Vermikompost: Zásady a postupy pro kompostování s žížalami

Kompost máme na zahradě odnepaměti. Princip vermikompostu je založený na schopnosti žížal rozkládat zbytky odpadu rostlinného původu a měnit je na hnojivo.

Co je vermikompost a proč ho používat?

Vermikompostování za poslední dobu nabírá na oblibě. Nejen že se jedná o šetrný způsob nakládání s odpadem, ale jeho produktem je též kvalitní organické hnojivo, které využijete na záhoncích. “Při vermikompostování můžeme zpracovat bioodpad, a navíc získat kvalitní vermikompost použitelný jako hnojivo. V malém měřítku se vše zpracovává na místě, díky tomu vermikompostování šetří nejen náklady, ale i všechny problémy s přepravou spojené.” popisuje docent Aleš Hanč.

Vermikompost se od běžného kompostu liší zhruba v pěti znacích. Prvním z nich je zrnitostní složení. Struktura vermikompostu je jemnější než u kompostů klasických. Další předností vermikompostu je vyšší obsah přístupných živin. Vermikompost od klasických kompostů odlišuje také vyšší obsah mikroorganismů a vyšší enzymatická aktivita.

Žížaly pro vermikompostování

V našich podmínkách žije několik desítek různých druhů žížal, z nichž se ke kompostování nejčastěji používá žížala hnojní. Dalším druhem je žížala kalifornská. V našich podmínkách se využívá druh žížal Eisenia Foetida - kalifornský červený hybrid s vysokou produktivitou a plodností, což je základ tzv. vermikompostu. K vermikompostování se používá výhradně druh Eisenia andrei, kterému se lidově říká žížala kalifornská.

Jak funguje kalifornská žížala?

Kalifornské žížaly jsou hybridem speciálně vyšlechtěným pro vermikompostování. K jejich základním charakteristikám patří, že nejraději ze všeho jedí a rozmnožují se, což je pro účinnou práci vermikompostéru ideální. Obzvlášť výkonné žížalyclose žížalový kompost Princip výroby biohumusu je založen na schopnosti žížal přeměňovat v trávicím traktu organické látky a produkovat cenné huminové kyseliny. Kalifornský hybrid pohlavně dozrává ve třech měsících a dva hermafroditní jedinci produkují ročně v průměru 1500 mladých žížal, a to po dobu 16 let. Při dobrých podmínkách je možno chov dvojnásobně reprodukovat za tři měsíce. Dospělá žížala spotřebuje denně tolik krmiva, kolik sama váží, a z něho vyrobí 60 % biohumusu (40 % využije pro vlastní metabolismus).

Čtěte také: Rozdíly mezi kompostováním a vermikompostováním

Jak založit vermikompost?

Kromě žížal je k tomuto procesu zapotřebí také přístupu vzduchu. Jeho dostatek je pro správné fungování vermikompostu zásadní -⁠ v opačném případě totiž na místo k přeměně na kompost dochází ke hnilobným procesům. Žížaly potřebují stálý a dostatečný přísun potravy, organických zbytků. Jste-li již rozhodnuti, že chcete kompostování v domácích podmínkách vyzkoušet, máme pro vás do začátku několik obecných rad. V prvé řadě je třeba se rozhodnout, v jaké nádobě budete kompost pěstovat. nádoba by z důvodu přístupu kyslíku měla být prodyšná, ideálně tedy např.

Na dno vermikompostu rozprostřeme podestýlku, kterou může tvořit tráva, listí, roztrhaný a navlhčený papír, půda, hobliny nebo kokosové vlákno. Do podestýlky vložíme násadu žížal a vhodné kousky bioodpadu (menší než 5 cm).close Takto dokáží žížaly zpracovat kompost Stejně jako u klasického kompostování je nutné dodržovat několik zásad. Obecně řečeno do kompostu patří domácí odpad rostlinného původu. Žížaly ocení např.

Podestýlka a vlhkost

Správná podestýlka je velmi důležitá, protože přibývající zbytky jídla obsahují vodu, která může zpomalit kompostovací proces a snížit tak množství žížal ve vermikompostéru. Nutné je tedy lůžko udržovat přiměřeně vlhké a provzdušněné. Zkouška vlhkosti je jednoduchá. Vezmeme hrst kompostovaného materiálu a stiskneme jej co nejpevněji v dlani. Jestliže se objeví pár kapek vody, vlhkost je přiměřená; jestliže se při zmáčknutí objeví voda mezi prsty, kompost je příliš vlhký a je třeba k němu přidat suchý natrhaný papír nebo lepenku. Pokud se kapky vody neobjeví vůbec, je materiál příliš suchý a je třeba k němu přidat vlhký nařezaný papír, proužky lepenky nebo navlhčený karton od vajíček. Dalšími důležitými podmínkami, které je při kompostování nutné zajistit, je například teplota, která by se měla pohybovat kolem 5 až 25 stupňů Celsia.

Co patří a nepatří do vermikompostu?

Do vermikompostéru můžeme přidávat téměř všechen rostlinný odpad. Do vermikompostéru patří především odkrojky a zbytky zeleniny a ovoce, třeba bramborové slupky, ohryzky z jablek, zelené natě apod. Nezapomínejte na čajové sáčky, žížaly se v nich často a rády rozmnožují, ale pozor na ty umělohmotné (obvykle pyramidového tvaru u dražších čajů). Za ty roky, co se touto problematikou zabývám jsme již vyzkoušeli vermikompostování celé řady nejrůznějších druhů bioodpadů. Ať už samostatně, nebo s přídavkem dalších přírodních složek. Během pokusů jsme zkoušeli kompostovat například matoliny, což jsou pevné zbytky po lisování vinných hroznů (Částková & Hanč, 2019), koňský hnůj (Hanc et al., 2019) nebo lihovarské výpalky (Hanc et al., 2019). Do vermikompostéru nepatří zbytky masa, kosti a zbytky sýrů. Důvodem jsou bakterie nebo škůdci, kteří by se při rozkladu těchto potravin mohli množit.

Nic, co se nedá biologicky rozložit. Samozřejmě to jsou plasty, sklo, kovy, ale taky jedlé oleje, tuky a kapalné odpady obecně. Do vermikompostéru nepatří ani mléčné výrobky a maso. Vyhnout bychom se měli i slaným zbytkům, protože žížaly jsou na sůl citlivé. Vždycky ale záleží zejména na množství, nebo poměru. V praxi je problémem vermikompostování čistírenských kalů, neboť se během procesu může uvolňovat amoniak, který je pro žížaly toxický.

Čtěte také: Jak kompostovat ruličky od toaletního papíru

Krmení žížal

Žížaly je nutné pravidelně krmit, ale nesmí se to ani přehánět. Bez potravy žížaly vydrží až dva týdny. Po tuto dobu je tedy možné ponechat je bez dozoru.

Jak vermikompost odebírat?

Existují tři základní způsoby, jak žížaly oddělit od vermikompostu.

• Bioodpady dáváme pouze k jedné straně, většina žížal se postupně na tuto stranu přesune a z druhé strany lze potom snadno odebrat vermikompost.
• Na obdobném principu je založen i další způsob. Povrch vermikompostu posypeme moukou či jinými pochutinami, které mají žížaly rády. Ty se postupně přestěhují do horní části a spodní část po sejmutí horní části můžeme odebrat.
• Poslední způsob je založen na skutečnosti, že žížaly nemají rády světlo. Vermikompost vysypeme na hromadu a část hromady rozhrneme do tenké vrstvy. Žížaly, které se ocitnou v tenké vrstvě, na světle zalezou zpět do velké hromady vermikompostu. Takto lze postupně rozhrnout celou hromadu a žížaly oddělit.

Žížalí čaj

Výluhu, který projde vermikompostérem se lidově říká žížalí čaj, funguje jako vynikající přírodní hnojivo, ale pozor, stejně jako minerální hnojiva se musí ředit. Příliš koncentrovaný roztok hnojiva totiž může rostliny popálit. Kromě samovolně vzniklých výluhů, ale existují i výluhy uměle připravené. Do zařízení na tvorbu výluhu se umístí vermikompost, který obklopuje voda. Směs se následně promíchává nebo provzdušňuje, a tím se do vody řízeně uvolňují různé látky. Takto získaný přípravek obsahuje živiny, a díky obsahu mikroorganismů působí i jako prevence proti chorobám, zejména plísním. Ve vědecké komunitě se právě tomuto výluhu říká žížalí čaj (vermi tea nebo worm tea), avšak laická veřejnost tento pojem používá pro prvně zmíněný přirozený výluh.

Vermikompostér doma i venku

Vermikompostování probíhá po celý rok. Vermikompostér můžete mít jak vevnitř, tak i venku. Důležité je vždy zajistit pro žížaly optimální teplotu kolem 20 °C a správnou vlhkost substrátu. V zimě je tedy nutné nenechávat vermikompostér venku bez izolace, aby nepromrzl, v létě ho nevystavovat přímému slunci, aby nedocházelo k výparu vody a k přehřívání. Vermikompost je možné „pěstovat“ také v interiéru a náklady na pořízení nutné výbavy nejsou ani žádnou závratnou investicí -⁠ nádobu na vermikompost pořídíte poměrně levně nebo si ji vyrobíte svépomocí.

Časté problémy a řešení

• Zápach: Problém vzniká z důvodu přebytku potravy.
• Mušky: Pohlídejte si dostatečnou prodyšnost, vyzkoušet můžete i sirupovou past či jiná lepítka.
• Úhyn žížal: Důležité je dodržet optimální teplotu, správnou vlhkost a cirkulaci vzduchu. Žížaly je třeba netrápit hlady, ale ani naopak nepřekrmovat.
• Plíseň: Obzvlášť v začátcích kontrolujte, zda se na povrchu kompostu netvoří plíseň.

Koupit nebo vyrobit?

Na internetu najdete řadu návodů, jak si žížalí farmu vyrobit. Některé z nich navíc radí, jak zkonstruovat vermikompostér z odpadu.
Nepatříte-li zrovna k domácím kutilům, kompostér si kupte. V našem e-shopu najdete několik typů vermikompostérů, každý z nich má svůj příběh. Všechny jsme osobně vyzkoušeli, jeden z nich dokonce sami vyrábíme. K nejpopulárnějším modelům vám navíc přidáme násadu žížal zdarma, takže se budete bez dalších nákladů nebo shánění moci hned pustit do práce!

Čtěte také: Kompostování krok za krokem

Tabulka: Srovnání kompostování s a bez žížal

tags: #vermikompost #kompost #zásady

Oblíbené příspěvky:

• O ochraně přírody
• Typy odpadních armatur
• Ochrana životního prostředí hrou
• Odpadové hospodářství v ČR: Nová legislativa
• Software pro evidenci odpadů