Výhody domácího kompostování

Každý z nás denně vyhodí spoustu organických zbytků - odřezky zeleniny, slupky z brambor, kávovou sedlinu, zvadlé květiny a mnoho dalšího. Místo aby tento bioodpad končil v koši a na skládce, můžeme jej snadno proměnit v něco užitečného. Kompostování je přirozený proces rozkladu organického materiálu, při kterém vzniká kvalitní humus neboli kompost - skvělé hnojivo plné živin pro zahrádku i pokojové rostliny.

Proč bychom měli doma kompostovat?

Domácí kompostování je efektivním způsobem, jak předcházet vzniku bioodpadů. Během tohoto procesu se organický odpad, který domácnost vyprodukovala, prostřednictvím přirozeného rozkladu za pomoci mikroorganismů a červů, přeměňuje na kompost, kterým můžeme zlepšovat kvalitu půdy.

Význam kompostování spočívá v tom, že tím výrazně snižujeme množství odpadu, redukcí odpadu zároveň snižujeme emise skleníkových plynů a minimalizujeme dopad na životní prostředí a v neposlední řadě kompostem obohacujeme půdu o živiny a zlepšujeme její strukturu.

Kompost představuje přírodní způsob hnojení, kterým se provzdušňuje těžká půda a zvyšuje její pórovitost a zlepšuje vodopropustnost. Naopak lehkou půdu kompost zhutňuje, a tím snižuje vodopropustnost a vysychavost půdy. Kompost podporuje rostliny v jejich růstu a zároveň jim pomáhá, aby odolaly chorobám a škůdcům.

Výhody kompostování:

• Snížení objemu odpadu: Méně odpadu v koši znamená méně odvozu na skládky a menší zátěž pro životní prostředí. Odhaduje se, že biologicky rozložitelné zbytky tvoří až 30-40 % směsného komunálního odpadu. Kompostováním tak výrazně snížíte množství odpadu, který končí na skládce nebo ve spalovně.
• Zdarma přírodní hnojivo: Výsledný kompost skvěle poslouží na zahradě při pěstování zeleniny, ovoce i okrasných rostlin. Nahrazuje kupovaná průmyslová hnojiva a substráty - ušetříte peníze a vaše rostliny dostanou ekologickou výživu.
• Ekologický přínos: Když organické zbytky kompostujeme, snižujeme produkci skleníkových plynů. V anaerobních podmínkách skládky vytváří bioodpad škodlivý metan, zatímco při domácím kompostování dochází převážně k rozkladu za přístupu vzduchu.
• Vzdělávání a radost: Kompostování může být zábava a poučení pro celou rodinu. Naučíte sebe i děti ekologickému myšlení v praxi. Děti i dospělí uvidí na vlastní oči cyklus rozkladu a naučí se, jak příroda hospodaří s odpady.
• Dochází k větší schopnosti půdy absorbovat vodu a tuto udržet i v suchém období, a to déle než u půdy, kde kompost aplikován nebyl. Toto je významné zejména ve vztahu k vývoji počasí, kdy sucho ovlivňuje pěstování polních plodin. Aplikací kompostu lze uspořit vodu, která je potřeba k provedení zálivky.
• Kompost navrací organickou hmotu do půdy. Podporuje rozvoj půdní mikroflóry a drobných živočichů. Zvýšením podílu organické hmoty v půdě dochází ke snížení negativních jevů jako je eroze a utužení půd. Takové postižení půd je v poslední době stále častější a ohrožuje značné procento půd. Při aplikaci kompostu se ukládá uhlík do půdy, která pak plní funkci „uhlíkové banky“.

Co patří a nepatří do kompostu?

Na kompost patří zelené zbytky ze zahrady i kuchyňské odpady, konkrétně se jedná o:

Čtěte také: Zelená energie

• Zbytky ovoce a zeleniny
• Kávovou sedlinu a filtry nebo čajové sáčky, pokud nejsou textilní
• Zbytky pečiva
• Skořápky od vajec a z ořechů
• Karton, znečištěný papír, papírové kapesníky, ubrousky
• Hnůj a kejdu od býložravých zvířat
• Posečenou trávu a spadané listí
• Vlasy, vousy, chlupy nebo peří atd.

Vyvarovat bychom se měli:

• Maso a mléčným výrobkům
• Olejům a tukům
• Chemikáliím a pesticidům (tím jsou myšleny i chemicky ošetřené zbytky, jako jsou například slupky citrusových plodů)
• Plastovým materiálům
• Rostlinám napadeným chorobami

Jak kompost funguje?

Kompostování je přirozený proces, při kterém se organické materiály za pomoci mikroorganismů a drobných živočichů rozkládají na humus. V podstatě napodobujeme to, co se děje v lese na zemi: listí, větvičky a zbytky rostlin se postupně rozloží a obohacují půdu. Hlavními „pracanty“ v kompostu jsou bakterie a houby, které rozklad zahajují, a různí drobní živočichové - třeba žížaly, stínky nebo různý hmyz - kteří pomáhají zbytky rozmělnit. Tyto organismy potřebují ke své činnosti několik věcí: potravu, vzduch a vhodnou vlhkost.

Základní pilíře kompostování:

• Správný mix materiálů: Základem je dávat do kompostéru vhodné suroviny. Obecně rozlišujeme „zelené“ a „hnědé“ složky. Zelené (dusíkaté) jsou např. čerstvé kuchyňské zbytky, posekaná tráva nebo hnůj - obsahují hodně vlhkosti a živin. Hnědé (uhlíkaté) jsou suché listí, sláma, piliny, drcený papír nebo karton - jsou sušší a strukturované. Pro kvalitní kompost je ideální kombinovat obojí v poměru zhruba 2:1 (hnědé:zelené). Pokud dáte příliš mnoho kuchyňských zbytků najednou bez suchého materiálu, kompost může být mokrý, zahnívat a zapáchat. Naopak samé suché listí a papír se bude rozkládat pomalu.
• Vzduch (kyslík): Většina klasického kompostování je aerobní proces, což znamená za přístupu vzduchu. Mikroorganismy potřebují kyslík, aby mohly rozkládat materiál efektivně a bez zápachu. Proto by kompost neměl být udušený. V praxi to znamená občas kompost prohrábnout nebo promíchat, aby se provzdušnil. Mnoho typů kompostérů (hlavně venkovní kompostéry) má v plastových stěnách otvory pro přístup vzduchu.
• Vlhkost: Život v kompostu potřebuje také vodu. Ideální vlhkost se často popisuje tak, že materiál má být vlhký jako vyždímaná houba - nesmí z něj téct voda, ale na omak je vlhký. Pokud je kompost příliš suchý (například v létě samé suché listí), rozklad se téměř zastaví. Pak je dobré ho zvlhčit (zalít konví nebo přidat víc šťavnatých zbytků).

Když je vše správně, uvnitř kompostu začne mikrobiální aktivita a kompost se může i zahřát (větší zahradní komposty mívají uvnitř teplotu 50-70 °C!). To je znakem, že rozklad běží naplno a také se tím ničí zárodky chorob či semena plevelů.

Existují i metody kompostování bez přístupu vzduchu (anaerobně), což je například Bokashi kompostér. Ten funguje na principu fermentace pomocí speciálních bakterií ve vzduchotěsném prostředí. Výsledkem není klasický kompost, ale nakvašená směs, která se pak dodatečně rozloží v půdě.

Typy kompostérů

Neexistuje jen jeden druh kompostéru. Naopak - vybrat si můžete řešení podle toho, jestli máte rodinný dům se zahradou, balkón, nebo bydlíte v malém bytě. Domácí kompostér už dávno nemusí být jen páchnoucí hromada na dvoře. Dnes jsou k dispozici promyšlené nádoby a zařízení, které kompostování usnadní a urychlí.

Čtěte také: Zlepšete svou zahradu s domácím kompostem

Venkovní kompostér

Klasika pro zahrádkáře. Bývá to větší nádoba (plastová či dřevěná ohrádka) umístěná venku na zahradě. Plastové kompostéry mají často objem od cca 300 do 1000 litrů. Například zahradní plastový kompostér o objemu 420 l mívá perforované stěny pro větrání a dno otevřené do půdy, aby do něj mohly žížaly a mikroorganismy z okolí.

Venkovní kompostér se hodí pro zpracování velkého množství bioodpadu - nejen kuchyňských zbytků, ale i trávy, listí, štěpků z větví apod. Používání je jednoduché: průběžně do něj vrstvíte vše biologicky rozložitelné ze zahrady a kuchyně (co tam patří), občas promícháte a kontrolujete vlhkost. Za pár měsíců odebíráte spodními dvířky hotový kompost. Výhodou je velká kapacita a nenáročnost - materiál se rozkládá většinou sám. Jen je potřeba mít na zahradě místo a počítat s tím, že v zimě se proces zpomalí.

Kuchyňský kompostér (Bokashi)

Pro obyvatele bytů bez možnosti zahrady je skvělou variantou kuchyňský kompostér. Jde obvykle o uzavíratelný plastový kbelík se speciálním fermentačním přípravkem. Populární je tzv. Bokashi kompostér, který funguje na principu kvašení. Do nádoby přidáváte kuchyňské zbytky (včetně těch, které se do běžného kompostu nehodí, jako je trocha masa či mléčných výrobků) a každou vrstvu posypete Bokashi směsí s užitečnými mikroorganismy. Tyto mikroby v bezvzdušném prostředí obsah nádoby zakvasí.

Ve spodní části nádob bývá kohoutek na vypouštění tekutiny - tzv. Bokashi čaj, což je tekuté hnojivo vzniklé fermentací. Ten lze ředit vodou a zalévat jím rostliny nebo jej vylít do odpadu (je to prospěšné i na čištění odpadních trubek). Jakmile nádobu naplníte, nechá se pár týdnů uzavřená fermentovat. Výsledná nakvašená směs pak ještě potřebuje dozrát - buď ji zakopete na zahrádce, nebo třeba dáte do venkovního kompostéru, kde se rychle rozloží.

Bokashi kompostér umožňuje kompostovat v bytě bez zápachu a hmyzu, protože je vzduchotěsně uzavřený.

Čtěte také: Sport v přírodě: Benefity

Vermikompostér (žížalový kompostér)

Další variantou do bytu je vermikompostér, neboli kompostér využívající žížaly. Speciální druhy žížal (nejčastěji žížaly kalifornské) v něm rozkládají kuchyňské zbytky a vytvářejí tzv. vermikompost - velmi kvalitní humus - a tekutinu přezdívanou žížalí čaj.

Vermikompostér bývá tvořen několika patry nebo nádobami. Začíná se tak, že do spodní nádoby dáte podestýlku (např. kokosové vlákno, natrhaný papír, listí) a nasadíte žížaly. Ty potom prolézají dírkami do horní nádoby, kam postupně přidáváte kuchyňský bioodpad. Žížaly ho požírají a jejich trus je vlastně onen kompost. Když je horní nádoba plná, dole už máte hotový vermikompost a můžete nádoby prostřídat.

Používání vermikompostéru chce trochu cviku: je potřeba pravidelně krmit žížaly vhodnými zbytky a udržovat správnou vlhkost. Odměnou je však úžasný kompost a tekuté hnojivo zdarma, a navíc dobrý pocit, že i v paneláku dokážete recyklovat bioodpad. Vermikompostér nezapáchá, pokud se o něj správně staráte.

Péče o kompostér

Aby kompostování probíhalo hladce, je potřeba se o svůj kompostér trochu starat. Naštěstí nejde o nic náročného - spíše o pár jednoduchých úkonů a zdravý rozum. Jinou péči vyžaduje kompostér venku na zahradě a jinou ten v bytě se žížalami nebo Bokashi.

Péče o venkovní kompostér:

• Zahradní kompostér umístěte na vhodné místo - ideálně polostín, aby nevysychal, a přímo na hlínu nebo trávník (kvůli přístupu půdních organismů, pokud má otevřené dno).
• Dbejte na správné složení kompostu - vyvážený poměr suchého a mokrého materiálu jsme už zmiňovali.
• Velké kusy (větve, celé kukuřice) je lepší podrtit nebo nastříhat, urychlí to rozklad.
• Jednou za týden či dva kompost prohrábněte vidlemi nebo otočte tumblerem, ať se provzdušní.
• Zejména v horkém létě kontrolujte, zda není kompost příliš suchý - můžete ho pokropit vodou. Naopak dlouhodobé lijáky můžou způsobit přemokření; proto pomůže mít víko nebo kompost zakrýt plachtou.

Péče o bytový kompostér:

V bytě nejčastěji pracujete buď se žížalovým vermikompostérem, nebo s Bokashi.

U Bokashi je péče jednoduchá - jde vlastně jen o to správně dávkovat směs s bakteriemi a slévat tekutý výluh.

Žížaly potřebují stálé prostředí: nevystavovat je mrazu ani velkému horku. Ideální teplota je kolem 20 °C, neměla by klesnout trvale pod ~10 °C (při nižších teplotách žížaly přestávají pracovat a množit se) ani stoupat nad ~30 °C.

• Ze začátku dávejte spíš menší množství zbytků, než se kolonie žížal rozroste.
• Zbytky zahrabávejte do substrátu v kompostéru nebo zasypávejte třeba natrhaným papírem, aby nelákaly mušky.
• Vermikompost by měl být vlhký, ale ne mokrý. Když po zmáčknutí materiálu v dlani nekápne voda, ale ruka je vlhká, je to akorát.

Možné nevýhody kompostování

Kompostování přináší spoustu výhod, ale je fér zmínit i případné nevýhody či výzvy, které s ním souvisejí.

• Potřeba času a péče: Kompostování není zcela bez práce. Musíte se o kompostér starat - občas promíchat, hlídat složení, krmit žížaly apod. Není to náročné, ale určitou pravidelnost a pozornost to vyžaduje.
• Počáteční investice a místo: Pořízení kompostéru (zejména moderního vermikompostéru) něco stojí. Ceny se pohybují od několika stovek (u jednoduchých zahradních nádob) až po pár tisíc korun za designové vermikompostéry. Také potřebujete najít vhodné místo - na zahradě nebo i v bytě.
• Možný zápach či hmyz: Špatně udržovaný kompostér může zapáchat nebo přilákat nežádoucí hmyz (octomilky, případně venku i mouchy či mravence). To se stane hlavně tehdy, když do kompostu patří věci, které nemají, nebo když chybí vzduch. Správným postupem se dá problémům předejít - ale je dobré o téhle možnosti vědět.
• Ne vše lze kompostovat: Do domácího kompostéru nemůžete hodit úplně všechny organické odpady. Velké kosti, maso ve větším množství, mastné zbytky nebo třeba exkrementy psů a koček do klasického kompostu nepatří.

tags: #vyhody #domaciho #kompostovani

Oblíbené příspěvky:

• Zákon o ochraně ovzduší – podrobnosti
• Udržitelná péče o pleť s ekologickými tampony
• Ochrana přírody v ČR
• Legislativa pro energetické využití odpadu
• Budoucnost obnovitelných zdrojů v Evropě