Co je Zdolněné Velitelské Stanoviště?

Pro potřeby osobního vedení vojenských operací Adolfem Hitlerem budovalo od podzimu 1939 nacistické Německo síť velitelských stanovišť, označovaných jako Vůdcovy hlavní stany (Führerhauptquartier). Velitelská stanoviště byla budována u železničních tratí a některá sloužila přímo pro ukrytí Hitlerova štábního vlaku, ať již v upraveném tunelu, nebo ve speciálně postaveném dlouhém železobetonovém objektu. Některá stanoviště, především Wolfschanze, se ale skládala z jednotlivých objektů a vlak zde ukryt nebyl.

Další velitelská stanoviště si budovaly špičky nacistické říše, především Göring a Himmler. Ochranu velitelských stanovišť zajišťovaly běžné strážní oddíly, ploty a případně i minová pole. Pokud jde o bojové objekty, jednalo se o nepočetné drobné stavby, spíše charakteru strážnic.

Příklady Zdolněných Velitelských Stanovišť

Wolfsschlucht II: Hitlerovo Velitelské Stanoviště ve Francii

Naprostou výjimkou je velitelské stanoviště Wolfsschlucht II, ležící asi 100 kilometrů severovýchodně od centra Paříže, nedaleko města Soissons. Je volně přístupné, jeho objekty jsou v dobrém stavu a je zcela unikátní tím, že jej chránilo těžké opevnění. Jeho výstavba začala již v roce 1940 a Hitler měl odtud velet operaci Seelöwe, tedy invazi do Velké Británie.

V tomto prostoru se nacházel 650 metrů železniční tunel, v němž by byl umístěn štábní vlak (obvyklá délka vlaku byla necelých 400 metrů) a uzavřený prostor s povrchovými odolnými objekty, která navazoval na jeho jižní ústí. Vůdcův bunkr byl postaven asi 200 metrů od jižního ústí tunelu a jednalo se o obdélníkovou stavbu se čtyři metry silnými stěnami, na níž navazovaly další stavby s okny a stěnami o síle zhruba tři čtvrtě metru.

Invaze do Británie se neuskutečnila a Hitler se v tomto velkoryse vybaveném komplexu zastavil pouze jednou. Došlo k tomu 17. června 1944, tedy krátce po spojeneckém vylodění v Normandii, aby s Rommelem a Rundstedtem prodiskutoval situaci. Za zmínku stojí, že v tomto prostoru probíhaly intenzivní boje během první světové války, takže se zde dochovalo mnoho zákopů, kaveren a dokonce i betonových objektů. Sám Hitler se zúčastnil bojů jen několik kilometrů odtud.

Čtěte také: Více o zodolněných velitelských stanovištích

Pilíři obrany totiž bylo kolem čtyřiceti objektů v odolnosti B, z nichž podstatná část spadala do kategorie těžkých typových objektů (Regelbau), případně se jednalo o podobně koncipované, avšak atypické konstrukce. Mimo to se zde nacházelo několik velkých úkrytů, protiletadlové baterie (s vlastními objekty série „L“), „tobruky“, strojovny a kabelové objekty. Nejzajímavější jsou bojové objekty, přičemž většinu z nich představovaly kulometné objekty s pancéřovými deskami, buď již poněkud zastaralými typy pro kulomety MG08, nebo moderními pro kulomety MG-34.

Byl zde postaven i jeden objekt 114a s šestistřílnovou kopulí 20P7, objekt 110a s třístřílnovou kopulí 407P9 a deskou a čtyři atypické objekty označované jako typ 99a s třístřílnovými kopulemi stejného typu. Objekty s kopulemi zajišťovala kruhovou obranu. Speciální objekt „99a“ s třístřílnovou kopulí. Tento typ byl pravděpodobně postaven pouze ve čtyř exemplářích, umístěných v Margivalu. Objekt měl hluboce zapuštěnou vstupní chodbu a větrací zvon. Zelená - ubikace, žlutá - střelecká místnost.

Objekt Regelbau 601

Objekt Regelbau 601 (Pakunterstellraum mit Deckenplatte) je určen pro ukrytí protitankového kanónu do ráže 7,62 cm, bylo však možné umístit sem i protiletadlový kanón či pěchotní kanón. Unikátním prvkem je pancéřový strop, tvořený třemi deskami o rozměru 2,7 x 3,4 m a síle 10 cm. Na ně byla nalita pouze 20 cm silná vrstva betonu, takže podlaha úkrytu pro kanón byla umístěna o 170 cm výše, než kdyby nad ním byl vybetonován běžný dvoumetrový strop.

Díky tomu byla manipulace s dělem snazší a navíc se pod úkryt vešla další místnost se skladem munice. K 29 tunám armovacího železa a 4,1 tunám nosníků však přibylo dalších 22,5 tun oceli, nutných pro zhotovení stropu. Objekt 601 v Margivalu se poněkud liší od typového projektu pro Atlantický val. Vjezd má jiný tvar, průlez do spodního patra je umístěn u stěny a otevřené pozorovací stanoviště je na pravém křídle.

Zdrojem materiálu pro strop byly starší desky 7P7 se střílnou pro kulomet a průzorem, zavedené v roce 1934. Údajně jich bylo vyrobeno více než 7500 kusů, což z nich činí zřejmě nejpočetnější sérii velkých pevnostních pancéřových prvků v dějinách. V průběhu let desky zastaraly, protože neumožňovaly použití moderní lafety pro kulomet MG-34 a také byly považovány za příliš slabé. Jejich odolnost byla zvyšována přidáním 10 cm silné čelní desky (726P3 Vorsatzplatte), oba problémy pak vyřešilo ještě přidání 12 cm silné zadní desky (492aP2 Zusatzplatte), čímž vznikl 32 cm silný vrstvený pancíř o váze 18 tun (desku 492aP2 si mimochodem můžete prohlédnout v expozici tvrze Hanička).

Čtěte také: K-116 v Prokopském údolí: Historický pohled

Přebytečné desky byly používány především jako stropy pozorovacích stanovišť v objektech typu 519, 615 a 627 a objevovaly se i v menších atypických objektech. V případě objektů 627 byly dvě desky oříznuty a položeny na sebe, přičemž vzniklá sestava byla označena jako pancíř typu 850P6. Objekt č. 734 typu 601 s výjezdem s úkrytu. Detail vjezdu, zcela vzadu je vidět výklenek na konec hlavně. Strop tvoří deska a tenká vrstva betonu, kterou ohraničuje ocelový profil. Detail všech tří desek, které stále mají své střílny, průzory a otvory pro kotvicí šrouby. Pancéřová deska 6P7 s jednoduchou střílnou pro kulomet a pozorovací štěrbinou.

Prohlídka Margivalu

Prohlídku můžete začít na odbočce k hlavní bráně komplexu (+49° 26′ 22″, +3° 24′ 13″), za níž si můžete prohlédnout všechny nejdůležitější štábní budovy, včetně odolných objektů. My jsme to vzali rychle a navštívili jsme jen nejbližší objekty, což jsou vesměs jen zodolněné přízemní stavby se zhruba metr silnými stěnami a s okny. Uvnitř byla spousta vybavení po francouzské armádě, roztřískaného na padrť vandaly. Nejzajímavější byl velký odolný německý úkryt (Grossbunker „Loano“), v němž zůstalo nějaké původního vybavení, především pancéřové dveře. V úkrytu pro Hitlera jsme nebyli a údajně je po úmyslném zapálení interiéru uzavřený.

Nejblíže hlavní brány je objekt č. 389 typu 99a s třístřílnovou kopulí, který leží nedaleko silnice a poblíž se dá bez problémů zaparkovat. V jeho okolí jsou vidět zákopy a dokonce i napůl sesuté vstupy do podzemí, což jsou s největší pravděpodobností pozůstatky z bojů první světové války. Velký odolný objekt „Loano“. Třístřílnová kopule 407P9 objektu č. 389. Interiér kopule třístřílnového objektu č. 389. Na louce západně odtud je objekt č. 386 typu 99a, prohlédnout si z něj můžete pouze třístřílnovou kopuli a ventilační zvon, neboť vstup je zasypaný.

Po polní cestě, začínající nedaleko od něj lze dojít k objektu č. 384, opět typu 99a, který má pěkný vchod z dochovanou mříží 491P2 (Gittertür). V lesíku poblíž prvního ze jmenovaných objektů jsme si prohlédli ještě jeden z mnoha atypických kulometných objektů č. 388 (Sonderkonstruktion Maschinengewehr Schartenstand) s deskou 78P9. Po silnici kolem něj pak lze dojet pod travnatý svah, v němž jsou zasazeny dva pěkné objekty téhož typu č. 777 a č. Ventilační zvon na stropě objektu č. Hluboce zapuštěný vchod objektu č. 384, chráněný mříží, vchodovou střílnou a boční střílnou. Detail střílny v kopuli objektu č. 384, s držáky kulového uzávěru. Deset centimetrů silná pancéřová deska 78P9 objektu č. 388. Deska 78P9 v objektu č. 777 se střílnou pro kulomet a otvory pro periskopy. Výrobní značení desky v objektu č. 777.

K objektu č. 354 typu R114a jsme museli jít přes pole, což v některých obdobích může být problém. Dojít se k němu dá prakticky ze všech stran, ale doporučuji vybrat si směr, kde nebudete vidět z vesnice. U severního okraje tunelu jsme si prohlédli netypový objekt záložní strojovny, která byla ještě v době užívání francouzskou armádou vybaveny dieselagregátem, ale dnes v ní zůstaly jen zbytky ventilačních zařízení.

Čtěte také: Význam velitelského stanoviště CO

Kolem ní vede do kopce silnice, z níž lze sejít ke čtvrtému objektu typu 99a, který má č. 469 a je přístupný i zevnitř. Z hlavní silnice lze bez problémů dojít k zajímavému objektu č. 758 typu R110a (Stand mit Dreischartenturm und MG-kasemate), který je vybaven třístřílnovou kopulí 407P9 a deskou pro kulomet 78P9, neboť jeho kasemata nesloužila jen pro obranu týlové stěny, ale i pro boční palbu.

Velitelské stanoviště protivzdušné obrany státu v Rebešovicích

Podzemní zodolněné velitelské stanoviště poblíž jihomoravských Rebešovic sloužilo od roku 1957 do roku 1998 útvarům protivzdušné obrany státu, zejména (do roku 1991) 2. divizo PVOS a 2. letecký pluk). Podzemní velitelské stanoviště protivzdušné obrany státu (PVOS) (tj. sloužící zejména ke sledování dat z leteckých radarů a případné bojové velení) pro Moravu a Slovensko bylo vybudováno na nenápadném místě ve sníženině bývalé pískovny nedaleko vesnice Rebešovice v roce 1957.

Areál byl později (v roce 1972) rozšířen a vybaven modernějšími systémy pro sledování, vyhodnocování a předávání informací o působení protiletadlového raketového vojska (PLRV), včetně výpočetní techniky, kvůli které bylo podzemní stanoviště diovybaveno chladicím systémem. V plném provozu bylo podzemní velitelské stanoviště do roku 1991, v roce 1994 bylo velitelství 2. divize PVO zrušeno a probíhalo postupné vyklízení areálu. Areál velitelství se skládal kromě samotného podzemního zodolněného stanoviště rovněž z několika skupin nadzemních budov - kasárenského autoparku, bytů pro profesionální vojáky, hlavní štábní budovy, skladu pohonných hmot, strážnic, manipulačních ploch a pevnostních staveb. Samotné velitelské stanoviště je tvořeno železobetonovou jednopatrovou podzemní budovou překrytou minimálně 90 cm zeminy, o rozměrech přibližně 70 m × 10 m.

Kunc, P.: Společné velitelské stanoviště 2. divize PVOS a 2. radiotechnické brigády, Rebešovice u Brna.

Objekt Jasyr

Tajné podzemní zodolněné velitelské stanoviště 22 mělo sloužit jako záložní velitelství Střední skupiny vojsk, respektive jako velitelské stanoviště 22. armády. Celý podzemní objekt byl v podzemních plánech označen jako „Objekt 605“. Volací znak podzemního objektu zněl: JASYR. Stavební projekt nesl označení „objekt č. 605 „.

Volací znak spojovacího uzlu objektu zněl „Jasyr“ v překladu z Tatarštiny „Zajatec“. Ostrahu areálu zajišťoval útvar s číslem polní pošty 41601. Číslo vojenského útvaru bylo 41601. Vlastní podzemní objekt byl sestaven z unifikovaných prefabrikátů typu USB, SBK a Granit. Jde o prefabrikáty, které byly běžně používány k výstavbě menších zodolněných úkrytů. Objekt Jasyr je tedy vlastně jakousi velkou skládačkou.

Samotná stavba probíhala tak, že se vyhloubila stavební jáma, do které se stavebnicově montovaly jednotlivé unifikované prefabrikované prvky několika typů, vyrobených z tzv. pružného železobetonu, odolávajícímu možnému bombardování. V plné bojové pohotovosti bylo stanoviště již na jaře roku 1974. V téže době byl severně od něj dokončen i kasárenský areál, kde se nacházel mimo jiné heliport. V objektu sloužila trvalá obsluha dálkových spojovacích systémů. Jednalo se o 45. prapor radiorozvědky 233. Perimetr ochrany Vojenského útvaru byl přísně střežen.

Samotné velitelské stanoviště se nacházelo v takzvané technické zóně uvnitř VÚ, která byla obehnána dvojitým plotem z ostnatého drátu a střežil jí další strážní oddíl. Okolo celého areálu a technické zóny se nacházelo několik kulometných pevnůstek obrany označením SPS 2M. Poslední strážní se nacházeli v samotném velitelském stanovišti. Sídlily zde dva útvary, ten menší vedla KGB a byl zde také komunikační uzel troposferického spojení BARS a pravděpodobně i komunikační uzel pro KGB, odkud šly depeše přímo do Moskvy. Tři kilometry severozapadním směrem bylo vybudováno komunikační troposférické středisko.

Dle informací byl tento komplex vytvořen pro účely mobilizace. Vlastní zdroje elektrické energie, filtrace vzduchu a zdroj vody. Na přelomu srpna a září roku 2006 byl celý objekt "Jasyr" zlikvidován zasypáním silami 152. záchranného praporu Kutná hora. Dnes již téměř nic nenasvědčuje dřívější sovětské přítomnosti v prostoru nedaleko Velkého Hlavákova. Jedná se o pátý nejtajnější objekt u nás.

Vojenský Újezd Hradiště

Vojenský újezd Hradiště byl zřízen 1. a Podbořany. Hradiště se bude nalézat v okrese Karlovy Vary, kraj Karlovarský. Následovala rozsáhlá demolice civilních sídel a staveb. Ženijními jednotkami a vojenským útvarem 1534. poslední sovětská „stopa“ na území VVP Hradiště. Je spravováno vojenským historickým klubem.

tags: #zdolněné #velitelské #stanoviště #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Podzimní příroda
• Formát dokumentace LCA dat
• Životní prostředí a skládky
• Ohrožení hmyzu světlem
• Proces recyklace ve stavebnictví