Ekologie se zabývá vztahy v přírodě, respektive vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím. Příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty).
Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero).
Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Přirozené ekosystémy vznikají (víceméně) bez zásahu člověka (např. tropický deštný les, korálové útesy, přirozený lesní porost). Naopak umělé ekosystémy musí člověk udržovat a dodávat do nich energii (např. hnojení, orba a osévání pole, sečení či spásání louky).
Ekosystémy jsou různě stabilní, neboli snášejí jen určitou míru narušení. Postupně se vyvíjejí, to se označuje jako sukcese (např. hromada zeminy postupně zaroste bylinami, keři, nastěhují se sem živočichové aj.). Pro ekosystémy je důležitá i přítomnost „mrtvé“ organické hmoty.
Organismy jsou přizpůsobené na určité podmínky (adaptace) a snášejí jen jejich určité rozpětí (ekologická valence). Organismy snášející jen úzký rozsah podmínek se považují za bioindikátory.
Čtěte také: Objevte přírodní krásy Velké Británie
Ekosystémy lidem přinášejí určité výhody, neboli poskytují ekosystémové služby. Ekosystémové služby jsou úzce spjaté s rozmanitostí života v ekosystémech (biodiverzitou). Lidstvo je na těchto službách prakticky zcela závislé. Ekosystémové služby jsou přímo ovlivňovány biologickými, fyzikálními či chemickými procesy.
Ekosystémové služby lze rozdělit do několika základních kategorií. V rámci poskytovacích služeb člověk z přírody přímo získává určité zdroje. Jedná se třeba o pitnou vodu, jídlo či paliva/prostředky k získání energie. Příroda je též zdrojem nejrůznějších dalších surovin: minerálů a hornin, dřeva/biomasy, konkrétních biochemických látek (ty lze používat např. Do poskytovacích služeb se počítají i genetické zdroje (např.
Ekosystémy se do jisté míry dokážou samy regulovat. V rámci regulačních služeb je tedy výhodou, že v přírodě dochází k „vyrovnávání“ negativních procesů. V rámci regulačních služeb dochází např. k určité regulaci klimatu díky zpětným vazbám.
Příroda je mocná čarodějka a s kde čím si umí poradit, jsou ale věci, na které je i ona krátká. Třeba na některé odpady, které v ní nezodpovědní jedinci pohazují a nechají je tam svému osudu. Zatímco my si život usnadňujeme jednorázovými obaly a rychlými řešeními, příroda si s našimi nevítanými „dary“ v podobě odhozených odpadků dává načas. A někdy jí to trvá dlouho, s některými odpady si neporadí vůbec. Tušili jste, že obyčejný kelímek od kávy pohozený v lese v něm může zůstat po celé generace?
Každý z nás už určitě zažil situaci, kdy se procházel vzrostlým lesem, dýchal čerstvý vzduch, užíval si krásy přírody a najednou pohled spočinul na zrezlé konzervě, rozbité láhvi, na roztrhaném pytli plném odpadků či nevzhledných zapáchajících nedopalcích. Pohozený odpad ale není jen estetický problém, který naruší naši procházku čistou přírodou - takový odpad totiž přírodě řádně zatápí.
Čtěte také: Podnebí Velké Javořiny
Pohazování odpadu je celosvětový problém s dalekosáhlými důsledky. Opomeneme-li fakt, že odhozený cigaretový nedopalek hyzdí přírodu, nebo může způsobit požár, je třeba si uvědomit, že se z něj do vody a půdy uvolňují mikroplasty a toxické látky, které mají negativní vliv na životní prostředí. Škodlivé látky, které se z nedopalku uvolňují, se dostávají do potravního řetězce a ovlivňují tak zdraví nás všech. A to jsme si ještě nevzali na paškál další naprosto běžný odpad v přírodě - žvýkačku. Žvýkačky a nedopalky cigaret jsou vlastně dnes takové každodenní „drobnosti“, které se ale stávají - společně s dalšími pohozenými odpadky - součástí naší historie.
Jaká je doba rozkladu odpadu? Velmi se liší - některé pohozené odpady z přírody nezmizí nikdy. Odpady bychom proto měli vždy vytřídit tam, kam patří! Pohozený odpad je nejen neestetickou záležitostí, jeho odstranění ale stojí nemalé finanční prostředky a takový odpad už nelze recyklovat.
Jak tedy můžeme zabránit nezodpovědnému chování v podobě nežádoucích odpadků v našem okolí? Je to jednoduché: co si přineseme, to si také odneseme. To už by mělo být samozřejmostí. Třídíme odpad - tak umožníme jeho recyklaci! Příroda není popelnice.
Čím méně o naše životní prostředí pečujeme, tím více bude znečištěno kontaminanty a toxiny, které mají škodlivý dopad na naše zdraví. Znečištění ovzduší může kromě jiných problémů a nemocí způsobit onemocnění dýchacích cest a rakovinu.
Je potřeba si uvědomit, že plýtvat (jídlem, vodou, elektřinou…), ničit přírodní zdroje, drancovat a ždímat Zemi kvůli penězům není cestou, za kterou by se nám planeta v budoucnu chtěla odvděčit.
Čtěte také: Fakta a příběhy o Matce Přírodě
Dvě cihly. Jednu vyrobili šetrně, s co nejmenšími dopady na přírodu, druhou naopak za obrovské spotřeby vody i energie. Jak je od sebe rozeznáme? Jako laici nijak. Právě proto se už od devadesátých let vyvíjí a používá metoda, která umí posoudit životní cyklus výrobků - Life Cycle Assessment.
Jedním z předních českých pracovišť, kde se Life Cycle Assessmentem zabývají, je Fakulta technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT Praha), kterou vede děkan Vladimír Kočí. On a jeho tým se LCA posledních dvanáct let snaží zapojit do byznysu firem i do běžného života lidí.
LCA hodnotí dopady na životní prostředí takzvaně od kolébky do hrobu: od získávání surovin přes výrobu jednotlivých součástek, používání výrobku až po jeho recyklaci nebo odpad, který vznikne po vyhození.
„Výhodou LCA je, že neřeší jen jeden konkrétní dopad, například jen uhlíkovou stopu, ale jde napříč různými environmentálními problémy. Řeší úbytek surovin, klimatickou změnu, toxicitu, eutrofizaci (proces, kdy se do vody, ne vždy žádoucně, dostávají živiny, zejména dusík a fosfor, pozn. red.), acidifikaci (okyselování vody nebo půdy, pozn. red.), úbytek vody ve vodních tocích a tak dále. LCA nám dává širší pohled, kdy dokážeme posoudit celkový dopad akcí člověka, ne jen jednu část,“ vysvětluje Kočí.
Jak výstupy LCA vypadají v praxi?
Mám například brambory a vy mi dokážete říct, že na kilo těchto konkrétních brambor bylo potřeba sto litrů vody, dvacet litrů paliva a půl kila emisí CO2? Ano, přesně tak. Zrovna u brambor ta čísla neznám, ale skutečně výstupy mají tuhle formu. V některých odvětvích už začíná být běžnou praxí výrobců, že podle těchto hodnot vybírají své dodavatele.
Pomocí metody LCA můžete určit, jakou uhlíkovou stopu a další environmentální hodnoty má daná cihla, pivní sklenice nebo plechovka a jestli jsou ty hodnoty lepší od jednoho, nebo druhého dodavatele. Výrobce, který chce snižovat environmentální dopady svých výrobků, může vybírat své dodavatele právě i na základě posouzení LCA metodou.
Environmentální hodnocení se tak už stávají nástrojem konkurenceschopnosti, což je velmi důležité. Pomáhají předhonit konkurenci, což dříve nebylo. Jednoduše když víte, že veřejnost a byznys začíná mít zájem o ekologicky šetrnější výrobky a energie, víte také, že se vám vyplatí vyrábět šetrněji, protože své výrobky prodáte za lepší cenu než neekologická konkurence.
Recyklace je určitě lepší než ty věci vyhodit. Na jednu stranu jsme pro recyklaci i v rámci oběhového hospodářství - jako nástroje, který stojí za to rozvíjet, ale po té úvodní fázi propagace recyklace spíš teď dostáváme na veřejnost myšlenku, že nás to nespasí.
Recyklace je dobrý nástroj, ale nemůže být pro nás cíl. Každý recyklační postup má totiž nějakou energetickou náročnost, materiálovou náročnost a tak dále. Navíc, když něco recyklujete, děláte z odpadu druhotnou surovinu. Jestliže ta technologie sama o sobě má environmentální dopad, tak samotnou recyklací vždy něco v životním prostředí zhoršíte, spotřebujete třeba energii, vytvoříte emise a tak dále.
Smysl to má tehdy, když výslednou surovinu umíte smysluplně využít. Jakmile ale budeme recyklovat pro to, abychom recyklovali, moc si nepomůžeme.
Musíme ale hlavně smysluplně předcházet vzniku odpadu. Celý ten pohled se musí změnit. Jakmile budeme řešit distribuci vody tak, aby to mělo co nejmenší environmentální dopady, zjistíme, že PET lahev asi není to nejlepší.
Každý den děláme věci, kterými přispíváme ke zhoršování životního prostředí. Potřeby naší velké a často přespříliš konzumní společnosti jsou obrovské. Mnoho lidí považuje za neodmyslitelný standard i věci a služby, které ke spokojenému životu vlastně nepotřebujeme. To vše se logicky odráží na stavu přírody kolem nás.
Je pravda, že vliv jednoho obyčejného člověka není velký - ovšem vliv lidské populace, která se právě z těchto obyčejných lidí skládá, je v porovnání s jinými organismy nedozírný. Každý z nás by si proto měl své chování uvědomovat a snažit se životní prostředí zatěžovat co nejméně.
Je běžným a příjemným rituálem dát si ranní sprchu, aby člověk vyrazil svěží do nového dne. Pět minut si postojíte pod příjemným proudem teplé vody. Za tu dobu kolem vás proteče 60 až 80 litrů pitné vody. Vynásobme to všemi členy domácnosti, 365 rány v roce. Připočítejme ještě praní (pokaždé 40 až 80 litrů), splachování toalety (po deseti litrech), umývání rukou, vaření i další činnosti.
Elektrická energie je všude, dnešní život bez ní není možný. Mobilní telefony, televize, počítače, osvětlení, sporák… Není zas tak výjimečné svítit po celém bytě, mít puštěnou televizi i počítač a u toho všeho spát. Tyto naše samozřejmosti jsou však vykoupeny drahou mincí v podobě uhlí, které je v naší republice hlavním zdrojem energie.
Je tolik možností, co nakoupit. A jak je to snadné, naplnit koš rozmanitým jídlem! Ovoce či zelenina z dalekých koutů světa jsou tak krásné a dokonalé! Pesticidy a hnojiva udělaly dobrou práci. Dejme všechny ty poklady Maroka, Tuniska nebo Španělska do igelitových pytlíků; těch je všude plno, tak je doma hned vyhodíme. Přitom zemědělská velkovýroba představuje jeden z nejvážnějších faktorů ohrožujících přírodu prakticky na celém světě.
Když už se ráno vypravíte z domova a nezapomenete s sebou vzít páchnoucí odpadky, vyhodíte je do obyčejné popelnice při cestě, nebo si popojdete až k barevným kontejnerům na tříděný odpad? Mnoho lidí ve spěchu volí rychlejší, jednodušší variantu. Odpadky netvoříme jen doma, ale i venku na procházce, třeba když sníme sušenku, dopijeme láhev a podobně. Pokud není nikde v pohodlné blízkosti koš… co uděláte vy?
Když vodu tak bohatě využíváme, obohatíme ji snad při každé činnosti o nespočet chemických látek. Čím agresivnější prostředek, tím líp pro úklid. Pak s tím pryč do odpadu - problém vyřešen. Účinné čisticí prostředky, které mají málem charakter žíraviny, prací prášky s fosfáty, oleje ze smažení a mnoho dalších pikantností odchází z našich domácností.
Patří sem třeba známý smog, který souvisí s oxidem siřičitým vznikajícím hlavně při spalování a s oxidy dusíku, které jsou produkty dopravy. Automobily jsou významnými „dodavateli“ těchto látek. Kvůli oxidům dusíku vzniká přízemní ozón, oxid siřičitý dává vzniknout kyselině sírové. Tyto látky způsobují úhyn rostlin a v minulosti zavinily odumírání lesů na rozsáhlých plochách našich severních pohraničních pohoří.
Že má člověk negativní vliv na životní prostředí, je neoddiskutovatelné. Platí to jak pro úředníka z Prahy, kadeřnici z Humpolce nebo kladenského inženýra, tak pro ekologického zemědělce z Jižních Čech i pro nás studenty. Důležité je si své chování uvědomovat, zamýšlet se nad ním, změnit ho a snížit negativní dopad na životní prostředí na minimum.
tags: #velká #potřeba #v #přírodě #dopad #na