Veterinární ekologie: Aktuální problémy a řešení

V současnosti jsou známy miliony různých chemických látek a každý den jsou syntetizovány další a další. Abychom mohli mít z chemických látek kolem nás co největší přínos a co nejmenší škody, musíme co nejlépe znát jejich vlastnosti a měli bychom se snažit jejich využití regulovat svým rozumem a vhodnými zákony.

Dopady chemických látek na životní prostředí a zdraví

Aniž si to možná uvědomujeme, stala se chemie v nejrůznějších podobách součástí života. Kromě toho, že mnohdy zvyšuje naše pohodlí, přináší i mnoho rizik pro životní prostředí i pro lidské zdraví. Člověk uvolňuje do životního prostředí látky, které byly dlouhodobě uloženy v zemi, kde neohrožovaly jeho zdraví, např. těžké kovy, jako olovo, rtuť či kadmium. Chemici vyrobili množství látek, které se v přírodě běžně nevyskytovaly, např. DDT, PVC, PCB, freony aj. Tyto látky mají někdy velmi zajímavé vlastnosti pro speciální využití (např. hubí hmyz, odolávají vysokým teplotám atd.), ale zároveň mohou ohrozit nejen životní prostředí, ale i zdraví nebo životy lidí, ať už přímo (jsou jedovaté), nebo tím, že mají na prostředí člověkem nepředpokládaný účinek (např. vytvářejí tzv.

Negativní účinky na lidské zdraví

Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví jsou velice komplexní. Pro toxické účinky chemických látek je typické, že jejich projev závisí na dávce toxické látky. Pro akutní toxicitu platí, že účinky přicházejí i po jednorázovém působení (např. otrava houbami, oxidem uhelnatým atd.). Chronická toxicita se mnohdy projevuje při dlouhodobém působení (např. týdny, měsíce či roky) i velmi malých dávek chemické látky, které se mohou hromadit v těle (např. otravy olovem a dalšími těžkými kovy, působení dioxinů, polychlorovaných bifenylů, DDT nebo bromovaných zpomalovačů hoření aj.). U toxických účinků medicína předpokládá, že existuje bezpečná dávka dané látky, která nemá žádný nežádoucí zdravotní účinek. U těchto účinků se předpokládá, že nezávisí na dávce. Zjednodušeně řečeno by i jediná molekula příslušné látky mohla teoreticky vyvolat onemocnění. Se zvyšující se dávkou se zvyšuje pravděpodobnost výskytu určitého onemocnění. Medicína také někdy hovoří o bezprahovém účinku, kdy neexistuje bezpečná koncentrace dané chemikálie.

Karcinogenní a mutagenní látky

Některé chemické látky mají schopnost způsobovat takzvané mutace neboli změnit genetickou informaci v jádru buňky. Buňka, ve které došlo k mutaci, může různým způsobem změnit své chování a zároveň tuto svou novou vlastnost předává všem svým „potomkům“, tedy buňkám dceřiným. Mutovaná buňka např. může začít produkovat více, nebo naopak méně hormonu, než má, nebo může začít vyrábět chybnou látku atd. Projevem mutace může být také nekontrolované množení buňky. Tak vzniká zhoubný nádor neboli rakovina. Naštěstí jsou buňky schopné mutace rozpoznávat a opravovat je, takže zdaleka ne každá mutace musí vést ke vzniku onemocnění, nebo dokonce zkáze.

Mnohé chemické látky mají také schopnost vyvolat zhoubný nádor neboli rakovinu. Proces, který ke vzniku rakoviny vede, je poměrně složitý a zatím není zcela prozkoumán.

Čtěte také: Veterinární hygiena: Přehled oboru

1. Do této skupiny je zatím zařazeno několik desítek látek, jejich skupin nebo výrobních procesů, u kterých epidemiologické studie jednoznačně prokázaly, že u člověka vystaveného jejich působení dochází ke vzniku rakoviny. Mezi karcinogenní látky patří např. aflatoxiny, arzen a jeho sloučeniny, šestimocný chrom a jeho sloučeniny, tabákový kouř a další.
2. V této skupině jsou látky, u kterých se prokázala karcinogenita při pokusech na zvířatech nebo při jiných testech.
3. Do této skupiny může být zařazena jen látka, u které je důkaz nepřítomnosti karcinogenity u člověka i u zvířat, např.

Jde tedy o látky, u nichž nemůže moderní věda doposud jednoznačně říci, že jsou ani že nejsou karcinogenní. Některé látky mají velmi speciální schopnost poškodit plod vyvíjející se v děloze matky. Největší nebezpečí plodu hrozí obvykle v rané fázi těhotenství, zhruba v prvních osmi týdnech, kdy bohužel většina žen o svém těhotenství ještě neví. Mezi teratogeny se řadí např. nitrosaminy, chlorované uhlovodíky, aflatoxiny, alkylrtuť.

Alergie

Zjednodušeně řečeno je podstatou alergie přehnaná imunitní (obranná) reakce organismu. Říkáme také, že organismus je přecitlivělý k určitým podnětům. Alergenem může být např. Podle statistik v České republice roste počet lidí, kteří trpí alergickými projevy. Bohužel příčiny a mechanismy vzniku alergií nejsou dostatečně prozkoumány. Jednou z cest prevence je tedy omezit zbytečný kontakt lidí se známými alergeny (např. pyrolyzáty aminokyselin tryptofanu či kyseliny glutamové, které vznikají při nevhodné tepelné úpravě masa, např. chlororganické sloučeniny vznikající záměrnou chlorací vody, např. nežádoucí znečišťující látky kontaminující životní prostředí, např. výfukové plyny z automobilů a z dalších spalovacích procesů: např.

Chemické látky v potravinách

Už po tisíciletí je známo, že množství a složení potravy a nápojů ovlivňuje zdraví. Velkou změnou procházejí potraviny a nápoje od doby průmyslové revoluce. Po tisíce let lidé jedli potraviny, které si až na malé výjimky (např. koření) sami vypěstovali nebo si je opatřili ve svém bezprostředním okolí. V posledních desetiletích však došlo ke zprůmyslnění zemědělství a potravinářství. Do potravin se záměrně začala přidávat celá řada chemických látek, které mají změnit vlastnosti průmyslově vyráběných potravin, např. barvu, chuť, vůni, trvanlivost atd. Těmto látkám se často lidově říká „éčka“, odborně se nazývají aditiva a rozdělují se do několika skupin (např. barviva, konzervanty).

Další skupinou chemických látek v potravinách jsou zbytky zemědělských chemikálií, které průmyslové zemědělství masově používá. Může jít o látky uvolněné z průmyslových hnojiv, ale zejména se jedná o nerozložené zbytky (rezidua) pesticidů. V případě potravin živočišného původu může jít o zbytky veterinárních léčiv (např. antibiotik). V některých státech se hospodářským zvířatům masově aplikují také hormony. Např. ve Spojených státech amerických tamní Úřad pro potraviny a léčiva (US FDA) povolil podávání geneticky manipulovaného (GM) růstového hormonu (známý jako BST, rBGH nebo Posilac) kravám.

Poslední skupinou chemických látek v potravinách jsou ty, které se používají jako průmyslové chemikálie a které se do potravního řetězce dostávají v důsledku znečištění životního prostředí. Jedná se o těžké kovy a jejich sloučeniny (např. olovo, organické sloučeniny rtuti nebo cínu), ale také o organické látky, které mají schopnost přetrvávat dlouho v životním prostředí a hromadit se v živých organismech. Odborně se o takových látkách říká, že jsou perzistentní a bioakumulativní. Patří mezi ně např. polychlorované dioxiny (PCDD/F), polybromované zpomalovače hoření (BFR), polychlorované bifenyly (PCB) a podobně.

Čtěte také: Ochrana a ekologie ve školství

Pesticidy a jejich vliv na hormonální systém

Název pesticidy se používá jako souhrnné označení pro látky používané k ničení, zabíjení organismů, které člověk z určitého důvodu chce zničit nebo potlačit. Liší se jak svým chemickým složením, tak cílovými skupinami organismů, proti kterým jsou určeny. Pesticidy využívají rozmanitých mechanismů, kterými na cílový organismus působí. Vzhledem k výše uvedené rozmanitosti pesticidů jsou i jejich nežádoucí zdravotní účinky velice široké. Od vlastní toxicity, podle které jsou rozdělovány WHO, přes schopnost vyvolávat rakovinu, mutace, vrozené vývojové vady až po schopnost narušovat nervový, imunitní nebo hormonální systém. I to je jeden z důvodů, proč Evropská unie v současnosti diskutuje změny v oblasti regulace pesticidů s cílem snížit jejich spotřebu a omezit negativní dopady jejich používání.

Poměrně nové je zjištění, že řada pesticidů zasahuje do chování lidských hormonů a může tak narušovat hormonální systém člověka. Hormony v těle řídí mnoho velice důležitých procesů včetně vývoje v děloze a v dětství, rozmnožování, metabolismus klíčových živin (cukrů a tuků). Malé koncentrace hormonů cíleně a koordinovaně zajišťují např. Vědci zjistili, že některé pesticidy (podobně jako jiné průmyslové chemikálie) mohou správnou funkci hormonů v lidském těla narušit různými způsoby. Pesticidy mohou hormony v těle napodobovat (imitovat), např. DDT nebo endosulfan mohou napodobovat účinek ženských pohlavních hormonů estrogenů. Ale také mohou funkci hormonů blokovat, jako např. vinclozolin, linuron nebo jeden z metabolitů DDT jsou schopné bránit buňkám přijímat signály androgenů - mužských pohlavních hormonů. Pesticidy ale také mohou bránit tvorbě hormonů v těle nebo jejich přirozenému rozkladu.

Doposud bylo prokázáno riziko endokrinních disruptorů zejména v době vývoje plodu v těle matky a raném dětství, kdy pohlavní hormony a hormony štítné žlázy hrají klíčovou roli. Lékařům je např. už dlouhou dobu známo, že nedostatek hormonů štítné žlázy může mít za následek těžké poškození vyvíjejícího se mozku dítěte a vznik tzv. kretenismu. Pokusy na laboratorních zvířatech ukázaly, že pesticidy chovající se jako endokrinní disruptory jsou schopné způsobit snížení množství spermií a neobvyklé zvětšení prostaty u samců nebo změnu věku, ve kterém zvířata dosahují puberty. Věda endokrinním disruptorům připisuje odpovědnost za některé poruchy pozorované u zvířat ve volné přírodě, např. Mnozí vědci také vyslovují podezření, že pesticidy a další chemické látky schopné narušovat funkci hormonů mohou mít určitý podíl na tom, že i u mužů se snižuje kvalita spermatu a zvyšuje se výskyt rakoviny varlat. Například španělská studie prokázala souvislost mezi místní spotřebou pesticidů a výskytem tzv. kryptorchismu, což je vážná vývojová porucha u chlapců, při které jedno nebo obě varlata nesestupují do šourku, ale zůstávají v břišní dutině, a nejsou proto schopna později produkovat spermie.

Ačkoli DDT byl prvním masově vyráběným a používaným pesticidem, je jeho používání ve vyspělých zemí světa zakázáno pro jeho negativní účinky už od 70. nebo 80. let 20. století. Přesto vědci objevují stále další a další zdravotní vlivy DDT. V červnu 2000 byla v časopise Nature zveřejněna studie, která prokazuje, že primární metabolit DDT (p, p'-DDE) působí jako endokrinní disruptor narušující funkci samčích pohlavních hormonů - androgenů. Experiment na laboratorních potkanech prokázal inhibici vazby hormonů na tzv. V únoru 2006 odborný časopis Occupational and Environmental Medicine otiskl studie ukazující na zkrácení menstruačního cyklu a dřívější menarche (první menstruace) u textilních dělnic v závislosti na hladině DDT v krvi. Ve stejné době International Journal of Andrology publikoval vyhodnocení dostupných epidemiologických studií, které ukazuje dřívější menarche u dívek a pozdější pubertu u chlapců v závislosti na hladině řady pesticidů (včetně DDT) a soulad epidemiologických studií s výsledky řady experimentálních studií na zvířatech. V červenci 2006 vědecký časopis Behavioral Brain Research zveřejnil výsledky výzkumu, který ukázal změny ve struktuře mozku v době raného vývoje - zmenšení velikosti mozku, podstatně menší oblasti mozku kritické pro normální sexuální chování - v závislosti na hladině DDT a jeho metabolitů v krvi matky.

Potravinářská aditiva a jejich regulace

Pro účely značení se jednotlivá aditiva podle svých funkcí zařazují do příslušných funkčních skupin. Jedno aditivum však může v potravinách zastávat i více funkcí a záleží na výrobci, do které funkční skupiny na seznamu přísad příslušné aditivum zařadí. Kupříkladu oxid siřičitý může působit v potravině jako konzervační prostředek, ale také jako antioxidant.

Čtěte také: Problémy veterinární péče v ekologickém zemědělství

• antioxidanty - prodlužují životnost potravin tím, že brání jejich oxidaci a oddalují tak např.
• emulgátory - vytvářejí či udržují stejnorodou směs nemísitelných kapalin v potravině (např.
• nosiče a rozpouštědla - slouží k rozpouštění nebo ředění jiných aditiv (např.

S rostoucím rozsahem průmyslové výroby potravin a množství používaných přídatných látek se postupně objevily také obavy z možných negativních zdravotních účinků těchto potravinářských aditiv. Poprvé se tak na oficiálním fóru stalo patrně v roce 1953, kdy obavu ze zvyšujícího se používání chemikálií v potravinářském průmyslu vyjádřili vládní delegáti světové konference věnované zdraví. V reakci na tyto obavy založily v roce 1955 Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Světová zdravotnická organizace (WHO) Společný výbor expertů pro potravinářská aditiva (Joint Expert Committee on Food Additives, JECFA) jako mezinárodní orgán, který má dohlížet na zdravotní nezávadnost potravinářských aditiv v zemích OSN. V padesátých letech 20. století dosáhla největších rozměrů industrializace potravinářství v USA. Proto bylo tamním Úřadem pro potraviny a léčiva (US FDA) vydáno doporučení pro ověřování nezávadnosti chemických aditiv v potravinách. V souvislosti s tím mezinárodní JECFA vypracoval koncepci tzv. přijatelného denního příjmu (Acceptable Daily Intake, ADI).

ADI se stanovuje tak, že při laboratorních experimentech na zvířatech se stanoví nejvyšší dávka chemické látky, při které se ještě neprojeví nežádoucí účinek. Například pokud by byla studií na zvířatech určena nejvyšší dávka chemikálie, při které ještě nebyl pozorován negativní zdravotní účinek na pokusná zvířata, 200 mg/kg tělesné hmotnosti zvířete, tak ADI se vypočte jako NOAEL děleno 100. Smyslem bezpečnostního faktoru je jednak postihnout individuální rozdíly mezi lidmi, např. ve věku, zdravotním stavu, výživě. Dále je nutno počítat s možností, že metabolismus člověka se může lišit od metabolismu pokusného zvířete. V úvahu je nutno brát i to, že člověk je zároveň vystaven celé řadě potravinářských aditiv, ale také jiných nepříznivých faktorů z okolí, které pokus na zvířeti není schopen modelovat. Některá aditiva však nemají stanovenou hodnotu ADI. Ta se smějí používat jen v nejnižším množství, které je nezbytné k dosažení požadovaného technologického účinku, tzv.

Na seznamu potravinářských aditiv, kterým byl udělen kód v podobě E a příslušného čísla, jsou uvedeny pouze ty chemické látky, které schválil Vědecký výbor pro potraviny Evropské unie (Scientific Committee on Food, SCF) zřízený v roce 1974 jako poradní orgán Evropské komise. V roce 2002 byl zřízen speciální Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který nahradil práci SCF. V České republice se vstupem do Evropské unie legislativa upravující potravinářská aditiva sjednotila s předpisy EU. Za oblast zdravotní nezávadnosti potravinářských aditiv je v České republice po odborné stránce zodpovědná Národní referenční laboratoř (NRL) pro aditiva v potravinách při Státním zdravotním ústavu (SZÚ). Úkolem NRL je sledování aktuálního vývoje ve stavu poznání, aktualizace legislativy, ale i laboratorní stanovování aditiv v potravinách. Za kontrolu dodržování právních předpisů pro používání potravinářských aditiv jsou zodpovědné Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) a Státní veterinární správa (SVS), řízené Ministerstvem zemědělství ČR. Používání potravinářských aditiv při výrobě potravin je regulováno předpisy, které vymezují potraviny, př...

Hygiena zvěřiny a rakouský model kontroly

Koncem března se v loveckém zámku Ohrada na Hluboké n. Vlt. uskutečnilo pracovní zasedání Vědeckého fóra Středoevropského institutu ekologie zvěře. Jedná se o mezinárodní a mezidisciplinární skupinu expertů, kteří se pravidelně scházejí za účelem prodiskutování aktuálních problémů ochrany a mysliveckého obhospodařování zvěře na území střední Evropy. Jeho členy jsou odborníci z České republiky, Rakouska a Slovenska, kteří působí v různých oblastech činnosti dotýkající se problematiky ekologie zvěře a myslivosti. Zasedání Vědeckého fóra probíhají dvakrát do roka střídavě podle rotačního principu v Čechách, v Rakousku a na Slovensku. Na letošním jarním zasedání na Hluboké byla podrobně diskutována následující témata:

• Interpretace hygienických předpisů EU, týkajících se hygieny zvěřiny, a různé způsoby jejich zavádění do praxe v jednotlivých zemích střední Evropy (srovnání situace v Rakousku, Německu, České republice a na Slovensku).
• Rozvoj ekologických zdrojů energie - možné pozitivní a negativní dopady na volně žijící zvěř, její životní prostředí a mysliveckou praxi.
• Aviární influenza (ptačí chřipka) a její možné dopady na myslivost.

Mimořádnou pozornost a rozsáhlou diskuzi vyvolal zejména referát Dr. Winkelmayera z Rakouska, který podrobně představil rakouský model hygienické kontroly a vyšetření zvěřiny. Tento model se v praxi dobře osvědčil a byl výslovně doporučen jako vzor v příslušných nařízeních Evropského parlamentu, týkajících se hygieny potravin živočišného původu, které jsou v jejich základním standartu od tohoto roku pro všechny členské státy unie závazné. Vzhledem k tomu, že by se uvedená problematika měla v nejbližší budoucnosti přímo dotýkat i české myslivecké praxe (příslušné právní předpisy jsou v současné době připravovány), je zde pro čtenáře Myslivosti krátce popsán základní princip rakouského modelu hygienické kontroly zvěřiny tak, jak jej na zasedání na Hluboké představil Dr. Winkelmayer.

Princip tohoto modelu spočívá v tom, že speciálně školení myslivci mohou sami provádět určitá vyšetření (např. posouzení orgánů). Jeho nespornou předností přitom je, že umožňuje posouzení těch částí těla, které jsou zpravidla hlavním a většinou i poměrně snadno rozeznatelným ukazatelem, zda bylo ulovené zvíře zdravé, přímo na místě bez velké časové prodlevy. Možnost rychlé odborné prohlídky co nejdříve po ulovení je z hlediska kontroly zdravotní nezávadnosti velmi důležitá, neboť právě vnitřní parenchymatické orgány, jako játra a slezina, podléhají velmi rychle rozkladným procesům, v jejichž důsledku je pozdější spolehlivé stanovení případných změn mnohdy velmi obtížné. Přitom je třeba brát v úvahu, že na rozdíl od porážek domácích zvířat na jatkách není v myslivecké praxi vždy snadné nebo dokonce ani možné zajistit co nejrychlejší vyšetření vnitřních orgánů veškeré ulovené spárkaté zvěře autorizovaným veterinárním lékařem - hygienikem. Z tohoto důvodu je v rakouském systému kontroly hygieny zvěřiny dána možnost provedení tohoto základního vyšetření speciálně vyškoleným osobám z myslivecké praxe.

Jejich úlohou je posoudit, zda vnější i vnitřní části těla včetně vnitřních orgánů uloveného kusu zvěře nevykazují žádné nápadné změny, které by vyžadovaly odborné vyšetření veterinárním lékařem. V takovém případě je prohlédnutá zvěřina na základě příslušného potvrzení pověřené vyškolené osoby uznána jako vhodná pro lidskou spotřebu a je možné ji dodávat jak přímo konečnému spotřebiteli, tak i prodávat i do velkoobchodu (výkupní organizace ji již přebírají s příslušným potvrzením bez orgánů). V opačném případě, to znamená při nálezu určitých změn na orgánech nebo těle uloveného kusu, není od těchto vyškolených osob vyžadována konkrétní diagnóza, ale pouze upozornění na nezbytnost podrobnějšího veterinárního vyšetření. To znamená, že zvěřina z tohoto kusu může být připuštěna pro lidskou spotřebu až na základě posouzení příslušným veterinárním lékařem. Pokud se ulovená zvěř dostává do velkoobchodní sítě, to znamená že je vykupována určitou obchodní organizací, pak musí být v každém případě i přes to, že byla předtím povinně prohlédnuta vyškolenou osobou, ještě dodatečně posouzena veterinárním lékařem. Toto vyšetření se však již nedotýká přímo myslivců v honitbách, neboť jeho zabezpečení je záležitostí vykupující organizace.

Rakouský model posuzování zvěřiny tedy v podstatě spočívá na třech stupních vyšetření. První základní stupeň provádí samotný lovec, a to jednak ještě před výstřelem, kdy posuzuje chování a celkový optický dojem zvěře ještě v živém stavu, a jednak po jejím ulovení, přičemž si při vyvrhování všímá případných nápadných změn orgánů. Druhý stupeň vyšetření provádí úředně pověřená, vyškolená osoba (odborný prohlížitel zvěřiny), která posoudí a rozhodne, zda je možné ulovený kus označit za vyhovující pro spotřebu a nebo je nutné jej předložit k dalšímu veterinárnímu vyšetření. Pokud je zvěřina z tohoto kusu určena pro místní spotřebu, pak se jedná o konečné rozhodnutí. Jakmile je ale zvěřina dodána do velkoobchodu, pak prochází dodatečně ještě třetím stupněm vyšetření, které musí provést pověřený veterinární lekař. Tento systém hygienické kontroly se v myslivecké praxi v Rakousku velmi dobře ujal.

Například ve spolkové zemi Dolní Rakousko bylo od jeho zavedení v roce 1994 odborně vyškoleno kolem 12.000 osob z celkového počtu 35.000 držitelů loveckého lístku. To znamená, že přibližně každý třetí myslivec absolvoval speciální odborné školení představující základní předpoklad pro získání oprávnění k provádění základního hygienického posouzení zvěřiny.

tags: #veterinární #ekologie #referát

Oblíbené příspěvky:

• Postup hlášení ohrožení nemocí z povolání
• Udržitelné alternativy v textilním průmyslu
• Fascinující svět přírody
• Malakofauna a Karsologické Systémy
• Golf a životní prostředí v ČR