Vyjímka kotle emise 2: Co potřebujete vědět

V souvislosti se zaváděním emisních tříd u kotlů, z nichž některé navíc už nesplňují přísné podmínky vycházející z popudu Evropské unie a musí tak být vyřazeny z provozu, se v současnosti dosti řeší stejná otázka i u krbových kamen.

Každý kotel na tuhá paliva spadá do jedné z emisních tříd. Ta říká, kolik škodlivých látek daný kotel vypouští a jak moc je při práci účinný. Emisních tříd je celkem pět. Emisní třídy byly zavedeny v roce 2000 a detailněji je definuje norma ČSN EN 303-5. Ta rozděluje kotle na tuhá paliva do pěti emisních tříd - podle toho, jakou mají účinnost a kolik škodlivých látek produkují.

Emisní třídy kotlů na pevná paliva

Pokud hovoříme o malých teplovodních kotlích pro vytápění domácností, pak do tříd jsou rozděleny pouze teplovodní kotle na pevná paliva o jmenovitém výkonu do 500 kW. Norma ČSN EN 303-5 zařazuje malé teplovodní kotle na pevná paliva do tříd 1, 2, 3, 4 a 5, kde kotle třídy 1 jsou kotle „nejnižší“ kvality.

Měření probíhá při plném (100%) a při sníženém (obvykle 30%) výkonu a sledují se emise oxidu uhelnatého (CO), organicky vázaného uhlíku (OGC) a prachu. Rozdíly mezi jednotlivými emisními třídami v produkci škodlivých látek jsou obrovské. To je také důvod, proč se v zákoně o ochraně ovzduší v roce 2012 rozhodlo, že nejstarší kotle první a druhé emisní třídy (případně bez emisní třídy) bude nutné zakázat. Původní termín byl rok 2022, nakonec se kvůli energetické krizi zákaz posunul září 2024.

Emisní třída vyjadřuje, jaké množství škodlivých emisí kotel vypouští. Rozlišuje se celkem 5 emisních tříd. Rozdělení vychází z hodnocení účinnosti a emisí dle normy ČSN EN 3035:2012. Tato norma na základě měření množství emisí při jmenovitém výkonu 100 % a 30 % určuje zařazení kotle do příslušné třídy.

Čtěte také: Boj o emisní limity Chvaletic

Kotle 1. emisní třídy produkují nejvyšší množství emisí a zároveň dosahují nejnižší účinnosti. Naopak zařazení do 5. Emisní třídy kotlů se objevily v roce 2000. Do té doby žádné podobné označení neexistovalo. Kotle vyrobené dříve proto nemají přidělenou emisní třídu.

Na výrobním štítku se uvádí celková třída kotle, nikoliv emisní třída. Pojem emisní třída se sice běžně užívá, ale normativně ani legislativně není definovaný. Pro zařazení do příslušné třídy musí kotel splnit limitní hodnoty pro emise i účinnost zároveň. Pokud model z pohledu emisí vyhovuje požadavkům třídy 4, ale svojí účinností odpovídá třídě 3, bude zařazen k nižší z uvedených tříd.

Vývoj technických požadavků na kotle

Do roku 2000 se mohly v ČR uvádět na trh kotle na pevná paliva splňující obecné podmínky pro bezpečnost provozu a z emisí se ověřoval pouze oxid uhelnatý CO, pro který byla stanovena maximální hranice 2 % (cca 25000-30000 mg/m3). Změna nastala v roce 2000, kdy byla u nás zavedena evropská norma ČSN EN 303-5, platná pro teplovodní kotle na pevná paliva do jmenovitého výkonu 300 kW.

Kotle zde byly rozděleny do tříd 1, 2 a 3, z nichž třída 3 znamenala nejvyšší dosažitelnou kvalitu. Začaly se ověřovat emise CO, organicky vázaného uhlíku (OGC), prachu (TZL) a účinnost při jmenovitém výkonu a emise CO a OGC při nejmenším výkonu (u kotlů s regulovatelným rozsahem výkonů).

V roce 2012 začala v EU platit novelizovaná norma EN 303-5, která byla u nás přijata jako norma ČSN EN 303-5:2013, platná pro kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva o jmenovitém tepelném výkonu do 500 kW. Doposud nejvyšší zavedená třída 3 se tím stala třídou nejnižší, představující nejnižší možné požadavky na emise a účinnost. Nově byly zavedeny třída 4 a třída 5, které definují nové pokrokové technologie spalování pevných paliv. Nově podle této normy musely být měřeny emise TZL i při sníženém výkonu.

Čtěte také: Výjimky z nakládání s odpady v ČR

Aktualizace normy v roce 2012 přinesla zásadní změny. Z dosud nejvyšší třídy 3 se stala třída splňující nejnižší možné požadavky na emise a účinnost. Kotle tříd 1 a 2 se nesměly od roku 2014 uvádět na trh. Nově se zavedly třídy 4 a 5, které odrážely technologický pokrok při spalování pevných paliv. Podle aktualizovaných pravidel se hodnoty začaly měřit i při sníženém výkonu. Od roku 2018 nesmí být na trh uvedeny ani kotle 3. třídy. Povolen zůstal jen prodej kotlů třídy 4 a 5. Ani tento stav však dlouho nevydržel - všechny kotle, které se objeví na trhu po 1. lednu 2020, musí splňovat ekodesign. Tímto pojmem se označuje souhrn nových požadavků na kotle na tuhá paliva.

Zákaz provozu kotlů 1. a 2. emisní třídy

Od 1. září 2024 začíná podle zákona o ochraně ovzduší, platit zákaz provozu kotlů na tuhá paliva, které jsou zařazeny do 1. a 2. emisní třídy, případně jsou natolik staré, že u nich emisní třídu nelze určit. Zákaz byl uzákoněn již v roce 2012 a počítal s koncem těchto kotlů v roce 2022. Tato lhůta byla, z důvodu plynové krize, posunuta o dva roky.

V zákoně o ochraně ovzduší se nehovoří o tom, že od 1. září 2022 lze provozovat pouze kotle na pevná paliva třídy 3 a vyšší. Je zde uvedeno, že od daného termínu lze „… provozovat spalovací stacionární zdroj na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a který není navržen rovněž pro přímé vytápění místa instalace, v souladu s minimálními požadavky uvedenými v příloze č. 11 k tomuto zákonu.“

V příloze č. 11 jsou poté uvedeny požadavky na emise TZL, OGC a TOC (OGC), které kotel nesmí překročit. Z toho lze odvodit, že kotel, který má na výrobním štítku uvedenu třídu 3 a vyšší tedy plní podmínky provozu i po roce 2022. Naopak u kotlů vyrobených do roku 2000 se emise OGC a TZL neověřovaly a není tedy nijak doložitelné, že daný kotel plní požadavky přílohy č. 11, tudíž jej nelze provozovat po roce 2022.

Od 1. září 2024 jsou kotle první a druhé emisní třídy zakázané a nesmějí se používat. Emisní třídu svého kotle vyčtete z výrobního štítku na zadní straně přístroje, případně z produktové dokumentace. Pokud štítek nemůžete najít, kontaktujte výrobce kotle.

Čtěte také: Zjištění ze studie Greenpeace o elektrárně

Zákaz kotlů, které nesplňují parametry třetí a vyšší emisní třídy, platí od letošního září. Tehdy lidé využívali jako hlavní zdroj tepla téměř 150 000 nevyhovujících kotlů, uvedl prezident Asociace podniků topenářské techniky Zdeněk Lyčka. Od 1. září 2024 platí v České republice zákaz používání kotlů na tuhá paliva emisní třídy I a II. Zahrnuje kotle spalující uhlí, koks i dřevo, které často sloužily jako hlavní zdroj tepla a ohřevu vody v domácnostech na vesnicích a ve starších domech.

„Jak poznat, že je kotel na pevná paliva nevyhovující? Každý kotel uvedený na trh v souladu s normou ČSN EN 303-5 má na výrobním štítku uvedenou třídu. Pokud je třída kotle 1 nebo 2, bude jeho provoz od 1. 9. 2024 zakázaný. V případě, že kotel výrobní štítek nemá, nebo na něm třída uvedená není, rozhodne o jeho provozu odborně způsobilá osoba v rámci kontroly,“ říká Lukáš Rom ze společnosti Kärcher.

Provozovatel kotle je zodpovědný za dodržování nařízení, a pokud zařízení neodpovídá zákonu, může dostat pokutu až 50 000 Kč, případně 20 000 Kč za neprovedení povinné kontroly. Pokutu pak lze udělit i opakovaně, pokud domácnost nepřejde na model kotle s alespoň třetí třídou.

Podle statistik asociace je v Česku dokonce více než 200 000 nevyhovujících kotlů, jako hlavní zdroj tepla jich slouží zmíněných 100 000. „ČR je podle studie barcelonského Ústavu globálního zdraví (ISG) mezi třemi zeměmi v Evropě, kde se jemný polétavý prach nejvíce podílí na úmrtnosti obyvatel, za první Itálií a před třetím Polskem.

Polétavý prach a celkově znečištěný vzduch tak u lidí všech věkových kategorií může vyvolat i závažné dýchací problémy vedoucí až k astmatu či různým plicním chorobám včetně rakoviny plic. Navíc, jak v poslední době zjišťujeme, v dlouhodobém měřítku může mít vliv i na vznik nebo rozvoj neurodegenerativních onemocnění.

Vedle péče o co nejčistší vytápění, které při topení tuhými palivy zejména uhlím a dřevem, spočívá v používání kvalitního paliva, moderního kotle, způsobu jeho údržby a šetření, lze také dlouhodobě snižovat množství polétavého prachu v ovzduší. „K tomu pomůže úklid městských či obecních komunikací nebo firemních prostor, vše tkví ve strategickém a systematickém přístupu k úklidu. Záchytu prachu pomůže i zeleň.

V roce 2025 se zákaz kotlů emisní třídy 1 a 2 dotkne tisíců domácností, chalup, firem i provozoven. Pokud ještě používáte starý kotel na uhlí nebo dřevo, hrozí vám pokuta až 50 000 Kč. Od 1. září 2024 vstoupil v platnost zákaz používání kotlů na tuhá paliva emisní třídy 1 a 2. Vyplývá to z novely zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.

Kotle emisní třídy 1 a 2 jsou většinou zastaralá zařízení na uhlí nebo dřevo, často bez oficiálního zařazení do emisní třídy. Za porušení zákazu hrozí pokuta až 50 000 Kč, a to opakovaně.

Pokud stále používáte kotel emisní třídy 1 nebo 2, nejpozději v roce 2025 ho musíte vyměnit. Od ledna 2025 vstupuje v platnost zákaz prodeje nových kotlů a kamen na uhlí. To znamená, že si již nebude možné pořídit nové zařízení na spalování uhlí. Pokud však již vlastníte kotel, který splňuje emisní třídu 3 nebo vyšší, můžete ho i nadále bez omezení používat. Pro domácnosti, které stále spoléhají na uhlí jako hlavní zdroj tepla, to může znamenat výrazný zásah do rodinného rozpočtu. Co tedy dělat? Možná je právě teď ideální čas začít uvažovat o jiných možnostech vytápění. Budoucnost bez uhlí se blíží.

Od 1. ledna 2025 bude zakázáno uvádět na trh nové kotle a kamna na uhlí. Prodejci tak budou moci legálně vyprodat své zásoby. Pro domácnosti to znamená, že pokud váš kotel splňuje emisní normy, můžete ho nadále používat. I když vás zákon zatím nenutí ke změně, je rozumné o ní začít vážně uvažovat.

Nejste si jistí, do jaké emisní třídy váš kotel patří? Obecně platí, že kotle vyrobené po roce 2012 bývají zařazeny do 3., 4. nebo 5. emisní třídy, a tedy většinou splňují aktuální ekologické normy. Neméně důležitá je pravidelná revize kotlů. Rok 2025 přináší přísnější pravidla pro provoz kotlů. Od tohoto roku bude možné legálně provozovat pouze kotle, které splňují přísné emisní limity.

Topíte doma ještě starým kotlem na uhlí? Možná je čas se zamyslet. Přechod na modernější a ekologičtější technologie není jen o splnění zákona - může vám ušetřit peníze za provoz a zvýšit komfort bydlení. Revize kotlů nejsou jen formalita - jsou klíčové pro bezpečný a legální provoz.

Kotlíkové dotace a program Nová zelená úsporám

Již od roku 2015 s výměnou kotlů významně pomáhají Kotlíkové dotace, které znatelně zlepšily kvalitu ovzduší. Celý projekt výměny kotlů v České republice je tak příkladem úspěšné ekologické politiky z hlediska strategického nastavení.

Podle Ministerstva životního prostředí využilo kotlíkové dotace 130 tisíc žadatelů. Ve výzvách ukončených do roku 2021 bylo na dotacích vyplaceno více než 10 miliard korun. Pozitivní efekt kotlíkových dotací je z pohledu snížení znečištění ovzduší nesporný.

Podpora výměny kotlů od září 2024 nekončí, ale přesouvá se do programů Nová zelená úsporám a Nová zelená úsporám Light. Dotace sice nebude tak štědrá jako v případě kotlíkových dotací, ale nízkopříjmové domácnosti stále dosáhnou na podporu ve výši až 110 000 korun v případě nákupu nového kotle na biomasu a 150 000 korun při pořízení tepelného čerpadla.

Na kotle na biomasu můžete získat až 65 000 Kč, na kotle s celosezónním zásobníkem je dotace až 90 000 Kč a pro nízkopříjmové domácnosti až 110 000 Kč. Podporovány jsou také lokální zdroje na biomasu se samočinnou dodávkou paliva (sálavé, teplovzdušné nebo s teplovodním výměníkem), podpora činí 35 000 Kč.

Nově můžete čerpat dotaci dopředu a navíc využít i zvýhodněné úvěry, díky nimž lze získat až dvojnásobek poskytnuté dotace za výhodných podmínek.

Dosavadní tzv. kotlíkové dotace, které poskytují podporu ve výši až 95 % nízkopříjmovým domácnostem - seniorům v penzi, domácnostem s příspěvkem na bydlení či invaliditou 3. stupně - budou od 1. září výrazně nižší. A přesunou se pod program Nová zelená úsporám Light.

Stejně tak se od 1. září sníží i podpora z programu Nová zelená úsporám, která je pro ostatní domácnosti. V NZÚ zatím dotace využilo přes 50 tisíc žadatelů.

Co dělat, pokud kotel nesplňuje emisní limity

Pokud není možné dosáhnout požadované koncentrace NOx výše uvedeným postupem, bude nutná výměna nebo přestavba hořáku. V takovém případě kontaktujte výrobce hořáku a požádejte ho o řešení. Pak nechte provést nové autorizované měření emisí.

Pokud je hořák konstrukční součástí kotle a není možná jeho výměna nebo přestavba nebo pokud není z technických důvodů možné instalovat na váš stávající kotel nový hořák, je třeba provést výměnu celého kotle. Toto řešení doporučujeme zejména u starých kotlů, které již nevyhovují svým technickým stavem a nízkou účinností. Investice do nového kotle se tak jistě vyplatí. Také po výměně kotle a přestavbě kotelny je nutné provést nové autorizované měření emisí.

Vyhláška 415/2012 umožňuje v určitých případech využití výjimky a zachování původního emisního limitu 200mg/m3. Konkrétně vyhláška říká: „Pokud provozovatel prokáže, že nelze této hodnoty z technických důvodů dosáhnout použitím nízkoemisních hořáků, platí specifický emisní limit 200 mg/m3.“

Krbová kamna a emisní normy

Krbová kamna se od kotlů odlišují primárně tím, že teplo z nich vyprodukované není rozváděno výhradně pomocí trubek s vodou a párou, nýbrž krbová kamna, a stejně tak i krby, produkují teplo, jež se uvolňuje též rovnou do místnosti, v níž jsou nainstalována.

Díky zmíněným odlišnostem se tedy krbová kamna a kupříkladu ani sporáky neseparují do emisních tříd v pravém slova smyslu, byť i u nich je posuzována emisní náročnost.

Kamna se sice momentálně nedělí do emisních tříd, respektive takovéto jejich dělení pozbývá smysl, neboť není legislativně vyžadováno, ale i tak je potřeba při jejich pořizování hledět do budoucna, neboť je vysoce pravděpodobné, že vzhledem ke zpřísňujícím se emisním normám časem dojde i na ně.

tags: #vyjimka #kotle #emise #2

Oblíbené příspěvky:

• Obaly potravin a bezpečnost
• Průvodce dopravou Stansted
• Kariéra v ekologii v Plzeňském kraji
• Odpad k novému životu
• Měření kvality ovzduší pomocí dronů