Vše o žampionech v přírodě

Pěstování žampionů není žádnou novinkou, ovšem dosáhnout v něm skutečných úspěchů vyžaduje znalosti, um, trpělivost a přesné dodržení postupů. Domácí pěstování žampionů má hned několik výhod. Tou první je čerstvost - houby sklidíme ve chvíli, kdy je opravdu potřebujeme, a nemusíme se spoléhat na nabídku v obchodech. Druhým důvodem je jistota původu.

Žampiony patří mezi houby, které dobře doplní náš jídelníček - obsahují bílkoviny, vitamíny skupiny B, draslík i antioxidanty, a navíc mají nízký obsah kalorií, takže se hodí i při redukčních dietách. Žampiony jsou navíc cenným doplňkem zdravého jídelníčku. Obsahují kvalitní rostlinné bílkoviny, vitaminy skupiny B a také draslík, který podporuje správnou činnost svalů a srdce.

V kuchyni jsou žampiony mimořádně univerzální. Hodí se do polévek, omáček, těstovin, k masu i do zeleninových směsí. Sklizené žampiony konzumujeme co nejdříve po sběru, chutnají tak nejlépe. Ideálně ihned.

Pěstování žampionů

Žampiony lze pěstovat například v bedýnkách či pytlích i doma, nejlépe v tmavém sklepě, stodole, dřevníku, vlhké chodbě, průjezdu a podobně. A co je na pěstování žampionů nejsložitější? Příprava kompostu! Z toho důvodu je lepší koupit si hotovou kompostovou směs, dokonce se prodává i veškeré potřebné vybavení k pěstování žampionů včetně žampionového podhoubí. Další možností je pěstování žampionů v trávníku a i pro tento účel se prodává vhodné podhoubí.

Kompost vhodný pro žampiony lze koupit ve volné formě a nebo v podobě briket. Vlastní kompost si připravíte stejně jako to děláte v zahradě zcela běžně, načež je však ideální obohatit jej o dostatek dobře uleželého koňského hnoje. Žampiónům se vůbec nejlépe daří v koňském hnoji a lze je dokonce pěstovat pouze v něm.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Získaný hnůj poté dále upravujeme do takzvané zapářky, hnůj vrstvovitě natřásáme na obdélníkový tvar alespoň 80 cm do výšky. Je-li příliš suchý, nalijeme do něj trochu horké vody. Výsledný hnůj vypadá, jako by byl zplesnivělý. Takto vytvořená zapářka se dále překládá dvakrát týdně. Pokud je její teplota již jen 30 stupňů Celsia, klademe ji do beden tak, že je téměř naplníme. Hnůj dobře přitlačíme prkénkem, ale nikoli ušlapeme.

Když je v bedně teplota hnoje okolo 25 stupňů Celsia, navlhčíme žampiónové zárodky (lisované cihly rozlámeme na kousky cca velikosti ořechu) a vkládáme do hnoje cca 5 cm hluboko. Poté hnůj opět upěchujeme prkénkem, bednu zakryjeme prkny a umístíme na vhodné stanoviště.

Pokud si chcete žampiony pěstovat v zahradě, vyberte si k vysazení podhoubí horký, vlhký den nejlépe v pozdním jaru a nebo na začátku podzimu. Ostrým předmětem je nejprve třeba vybírat malé čtverce trávníku o tloušťce cca 5 cm (půdorys cca 30 x 30 cm). Do každého otvoru v trávníku je třeba vložit podhoubí zhruba velikosti ořechu, načež vložíme vyříznutý kousek drnu zpět. Poté místa výsadby důkladně zalijeme a pokud neprší, se zaléváním pokračujeme. Podhoubí potřebuje mnoho vody, aby se rozrostlo. První žampiony nám vyrostou za 10 až 12 týdnů.

Při pěstování uvnitř můžeme podhoubí vysadit kdykoli, tedy v jakoukoli roční dobu. Do nádoby se substrátem je vysadíme do hloubky cca 50 mm (opět volíme vždy podhoubí velikosti ořechu), načež mezi jednotlivými kusy necháme prostor cca 30 cm široký. Kompost poté mírně zalijeme. Po deseti dnech povrch zakryjeme vrstvou sterilizované hlíny, která pomůže udržet rovnoměrnou teplotu a zabrání unikání vlhkosti.

Domácí pěstování žampionů krok za krokem

1. Pořiďte si pěstební balík nebo blok se žampionovou sadbou a krycí zeminou.
2. Substrát ponechte při teplotě 20-25 °C zhruba 2-3 týdny, dokud jej zcela neproroste bílé podhoubí.
3. Jakmile je substrát prorostlý, nasypejte na povrch přiloženou krycí zeminu.
4. Substrát umístěte na místo s teplotou 14-18 °C.
5. Už za 7-10 dní se začnou objevovat drobné hlavičky žampionů.
6. Jakmile houby dorostou do velikosti 2-3 cm, začněte je mírně zalévat.

První žampiony můžeme sklízet už zhruba tři až čtyři týdny po zakoupení substrátu. Plodnice se objevují v tzv. vlnách - obvykle jich bývá 4 až 5. Celkový výnos se z jednoho pěstebního balíku pohybuje přibližně mezi 3 až 5 kilogramy žampionů, podle velikosti substrátu a podmínek pěstování. Při sklizni je důležité žampiony neřezat nožem, ale jemně je vykrucovat. Tím zůstane podhoubí nepoškozené a připravené na další vlnu.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Pokud doma nemáme sklep nebo spíž, nemusíme se pěstování žampionů vzdát. Substrát je potřeba chránit před přímým sluncem, větrem a náletem hmyzu. Nejlépe se osvědčuje umístění do plastového či dřevěného boxu překrytého fólií, která udrží vlhkost a zároveň zabrání přístupu mušek. Díky těmto opatřením můžeme úspěšně pěstovat žampiony i v bytových podmínkách.

Skladování žampionů

• Lednice: Žampiony uchováváme v chladničce při teplotě okolo 4 °C. Nejlépe se osvědčil papírový sáček, který houby chrání před vysycháním, ale zároveň odvádí přebytečnou vlhkost.
• Doba skladování: V lednici vydrží čerstvé žampiony 3-4 dny.
• Zmrazení: Pokud máme nadbytek, můžeme houby krátce povařit nebo podusit a následně zamrazit.
• Sušení: Žampiony lze i usušit na tenké plátky.

Jakmile substrát přestane plodit houby, rozhodně jej nevyhazujme. Díky vysokému obsahu organických látek a minerálů poslouží substrát jako přírodní hnojivo a pomůže zlepšit strukturu půdy.

Časté dotazy

• Mohu pěstovat žampiony bez sklepa? Ano, pokud nemáme sklep, můžeme využít balkon, lodžii nebo vnitřní miniskleník.
• Jak správně sklízet žampiony? Žampiony vždy vykrucujeme ze substrátu, nikdy je neřežeme nožem.

Problémy při pěstování žampionů

• Přemokření substrátu: Přílišná zálivka vede k hnilobě a zastavení růstu hub.
• Špatná cirkulace vzduchu: Úplně uzavřený prostor podporuje vznik plísní.

Pečárka polní (Agaricus campestris)

Pod pojmem žampiony si představujeme nejčastěji pečárku polní (Agaricus campestris), i když jedlých druhů žampionů je vícero. Známé jsou variety campestris, equestris, isabellinus a villaticus. Na pečárce polní je zajímavé, že často roste v kruhu, v útvaru známém pod označením čarodějný kruh. Jde o stopkovýtrusnou houbu z čeledi pečárkovité (Agaricaceae), která má řadu synonym (Agaricus campester, Pratella campestris, P. campester, P. flocculosa či právě žampion polní - Agaricus campestris).

Pečárku polní odlišujeme od ostatních druhů podle plodnic. Plodnice se skládá ze třeně a klobouku, který má zespodu lupeny. Pečárky mají navíc blanitý prstenec, který v mládí kryje vyvíjející se lupeny. Plodnice je v mládí bílá s kulovým kloboukem, který je zespoda zakryt bílým závojem. S růstem houby se závoj trhá a zůstává již pak v podobě pomačkaného prstence bílé či jemně nažloutlé barvy, který snadno odpadá. Klobouk se postupně zvětšuje k obvodu, roste jeho průměr a klesá výška. V průměru mívá 4 až 12 cm. Klobouk je zpočátku hedvábně vláknitý, později šupinkatě rozpraskaný s promáčklinami nažloutlými a nahnědlými.

Lupeny jsou nejprve narůžovělé, postupně se stářím mění barvu do masové červené, na konci života pak do tmavě červené až černohnědé. Třeň bývá 5-10 cm dlouhý, tlustě válcovitý a 2-4 cm široký. Buď je čistě bílý, nebo narůžovělý, ve stáří u báze rezavý či nahnědlý a u klobouku mírně zúžený. Dužnina pečárky polní je po zranění bílá, nebo mění svou barvu dorůžova.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Ve volné přírodě se pečárka polní vyskytuje na hnojených travnatých ekosystémech mírného pásu, čili na loukách a v příkopech, případně na polích, strništích a kompostech. Vyskytuje se však samovolně i v dobře hnojených zahradách, stejně jako třeba pýchavka. Ovšem odborníci uvádějí, že v soužití s trávami roste odlišný druh a nejde tedy o pečárku polní, uvádí se též název pečárka zahradní.

Pečárka polní roste jednotlivě i v útvarech označovaných jako čarodějné kruhy, není ale jediným druhem houby, který to dokáže. Plodnice můžeme sbírat od května do listopadu, vždy po velkých deštích.

Zajímavostí též je, že pečárka polní (A. campestris) je sbírána pouze k vlastní spotřebě a v ČR není její výkup a následný prodej povolen. V průmyslové výrobě je nahrazen hlavně bílou formou pečárky dvouvýtrusé (A. bisporus), která je někdy též označována jako pečárka zahradní (A.

Pěstování žampionů doma je čím dál oblíbenější způsob, jak mít čerstvé houby po celý rok bez závislosti na počasí nebo houbařské sezóně. Zatímco v přírodě jsou žampiony snadno zaměnitelné s nebezpečnými muchomůrkami, v domácích podmínkách je jejich pěstování bezpečné, jednoduché a překvapivě výnosné.

tags: #vše #o #žampionech #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Fakta o indické hoře odpadků
• Letiště London Southend a životní prostředí
• Srovnání ekologických kotlů
• Příroda: definice a význam
• Ponořte se do světa Papo Zvířat