Veterinární problémy ekologických chovů v České republice

Ekologické chovy prasat v České republice čelí vážným problémům a mnohé z nich se obávají, že budou muset zavřít. Důvodem je novela vyhlášky, která od příštího roku nařizuje všem chovům dvojité oplocení. Manažerka svazu PRO-BIO, Kateřina Urbánková, uvádí, že novela nebyla projednána s odbornou veřejností a negativně se může dotknout také chovů přeštického černostrakatého prasete.

Do konce letošního roku musí být všechny chovy prasat oplocené podle zpřísněné legislativy. Venkovní výběhy budou muset mít dvojitou bariéru a všechny stavby určené k chovu prasat i pomocné stavby, kde chovatelé skladují krmivo nebo stelivo pro prasata, musí být chráněné trvalým oplocením. Důvodem zpřísnění je dlouhodobé riziko přenosu afrického moru prasat.

Zavlečení nákazy do chovu by mělo negativní dopad na všechny chovatele prasat v ČR. Zavlečení nákazy do chovu by mělo negativní dopad na všechny chovatele prasat v ČR.

Kritika nové vyhlášky

"Nikdo nepochybuje o tom, že africký mor prasat je velkou hrozbou a rozhodně nechceme rozporovat, že musíme ochránit tuzemské chovy před touto nemocí. Problém je ale to, že příslušná vyhláška nebere v potaz realitu ekologických chovů ani nedává dostatečný časový prostor pro realizaci opatření, která mohou být navíc extrémně finančně náročná. Tato novela totiž evidentně vůbec s ekologickými způsoby chovu prasat nepočítá," argumentuje Urbánková.

Novinku kritizuje také předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek. "Myslím si, že o tom sedláci vůbec ještě nevědí, dozvěděli jsme se to teďka, ten termín je naprosto nezvládnutelný. V ČR je podle svazu 53 ekologických chovů, v mnoha z nich je pak jediné české původní plemeno prasete, přeštické černostrakaté. "Nejsme schopni během jednoho měsíce ze svých vlastních zdrojů navíc za koronavirové krize vybudovat vše, co nám vyhláška ukládá.

Čtěte také: Veterinární hygiena: Přehled oboru

Mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý ČTK sdělil, že novela vyhláška byla v připomínkovém řízení loni v říjnu a v listopadu, zástupci nevládních organizací podle něj měli možnost se k tématu vyjádřit. "Také není pravda, že by chovatelé neměli dostatek času se změnám přizpůsobit. Novela vyhlášky vstoupila v platnost 15. března 2020, přičemž účinnost částí týkajících se zabezpečení chovů prasat byla stanovena až na 1. ledna 2021. Chovatelé tak měli dostatek času se přizpůsobit upraveným podmínkám," dodal.

Ekologické zemědělství a chov nosnic

Zvyšující se zájem o potraviny v bio kvalitě je trendem posledních let nejen u našich západních sousedů. Také tuzemští spotřebitelé poptávají více a více kvalitní potraviny, které jsou vyrobeny podle standardů ekologického zemědělství, způsobem šetrným k životnímu prostředí a krajině, ve které žijeme. Jen za posledních pět let se objem prodeje biopotravin českými subjekty zdvojnásobil a dosáhl 7 mld. Kč. Poptávka převyšuje nabídku především u produkce bio vajec a bio drůbežího masa.

Chov nosnic i všech ostatních hospodářských zvířat (s výjimkou včel) je v ekologickém zemědělství vázán na půdu. Hospodařit na zemědělské půdě musí zemědělec sám, nebo prostřednictvím jiného zemědělce, od kterého si smluvně zajistí využívání provozních jednotek (např. smluvně si u něj zajistí plochy pro výběhy nebo pastvy, aplikaci vyprodukovaných statkových hnojiv apod.).

Jaká výměra zemědělsky využívané půdy je tedy potřebná pro konkrétní hejno nosnic? Je dána maximální povolenou intenzitou chovu, která nesmí překročit 170 kg organicky vázaného dusíku (ve vyjmenovaných hnojivech) na hektar za rok. Do toho se nezapočítává pastevní výkal - nejsou vyjmenovaným hnojivem. Nově bude povolena tzv. souběžná výroba, tj. zemědělec bude moci provozovat na části podniku ekologickou a na jiné části konvenční výrobu. V případě bio nosnic lze ostatní druhy hospodářských zvířat chovat konvenčně.

Výběr plemene a nákup zvířat

Volba plemene nebo hybridní kombinace je na vůli chovatele. Musí ale brát zřetel na přizpůsobivost pro konkrétní podmínky chovu, na jeho vitalitu a odolnost vůči nákazám. Nákup zvířat je možný pouze od jiného ekologického chovatele. Pro usnadnění takového nákupu vytvořilo MZe databázi dostupných zvířat z EZ.

Čtěte také: Aktuální výzvy veterinární ekologie

Nejsou-li na trhu takováto zvířata k dispozici, lze požádat MZe o výjimku na nákup kuřat do stáří 3 dnů z konvenčního chovu. Dosud bylo možné získat výjimku na nákup kuřic do stáří 18 týdnů z konvenčních chovů, od 1. 1. 2022 ale tyto již nebudou udělovány. Pro chovatele bio nosnic je to nyní jeden z nejpalčivějších problémů, protože ak-tuálně není na českém trhu dostatek kuřic odchovaných v EZ (co je pro jednoho problém, může být pro jiného příležitost).

Podmínky chovu a vybavení

Na rozdíl od konvenčně chovaných nosnic mají ty v BIO chovech přístup i na otevřené prostranství, které je pokryté vegetací. Takovéto výběhy musí být vybaveny rovnoměrně rozmístěnými úkryty před predátory a nepřízní počasí a nesmí zasahovat do větší vzdálenosti od drůbežárny (výstupního otvoru), než 150 m (lze i max. 350 m, pak je ale dán minimální počet přístřešků 4 ks/ha). Za úkryt lze považovat kromě přístřešků i stromy či keře. Minimální rozloha venkovní plochy jsou 4 m2/nosnici.

Do venkovních výběhů musí mít nosnice přístup za denního světla alespoň po dobu 1/3 svého života (s výjimkou nařízených dočasných opatření, např. Budovou pro chov nosnic může být pevná stavba nebo mobilní kurník. Tyto objekty mohou být rozčleněny na jednotlivé oddíly. V každém z nich může být hejno nejvýše o velikosti 3 000 nosnic. To vše při maximálním počtu 6 nosnic/m2 využitelné vnitřní plochy drůbežárny.

Drůbežárny mohou být i vícepatrové (max. 3 patra včetně přízemí). Provedení pater musí zabránit propadávání trusu do nižších pater, musí být čistitelná a nosnice z nich musí mít dobrý přístup do ostatních pater a samozřejmě do výběhu. Podlaha ve vnitřních prostorech drůbežáren musí být pevná minimálně z 1/3 celkové plochy a pokrytá podestýlkou. Nezbytným vybavením jsou i hřady nebo vyvýšená sezení. Minimální délka hřadu je 18 cm/ks. Snášková hnízda jsou předepsána v minimálním počtu jedno na 7 nosnic, nebo v případě společného hnízda 120 cm2/nosnici.

Světelný režim lze doplnit umělým zdrojem osvětlení na prodloužení dne na max. 16 hod., přes noc ale musí být klidový režim bez osvětlení v nepřetržité délce min.

Čtěte také: Ochrana a ekologie ve školství

Prevence chorob a krmiva

V ekologickém zemědělství je preferována především prevence chorob. Ta začíná už výběrem plemen a linií, které jsou odolné a vhodné do konkrétních podmínek, zajištěním vhodného prostředí a pracovních postupů, umožnění volného pohybu a podpory přirozených potřeb nosnic (hrabání, popelení), udržování dobrých hygienických podmínek apod.

Podpořit dobrou imunitu zvířat lze i kvalitními krmivy. Chemicky syntetizovaná alopatická léčiva (včetně antibiotik) se mohou používat pouze k léčebným účelům, nikoliv k plošným preventivním medikacím. Při jejich použití se zdvojnásobuje předepsaná ochranná lhůta. Při opakovaném použití v jednom roce víc než 3×, nejsou takto ošetřená zvířata považována za ekologická a pro znovuzískání tohoto statusu musí projít přechodným obdobím, které trvá 6 týdnů. U zvířat s produkčním cyklem kratším než jeden rok je povolená max. jedna aplikace. Povolené jsou vakcinace, odstraňování parazitů a povinné programy eradikace.

K základním principům ekozemědělství patří používání krmiv z vlastní produkce podniku. Není-li to možné, může chovatel krmiva nakoupit u jiného ekologického zemědělce nebo výrobce bio krmiv ze stejného regionu. Všechny suroviny zemědělského původu musí být v BIO kvalitě, max. 25 % může být nakoupeno z 2. roku přechodného období. BIO krmné směsi se liší od konvenčních především absencí extrahovaných šrotů, syntetických aminokyselin, GM plodin apod.

MIKROP ČEBÍN a. s. je certifikovaným výrobcem bio krmiv. Pro chovatele bio nosnic vyrábíme granulovanou krmnou směs BIO NOSNICE (certifikována jako BIO), která svým složením dává předpoklad dobrého zdravotního stavu nosnic a vysoké produkce vajec. Pro chovatele nosnic v ekologickém režimu, kteří si připravují krmné směsi z vlastních surovin, vyrábíme i minerální doplněk VN-E, jenž obsahuje všechny potřebné minerály a vitamíny. Vápenný grit, který je také součástí našeho portfolia produktů pro ekologické chovatele slepic, je určen k podpoře zlepšení kvality skořápek vajec. Bílkovinný koncentrát BK DRŮBEŽ-E slouží k přípravě kompletní krmné směsi smícháním s vlastním obilím. Tento výrobek je zdrojem bílkovin, minerálních látek a vitamínů.

Ekologické hospodaření a chov skotu masných plemen

O uplatňování ekologického hospodaření (upraveno zákonem č. 242/2000 Sb.) na farmách chovu skotu masných plemen hovořil v příspěvku na semináři, konaném v rámci Václavské výstavy v Boru u Tachova, Ing. Roman Rozsypal z KEZ, o. p. V úvodu se krátce zmínil o stavbách vhodných pro ekologické systémy chovu masného skotu, kde je požadavek jasný - nejsou povoleny rošty.

Základ krmení musí pocházet z ekofarmy. Toto tvrzení znamená, jak vysvětlil ing. Rozsypal, že minimálně 90 % sušiny krmné dávky musí být dodáno z ekologického systému. Jen do 10 % lze využít krmivo ze systému konvenčního hospodaření (nesmí ale překročit 25 % sušiny denní krmné dávky). Pro chovy přežvýkavců platí zákaz rutinního zařazování syntetických vitamínů.

K tomu uvedl na vysvětlenou: „Tento požadavek předpokládá dobrou organizaci pastvy, druhově bohaté pastevní porosty a přístup na pastvě ke dřevinám.“ Představu, že jsou zvířata chovaná v avitaminóze, přednášející vyvrátil: „Zjistí-li veterinární lékař avitaminózu a předepíše vitamíny, pak to platí. Používaná technologie chovu masných plemen je samozřejmě pastva, kdy se telata chovají pod kravami. Problém nastává až u kategorie výkrmu. Většina ekologických farmářů svůj produkt, tj. zástav, prodává a zvířata končí v konvenčním systému.

„Z farmy nevypadne bioprodukt,“ řekl doslova přednášející. Důvodů je více. Jedním z mnoha je třeba absence chovu kastrátů - volků. Podmínkou pro ekologický systém výkrmu není nutně pobyt na pastvě. Zvířata však musí mít zajištěný přístup do výběhu a musí být chována volně. Určitým problémem je, podle názoru přednášejícího, nízká úroveň hospodaření, způsobená především špatnou technikou pěstování pícnin a nízkou kvalitou krmiv.

Jako na zásadní věc upozornil ing. Rozsypal na včasnost sklizně pícnin. Většina ekopodniků totálně své pozemky zatravnila. Optimální by však bylo, kdyby dočasně „polařily“. Při obnovách trvalých travních porostů by se využily živiny drnu, omezilo vyplavování dusíku do spodních vod, farmář by vyprodukoval jádro a slámu, měl by tak více hnoje. Na potvrzení svých slov uvedl přednášející výsledky studie na Jesenicku, kde 25 % ploch je zařazeno v ekologickém zemědělství. Průzkum se týkal 14 podniků, z nichž dva polaří. Při započtení všech nákladů byla produkce jádra a slámy rentabilní.

Pokud je zvíře vykrmeno v ekologickém systému, musí být poraženo také na ekologických jatkách. V Česku existují ekologická jatka, z nichž jsou dodávány produkty do sítě supermarketů s označením BIO. Pro bioprodukt vyžaduje odběratel delší záruční dobu, což je sice pochopitelné, ale balení do ochranné atmosféry a dodržení veškerého označení apod. podle informace jednoho z přítomných zvýší cenu jednoho kilogramu masa o 40 až 50 Kč.

Například v sousedním Rakousku, kde dosahuje podíl ekologického zemědělství devíti procent, tyto problémy řeší tzv. „prodejem ze dvora.“ V Česku je však téměř nemožné získat povolení na provoz vlastní ekologické porážky. Pro zajímavost - jeden z mála chovatelů, který se k takovému certifikátu dostal, potřeboval 35 razítek.

Kvalita krmiv a zoohygienické požadavky

Kvalita krmiv patří k základním zoohygienickým požadavkům. Jedná se o hodnotu nikoli finanční, ale z pohledu výživy, tedy jde o obsah jednotlivých živin v potřebném množství, eventuelně poměru.

Nevhodná krmiva a doplňky

• Zrniny - neměla by se podávat přesušená semena (rychle dosoušená při vysokých teplotách). Ta ztrácí klíčivost, ale hlavně biologickou hodnotu jednotlivých živin. Dále nesmíme podávat semena žluklá (jedná se především o semena s obsahem tuku - řepka, len, niger apod.). Zásadně nepoužíváme semena chemicky ošetřená (např.
• Vaječné směsi - tyto výrobky nepoužíváme, pokud prošla jejich expirační doba (záruční lhůta), byly skladovány v podmínkách, které neodpovídají požadavkům uvedeným výrobcem (přehřátí, navlhnutí, namrznutí) a ty, které svými vlastnostmi (zápach, změna konzistence, barvy apod.) budí pochybnosti. Dále by se měl chovatel snažit o vyřazení nebo alespoň minimalizaci podávání „klasické vaječné míchanice“. Je špatně stravitelná a velmi lehce podléhá zkáze.
• Zelenina, ovoce, zelené krmivo - podáváme pouze z míst, kde nedochází k chemickému ošetřování, krmení nesmí být nahnilé a zelené krmivo nebereme z míst, kam mají zvýšený přístup domácí zvířata (psi, kočky, slepice, apod.).
• Krmné doplňky (písek, grit, apod.) - nejlépe je tyto doplňky podávat pouze od renomovaných výrobců. Celkem vhodný je také tzv. sklářský písek, který je upravován při velmi vysokých teplotách a následně znovu granulován. Rozhodně nelze používat bez úprav písek z míst, kde může být znečišťován jinými zvířaty. Po- kud tento písek musíme použít, pak jej alespoň 30 minut „sterilizujeme“ (v troubě, žíháním plamenem, apod.), při teplotě vyšší než 100°C (120 - 150°C). Když si chovatel propočte náklady na tuto nedokonalou sterilizaci zjistí, že nákup tohoto výrobku od dobré firmy je nejen jednodušší, ale i levnější.
• Sépiová kost (přírodní) není také nejvhodnějším doplňkem krmné dávky, a to pro poměrně vysoký obsah solí z mořské vody.
• Příměsi - jedná se nejčastěji o prach, zlomky zrn, kaménky apod. Především prach je nosičem jak řady choroboplodných zárodků, spór plísní, tak i řady parazitů (vajíčka nematodů, roztoči). I zde je nejlepší cestou nákup krmiv u renomovaných firem. Bohužel u zrnin není nezávadnost tak samozřejmá, jak by si chovatel, ale často i výrobce, přál. Celkem dobré výsledky jsou s krmivy ze západní Evropy (Nizozemí, Belgie, Německo, Itálie). Krmiva domácí provenience bývají často méně kvalitní, pokud jde o množství a druhy příměsí. To je dáno technologií zpracování semen u prvovýrobce (zemědělců) i výrobou krmných směsí u finálního výrobce. Pokud chceme omezit množství příměsí, je k tomu zapotřebí poměrně drahá technologická linka. Ta se ale vyplatí jen při vysoké produkci krmiv. Absence těchto technologických zařízení nebo jejich pomalejší zavádění u tuzemských výrobců je proto pochopitelné.

Zkvalitnění méně kvalitních krmiv

Pokud se chovateli nepodaří zajistit si kvalitnější a tedy i dražší krmivo, nezbývá (jen jako nouzové řešení), než to méně kvalitní „zkvalitnit“. Lze tak učinit v několika etapách. První je přesátí krmiva. Tím se zbavíme jedné části příměsí. Dále pokračujeme „přefoukáním“, kdy ubude další díl nečistot. Ve „finále“ můžeme semena „vyprat“ - namočíme je a mechanickými pohyby (např. míchadlo na vrtačce) propereme. Pro tuto vodní lázeň je nejvhodnější pitná voda, kterou mírně okyselíme (jablečný ocet, citrónová šťáva), o teplotě asi do 30°C. Po zbavení nečistot je nezbytné semena velmi rychle osušit, na minimálně, 86 - 88% sušiny. Takto usušená je uskladníme v suchu a občas promícháme.

Předkličování semen a zoohygiena

Dříve se doporučovalo semena ponořit na 12 - 14 hodin do vodní lázně, pak propláchnout a zkrmovat, nebo ponechat v tenké vrstvě dále klíčit. Tato metoda má ale mnoho nevýhod. Jednak lehce dochází ke kvašení (díky přítomnosti spór plísní a kvasinek v příměsích zrnin) a jednak vodní lázeň představuje živnou půdu pro bakterie. To z pohledu veterinárněprofylaktického.

Z pohledu zoohygieny(ale i výživy) dostáváme semena, která již vyhánějí klíček (po 24 hodinovém procesu), jsou tedy za zenitem chemickoenzymatických pochodů a vše v obilce je již převedeno pouze v zásobu energie pro růst klíčku. Ve své podstatě tak dosáhneme stavu, kdy zkrmujeme semena, která mají obsah živin podobný, jako v suchém stavu, ale vylepšený o podíl zeleného krmiva, který je úměrný délce klíčku. A to ještě pouze tehdy, pokud byla semena na místě s dostatkem denního světla (parapet okna apod. ).

Progresivní metoda předkličování

Jak již bylo uvedeno v kapitole o předkličování, jsou semena obsahově nejkvalitnější v době těsně před vyhnáním klíčku. V obilce již běží chemickoenzymatické pochody, které mají za úkol aktivovat klíček. Tohoto stavu lze dosáhnout tzv. progresivní metodou, která je podrobněji uvedena v kapitole o krmení. Z pohledu zoohygieny je velice důležitá teplota lázně, která zamezuje růstu plísní a řadu z nich i ničí.

Zoohygiena vody a napájení

Zatímco dnes již většina chovatelů kvalitě krmiv věnuje pozornost, zoohygiena vody - napájení je velmi často podceňována. A právě nápoj bývá často zdrojem především infekčních onemocnění. Většina chovatelů podává vodu 1× denně. Při teplotě v chovu okolo 20°C a možném znečištění (zbytky krmiv, trus, apod.) se nápoj může stát celkem snadno živnou půdou (bujónem) pro zmnožení bakterií.

Pro dospělé a zdravé ptáky hrozí nebezpečí pouze při masivnějším zmnožení patogenních zárodků, kdy jich část pronikne do nižších pater zažívací soustavy (dvanáctník). Zde je prostředí pro ně příznivější, protože reakce je zde jen mírně kyselá a mohou se rozmnožit. Riziko se zvyšuje, pokud se uvedený stav stává dlouhodobějším nebo u mladých či oslabených jedinců pod zvýšenou zátěží (stres, hnízdění, výstavy apod.). Pomoc je celkem jednoduchá. Nebezpečí se zmenší, pokud nápoj podáváme v nádobách, do kterých nemohou tak často vnikat nečistoty (napáječky, polouzavřené mističky).

Úprava vody a bylinné preparáty

Další cestou je úprava podávané vody. Jak již víme, bakterie se přestávají množit (nebo je jejich množení značně omezeno) v kyselém prostředí. Postačí proto podávaný nápoj mírně okyselit (jablečný ocet, citrónová šťáva) a poměrně výrazně tak snížíme riziko infikace a zmnožení. Dobrou cestou může být i úprava vody pomocí přírodních bylinných preparátů - tinktur, extraktů. Některé složky bylin mají výrazné dezinfekční účinky (chamazulen, thymol, mentol apod.).

Pro tento účel používáme pouze extrakty nebo tinktury bylin, tedy jejich výluh v alkoholu, který má sám o sobě také dezinfekční účinky. Nelze doporučit bylinné čaje, protože nedokážeme provést dokonalou filtraci a drobné částečky rostlin začínají ve vodě poměrně rychle kvasit. Nápoj by se často musel měnit (1 - 2×denně). Vhodný je například heřmánkový extrakt (Chamomilla). Dále by měl chovatel znát alespoň rámcově složení vody, kterou astrildovitým předkládá jako nápoj. Studniční (tvrdou) vodu lze změkčit převařením. U běžné vodovodní sítě jsou většinou zdroje povrchové, měkké. Zato dochází k úpravě chlórováním, které má odstranit patogenní zárodky. Proto by měl chovatel takto ošetřenou vodu nechat alespoň několik hodin před podáním odstát, aby se mohl odpařit chlór.

Zoohygiena klecí a voliér

I klece a voliéry jsou součástí zoohygieny. Jde o to, aby ptáci měli i při omezených možnostech pohybu odpovídající prostory, nedocházelo zde k převratným změnám mikroklima. Pro většinu nedomestikovaných druhů astrildů lze považovat za minimální hranici velikosti prostoru, která ještě neohrožuje jejich životní projevy, klece o délce 60cm. Pro chůvičky, zebřičky a některé další domestikované druhy je hranice potřebné délky prostoru někde mezi 40 - 50cm.

Uvedené délce by měla odpovídat i výška a šířka klecí, tedy pro oba rozměry minimálně 30 - 35cm. Rozměry uváděné v minulosti byly větší. Není to nezbytně nutné, zvláště, pokud máme v kleci umístěn vždy jeden pár astrildů po období hnízdění a po jeho skončení ptáky umístíme do větších prostor, třeba i do společnosti dalších kusů či druhů. Uvedené rozměry by měly být jakýmsi „minimálním“ optimem pro běžný chov. Pokud jde o materiály ke zhotovení chovných zařízení, z pohledu zoohygieny preferujeme lehké, pevné, dobře omyvatelné a dezinfikovatelné materiály, které snesou i vyšší vlhkost (mytí) či vyšší teplotu (např. dezinfekci suchou párou).

Veterinární prevence a dezinfekce

Veterinární prevence zahrnuje metody předcházení onemocněním (především přenosným) v chovech astrildovitých a bezprostředně tak navazuje na zoohygienu chovu. Prosím zde chovatele o určitý nadhled, protože pod názvem dezinfekce zahrneme z úsporných důvodů i dezinsekci (ochranu proti parazitům, hmyzu). Také pojem dezinfekce (zničení infekčních činitelů) chovatel nesmí brát úplně doslova a to hned z několika důvodů. V chovu ptáků je prakticky nemožné docílit nepřítomnosti mikroorganismů (aseptické prostředí). Nakonec se nejedná o operační sál. Je třeba snažit se pouze eliminovat přítomnost patogenních zárodků na minimum.

V každém chovu v průběhu času vytvoří specifická mikroflóra, tedy kmeny mikroorganismů, na které si ptáci daného chovu zvyknou a dá se říci, že s nimi žijí v jakési tiché symbióze. Tato specifická mikroflóra není nebezpečná ani pro zde odchovávaná mláďata, protože si na ni zvykají postupně a část ochranných látek dostávají vínkem od rodičů. Nebezpečí ale může představovat pro nově získané jedince, kteří přicházejí z jiného prostředí. Na druhou stranu tito nově příchozí jedinci pak představují nebezpečí pro původní chov a to nejen pro jeho ptačí obyvatele, ale i pro specifickou mikroflóru chovu. Mohou být nositeli jiného typu bakteriálních kmenů, které jsou například agresivnější a tak vyhubí původní kmeny mikroorganismů.

Může to znamenat i výraznější nebezpečí, hlavně pro mláďata a ptáky pod zátěží nebo jinak oslabené. Víme již, že v každém chovu existuje specifická mikroflóra, která za normálních okolností naše chovance neohrožuje. Proč tedy provádět dezinfekci? I to je zcela jednoduché. Chov není izolovaným ostrovem a minimálně prostřednictvím chovatele sem pronikají i další kmeny zárodků, které nemusí být neškodné. Navíc i u původních kmenů mikroorganismů může dojít k jejich zmnožení, eventuelně ke zmutování. Tím se mohou stát patogenními (způsobují onemocnění).

Postup dezinfekce

Dezinfekci provádíme pravidelně, alespoň 2× ročně (lépe 3 - 4×), podle možností. A samozřejmě vždy, pokud to okolnosti vyžadují (zvýšená nemocnost, úhyny, zjištění infekčního onemocnění apod.). Dezinfekci musí předcházet důkladná mechanická očista a úklid v prostorech chovu. Ne běžný úklid, který provádíme alespoň jednou týdně. Při dezinfekci prostoru odchytíme ptáky a přemístíme je jinam. Mechanicky očistíme klece, mřížky a další části chovatelského zařízení. Omyjeme je teplou vodou s dezinfekčním roztokem. Použít můžeme preparáty na bázi chlóru (Savo, Clorox, Chloramin apod.). Velmi dobře se osvědčilo použití rozprašovače nebo ještě lépe suché páry, která působí i svojí teplotou. Po omytí vše necháme oschnout.

Pro zvýšení dezinfekčního účinku můžeme použít např. germicidní lampu (vyzařuje tvrdé UV záření). Po jejím použití (alespoň 2 - 4 hodiny) je nutno vyvětrat, protože jejím účinkem vzniká ozon (O3), který je jedovatý. Pro dezinfekci lze použít řadu dalších prostředků (Incidin, Incidur, Dezident). Po návratu ptáků na původní stanoviště, se poměrně rychle obnovuje specifická mikroflóra, kterou mají ptáci v sobě, ale vzhledem k jejímu potlačení v prostředí nemůže dojít k přemnožení. V období mezi jednotlivými dezinfekcemi provádíme běžný úklid. Alespoň k vytírání podlah používáme i při běžném úklidu dezinfekční prostředky.

Velmi dobré je, pokud chovatel v chovu používá biozářivky (s celým slunečním spektrem), které svým UV podílem napomáhají k likvidaci celé řady patogenů. Dezinsekci (likvidaci parazitického hmyzu) provádíme průběžně. Použít lze Arpalit nebo Biokill ve formě aerosolu. Je také možné tyto preparáty nakapat do nádobky s vatou a tu zavěsit v prostoru chovu. Odparem účinné látky dochází k průběžnému působení preparátu.

tags: #veterinarni #problemy #ekologicke #chovy

Oblíbené příspěvky:

• Příroda v Praze
• Prohlédněte si Národní muzeum
• Udržitelná móda
• Výzvy a řešení pro horské ekosystémy
• Jak vybrat elektronický odpadkový koš