho kontroluje a hlídá. Rodina tím je značně finančně omezena, panuje nedůvěra.

Příklad: Patrik (13 let), tiková porucha doprovázená obsedantněkompulzivní poruchou. Před několika lety otec Patrika zavinil autohavárii, byl obviněn a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

Rodiny orientované na výkon

Rodiče se snaží své děti materiálně zajistit, avšak projevy vzájemnosti, citu a porozumění jsou upozaděny. Rodiče investují svou energii do své práce a kariéry a jejich děti nevědí, co s volným časem.

Příklad: Veronika (17 let), problémy s užíváním pervitinu, dříve sebepoškozování, aktuálně po pokusu o sebevraždu. Její rodiče podnikají a kladou na své členy vysoké nároky.

Dítě musí podávat výkony, na které často nestačí jejich tělesné či duševní možnosti. Pokud pak dítě nesplní rodičovské očekávání „být vizitkou svých rodičů“, například ve výsledcích ve škole, ve sportu, ve vzhledu, rodiče jsou zklamaní. Dítě často trpí pocitem méněcennosti či nízkým sebevědomím.

Příklad: Alžběta (14 let), s alergiemi a úzkostnými stavy projevujícími se nedostatkem dechu, a tedy pocitem dušení, bušením srdce. Studuje osmileté gymnázium jako její starší sestra, která právě odmaturovala s vyznamenáním a byla přijata na medicínu.

Autoritářské rodiny

Jsou to takové rodiny, ve kterých se celkové fungování zajišťuje pomocí příkazů a zákazů, výchova je založena na kázni a poslušnosti. Potlačuje se zde přirozená autonomie a spontaneita jednotlivých členů rodiny a každé neuposlechnutí či snaha o prosazení vlastního názoru se trestá.

Příklad: Vašek (9 let), koktavost, stresové pomočování, úzkostně-depresivní stavy, přichází s otcem. Otec je velmi autoritářský a vyžaduje bezpodmínečnou poslušnost.

Ochránitelské rodiny

Ochranitelský styl výchovy se vyskytuje především u žen - matek, které své děti zbavují přirozené odpovědnosti za jejich chování a často bojovně vystupují na jejich obranu, i když jednání dítěte bylo na první pohled nepatřičné. Mají o své děti přehnaně úzkostlivou starost.

tags: #vážení #si #přírody #rodičů #a #autorit

Oblíbené příspěvky:

• Stavební odpad Jihlava a okolí
• Tipy a triky pro přežití v přírodě
• Zdroje pro environmentální výchovu
• Odpady v Orlové: Přehled kontejnerů
• Odpadkový koš se zasouvacím víkem – test