Velké environmentální katastrofy: Seznam

Přírodní katastrofa je přírodním procesem, který je rychlý a zanechal po sobě lidské oběti a materiální škody. Slovo „rychlý“ v této definici má geologický význam. To znamená, že katastrofický proces může trvat vteřiny, dny i týdny, jeho následky však bývají dlouhodobé. Přírodní katastrofy jsou zcela normálními geologickými pochody, které se odehrávaly od samotného začátku geologické historie Země. Ve střetu s lidskou populací se ovšem na ně díváme zcela jinak, z hlediska obětí, škod, jejich předpovědi a ochraně před nimi. Klasifikujeme je podle prostředí jejich vzniku.

Kvalitní životní prostředí je základem zdraví pro každého člověka. Avšak i člověk svou činností se může neblaze na vzniku přírodních katastrof účastnit. Mnohdy na sebe jednotlivé katastrofy navazují a většinou jsou jejich druhotné účinky tragické.

Zemětřesení

Je to nejhrozivější přírodní katastrofa, neboť celá polovina lidstva žije v zemětřesných oblastech. Říkáme jim seismicky aktivní oblasti. Zemětřesení vzniká nahromaděním napětí v zemské kůře a jeho náhlým uvolněním. Místo, kde zemětřesení vzniká, je ohnisko (někdy se mu říká hypocentrum). Epicentrum je místo na zemském povrchu nejbližší ohnisku.

Epicentra jsou na zemském povrchu rozložena nerovnoměrně, hlavně v pásech podél hranic tektonických desek. Desky se totiž nepohybují souvisle, ale episodicky a většina náhlých rychlých pohybů je doprovázena otřesy. Velikost, čili magnitudo zemětřesení se označuje podle Richterovy škály písmenem M a číslem. Čísla nad 6 už značí zemětřesení velké. Při magnitudu 8,6 se uvolňuje třímilionkrát větší energie, než měl výbuch první atomové bomby. Ničivé zemětřesení v Indonésii v roce 2004 mělo magnitudo až 9.

S magnitudem se nepleťte intenzitu, to je posouzení jeho účinků podle subjektivního pozorování. Intenzitu značíme písmenem I a škála je od 1 do 10. Od stupně 4 může dojít k větším škodám a nad 8, to už je opravdová zkáza. Na internetu najdeme seznam velkých zemětřesení od antiky po současnost, u starých je odhad magnituda a intensity, u nových je magnituda změřena. Objevují se již optimistické náhledy na možnost přesné předpovědi zemětřesení, používá se přitom měření rostoucího napětí. Úspěšné předpovědi jsou však výjimkou. Předpovědi dlouhodobější se daří, sleduje se zmíněné napětí, pohyb ohnisek, zrychlování pohybů zemského povrchu, změny rychlosti druhů zemětřesných vln, změny magnetického pole a elektrické vodivosti hornin, plyny unikající ze země a nepodceňuje se ani pozorování podivného chování zvířat.

Čtěte také: Výhody retro odpadkových košů

Zemětřesení v Haiyuanu (Čína, 1920)

Zemětřesení v Haiyuanu v Číně v roce 1920, které mělo sílu asi 8,5 stupně Richterovy škály (M = 8,5). Problematický byl sesuv půdy - druhotný faktor -, následnou škodou došlo až k 32 000 úmrtí. Zaznamenáno bylo 7151 jednotlivých koseismických sesuvů. Mapa sesuvů souvisejících se zemětřesením od Xu et al. (2020) zahrnuje řadu shluků sesuvů a dalších zemětřesení, která mohla tuto katastrofu zapříčinit. Odhady obětí dosahují podle autorů 200 000 a více osob a jsou pravděpodobně nadhodnocené.

Zemětřesení v Byzantské říši (526 n. l.)

Zemětřesení v Byzantské říši, 526 n. Jednalo se o opakovaný jev - zemětřesení (pravděpodobně 7 stupňů Richterovy škály). Podle Needhama (1985) docházelo k měření seismické činnosti od roku 132 v Číně, popsáno v roce 1773, zařízení mělo varovat před zemětřesením. Seismická činnost byla zaznamenána již v roce 115, 134 a 458 n. l. V roce 458 jako sekundární škoda vypukl požár velkého rozsahu. (McNab, 2010) Pravděpodobnost vzniku byla vysoká. K zábranné činnosti nedocházelo. Během jediné vteřiny přišlo o život 13 750 lidí. Sanace škod v Antiochii probíhala, dostupné jsou informace o investicích a ozdravném procesu, kdy budovy byly znovu postaveny. Císař Justin I. zaslal 900 kg zlata na obnovu. Na stejném místě došlo k dalším zemětřesením v roce 528 a 588 s velkými škodami na majetku a životech. Mohutná zemětřesení se objevují dodnes. (Novák, 1991) Opakovaně bylo město budováno na stejném místě, kde docházelo k zemětřesení.

Zemětřesení v Tchang-šanu (Čína, 1976)

Zemětřesení v průmyslovém a hustě osídleném městě Tchang-šanu s hloubkou ohniska 15 kilometrů, M = 7,8 s epcientrální intenzitou XI (nová čínská stupnice seismické intenzity), způsobilo vážné škody - město bylo de facto srovnáno se zemí (85 % budov - škoda 10 mld. jüanů) a ztráty na životech podle oficiálních zpráv dosahují počtu 240 000 osob. Podle USGS (1979) však oběti dosáhly počtu až 700 000, počty se diametrálně liší. Zpráva uvádí, že k varování prakticky nedošlo, přestože již měsíc před katastrofou byla zaznamenána zvýšená seismologická data. Situaci komplikoval počátek v nočních hodinách (3.42). Otřesy způsobily škody i ve 140 km vzdálených městech.

Zemětřesení na Haiti (2010)

Uličný (2021) z Geofyzikálního ústavu AV ČR uvádí, že „Haiti je součástí tzv. antilského oblouku, spjatého s rozhraním dvou litosférických desek, severoamerické a karibské. Oceánská litosféra severoamerické desky se podsouvá pod karibskou ve výrazně šikmém úhlu vůči průběhu deskového rozhraní, které na povrchu vyznačuje např. portorický příkop. Důsledkem šikmého podsouvání je komplikovaný systém zlomů, který oblastí proniká. Aktuální zemětřesení proběhlo na zlomu Enriquillo, na kterém se odehrály také otřesy v roce 2010. Toto zlomové pásmo lze sledovat od Jamajky po Haiti a obě silná zemětřesení odpovídala transpresnímu charakteru napětí, vyplývajícímu z kombinace stlačení a šikmého vzájemného pohybu bloků oddělených zlomem.“ Četné otřesy v malé hloubce ložiska 10 km o síle M = 7, komplikované tropickou bouří Grace a následnými zemětřeseními, způsobilo v hustě obydlené oblasti rozsáhlé škody. IADB (2021) odhadla rozsah škod na 260 mld. Kč, a i navzdory rozsáhlé humanitární pomoci bylo deset let po katastrofě bohatství lidí o 30 % nižší než před katastrofou. Zdravotnictví, které nebylo v ideální kondici ani před událostí, je v kontextu ekonomické krize i v roce 2022 na pokraji kolapsu, bez ohledu na rozsáhlou pomoc mezinárodních organizací (následné škody antropogenní, sociogenní interní).

Vulkanismus

Vulkanismus ohrožuje na světě přibližně desetkrát méně lidí než zemětřesení. Asi 200 milionů jich žije v nebezpečné blízkosti sopek. O každé sopce, která v historické době vybuchla, musíme předpokládat, že vybuchne znovu. Obvykle se předpokládá, že to jsou výlevy láv. Takové proudy jsou nebezpečné, když se valí k lidským sídlům. Škody nadělaly lávy Vesuvu i Etny. Lávy Etny zničily v roce 1669 část města Catanie.

Čtěte také: Definice ekologického zemědělství

Větším nebezpečím než lávy jsou vývrhy sopečného popelu s pumami. Stovky kilometrů krychlových částic dokáží zastínit slunce a ochladit atmosféru na řadu let. Popel z islandské sopky způsobil několikatýdenní kalamitu letecké dopravě na severní polokouli. Příkladů je samozřejmě víc. Nejnebezpečnější jsou však smrtonosné pyroklastické proudy, čili pyroklastické vlny. To jsou žhavá sopečná mračna, směs sopečného materiálu s plyny, přes 100 stupňů Celsia horká a valící se ze svahů sopky a spalující vše v cestě. I celá města!

Erupce Vesuvu (79 n. l.)

Erupce sopky Vesuv, 79 n. Vulkanická půda vytváří optimální podmínky pro zemědělství. Explozi Vesuvu předcházely otřesy půdy, první fáze erupce je provázena, jak popisuje (McNab, 2010), explozí, při níž se vytvořil a oblak sopečného prachu a kamenů, který okruh 10 km pokryl vrstvou silnou 2−4 m a zničil domy a vše, co mu stálo v cestě. Následoval pyroklastický proud tekuté lávy o teplotě 398 C, šířící se 100 km rychlostí, který definitivně zničil Pompeje. Celková vrstva zatvrdlého sopečného popelu činila 20 m. Až do současnosti k erupci Vesuvu došlo s různou intenzitou ještě 500krát a sopka je dodnes velkým ohrožením pro město Neapol s více než 1 mil. Je také známo, že díky přítomnosti sopečného popelu se v okolí Vesuvu nachází úrodná půda, která vždy zabezpečovala živobytí pro tamější obyvatele.

Požáry

Požár Říma (64 n. l.)

Požár Říma, 64 n. Požár byl založen na trzích na Cirku Maximu - sportovním stadionu s kapacitou 250 tis. diváků. V suchém letním počasí se požár šířil celým městem, podstatnou roli hrály přeplněné dřevěné budovy. Požár trval devět dní (po šesti dnech byl částečně uhašen, ale opět se rozhořel). (McNab, 2010) Spekuluje se o úmyslném založení Nerem, který plánoval výstavbu nových komplexů podle Tacita, nebo křesťanskou sektou, šířící před požárem letáky o konci světa. Hustě osídlené město s hrázděnými domy s navazujícími horními patry v těsných uličkách představovalo vzhledem převládajícím stavbám ze dřeva velké požární riziko.

Velký požár Londýna (1666)

V pekařství v ulici Pudding Line propukl požár, který se následkem silného větru rychle šířil. Druhý den se změnila síla větru a díky protipožárním opatřením (pomocí zápalného prachu byly domy vyhozeny do povětří) oheň dohořel. Spekuluje se o zavinění cizinců, neexistují však důkazy. Zničeno bylo 13 000 domů a několik tisíc lidí přišlo o život. (Hanson, 2002) Neočekávaným přínosem bylo vyhubení velké části krys, což redukovalo šíření moru. Velký mor londýnský probíhal v letech 1665-1666. Jako důsledek požáru vypukl v Londýně hladomor (zemřelo 70-100 lidí). „Po požáru byl Londýn rekonstruován, byly vybudovány širší ulice a přístaviště na Temži, byla snížena hustota obydlí, byly položeny základy kanalizace a také stavební materiál už nebylo jen dřevo, ale především kámen.“ (Melichárek, 2011, s. 2) Katastrofě podobného rozsahu předcházela událost přírodní biotická, požár (jeho sekundární jev) pomohl vyřešit mor, který se v Londýně šířil.

Povodně

Povodně jsou u nás velmi známé, podrobně prostudované a popsané v odborné i jiné literatuře. Každý porozumí tomu, že na vznik a velikost povodní má úhrn dešťových srážek za určitou dobu a dopadající na určitou plochu. Navíc, vliv má i tvar povodí rozvodněné řeky, nadmořská výška, sklonitost svahů, členitost povrchu a hustota vegetace. Mnoho znamená výraz retence krajiny. V tomto pojmu jsou skryty geologické faktory jako infiltrační schopnosti půdy a podkladu, velikost a charakter říční nivy i reliéf. Stoupne-li odtok srážkové vody na úkor jejího vsakování, voda odtéká a níže na nivě může dojít k zátopám. Mnoho pozornosti se u nás věnuje snížení rizika povodní a následkům. Důležitý je návrat k přirozenému rázu koryt vodních toků.

Čtěte také: Vytvořte si kvalitní kompost

Povodně na Žluté řece (Čína, 1887)

Příčinou byly po dlouhém období sucha přívalové srážky trvající téměř pět měsíců, zvednutí hladiny toku a vylití ze břehů. Zaplaveno bylo 108 000 km2. Při povodních zahynulo 140 000 lidí, zaplaveno bylo 3,3 mil. ha země. Dlouhé období sucha a následné povodně způsobily hladomor a epidemie plynoucí z úhynu dobytka. Sekundární škody byly antropogenní, agrogenní a biotické. Konečný počet obětí se blíží 4 mil. lidí. (McNab, 2010). Hegar (2017) uvádí, že se řeka v minulém tisíciletí vylila ze břehů 1593krát a způsobila povodně, uvádí, že kolem břehů byly jako zábranná činnost postaveny náspy, které musely být kvůli sedimentu navyšovány. Na řece Jang-c’-ťiang byla postavena přehrada Tři soutěsky jako zábrana dalším katastrofám s možností výroby elektrické energie. Jako reakce na opakované povodně také dochází při zvýšené hladině k odklonu některých řek do méně osídlených aglomerací. Proces, při kterém došlo ke katastrofální povodni na Žluté řece, je vázán jak na množství bahna, tak na výšku hrází. Po většinu své historie nebyla Žlutá řeka prohlubována, takže vždy docházelo k pomalému nárůstu hladiny řeky ve srovnání s okolní pevninou. Kinetická energie vody, která opouštěla řeku, umožnila odplavit velké úseky vybudovaných hrází.

Jako preventivní opatření - zábrannou činnost − proti povodním museli lidé sledovat počasí a stav vody v řece. Jakmile by hladina vody byla příliš vysoká, měla na místo přispěchat armáda lidí a zvýšit hladinu hrází. Ne vždy se podařilo určit správný okamžik, kdy tak učinit nebo včas dostat lidi na místo, aby mohli tyto nápravné práce provést. V roce 1887 byly srážky vydatné a došlo nečekaně k velkému propadu hrází a voda se začala rozlévat po celé zemi na obou stranách. Organizace a prostředky na záchranné práce byly velmi malé. V roce 1889 byly hráze definitivně opraveny. V té době se ke všem potížím, které způsobila povodeň a hladomor, přidaly ještě šířící se nemoci (přírodní biotická škoda následná). Zahynulo 900 000 lidí a více než 2 mil. zůstalo bez domova.

Tropické cyklony

Bangladéš je území, které po celou svou historii čelí následkům extrémního počasí. Tropické cyklony jsou periodické, vyskytují se v jarním období a podílejí se téměř 5 % na všech cyklonech. Jedná se o rovinatou oblast, otevřenou Bengálskému zálivu s velkým množstvím masivních vodních toků. V roce 1970 dosáhl cyklon rychlosti 200 km/hod. a byl provázen přívalovými dešti. Cyklon z moře hnal vlnu o výšce 7 m. (McNab, 2010) India Meteorological Department je vládní organizace odpovědná za předpovědi cyklonů. V tomto případě nebyla schopna rozsah odhadnout i navzdory existenci již poměrně sofistikovaných družicových i pozemních systémů, pracujících sice s modely a chybami a rozptylem (podle objemu dat) dráhy a rychlosti cyklonu, nicméně schopných rozsah cyklonu identifikovat v periodách 72, 36, 25 a 6 hodin.

Při tzv. coringském cyklonu zahynulo více než 300 000 lidí. Ničivý cyklon přinesl bouřkovou vlnu o výšce 12 m, zničil přístav a cca 20 000 plavidel. Cyklon si již v roce 1789 vyžádal asi 20 000 mrtvých. Přestože bylo přístavní město zničeno, bylo stále schopné fungovat. Carina nebyla nikdy zcela obnovena a dnes zůstává prostou vesnicí. Bouře v Bengálském zálivu mají na svědomí sedm z deseti nejsmrtelnějších hurikánů, tajfunů a cyklonů v zaznamenané historii. (Rahman, 2009) Jedná se o jev cyklický, který se v oblasti objevuje pravidelně v různé intenzitě. Sensarama (2009) o této katastrofě uvádí, že v literatuře o tropických cyklonech (např. Tannehill 1945; Nalivkin 1969), které v roce 1737 zasáhly jižní Bengálsko v ústí řeky Che Gang, se uvádí jako nejstarší známý vražedný cyklon, jedna z nejhorších přírodních katastrof v dějinách lidstva. Mimo jiné uvádí, že údaje o tomto cyklonu se značně rozcházejí, jsou často nadhodnoceny (např. Blanford 1876, Plddlngtoa 1848).

Další katastrofy

Černobylská havárie (1986)

První reaktor v Černobylu byl spuštěn v roce 1977. Chybou nedostatečně proškoleného personálu došlo při zkouškách bezpečnostních systémů k přehřátí reaktoru a přetlaků páry. Jednalo se jednoznačně o událost způsobenou člověkem. Perforací víka reaktoru došlo k úniku radioaktivních částic, které se následně šířily po Evropě. Personál nebyl vybaven dostatečnými ochrannými prostředky. V roce 2002 je v oblasti elektrárny několikanásobně zvýšená radiace, elektrárna je nefunkční a okolí působí jako pustina. (McNab, 2010) Celkový rozsah obětí plynoucí z následků záření se autorovi nepodařilo ověřit. Rizika plynoucí z provozování jaderných elektráren způsobují politický tlak na jejich uzavírání, což může zapříčinit energetické krize v některých oblastech světa.

Teroristické útoky na World Trade Center (2001)

Stavba budov byla započata v roce 1968, dokončena byla v roce 1985. Konstrukce budov nebyla na podobnou možnost devastace projektována. V roce 1993 byl podniknut první atentát islamistickými teroristy, byla odpálena téměř 700kg nálož. Výbuch způsobil otvor cca 30 m, zabil šest lidí a dalším více než tisíci lidem způsobil zranění. O osm let později, 11. září 2001, zaútočila dvě letadla s plnými nádržemi do věží WTC. Obrovský požár způsobil zhroucení obou věží (vysoká teplota tavila ocelové konstrukce) a zdemoloval nebo narušil budovy v okolí. Primární příčinou byl politický střet mezi dvěma pohledy na uspořádání světa (západní a islamistický). Podcenění útoku zpravodajskými službami a bezpečnostními složkami je zřejmé. Z dnešního pohledu byla nedostatečná i zábranná činnost a prevence.

Ekologické katastrofy na moři

Ztroskotání nákladní lodě Rena (Nový Zéland, 2011)

Ztroskotání nákladní lodě Rena je největší ekologickou katastrofou na moři v historii Nového Zélandu, navíc hrozí, že se trup rozlomí a do vody vyteče další mazut. Rena plující pod liberijskou vlajkou narazila minulý týden na útes Astrolabe asi 22 kilometrů od novozélandského Severního ostrova. Do Zálivu hojnosti (Bay of Plenty), který je cenný bohatým mořským životem, již vyteklo až 350 tun paliva. V trupu lodi se vytvořila prasklina, která se rozšiřuje, a hrozí tak rozlomení lodi.

Havárie tankeru Exxon Valdez (USA, 1989)

Aljaška je na jedné straně zemí panenské přírody, na straně druhé je i lákadlem pro ropné společnosti. Z havarovaného tankeru Exxon Valdez vyteklo do průlivu prince Williama na jihu Aljašky 38 tisíc tun ropy, jež zamořila 1300 kilometrů pobřeží. Při havárii vyteklo do moře na 40 milionů litrů ropy, která znečistila zhruba 2000 kilometrů pobřeží a zahubila tisíce mořských ptáků a jiných živočichů žijících u pobřeží.

Válka v Zálivu (Perský záliv, 1991)

Až milion tun ropy se vylil do moře během války v Zálivu, kdy 34 zemí v čele se Spojenými státy vojensky odpovědělo na invazi Iráku pod vedením Saddáma Husajna do Kuvajtu. Irácká armáda na ústupu zapálila kuvajtská ropná pole.

Havárie plošiny Deepwater Horizon (USA, 2010)

Nejhorší mořskou ekologickou katastrofu v dějinách Spojených států způsobila exploze plošiny Deepwater Horizon. Zahynulo při tom 11 dělníků a plošina se o dva dny později potopila. Do moře pak několik měsíců unikala ropa.

Další příklady ekologických katastrof

• Velká Británie/Francie, březen 1967: Liberijské plavidlo Torrey Canyon se potopilo u britského souostroví Scilly. Do moře vyteklo téměř 120 tun ropy.
• Francie, březen 1978: Liberijský supertanker Amoco Cadiz ztroskotal u Bretaně na západě Francie.
• Španělsko, prosinec 1992: U španělského přístavu La Coruña v bouři narazil řecký tanker Aegean Sea do skal. Loď se rozlomila a do moře uniklo 70 tisíc tun paliva.
• Rusko, srpen až říjen 1994: Havárie ropovodu v severoruské republice Komi vedla k úniku až 280 tisíc tun ropy, uvádí statistiky OSN a Greenpeace.
• Velká Británie, únor 1996: Liberijský tanker Sea Empress se potopil u Walesu.
• Španělsko, listopad 2002: Tanker Prestige registrovaný v Libérii se rozlomil a potopil u severozápadního pobřeží Španělska.

Živelní katastrofu či také přírodní katastrofu (anglicky: natural disaster) můžeme definovat jako extrémní údálost, způsobenou přírodní (přirozenou) činností, na jejíž příčinu nemá člověk žádný vliv, ačkoli může mít vliv na její průběh. Například pravidelné povodně jsou katastrofou živelní, ale změna koryta řeky jejich přirozený průběh dramaticky nabourává (např. pokud se vlivem silných dešťů průtok v horských potocích zvyšuje a zaplavuje se jejich okolí, jedná se o katastrofu živelní - pokud se ale voda z těchto potoků dostane do řeky, jejíž přirozený tok pozměnil člověk, následně se vylije a zaplaví krajinu, jedná se již o katastrofu ekologickou). Pojem katastrofa má pak etymologické ukotvení v řečtině (slovo katastrofé, v ní označovalo „obrat" nebo ,,převrat“)[1].

Přírodní katastrofa se liší od environmentální katastrofy (environmental disaster), na níž má vliv antropogenní činnost (často se ale setkáme se záměnou pojmů, popř. jsou chápána/používána jako synonyma, nebo je používáno spojení environmentální, popř. označovaná také jako ekologická - katastrofa v rámci něhož jsou pak vymezeny katastrofy způsobené lidským zásahem a ty na které nemá člověk vliv. V angličtině se ustálilo rozlišování na environmental disaster a natural disaster[2]). Pro oba druhy katastrof by bylo možné použít různé zastřešující pojmy jako katastrofa životního prostředí či ekosystémová katastrofa (v praxi se s těmito spojeními ale příliš nesetkáváme).O příčinu různých katastrof životního prostředí se vedou spory. Antienvironmentalisté často vliv člověka zcela popírají, popř. alespoň bagatelizují, je ale možné se domnívat, že na mnoho katastrof, které jsou označovány jako přírodní, měla vliv lidská činnost a jedná se tedy o katastrofy environmentální.

Za vyloženě živelní katastrofy můžeme považovat ty události, které se děly před industriální érou (nebo v jejích raných počátcích) a na které neměla lidská činnost žádný přímý vliv (jelikož jeho nepřímý vliv, např. formou znečištění ovzduší a s ním spojenou globální změnou klimatu byl v té době zanedbatelný). Svou činností (a jejími zjevnými následky) se ale člověk podepisoval na tvář Země a vytvářel environmentální katastrofy minimálně od starověku (např. doložené kácení lesů ve středomoří a následné půdní eroze). Problémem moderní doby a jejích katastrof je to, že nevíme, kde již končí přirozené působení přírodních sil a začíná vliv člověka, vzhledem k tomuto faktu byl konstituován princip předběžné opatrnosti. Ten je důležitý i pro projekci možných řešení; stejně jako může nezodpovědná lidská činnost způsobit ekologickou katastrofu, může i katastrofa živelní vyvolat řetězec reakcí, na jejichž konci stojí katastrofa člověkem zaviněná. Tak se tomu stalo např.

Obecně platí, že za živelní katastrofy považujeme cyklické události, probíhající pravidelně v rámci svých ekosystémů (monzuny, povodně), které nenabírají na síle (např. pokud přirozené záplavy trvaly v minulých staletích týden a nyní více než měsíc a voda při nich dosahuje míst, kde dříve nebyla, je důvodné podezření, že se na jejich dramatizaci podílí lidská činnost). Jako živelní označujeme také výbuchy sopek, nebo zemětřesení (pokud v daných místech nedošlo k lidské činnosti, která zapříčinila výraznou půdní erozi, jako se tomu stalo v roce 2011 v Oklahomě (USA)[3] a další přirozené procesy, které probíhaly na Zemi ještě před vznikem prvních lidí. Živelní katastrofy mají většinou přirozený průběh se kterým se dotčený ekosystém, pokud je ve stádiu klimaxu, dobře vyrovná. U ekosystémů již dříve člověkem porušených je průběh živelních katastrof mnohem problematičtější.

Vzhledem k širokému chápání pojmu ekosystém, můžeme za živelní katastrofu označit i menší záplavy, které poškodí několik domů. Pojem environmentální katastrofa je však v obecném diskurzu používán převážně pro jevy, které mají dopady na velká území (množství ekosystémů).

tags: #velke #environmentalni #katastrofy #seznam

Oblíbené příspěvky:

• Praktické tipy pro třídění odpadu
• Obecné ohrožení – definice a znaky
• Povinnosti ohledně hlášení o odpadech
• Zdolávání Velitelských Stanovišť
• Zdravější život s filtry na vodu