Veverka obecná a její význam v přírodě

Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je roztomilé zvířátko s huňatým ocasem, které známe snad všichni. Asi není nikdo, kdo by ji na chvíli nezahlédl v lese nebo městském parku. Je jediná veverka, kterou u nás můžete v lesích či parcích potkat.

Zařazení:

• Třída: savci
• Řád: hlodavci
• Čeleď: veverkovití

Veverka obecná obývá lesy mírného pásu Euroasie a celou Evropu. U nás se veverka vyskytuje na celém území, horní hranice výskytu je dána horní hranicí lesa.

Popis veverky obecné

Jsem středně velký hlodavec, obvykle dorůstám 20-27 cm a dosahuji hmotnosti mezi 210 až 410 g. Mám 15-20 cm dlouhý huňatý ocas, který mi pomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech, a který využívám i jako „pokrývku“ těla při spánku. Mým charakteristickým znakem jsou střapce chlupů na ušních boltcích směřující do špičky. Mám ostré a zakřivené drápy, které mi pomáhají při lezení po větvích stromů. Zadní končetiny mám výrazně delší než přední. Šplhání po stromech mi usnadňují i drsné mozoly na chodidlech.

Podle ocasu dostal rod Sciurus svůj název, pocházející ze starořeckého skia znamenající stínit, krýt a oura, což znamená ocas. Hustě osrstěný ocas je používán při skoku jako brzdící padák a kormidlo.

Čtěte také: Veverka obecná: Detaily

Zbarvení srsti je velmi variabilní, od sytě rezavé, přes kaštanově hnědou, tmavší hnědou až téměř černou s možnými šedavými odstíny, což je patrné především v zimě, kdy má srst většiny veverek šedavý nádech díky husté, šedé podsadě. Spodní část těla je až po spodní čelist jasně bílá, s ostře ohraničenými okraji. Byli pozorováni i albíni.

Různé zbarvení srsti je dáno spíše oblastí výskytu daného jedince. V chladnějším podnebí, ve vyšších nadmořských výškách a v jehličnatých lesích převažují jedinci tmavě zbarvení, kdežto v teplejších podnebných podmínkách, nížinách a listnatých lesích převažují rezavě zbarvení jedinci. Tmavě zbarvené veverky mívají hustší srst a tmavé zbarvení jim také dává výhodu v hustých jehličnatých lesích, kde se lépe „maskují“ před predátory.

Před nástupem zimy vyrůstají veverce obecné na uších svazečky prodloužených chlupů, tzv.

Veverky u nás mají běžně barvy od světle rezavé přes hnědou až po černou. Samotná rezavá barva má množství odstínů.

Ačkoliv se překvapivě velké množství lidí domnívá, že v České republice žije více druhů veverek, opak je pravdou. Jedinou veverkou, kterou u nás můžete v lesích či parcích potkat, je veverka obecná (Sciurus vulgaris). Bez jakéhokoliv přehánění lze ale napsat, že se málokterá z téměř tří set druhů veverek, které se na planetě vyskytují, může pochlubit tak pestrou škálou odstínů srsti jako ta naše, běžně se vyskytující v barvách od světle rezavé přes hnědou až po černou. Přitom jen rezavá barva má množství odstínů, kombinovaných šedavým zabarvením boků či tváří, a tak se dá s trochou nadsázky říci, že ani jedna veverka nevypadá stejně.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

a dalších předcích, je běžné, že se v jednom vrhu mláďat nachází veverčata různě zbarvená a výjimkou nejsou ani extrémy například v podobě části sourozenců světle rezavých a části černých.

Způsob života a chování

Kromě období rozmnožování žiji samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbám. V dutinách stromů, někdy i na tlustších větvích, obývám v průměru 25-30 cm velké hnízdo, ve tvaru kukaně, tvořené mechem, listy, trávou a kůrou. Jsem aktivní přes den, ale ve vrcholné části dne jsem většinou ukryta ve svém hnízdě. V zimě nehibernuji, ale trávím ve svém hnízdě větší dobu než v létě. 60 až 80 % dne trávím hledáním potravy, kterou tvoří především semena šišek, houby, které si suším ve svých hnízdech, ptačí vejce, různé plody, např. oříšky, ale občas si pochutnám i na čerstvé míze. Část nalezené potravy si uschovávám do svých „spižíren“ v dutinách stromů, které mi poskytují výbornou zásobárnu potravy v zimním období.

V přírodě má veverka teritorium o velikosti až 50 ha. Ve svém teritoriu má několik hnízd v dutinách stromů nebo v kulovitých hnízdech z větví se dvěma vchody.

Veverka obecná je přizpůsobená životu na stromech, kde si staví i hnízda či obývá opuštěná hnízda dravců, dutiny stromů, případně prázdné ptačí budky. Hnízdo je kulovité, spletené z větviček, vystlané mechem, trávou, listím, lýkem, peřím, zvířecí srstí a podobným materiálem. Veverka obecná si staví hnízda zimní a letní. Dospělí jedinci žijí samotářským způsobem života a mají většinou stálý domovský okrsek (home range).

Veverka obecná je druh s denní aktivitou, s největším vrcholem aktivity brzy po ránu a v pozdním odpoledni.

Čtěte také: Proč studovat latinu?

Dospělý samec i samice váží 210 až 410 gramů, tělo měří 200 až 270 mm a ocas od 140 do 200 mm.

Veverka obecná byla považována do 60. let minulého století za zvěř škodnou a běžně lovena. Podle ochranářské legislativy je veverka obecná zvláště chráněným živočichem v kategorii ohrožených druhů (Zákon 4.

Potrava

Potrava veverek je různorodá, závisí především na prostředí ve kterém se pohybuje. Je převážně býložravá. Její hlavní potravou jsou semínka ze šišek, následovány houbami a mladými výhonky stromů, pupeny a různými rostlinami. Zjara vyplení i ptačí hnízdo (vejce i mláďata), dále olupují kůru a lýko stromů (to používají i k výstelce hnízda), lišejníky, hmyz, přes léto plody všeho druhu, na podzim hlavně ořechy, bukvice a jiné plody, ze kterých si pak tvoří zásoby.

Zásoby si veverka vytváří především z ořechů, bukvic a žaludů, případně z hub, které si nejčastěji zahrabává či schovává do stromových dutin. Tvorba zásob je důležitá pro následná období jejího nedostatku (tj.

Rozmnožování

Mláďata mívá veverka většinou dvakrát do roka, v obdobích únor až duben a květen až srpen, pokud je samice ve velmi dobré kondici, může mít i třetí vrh. Samice je březí 36 až 42 dní, počet mláďat je obvykle od 3 do 7, váha při narození je asi 7 až 15 gramů. Mláďatům se za 31 dní otevírají oči, kojena jsou 5 až 7 týdnů a samostatná jsou ve věku 7až 8 týdnů, kdy dosahují váhy asi 200 g. Pohlavně dospívají v příštím roce.

Predátoři

Mezi nejvýznamnější predátory veverky obecné patří kuna lesní (Martes martes) a kuna skalní (Martes foina), z dalších predátorů je to také liška obecná (Vulpes vulpes), rys ostrovid (Lynx lynx), vlk (Canis lupus) a vzácně i zdivočelá kočka domácí (Felis silvestris f. catus).

Chov veverky obecné

Pokud chcete chovat veverku obecnou, musíte si nejdříve vyřídit na Krajském úřadě na Odboru životního prostředí a zemědělství vyjímku ze zákona č. 114/1992 sb. o ochraně přírody a krajiny, protože veverka obecná je dle vyhlášky č. 395/1992 sb. vedena v kategorii ohrožený druh. Krajský úřad může stanovit povinnost označení veverky například čipem.

Samotný chov veverky obecné není nic složitého. Je třeba mít k dispozici dostatečně velkou klec, vybavenou větvemi a minimálně dvěma budkami, do kterých dáme seno. Veverka si ráda schovává ořechy a to i v případě, že jich denně dostává dostatečné množství. Je to zřejmě důsledek chování z volné přírody, kde si veverky dělají zásoby na zimní období.

Krmivo pro veverky se skládá hlavně z vlašských ořechů, ale přidávám i lískové ořechy a jedlé kaštany. Dále krmím pšenicí, kukuřicí, slunečnicí, ovocem a zeleninou. Jablka, hrušky, meruňky, broskve, kiwi, mrkev, vejce vařená na tvrdo, piškoty. Veverkám je třeba podávat co nejpestřejší krmení.

Povahově jsou veverky, i když na to vůbec nevypadají, dost agresivní a nesnášenlivá zvířata. Zkoušel jsem chovat veverky s jinými zvířaty (např. korely, andulky …) nějakou dobu to šlo bez problémů a pak najednou během jednoho dne veverky všechny ptáky vyhubily. Jediné co se mi osvědčilo, byl chov veverek s bažantem zlatým, na kterého si veverka netroufne. Veverky obecné je ideální chovat v páru, při chovu více veverek pohromadě dochází často k šarvátkám. Veverky se dají i ochočit. Pro tento účel je třeba si pořídit mládě, aby si na nás dobře zvyklo.

tags: #veverka #obecná #význam #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické normy v EU: Srovnání
• Filmy, výstavy a Ústí nad Labem
• Označení Nebezpečných Odpadů
• Ochrana ohrožených druhů
• Trendy v produkci odpadu v České republice