Povodňová ochrana v České republice s důrazem na přírodě blízká řešení

26.03.2026

Tento informační systém slouží jako podpora pro komunikační, koordinační a rozhodovací činnosti na všech organizačních úrovních, které jsou ze zákona povinny povodňovou situaci řešit. Povodňový informační systém slouží jako podpora pro komunikační, koordinační a rozhodovací činnosti na všech organizačních úrovních, které jsou ze zákona povinny povodňovou situaci řešit. Digitální povodňový plán (dPP) je aplikace, umožňující prezentovat povodňové plány na počítači jak z centrálního serveru po síti Internet, tak i nezávisle na síťovém připojení na samostatných počítačích, a to bez nutnosti instalace. Textová a mapová část aplikace dPP jsou otevřené uživatelům, kteří si mohou sestavit obsah povodňového plánu podle svých představ a dostupných dat a provozovat ho v rámci jednotného systému dPP.

Role obcí v protipovodňové ochraně

Každá obec je povinna mít zpracovaný povodňový plán, který jasně stanoví postupy při hrozbě povodně i během jejího průběhu. Obce jsou také zodpovědné za organizaci povodňových hlídek, vyrozumění obyvatel a koordinaci záchranných i likvidačních prací. Nejde však jen o reakci na mimořádné situace - velký význam má prevence a dlouhodobé plánování. Obce by proto měly investovat nejen do stavebních úprav a ochranných prvků, ale také do opatření, která vracejí vodě prostor a posilují přirozenou schopnost krajiny zadržovat srážky.

Druhy opatření

Protipovodňová ochrana může mít několik podob. Technická opatření zahrnují stavbu hrází, mobilních protipovodňových zábran, poldrů nebo retenčních nádrží. Tato řešení poskytují přímou fyzickou ochranu před velkou vodou. Velký význam ale mají také přírodě blízká opatření, například revitalizace vodních toků, obnova mokřadů, vytváření rozlivových ploch nebo výsadba zeleně. Ta dokážou zpomalit odtok vody, snížit riziko přívalových povodní a navíc zlepšit stav krajiny. Nedílnou součástí je i organizace a osvěta - tedy pravidelná školení krizových štábů, kampaně pro obyvatele, fungující informační kanály a především včasné varování, které může zachránit životy.

Financování a aktuální výzvy

Realizace protipovodňových opatření bývá finančně velmi náročná a obce je jen zřídka dokážou pokrýt z vlastních zdrojů. Proto mají klíčový význam dotační programy státu a Evropské unie. V současné době je otevřena 87. výzva Operačního programu Životní prostředí zaměřená právě na protipovodňová opatření. Výzva byla vyhlášena 30. července 2025, příjem žádostí probíhá od 13. srpna 2025 a potrvá až do 30. dubna 2026. Celková alokace činí 100 milionů korun a projekty musí být dokončeny nejpozději do konce roku 2029.

Podpora je určena především na zpracování digitálních povodňových plánů, které zlepšují připravenost obcí a umožňují rychlou orientaci v krizových situacích. Významnou část tvoří také financování analýz odtokových poměrů, které odhalují místa s největším rizikem přívalových povodní a nebezpečného stékání vody do zástavby. Díky nim je možné navrhovat konkrétní technická i přírodě blízká opatření, například retenční prvky, zasakovací plochy nebo přesměrování toků mimo ohrožené oblasti. Důležitým prvkem výzvy je rovněž pořízení a modernizace místních výstražných a varovných systémů napojených na centrální systém Hasičského záchranného sboru ČR. Ty zajišťují, že obyvatelé obce mají dostatek času k evakuaci a zabezpečení svého majetku.

Čtěte také: Současnost CHKO v ČR

Míra financování činí max. 85 % celkových způsobilých výdajů s výjimkou projektů zaměřených na vybudování, rozšíření a upgrade varovných systémů, generel odtokových poměrů urbanizovaného povodí a plán odvádění extrémních srážek v urbanizovaném území, kde bude podpora poskytována ve výši max. 50 %. Minimální výše způsobilých nákladů projektu činí 250 tisíc korun bez DPH, takže o dotaci mohou žádat i menší obce, které chtějí posílit svou odolnost vůči povodňovým rizikům.

Vláda ČR uvolnila další prostředků ze státního rozpočtu na realizaci protipovodňových opatření na území celé ČR včetně oblastí zasažených loňskými povodněmi. Celkem tři miliardy korun podpoří revitalizaci vodních toků i přírodě blízká protipovodňová opatření, která zadržují vodu v krajině. Žádosti o dotace ve výši až 100 % začne Státní fond životního prostředí ČR přijímat od 1. října 2025.

Přírodě blízká protipovodňová opatření a revitalizace vodních toků představují šetrnější a dlouhodobě účinnější způsob, jak ochránit krajinu i obce před negativními dopady extrémních srážek. Patří sem například zvýšení členitosti koryta, opatření podporující přirozený tlumivý rozliv povodní v nivách, povodňové parky, tvorba tůní, mokřadů či výstavba poldrů a dalších typů ochranných nádrží. Společně s revitalizací a renaturací toků, kdy se vrací řekám a jejich okolí přirozený charakter, pomáhají všechny tyto úpravy zpomalovat odtok vody a zvyšují vsakování do půdy. Na místo toho, aby voda rychle odtékala kanalizací nebo upraveným korytem, je zadržena tam, kde může být užitečná a bezpečná. O dotace na realizaci přírodě blízkých protipovodňových opatření mohou od 1. října letošního roku žádat veřejné subjekty, jakými jsou obce a jejich dobrovolné svazky, kraje či veřejnoprávní instituce, dále pak příspěvkové organizace zřízené organizačními složkami státu a územně samosprávnými celky, organizační složky státu a státní podniky. S ohledem na vysokou priorituje nastavena finanční podpora opravdu vysoko. U většiny opatření pokryje až 100 % z celkových způsobilých výdajů. Žádosti ve výzvě číslo 19/2025 bude Státní fond životního prostředí ČR přijímat od 1. října 2025 do 30. Výzva vyhlásilo Ministerstvo životního prostředí (MŽP) v prostřednictvím Národního programu Životní prostředí. Je vyhlášena jako jednokolová nesoutěžní, což znamená, že žádosti budou administrovány průběžně, a to v pořadí, v jakém byly doručeny. Podpořené projekty musí být dokončeny nejpozději do 31. 12. 2030.

Komplexní systémy opatření

Komplexní systém opatření na ochranu před dopady eroze a povodní z přívalových srážek byl vytvořen pro zhruba 80 % území České republiky. Je založen především na přírodě blízkých opatřeních na zemědělské půdě a tocích a jejich nivách. Před vlastními návrhy byla provedena analýza výchozího stavu, týkajícího se např. aktuálního krajinného pokryvu, erozního smyvu, hydromorfologického stavu toků apod. Jednotlivá opatření v ploše povodí na zemědělské půdě byla navrhována a aplikována na ucelených půdních blocích a vycházela z platné certifikované metodiky Janečka [1].

Návrh komplexního systému sestaveného především z přírodě blízkých protierozních a protipovodňových opatření byl jedním z hlavních cílů projektu Strategie ochrany před negativními dopady povodní a erozními jevy přírodě blízkými opatřeními v České republice (dále jen „projekt Strategie“). Uvedený systém je složen z opatření v ploše povodí, která snižují erozní odnos půdy, zvyšují retenci vody v krajině a ekologickou stabilitu krajiny. Základem všech prací byla aplikace Metodiky odboru ochrany vod, která stanovuje postup komplexního řešení protipovodňové a protierozní ochrany pomocí přírodě blízkých opatření, zveřejněná ve Věstníku MŽP č. 11/2008 [2] (dále jen „Metodika PBPO“). Smyslem této metodiky je vytvořit konkrétní věcný a metodický rámec komplexního řešení protipovodňové a protierozní ochrany území a přiblížit se původnímu přírodnímu stavu toků a niv. Metodika PBPO stanoví jednotný postup při analýze a návrzích soustavy přírodě blízkých opatření.

Čtěte také: Historie Věstníku státní péče

Eroze a ochrana půdy

Provedené analýzy umožnily popsat výchozí stav řešeného území a lokalizovat tak oblasti, do kterých je třeba směřovat návrhy opatření. Spolu s nimi byla provedena excerpce dostupných podkladů o realizovaných, popř. navržených protipovodňových a protierozních opatřeních na tocích a v ploše povodí. Čerpáno bylo především z projektů ukončených pozemkových úprav, ze studií protipovodňové ochrany, z projektů revitalizací a z plánů dílčích povodí. Opatření byla navrhována v různé míře podrobnosti v území s velmi vysokou a vysokou mírou ohrožení povodněmi a erozí. Celkově se jedná o 89 povodí III. Hlavním řešitelem projektu Strategie byl Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka.

Efektivní komplexní systém opatření je možné navrhovat jen v rámci uceleného hydrologického celku a na základě dostatečné znalosti řešeného území. Protierozní opatření na zemědělské půdě byla navrhována a aplikována pouze na vymezených ucelených půdních blocích. Pro ně byly shromážděny informace o vegetačním pokryvu, který představovaly čtyři základní kultury: orná půda, vinice, chmelnice a sady [6]. Výpočet erozního ohrožení vychází z tzv. „Univerzální rovnice pro výpočet dlouhodobé ztráty půdy erozí - USLE“ podle Wischmeiera a Smithe [7] založené na principu přípustné ztráty půdy na jednotkovém pozemku. Hodnota přípustné ztráty půdy slouží ke stanovení míry erozního ohrožení pozemku a je definována jako maximální velikost eroze půdy, která dovoluje dlouhodobě a ekonomicky postupně udržovat dostatečnou úroveň úrodnosti půdy [1].

Podle platné metodiky [1] je v současné době doporučena průměrná hodnota faktoru erozní účinnosti deště (R faktor) 40 MJ·cm·ha-1·h-1, což představuje dvojnásobek hodnoty R faktoru používané pro výpočty do roku 2012. Faktor erodovatelnosti půdy (K) je stanovován na základě hlavních půdních jednotek (HPJ) odvozených z použitého podkladu databáze bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ), pro které je přiřazena hodnota faktoru.

Dalším krokem zpracování je identifikace a vymezení stupňů erozního ohrožení a jejich porovnání s maximální přípustnou ztrátou půdy podle hloubky půdy. Přípustná hodnota ztráty půdy (Gp) odpovídá hodnotám, které by na lokalitách s danou hloubkou půdního profilu neměly být překročeny s ohledem na zachování funkcí půdy a její úrodnosti. U mělkých půd (půdní profil do 30 cm) představuje přípustná ztráta půdy 1 t·ha-1·rok-1. Pro středně hluboké (30-60 cm) a hluboké půdy (nad 60 cm) je přípustná ztráta půdy 4 t·ha-1·rok-1. Hloubku půdního profilu udává poslední číslice číselného kódu bonitované půdně ekologické jednotky (BPEJ). Pozemky s mělkými půdami s hloubkou do 30 cm by neměly být využívány pro polní výrobu a z hlediska zachování jejich trvalé úrodnosti se doporučuje jejich převedení do kategorie trvalých travních porostů. Podle vypočtené ztráty půdy byly půdní bloky rozděleny do čtyř stupňů erozního ohrožení půd (tabulka 2).

Organizační a agrotechnická opatření

Patří k nejjednodušším protierozním opatřením z hlediska realizace. Vychází především ze znalostí příčin erozních jevů a zákonitostí jejich rozvoje a vyúsťují v obecné protierozní zásady, jako je optimální funkční a prostorové uspořádání pozemků a změna v rozmísťování plodin podle jejich ochranného vlivu na půdu (např. včasný termín výsevu plodin, rozmístění plodin podle svažitosti pozemku, pásové střídání plodin, protierozní osevní postupy apod.). Obecně lze organizační protierozní opatření popsat jako opatření, která protierozní ochranu řeší návrhem optimálního tvaru pozemku a jeho situování vůči terénu (svahu) a situováním pěstovaných plodin v závislosti na erozní ohroženosti.

Čtěte také: Metodika přírody: Analýza Vojtěcha Zeiska

Protierozní agrotechnická opatření se používají ke zlepšení vsakovací schopnosti půdy, zvýšení její protierozní odolnosti a k vytvoření ochrany jejího povrchu především v období výskytu přívalových srážek. Uvedená opatření navazují svým charakterem na opatření organizační a patří mezi ně: hrázkování a důlkování povrchu půdy, zatravnění meziřadí, mulčování apod.

Technická liniová opatření

Technické liniové prvky protierozní ochrany přerušují délku svahu a napomáhají rozptýlení povrchového odtoku. Jsou navrhovány také tak, aby svou lokalizací usměrňovaly obdělávání pozemků a způsob hospodaření zemědělských subjektů. Vedle základní protierozní funkce mají spolu s doprovodnou zelení velký význam i z hlediska krajinně estetického a ekologického. Systém liniových protierozních prvků v kombinaci se zelení může fungovat v krajině i jako nezbytná součást lokálních biokoridorů a tvořit tak základ územních systémů ekologické stability krajiny. Mezi technická protierozní opatření je možné zahrnout: průlehy, příkopy, hrázky, retenční nádrže.

Tento typ nepatří mezi typická protierozní opatření. Jeho ochranná funkce spočívá především v převedení části vody přitékající z přilehlých pozemků k vodoteči na infiltraci. Je tím podporována retenční schopnost území a také omezován transport splavenin a na ně vázaných látek do recipientu.

Jak již bylo uvedeno, podrobnost návrhů opatření na zemědělské půdě se lišila podle míry ohrožení povodněmi a erozí (velmi vysoká, vysoká a střední míra ohrožení). Na půdních blocích se speciálními kulturami (vinice, chmelnice a sady), které v České republice zaujímají výměru okolo 41 tisíc ha, byla opatření řešena pouze obecnými doporučeními, jako je např. zatravnění meziřadí apod. Výchozím stavem pro posouzení speciálních kultur byl stav intenzivního využití (kypřené meziřadí) jako nejhorší možný stav.

V katastrálních územích, kde již byly ukončeny pozemkové úpravy, byla opatření navržená v plánech společných zařízení zahrnuta již do výpočtu výchozího erozního ohrožení. Vzhledem ke změnám ve výpočtu erozního smyvu (zvýšení R faktoru na hodnotu 40) mohlo dojít k situaci, že některé půdní bloky nesplňovaly přípustnou ztrátu půdy. Na orné půdě byla navrhována opatření, pokud bylo na půdním bloku dosaženo stupně ohrožení 2-4 (tabulka 2), tzn. střední až velmi silné ohrožení erozí.

Stabilizace drah soustředěného odtoku (DSO) v šířce 20 m. Návrh zatravnění na všech půdních blocích (PB) s převážně mělkou půdou (tj. půdní profil do hloubky 30 cm). Po aplikaci těchto paušálních opatření následovalo nové stanovení a vyhodnocení erozního smyvu a stupně erozního ohrožení. Pokud nebylo u půdního bloku dosaženo přípustné ztráty půdy, byl tento půdní blok dále předmětem podrobnějšího řešení. Nejdříve byla navrhována agrotechnická a organizační opatření (implementace navržených ochranných osevních postupů v kombinaci s půdoochranným obděláváním a pásovým hospodařením).

Technická protierozní opatření byla navrhována za účelem omezení hodnoty LS faktoru, tzn. změny délky a sklonu svahu pozemku s tím, že byla upřednostněna opatření zasakovací před odváděcími. V oblastech s vysokým stupněm erozního ohrožení byla navržená opatření podrobně vymezena.

Po implementaci paušálních opatření (zatravnění mělkých půd a stabilizace drah soustředěného odtoku) zůstalo stále více než 1,36 mil. ha orné půdy v řešeném území erozně ohroženo. U zhruba poloviny z nich (cca 761 tis. Jako součást technických opatření na zemědělské půdě byly navrhovány i retenční nádrže. Celkem se jednalo o 39 suchých nádrží bez trvalého přítoku umístěných na dráhách soustředěného odtoku. Jednotlivé nádrže jsou definovány plochou zátopy, která byla posouzena z pohledu možných kolizí se zastavěným územím, popř. významnou infrastrukturou.

V katastrech, kde již byly v území s velmi vysokou mírou ohrožení povodněmi a erozí ukončeny pozemkové úpravy, výpočet erozního smyvu ukázal, že téměř 165 tis. ha je stále erozně ohroženo. Tento výsledek je možné z velké části přičítat změnám při stanovení erozního ohrožení (zvýšení R faktoru, snížení hodnot přípustné roční ztráty půdy [1]). Významnou roli zde může hrát i fakt, že pozemkové úpravy byly v minulosti zaměřeny především na vypořádání vlastnických vztahů a zpřístupnění pozemků. Změny odtokových poměrů a řešení eroze jsou v projektech pozemkových úprav zohledňovány významněji až v posledních letech.

Opatření na vodních tocích a nivách

Návrhy opatření na vodních tocích a nivách jsou založeny na kategorizaci přírodě blízkých protipovodňových opatření (dále jen „kategorizace PBPO“) uveřejněné v Metodice PBPO [2]. Týkaly se páteřních toků povodí IV. Úseky toků, pro něž byla opatření navrhována, vzešly z posouzení možnosti reverze jejich antropogenního ovlivnění a jejich geomorfologického potenciálu přirozeného stavu toku a nivy. Byly definovány úseky vodních toků, jejichž nivy disponují potenciálem pro akumulaci, řízené rozlivy, popř. jsou vhodné pro jiné typy opatření.

Opatření v intravilánu, u kterého nejsou relevantní informace ohledně stávajícího stavu PPO.
Opatření na vodních nádržích, které jsou situovány na řešeném vodním toku.
Skupina opatření podporující retenci v nivách, včetně ochrany stávajícího stavu zachovalých úseků vodních toků a niv. Kombinuje opatření 1, 5 a 6 původní kategorizace PBPO.
Skupina opatření podporující protipovodňovou ochranu v zastavěných oblastech. Kombinuje opatření 2, 4 a 6 původní kategorizace PBPO.
Skupina opatření vázaná na vodní nádrže a soustavy vodních nádrží.

Navržená opatření, popř. skupiny opatření pro jednotlivé úseky vodního toku vychází z potenciálu dané lokality pro možnou aplikaci uvedených opatření. Jedná se tedy o rámcový návrh opatření vhodný pro daný úsek vodního toku, pro něhož lze definovat základní funkční parametry, a dává tak představu projektantům o možnostech PBPO.

Řešení problematiky eroze a lokálních povodní by měla bezesporu zahrnovat tradiční technické postupy, spočívající v uplatňování ochranných opatření (organizačních, agrotechnických i technických). Na uvedená opatření by měly ovšem také navazovat strategické kroky, které kladou důraz na aplikaci komplexního systému ochrany a organizace povodí a kromě protierozní a protipovodňové ochrany svým účinkem zvyšují retenční schopnosti krajiny a podporují její ekologickou stabilitu.

Popisovaná opatření navržená v projektu Strategie nejsou sice legislativně závazná, přesto je v posledních několika letech vytvářena společenská i politická potřeba jejich realizace.

Příklad dobré praxe: Písečná u Žamberka

Nejméně 12 domů v obci Písečná u Žamberka bylo pravidelně ohrožováno velkou vodou a zvýšeným stavem zdejšího toku Potočnice. Ten byl v minulosti nevhodně napřímen. Důsledkem úprav byla malá kapacita koryta při velké vodě a malá schopnost zadržet vodu v období sucha. Nebylo navíc možné změnit přímo profil tohoto toku. Na základě modelů proto hydrologové navrhli vybudování odlehčovacího koryta, které bude v případě povodní sloužit jako jakýsi přírodní by-pass. Už první velká voda prověřila, že toto řešení opravdu funguje.

Co opatření řeší

Na toku Potočnice v Písečné u Žamberka se potřebovali vypořádat se dvěma projevy klimatické změny - přílišným suchem a povodněmi. Cílem proto bylo navrhnout takové změny na toku, které při suchých obdobích zadrží vodu a při povodních odlehčí původnímu korytu.

Jak to funguje

Podél toku Potočnice nově vzniklo pravostranné odlehčovací koryto, respektive dvě koryta - jako kritické totiž autoři projektu vyhodnotili dva úseky Potočnice. Nová odlehčovací koryta mají přírodě blízkou podobu. Mají složený (postupně se svažující) profil s meandrující kynetou (nejužší prohloubenou částí ve dně koryta potoka). Za běžných průtoků jsou odlehčovací ramena sycena jen bezejmennými přítoky Potočnice. Vznikly na nich biotopové i sedimentační tůně, rámové propusti, které zajišťuje správnou distribuci vody, i protipovodňové zídky. Vyvýšený brod v podobě kamenné zídky vznikl v místě, kde potřebují projíždět auta či zemědělská technika. Vytvořit most by bylo v daném místě drahé, proto autoři zvolili variantu zvýšeného brodu, který vznikl jako úspornější a jednodušší řešení něčeho, co muselo vzniknout.

Původní stav

V obci Písečná se obyvatelé dlouhodobě potýkali s problémy při zvýšeném stavu vody v místním toku Potočnice. Koryto bylo v minulosti nevhodně upraveno, úprava byla přírodě vzdálená a za vysokých průtoků koryto kapacitně nestačilo. Největší problémy tvořily dva úseky mezi říčními kilometry 4,508 až 4,972 a 5,771 až 6,034.

Údržba a náklady

Náklady na údržbu by se podle předpokladů měly pohybovat kolem 20 tisíc korun za rok.

Zkušenosti z provozu

Krátce po ukončení prací prověřila projekt velká voda. Provedené úpravy toku zabezpečily ochranu nemovitostí v intravilánu obce. Zvýšila se navíc kvalita dříve degradovaných biotopů a zvýšila se estetická i rekreační hodnota území. Zadržením vody v biotopových tůních došlo ke zlepšení vodní bilance nivy a sedimentační tůně omezily přísun splavenin z okolních povrchů do toku.

Většinu částky, 8,1 milionů korun, poskytl Operační program životní prostředí. Při každé významnější povodni dochází díky tomuto projektu k eliminaci povodňových škod. Úspora se špatně odhaduje. Katastrofa přiměla stát reagovat mimořádnou finanční pomocí a Evropská unie následně schválila bezmála 115 milionů eur podpory.