Velké hodnoty přírody v České republice

Vizí národních parků v České republice je chránit přírodní hodnoty vázané na přírodní či přírodě blízké ekosystémy na dostatečně velkých plochách a umožňovat jejich nerušený vývoj a poznávání tohoto vývoje.

Národní parky jsou v České republice zřizovány v osídlené kulturní krajině. Proto by mělo být jejich posláním i vytváření podmínek pro udržení historického osídlení, místních tradic a pro poznávání přírody v rámci šetrného turismu, který může být významným zdrojem příjmů pro místní obyvatele.

Definice národního parku: „Rozsáhlé území, jedinečné v národním či mezinárodním měřítku, jehož značnou část zaujímají přirozené, nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam.“ (zákon o ochraně přírody a krajiny)

Historie ochrany přírody v ČR

Cílená územní ochrana přírody na našem území započala převážně z vůle osvícených zástupců šlechty, kteří zakládali na svém majetku první rezervace. Některé z nich jsou dnes součástí národních parků, jiné národních přírodních rezervací. Hlavní motivací bylo uchování „přírodních památek“.

Postupně byla ochrana vědomě rozšířena i na jejich prostředí a na celá společenstva a jejich nerušený vývoj, kdy byly zakládány první rezervace. Postupně došlo i k vymezení rozdílu mezi rezervací a národním parkem.

Čtěte také: Výhody retro odpadkových košů

Rudolf Maximovič specifikoval národní park jako „…reservace, představující celé krajinné komplexy, krajinné typy, na vlivu okolí naprosto nezávislé, soběstačné, se zaručenou absolutní ochranou, neomezeným trváním této ochrany, vědeckým pozorováním a neomezeným bádáním; jsou vrcholným bodem ochranářských snah.“

Prvenství mezi vyhlášenými národními parky na území Československa drží park slovenský. Od vzniku Československa v roce 1918 tehdejší státní ochrana přírody intenzivně usilovala o zřízení národního parku ve Vysokých Tatrách.

Ve druhé polovině 20. století byly v České republice postupně vyhlášeny čtyři národní parky. Zejména s novým zákonem o ochraně přírody a krajiny v roce 1992 došlo k významnému kvalitativnímu rozvoji jejich ochrany, byla přijata třístupňová zonace, vyjadřující zvýšený zájem ochrany přírody a diferencovanou péči, a rozvíjeno poznání zdejší živé i neživé přírody.

Všechny stávající národní parky jsou příhraniční a od počátku jejich správy rozvíjejí přeshraniční spolupráci. České národní parky jsou rovněž významnými prvky evropské soustavy národních parků, což dokazuje zařazení jejich území do soustavy Natura 2000, KRNAP a NP Šumava mezi biosférické rezervace UNESCO, šumavských a krkonošských rašelinišť na seznam mezinárodně významných mokřadů, udělení Evropského diplomu Rady Evropy pro NP Podyjí apod.

Současné národní parky v ČR

Národní park Krkonoše

Nejstarší národní park v ČR zahrnuje 35 km dlouhé pohoří Krkonoš, které vyniká mimořádnou pestrostí krajiny a biotopů a na ně vázaných organismů. Krkonoše se vyznačují výskytem řady endemických druhů a představují jedno z významných center biodiverzity střední Evropy.

Čtěte také: Definice ekologického zemědělství

První rezervací zřízenou v Krkonoších vlastníkem panství hrabětem Harrachem v roce 1904 byla Labská stěna (60,04 ha, německy Gehänge) v Labském dole.

Krkonošský národní park (KRNAP) včetně ochranného pásma byl zřízen v roce 1963 a v roce 1991 přehlášen. Je jediným národním parkem, kterému nepředcházela ochrana území formou CHKO.

Management v ČR se dlouhodobě soustředí na zvýšenou ochranu unikátního alpínského a subalpínského stupně, kde biodiverzitu zásadně ovlivňují anemo-orografické systémy, a na obnovu přírodě blízkých lesů na místě převažujících smrčin poškozených ve velké míře imisemi.

Krkonoše se dlouhodobě potýkají s extrémně vysokou návštěvností (okolo 6 mil. lidí ročně), generující řadu ekologických problémů včetně tlaku na zástavbu území, kterému zde ochrana přírody ne vždy dokáže čelit.

Národní park Šumava

Národní park Šumava je na středoevropské poměry významný svou značnou robustností a reprezentativním zastoupením rozsáhlých rašelinišť, horských smrčin, luk, horských a podhorských toků a ledovcových jezer. Je to také nejvýznamnější území výskytu rysa ostrovida a tetřeva hlušce v ČR.

Čtěte také: Vytvořte si kvalitní kompost

Společně s územím národního parku Bavorský les tvoří největší souvislý komplex lesů ve střední Evropě, proto bývá často označován jako zelená střecha Evropy.

První chráněné území na Šumavě bylo zřízeno v roce 1858 vyloučením těžby v Boubínském pralese na Šumavě knížetem Janem Schwarzenbergem.

V roce 1963 byla Šumava prohlášena za chráněnou krajinnou oblast. Národní park Šumava byl v centrální části CHKO vyhlášen v roce 1991, chráněná krajinná oblast plní funkci ochranného pásma parku.

Na území CHKO mimo národní park se rozkládá několik unikátních území, jejichž jádra jsou chráněna formou národních přírodních rezervací - zejména jde o oblast Černého a Čertova jezera a oblast Boubína.

Národní park Podyjí

Národní park Podyjí chrání neobydlené, přes 40 km dlouhé říční údolí, které patří k nejzachovalejším a nejméně dotčeným v České republice.

Na geomorfologicky jedinečný dyjský kaňon s meandrující řekou, příkrými úbočími se zachovanými lesy a četnými skalními výchozy a rozsáhlými kamennými moři s pseudokrasovými jeskyněmi je vázána pestrá květena a mnoho ohrožených a vzácných druhů živočichů.

Myšlenka územní ochrany středního Podyjí vznikla v 70. letech 20. století mezi pracovníky Jihomoravského muzea ve Znojmě a státní ochrany přírody v Brně. Nejprve byla navrhována ochrana údolí soustavou maloplošných chráněných území (1972). S rostoucím poznáním území však bylo již rok poté navrženo vyhlášení chráněné krajinné oblasti Podyjí (Kolektiv 2010), ke kterému došlo v roce 1978.

Na jaře 1989 Ministerstvo školství zahájilo proces vyhlášení Podyjí národním parkem, vyhlášen byl v roce 1991.

Managament je zaměřen na ochranu přirozených a přírodě blízkých lesů a na jejich systematickou obnovu v porostech s nižší ekologickou a ochranářskou hodnotou (s využitím přírodních tvořivých procesů) a na údržbu unikátních nelesních společenstev.

Národní park České Švýcarsko

Území národních parků České a Saské Švýcarsko představuje (spolu s dalšími pískovcovými skalními městy české křídové tabule) pro svou geomorfologickou členitost unikátní území v celoevropském kontextu.

Unikátní je průlom řeky Labe, prořezávající se až na krystalinické podloží a četné výchozy třetihorních vulkanitů. Na území parku je výrazně vyvinut pískovcový fenomén, projevující se mj. zvratem vegetačních stupňů a zastoupením velkého počtu druhů reliktního charakteru.

V roce 1990 byl na saské straně vyhlášen národní park Saské Švýcarsko a v této souvislosti začaly úvahy o vyhlášení národního parku i v České republice. O rok později začaly přípravné práce a v roce 1999 byla jádrová část CHKO Labské pískovce vyhlášena jako národní park České Švýcarsko.

Management parku se soustředí na racionální usměrňování masivní turistiky a ochranu území s množstvím unikátních geomorfologických jevů (a také s největší hnízdní koncentrací sokola stěhovavého v ČR).

Návrhy na vyhlášení dalších národních parků v ČR

Kromě návrhu na rozšíření NP České Švýcarsko o území Labského kaňonu a o některé další plochy CHKO Labské pískovce se státní ochrana přírody zabývala návrhy v různé úrovni rozpracovanosti na zařazení dalších tří území do kategorie národní park. Nejdále pokročila příprava vyhlášení NP Křivoklátsko, kde byl dokončen a odborně oponován kompletní návrh včetně vymezení NP a návrhu příslušného zákona, který byl předjednán se samosprávou a významnými vlastníky.

Křivoklátsko

Křivoklátsko představuje geologicky velmi pestré území s unikátním a také největším vnitrozemským zachovaným lesním komplexem s vysokou druhovou, biotopovou i krajinnou diverzitou. Lesnatost navrhovaného národního parku dosahuje 97 %.

Mezi nejvýznamnější přírodní hodnoty území patří ve střední Evropě jedinečně vyvinutý a zachovaný říční fenomén s jeho rozmanitými projevy, který má velký prostorový přesah do navazující členité kopcovité krajiny s hlubokými údolími potoků. Mimořádně hodnotný biotop představuje „mezický klimax“ nižších poloh s oky primárního skalního bezlesí, tzv. pleší.

Památné stromy

Památné stromy jsou přesahovým tématem ochrany přírody a krajiny, velký význam mají nejen jako přírodní hodnota, ale velmi často i jako hodnota historická, kulturní, duchovní a společenská. Památné stromy jsou pojmem, který je v naší legislativě zakotven od roku 1992, kdy byl vydán zákon č.

Památné stromy a jejich ochranná pásma jsou definovány v § 46 zákona č. 114/1992 Sb o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále zákon). Zde je také zakotveno ustanovení zákazu jejich poškozování, ničení a rušení v přirozeném vývoji.

Návrh na vyhlášení památných stromů může podat každý občan České republiky. Formou správního rozhodnutí je jejich ochrana vyhlašována orgány ochrany přírody - pověřenými obecními úřady a jim na roveň postavenými úřady statutárních měst, Magistrátem hl. m.

Památné stromy (vyhlášené i smluvně chráněné) jsou evidovány v Ústředním seznamu ochrany přírody (ÚSOP), který vede AOPK ČR.

Pečovat o památné stromy je povinností vlastníka, stejně tak jako o kteroukoliv jinou dřevinu. vyplývá to ze zákona o ochraně přírody a krajiny.

Chráněná území v ČR

V České republice máme v současné době čtyři národní parky. Krkonošský národní park je nejstarší, Národní park Šumava je největší, Národní park Podyjí je nejmenší a Národní park České Švýcarsko je nejmladší. V dohledné době by tuto exkluzivní rodinu českých národních parků mohlo rozšířit Křivoklátsko. Vedle národních parků je v Česku ještě 26 chráněných krajinných oblastí.

„Národní parky v České republice zaujímají 1,51 % území státu a reprezentují určitý standard ochrany území národního nebo nadnárodního významu, zajišťují nezbytný prostor pro nerušený vývoj přírodních procesů v jinak oslabené evropské krajině, kde představují rovněž významný ostrov biodiverzity,“ říká ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch.

České národní parky jsou zatím malá rodina institucí, které se navzájem obohacují a inspirují.

Role chráněných území v zachování přírodního, kulturního a historického dědictví je nezpochybnitelná a nezastupitelná.

Význam přírodního kapitálu

Navzdory všemu, co přináší moderní civilizace, zůstává člověk zcela závislý na přírodním světě. Intenzivně (a jaksi samozřejmě) využíváme přírodní zdroje k udržování a dalšímu zvyšování životní úrovně, aniž bychom si tuto svou základní závislost plně uvědomovali.

Kromě toho má však přírodní svět i obrovskou hodnotu ekonomickou a je klíčovou podmínkou naší hospodářské prosperity. V posledních letech, zvláště po mezinárodním summitu o biodiverzitě v roce 2022 (COP15 v Montrealu), se nicméně o této provázanosti mezi přírodou a ekonomikou začíná mluvit více.

Používá se pojem přírodní kapitál, který zdůrazňuje právě ekonomickou hodnotu přírody: nepřeberné množství přírodních zdrojů, které využíváme a bez nichž bychom se často neobešli.

Přírodní kapitál tedy má i významnou ekonomickou hodnotu, a přestože může být někdy obtížné ji jednoduše vyčíslit penězi, v hospodářské prosperitě hraje tento kapitál jednoznačně klíčovou roli. Přírodní kapitál je něčím, co využíváme, ale neprodukujeme.

Nejdůležitější změnou, kterou dnes nutně potřebujeme, je změnit způsob, jak o přírodě přemýšlíme. Do jaké míry jsme schopni dohlédnout její provázanost s ekonomickým růstem a kvalitou našeho života? Umíme rozlišovat mezi hodnotou a cenou? Jsme si vědomi, jaká rizika jsou s ohrožením přírodního kapitálu spojena, a víme, jak jim předcházet?

Ohrožení přírodního kapitálu

Příkladem může být třeba zhoršování kvality půdy. Její úrodnost klesá - v důsledku eroze, nepoužívání statkových hnojiv a nadměrného odstraňování biomasy totiž významně ubývá organické hmoty v půdě. A spolu s tím se snižuje i schopnost půdy zadržovat vodu: ta se z ní ztrácí rychleji než z půdy zdravé - a v české a moravské krajině je to čím dál více vidět.

Kvůli klesající kvalitě půdy se zemědělcům a na ně navázanému potravinářskému průmyslu a prodejcům potravin výrazně zvyšují náklady a zároveň snižuje zisk. Negativně se to pochopitelně promítá i do cen pro spotřebitele. Zdravá půda je plná života. V jedné kávové lžičce je zhruba tolik organismů, kolik je lidí na Zemi.

Jinou ukázkou narušení dynamické přírodní rovnováhy v důsledku aktivity člověka, která měla velké ekonomické a sociální dopady, byl dramatický pokles v populaci indických supů a následné rozšíření vztekliny v zemi.

Třetím příkladem obrovské ztráty přírodního kapitálu jsou dopady spojené s bezprecedentním rozšířením kůrovce, k němuž došlo v posledních letech v Česku. Pokračující změna klimatu stále víc oslabuje zdejší lesy, které v důsledku nevhodných pěstebních postupů z minulosti (především vysazování stejnověkých smrkových monokultur) a zhoršujícího se stavu lesní půdy nejsou v dobré kondici, což se pak promítá i do jejich schopnosti přizpůsobovat se měnícím se podmínkám a bránit se škůdcům.

Lesy jsou dnes ve světě s osmi miliardami lidí, rychle mizející biodiverzitou a pokračující klimatickou změnou pod značným tlakem a nemají dostatek času se na tyto rychlé změny podmínek adaptovat.

Návrhy na zlepšení stavu

Zaostřeno na Česko: ačkoli si čím dál víc lidí uvědomuje, že se s našimi lesy něco děje (ostatně jde o patrně nejviditelnější projev klimatické změny v našem regionu), k velké proměně přístupu k lesnímu hospodaření u nás zatím nedošlo. Lesy v Česku nejsou významné společenské ani politické téma a mají málo pozornosti médií.

tags: #velké #hodnoty #přírody #v #české #republice

Oblíbené příspěvky:

• Fyziologie ledvin
• Udržitelnost a nakupování
• Informace o skládce Trmice
• Znečištění ovzduší Jihlavsko
• Ochrana přírody v ČR